Genesis 48–5048 1Po těchto událostech pověděli Josefovi: "Tvůj otec je nemocen." Vzal tedy Josef s sebou oba své syny, Manasesa a Efrajima. 2I oznámili Jákobovi: "Přichází k tobě tvůj syn Josef." Tu se Izrael vzchopil a posadil se na lůžku. 3Jákob Josefovi řekl: "Bůh všemohoucí se mi ukázal v Lúzu v kenaanské zemi a požehnal mi 4slovy: »Hle, rozplodím tě a rozmnožím a učiním tě společenstvím lidských pokolení. Tuto zemi dávám do věčného vlastnictví tvému potomstvu.« 5Oba synové, kteří se ti v egyptské zemi narodili před mým příchodem k tobě do Egypta, budou nyní moji. Efrajim a Manases jsou moji jako Rúben a Šimeón. 6Děti pak, které zplodíš po nich, budou tvé; ve svém dědictví se budou nazývat jmény svých bratrů. 7Když jsem přicházel z Rovin aramských, zemřela mi před očima Ráchel; bylo to v kenaanské zemi na cestě nedaleko Efraty a pochoval jsem ji tam u cesty do Efraty, to je do Betléma." 8Izrael pohleděl na Josefovy syny a zeptal se: "Kdo to je?" 9Josef otci odvětil: "To jsou moji synové, které mi zde Bůh dal." Otec řekl: "Nuže, přiveď je ke mně, abych jim požehnal." 10Izrael měl totiž oči obtížené stářím a špatně viděl. Josef je k němu přivedl, on je políbil a objal. 11Izrael Josefovi řekl: "Nedoufal jsem, že ještě někdy uvidím tvou tvář, a hle, Bůh mi dopřál vidět i tvé potomky." 12Poté je Josef odvedl od jeho kolenou a sklonil se tváří až k zemi. 13Vzal oba, pravou rukou Efrajima a postavil ho k Izraelově levici, levou rukou Manasesa a postavil ho k Izraelově pravici. 14I vztáhl Izrael pravici a položil ji na hlavu Efrajima, který byl mladší, a levici na hlavu Manasesovu. Zkřížil ruce úmyslně, ačkoli prvorozený byl Manases. 15Požehnal Josefovi takto: "Bůh, před nímž ustavičně chodívali17Josef viděl, že otec položil pravou ruku na hlavu Efrajimovu, a nelíbilo se mu to. Uchopil tedy otcovu ruku, aby ji přenesl z hlavy Efrajimovy na hlavu Manasesovu. 18Řekl mu: "Ne tak, otče, vždyť prvorozený je tento. Polož svou pravici na jeho hlavu." 19Otec však odmítl: "Vím, synu, vím. Také on se stane lidem a také on vzroste. Jeho mladší bratr jej však přeroste a jeho potomstvo naplní pronárody." 20A toho dne jim požehnal: "Tvým jménem bude Izrael žehnat:Tak povýšil Efrajima nad Manasesa. 21Josefovi Izrael řekl: "Hle, já umírám, ale Bůh bude s vámi a přivede vás zpátky do země vašich otců. 22Tobě dávám o jeden díl víc než tvým bratrům; získal jsem jej z rukou Emorejců svým mečem a svým lukem." 49 1 I povolal Jákob své syny a řekl: "Sejděte se, oznámím vám,28To jsou všechny izraelské kmeny, celkem dvanáct, a toto k nim mluvil jejich otec, když jim žehnal. Každému požehnal zvláštním požehnáním. 29Také jim přikázal: "Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně, která je na poli Chetejce Efróna, 30do jeskyně na poli v Makpele, naproti Mamre v kenaanské zemi; to pole koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob. 31Tam pochovali Abrahama a jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka a jeho ženu Rebeku, a tam jsem pochoval Leu. 32To pole bylo i s jeskyní získáno od Chetejců." 33Když Jákob dokončil příkazy svým synům, uložil se opět na lože a zesnul. Tak byl připojen k svému lidu. 50 1 Tu padl Josef na tvář svého otce, plakal nad ním a líbal ho. 2Potom přikázal svým služebníkům lékařům, aby otce nabalzamovali. Lékaři balzamovali Izraele 3plných čtyřicet dní; tak dlouho totiž trvá balzamování. Egypťané ho oplakávali sedmdesát dní. 4Když přešly dny smutku, promluvil Josef k nejbližším faraónovým: "Jestliže jsem získal vaši přízeň, předložte faraónovi mou prosbu: 5Můj otec mě zapřisáhl slovy: »Hle, já umírám. Pochovej mě v mé hrobce, kterou jsem si vytesal v kenaanské zemi.« Dovol, abych tam vystoupil a pochoval svého otce; pak se navrátím." 6Farao řekl: "Jen vystup a pohřbi svého otce, jak tě zapřisáhl." 7I šel Josef pochovat svého otce a šli s ním všichni faraónovi služebníci, starší jeho domu i všichni starší egyptské země, 8celý Josefův dům a jeho bratři i dům jeho otce. V zemi Gošenu zanechali pouze své dítky, svůj brav a skot. 9Vytáhlo s ním též vozatajstvo a jezdectvo. Byl to velmi slavný průvod. 10Když přišli do Goren-atádu, který je u Jordánu, dali se do velikého a velmi ponurého nářku. Josef tu uspořádal za svého otce sedmidenní smuteční slavnost. 11Kenaanci, obyvatelé té země, viděli smuteční slavnost v Goren-atádu a pravili: "Egypt má těžký smutek!" Proto pojmenovali to místo, které je u Jordánu, Ábel-misrajim (to je Smutek Egypta). 12Pak synové učinili, jak jim otec přikázal. 13Donesli ho do kenaanské země a pochovali ho v jeskyni na poli v Makpele; to pole naproti Mamre koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob. 14Po otcově pohřbu se Josef vrátil do Egypta se svými bratry a se všemi, kteří s ním vyšli pochovat jeho otce. 15Když si Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: "Jen aby na nás Josef nezanevřel a neoplatil nám všechno zlo, kterého jsme se na něm dopustili." 16Proto mu vzkázali: "Tvůj otec před smrtí přikázal: 17Josefovi řekněte toto: »Ach, odpusť prosím svým bratrům přestoupení a hřích, neboť se na tobě dopustili zlého činu. Odpusť prosím služebníkům Boha tvého otce to přestoupení.«" Josef se nad jejich vzkazem rozplakal. 18Pak přišli bratři sami, padli před ním a řekli: "Tu jsme, měj nás za otroky!" 19Josef jim však odvětil: "Nebojte se. Což jsem Bůh? 20Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid. 21Nebojte se už tedy; postarám se o vás i o vaše děti." Tak je těšil a promlouval jim k srdci. 22Josef sídlil v Egyptě i s domem svého otce a byl živ sto deset let. 23Syny Efrajimovy viděl do třetího pokolení. Též synové Makíra, syna Manasesova, se zrodili na Josefova kolena. 24Potom Josef svým bratrům řekl: "Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví a vyvede vás odtud do země, kterou přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi." 25A zapřisáhl syny Izraelovy slovy: "Bůh vás jistě navštíví a pak odtud vynesete mé kosti." 26I umřel Josef, když mu bylo sto deset let; nabalzamovali ho a položili do rakve v Egyptě. Český Ekumenický překlad, zveřejněno se souhlasem České Biblické Společnosti. |
Komentářové poznámkyBřeťa Fajmon, 30.8.2009 Genesis 48: Jákob v Gn 48 žehná nejprve Josefovým synům, pak v Gn 49 žehná všem svým synům dohromady (na rozdíl od Gn 27, kde také proběhlo jakési "přednostní požehnání", nyní tomuto přednostnímu požehnání nikdo nebrání). Gn 48,1-7: Jákob v Gn 48,5 adoptuje Josefovy dva syny Manasese a Efrajima za své -- možná tak plní přání své milované ženy Ráchel, která toužila po více dětech (zmínka v Gn 48,7), ale také s tím souvisí Jákobovo přání požehnat Josefovi dvojnásobně vzhledem k ostatním jeho synům -- dvojnásobný díl majetku, a také hlavně dvojnásobný díl území zaslíbené země po návratu do ní připadne Josefovi a bude rozdělen mezi dva kmeny Izraele, a sice potomky Manasese a potomky Efrajima (zmínka o dvojnásobném dědictví je také v Gn 48,21-22). Gn 48,8-20: Zde probíhá samotné požehnání Manasese a Efrajima. Zatímco ve svém životě Jákob prožil, že jako mladší dostal požehnání "podvodem", nyní žehná mladšímu Efrajimovi také přednostně, ale při plném vědomí (Stevens, str. 176: Jákobovo "já vím" ve verši Gn 48,19 znamená, že: Jákob ví, že Hospodinova milost nenásleduje přirozené vlohy, pozici v rodině nebo lidskou významnost; Jákob ví, že Hospodinovy cesty nejsou našimi cestami a že nemůžeme manipulovat s Jeho milostí -- to vše symbolizují Jákobovy překřížené ruce). V Gn 48,15-16 je vysloveno velké Jákobovo požehnání (Wenham 1994, str. 465 ... s trojím oslovením a charakteristikou: Bůh, Pastýř, Vykupitel (= zachránce)), které spojuje Abrahamova a Izákova Boha s Jákobovou rodinou a shrnuje, jak tento Bůh jednal v životě Jákoba. Společně s touto svou modlitbou a požehnáním předává Jákob Josefovi i vedení celého rodu (viz [6], str. 709: tím se naplnily sny z Gn 37; tento vůdce rodu byl obyčejně zopovědný za pohřeb svého otce a za vyřízení a pokračování záležitostí svého otce). Genesis 49: V této kapitole jsou zaznamenána Jákobova poslední slova, a podobně jako poslední zaznamenaná slova Noeho (Gn 9,24-27), Abrahama (Gn 24,1-8) a Izáka (Gn 28,1-5) i nyní mají Jákobova slova velkou důležitost jak pro něj, tak jako odkaz, modlitba, proroctví, ujištění či požehnání i pro jeho syny. Jákob promlouvá ke každému ze svých dvanácti synů. Spojujícím bodem jeho promluvy je budoucnost -- pevná jistota, že tuto jeho celou rodinu Bůh jednou vyvede do "slíbené země". V jeho slovech se odráží i negativní věci (o Rúbenovi zmiňuje jeho skutek z Gn 35,22; o Simeónu a Lévim zmiňuje jejich čin z Gn 34), ale na rozdíl od Abrahamových synů (Izáka a Izmaele) a Izákových synů (Ezaua a Jákoba) nyní nedojde k tomu, že by některý ze "kmenů" (či rodů vzniklých ze dvanácti Jákobových synů) při budoucím obsazení zaslíbené země byl vyloučen. Kniha Genesis mluví o jejich smíření, a i to může být povzbuzením pro jednotu nového národa, který za několik set let z této rodiny vznikne -- všech dvanáct částí rodiny bude součástí jednoho národa, který právě ponese jméno Izrael. Uprostřed své promluvy požehnání (Gn 49,18) Jákob vyjadřuje svou důvěru Bohu -- chce říct, že věří, že Bůh splní svůj slib daru země, stejně jako splnil ty sliby, které se týkaly Jákobova života. Jákobův pohled do budoucnosti jeho synů je plný náznaků (připodobňuje své syny k různým obrazům, nejčastěji jsou to zvířata), ale celkem jasně je vidět, že má hodně na srdci skutečnost zaslíbené země, která se odehraje asi o 500 let později (Walton, str. 713: např. Gn 49,7 mluví o "rozptýlení" Simeóna a Léviho -- jednotlivec nemůže být rozptýlen; tím rozptýlením se má na mysli, že kmeny Simeóna Léviho nebudou mít svoje vlastní území v Izraeli, jako ostatní kmeny, ale budou roztroušeny po území těch ostatních kmenů). Dále např. kmen Zabulóna bude "rozložen" na jistém území v zaslíbené zemi (Gn 49,13). Ze všech dvanácti synů je největší pozornost věnována dvěma z nich, kteří také zabírali klíčové místo v událostech Jákobovy rodiny v Gn 37--47, a sice Josefovi a Judovi. Josef (Gn 49,22-26) je představen jako hlavní dědic požehnání ([8], str. 486: slovo "požehnání, žehnat" se v Gn vyskytuje asi 88-krát, z toho jako vyvrcholení ohňostroje šestkrát ve verších 25-26), které Bůh dal k dispozici lidem při stvoření a které slíbil Abrahamovi, že v životě jeho potomků uskuteční. Gordon Wenham ([8], str. 455), uvádí alternativní překlad Gn 49,24, se kterým souhlasí více komentátorů a překladatelů: "Jeho luk si zachová svou pružnost, jeho paže svoji svěžest, díky síle mocného Jákobova, díky Pastýři kamene Izraele. Díky Bohu tvého otce. Kéž pomáhá tobě," atd. Zatímco Josefovi v Gn 48 Jákob svěřil vedoucí úlohu v rodině "právě teď", tak o Judovi je řečeno (Gn 49,8-12), že tuto vedoucí roli bude mít někdo z jeho potomků v budoucnu, zřejmě o několik set let později, a možná ještě později :-) Se zaslíbenou zemí je spojeno i poslední Jákobovo přání, a totiž aby v ní byl pochován. Genesis 50: Gn 50,1-14: Po Jákobově smrti jej jeho synové skutečně vezou pochovat na území Kenaanu. Truchlí nejen Jákobova rodina, ale celý Egypt ([6], str. 720: Bůh slíbil malé Abrahamově rodině, že jeho jméno učiní velkým, a nyní se zastavuje celý Egypt, aby vzdal úctu při pohřbu Abrahamova vnuka). Gn 50,15-21: Bratři opět (trochu nepřímo, zprostředkovaně pomocí posla) vyznávají svou vinu vůči Josefovi, ale on reaguje potvrzením svého odpuštění (verše 19-20), které přesahuje smrt jejich otce a je trvalé. Gn 50,22-26: Úplný závěr knihy Genesis mluví o Josefově smrti a o jeho víře, když dává příkaz, aby jeho kosti byly přeneseny při odchodu Izraelovy rodiny (= Izraele) z Egypta. Opět poslední Josefova slova obsahují důležitý odkaz a ujištění: "Bůh vás jistě navštíví a vyvede do země, kterou přislíbil". Jákobova rodina neodešla z Egypta po skončení sedmi let hladu -- zůstává zde s Josefem a čeká na Hospodinův pokyn k návratu (dosud není "završena míra nepravosti" těch národů, kterým Hospodin chce kenaanskou zemi vzít ... Gn 15,13-16). Z potomků jedné rodiny se mezitím "tiše" v průběhu času stává celý národ. |
Diskuse:
Vstup do diskuse: