Genesis 29-31

Genesis:

úvodem

Genesis 1--2
Genesis 3--5
Genesis 6--8
Genesis 9--12
Genesis 13--16
Genesis 17--19
Genesis 20--22
Genesis 23--25
Genesis 26--28

Genesis 29--31

Genesis 32--36
Genesis 37--47
Genesis 48--50

chronologie
stručně obsah
poselství
promluvy
přehled literatury

Genesis 29–31

29
¹Jákob vykročil lehkým krokem a přišel do země synů Východu. ²Pojednou spatřil v poli studni, u níž odpočívala tři stáda ovcí. Z té studně napájeli stáda. Na jejím otvoru byl veliký kámen. ³Když přihnali všechna stáda, odvalovali kámen z otvoru studně a napájeli ovce; potom zase kámen přivalili zpět na otvor studně. ⁴I řekl jim Jákob: "Bratří, odkud jste?" Odvětili: "Jsme z Cháranu." ⁵Otázal se jich: "Znáte Lábana, syna Náchorova?" Řekli: "Známe." ⁶Zeptal se jich: "Daří se mu dobře?" Odpověděli: "Dobře. Však tady přichází jeho dcera Ráchel s ovcemi." ⁷Tu řekl: "Ještě je jasný den, není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte pást." ⁸Odpověděli: "Nemůžeme, dokud nebudou sehnána všechna stáda; pak odvalíme kámen z otvoru studně a napojíme ovce."

⁹Když ještě s nimi rozmlouval, přišla Ráchel s ovcemi svého otce; byla totiž pastýřka. ¹⁰Jakmile Jákob uviděl Ráchel, dceru Lábana, bratra své matky, a jeho ovce, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studně a napojil ovce Lábana, bratra své matky. ¹¹Jákob pak Ráchel políbil a hlasitě zaplakal. ¹²Oznámil jí, že je synovec jejího otce a syn Rebeky. Běžela to povědět svému otci. ¹³Jakmile Lában uslyšel zprávu o Jákobovi, synu své sestry, běžel mu vstříc, objal ho, políbil a uvedl do svého domu. A on vypravoval Lábanovi všechno, co se přihodilo. ¹⁴Lában mu řekl: "Ty jsi má krev a mé tělo!" Pobyl tedy u něho celý měsíc.

¹⁵Potom řekl Lában Jákobovi: "Což mi budeš sloužit zadarmo jen proto, že jsi můj příbuzný? Pověz mi, jaká má být tvá mzda." ¹⁶Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea, mladší Ráchel. ¹⁷Lea měla mírné oči, Ráchel byla krásné postavy, krásného vzezření. ¹⁸Jákob si Ráchel zamiloval; proto řekl: "Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel." ¹⁹Lában souhlasil: "Lépe, když ji dám tobě než někomu jinému; zůstaň u mne." ²⁰Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let; bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval. ²¹Potom řekl Jákob Lábanovi: "Dej mi mou ženu, má lhůta už uplynula. Toužím po ní." ²²Lában shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hody. ²³Večer vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi, a on k ní vešel. ²⁴Za služebnici své dceři Leji dal Lában otrokyni Zilpu. ²⁵Ráno Jákob viděl, že to je Lea. Vyčítal Lábanovi: "Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě oklamal?" ²⁶Lában odvětil: "U nás není zvykem, aby se mladší vdávala dříve než prvorozená. ²⁷Zůstaň u ní po celý svatební týden a dáme ti i tu mladší za službu, kterou si u mne odsloužíš v dalších sedmi letech." ²⁸Jákob tak učinil a zůstal u ní po celý týden. Pak mu Lában dal za ženu svou dceru Ráchel. ²⁹Za služebnici dal své dceři Ráchel otrokyni Bilhu. ³⁰I vešel Jákob také k Ráchel a miloval ji více než Leu, a sloužil u něho ještě dalších sedm let.

³¹Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno. Ráchel však zůstala neplodná. ³²Lea otěhotněla, porodila syna a pojmenovala ho Rúben (to je Hleďte-syn); řekla totiž: "Hospodin viděl mé pokoření; nyní mě už bude můj muž milovat." ³³Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: "Hospodin uslyšel, že nejsem milována, a dal mi také tohoto." Pojmenovala ho tedy Šimeón (to je Vyslyš-Bůh) ³⁴A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: "Tentokrát se už můj muž přidruží ke mně, poněvadž jsem mu porodila tři syny." Proto se jmenuje Lévi (to je Přidružitel). ³⁵A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: "Zase mohu vzdávat chválu Hospodinu." Proto ho pojmenovala Juda (to je Ten, který vzdává chválu). A přestala rodit.

30
¹Když Ráchel viděla, že Jákobovi nerodí, žárlila na svou sestru a naléhala na Jákoba: "Dej mi syny! Nedáš-li, umřu." ²Jákob vzplanul proti Ráchel hněvem a okřikl ji: "Což mohu za to, že Bůh odpírá plod tvému životu?" ³Odvětila: "Tu je má otrokyně Bilha; vejdi k ní! Porodí na má kolena, a tak i já budu mít z ní syny." ⁴Dala mu tedy svou služku Bilhu za ženu a Jákob k ní vešel. ⁵Bilha otěhotněla a porodila Jákobovi syna. ⁶Tu řekla Ráchel: "Bůh mě obhájil, také můj hlas uslyšel a dal mi syna." Proto ho pojmenovala Dan (to je obhájce). ⁷Ráchelina služka Bilha otěhotněla ještě jednou a porodila Jákobovi druhého syna. ⁸Ráchel opět řekla: "V úporném boji o Boží přízeň jsem zápasila se svou sestrou a obstála jsem." A pojmenovala ho Neftalí (to je Vybojovaný).

⁹Když Lea viděla, že přestala rodit, vzala svou služku Zilpu a dala ji Jákobovi za ženu. ¹⁰Také Lejina služka Zilpa porodila Jákobovi syna. ¹¹Tu Lea řekla: "Jaké štěstí!" A dala mu jméno Gád (to je Štěstí). ¹²Pak Lejina služka Zilpa porodila Jákobovi druhého syna. ¹³Lea opět řekla: "Jaké blaho pro mne; všechny dcery mě budou blahoslavit." A dala mu jméno Ašer (to je Blahoslav). ¹⁴Ve dnech, kdy se žala pšenice, vyšel Rúben a nalezl na poli jablíčka lásky a přinesl je své matce Leji. Ráchel však na Leu naléhala: "Dej mi prosím několik těch jablíček lásky od svého syna!" ¹⁵Ale ona ji odbyla: "Copak je to málo, žes mi vzala muže? Chceš mi vzít i jablíčka lásky od mého syna?" Ráchel řekla: "Tak ať za ta jablíčka lásky od tvého syna spí tuto noc s tebou." ¹⁶Když Jákob přicházel navečer z pole, vyšla mu Lea vstříc a řekla: "Musíš vejít ke mně, najala jsem tě za mzdu, za jablíčka lásky od svého syna." I spal té noci s ní. ¹⁷A Bůh Leu vyslyšel; otěhotněla a porodila Jákobovi pátého syna. ¹⁸Lea řekla: "Bůh mi dal mzdu za to, že jsem svému muži dala svou služku." A pojmenovala ho Isachar (to je Za-mzdu-najatý). ¹⁹Lea otěhotněla ještě jednou a porodila Jákobovi šestého syna. ²⁰Lea opět řekla: "Jak pěkným darem obdaroval Bůh právě mne! Tentokrát už bude můj muž zůstávat se mnou. Porodila jsem mu šest synů!" A dala mu jméno Zabulón (to je Zůstávající). ²¹Potom porodila dceru a dala jí jméno Dína.

²²I rozpomenul se Bůh na Ráchel, vyslyšel ji a otevřel její lůno. ²³Otěhotněla, porodila syna a řekla: "Bůh odňal mé pohanění." ²⁴Dala mu jméno Josef (to je Přidej-Bůh) Přidej-Bůh) a dodala: "Kéž mi Hospodin přidá ještě dalšího syna."

²⁵Když Ráchel porodila Josefa, řekl Jákob Lábanovi: "Propusť mě, abych mohl odejít do svého domova a do své země. ²⁶Vydej mi mé ženy a děti, za něž jsem ti sloužil, a já půjdu. Sám přece víš, jakou službu jsem ti prokázal." ²⁷Lában mu odvětil: "Kéž bych získal tvoji přízeň! Zjistil jsem, že mi Hospodin kvůli tobě žehná." ²⁸Dále řekl: "Urči si přesně mzdu a dám ti ji." ²⁹Jákob mu odpověděl: "Sám přece víš, jak jsem ti sloužil a jak prospívalo tvé stádo, když jsem byl při něm. ³⁰Vždyť to byla hrstka, kterou jsi měl, než jsem přišel, a rozmnožila se nesmírně. Hospodin ti žehnal na každém mém kroku. Ale kdy budu konečně pracovat také pro svou rodinu?" ³¹Lában se otázal: "Co ti mám dát?" Jákob odvětil: "Nemusíš mi dávat vůbec nic. Budu dále pást a střežit tvé ovce a kozy, když pro mne uděláš tuto věc: ³²Projdu dnes všechny tvé ovce a kozy a vyřadím z nich každé skvrnité a strakaté mládě, všechna načernalá jehňata a strakatá a skvrnitá kůzlata; to bude má mzda. ³³Od zítřka se bude má poctivost osvědčovat takto: Když přijdeš přehlížet mou mzdu, všechno, co nebude mezi mými kůzlaty skvrnité a strakaté a mezi jehňaty načernalé, pokládej za kradené." ³⁴Lában řekl: "Nuže, ať se stane podle tvého slova." ³⁵A téhož dne sám vyřadil pruhované a strakaté kozly a všechny skvrnité a strakaté kozy, všechno, na čem bylo něco bílého, a všechna načernalá jehňata, a svěřil je svým synům. ³⁶Stanovil také vzdálenost tří dnů cesty mezi sebou a Jákobem. A Jákob pásl ostatní Lábanovy ovce a kozy.

³⁷Jákob si nabral čerstvé pruty topolové, mandloňové a platanové a sloupal z nich na některých místech pruhy kůry až do běla. ³⁸Pruty, z nichž sloupal kůru, nakladl do napájecích žlabů, k nimž ovce a kozy přicházely pít, přímo před ně. I běhaly se, když přicházely pít. ³⁹Ovce a kozy se běhaly při pohledu na pruty a vrhaly pruhovaná, skvrnitá a strakatá mláďata. ⁴⁰Jákob jehňata odděloval; avšak ovce a kozy z bravu Lábanova obracel k pruhovaným a všem načernalým. Tak si pořídil vlastní stáda, ale ta nestavěl proti ovcím a kozám Lábanovým. ⁴¹Pokaždé, když se z ovcí a koz běhaly ty nejstatnější kusy, kladl před ně Jákob do žlabů pruty, aby se běhaly před pruty. ⁴²Když však byly ovce a kozy neduživé, pruty nekladl. Neduživé tedy patřily Lábanovi a statné Jákobovi. ⁴³Tak se ten muž převelice vzmohl a měl mnoho ovcí a koz, i služky a služebníky, i velbloudy a osly.

31
¹Jákob se doslechl, jaké řeči vedou Lábanovi synové: "Jákob pobral všechno, co patřilo našemu otci, a z toho, co měl otec, získal takové postavení." ²Viděl i na Lábanovi, že se už k němu nemá jako dřív. ³Tu řekl Hospodin Jákobovi: "Navrať se do země svých otců a do svého rodiště; já budu s tebou." ⁴Jákob si proto dal zavolat Ráchel a Leu na pole k svému stádu ⁵a řekl jim: "Vidím na vašem otci, že se ke mně nemá jako dřív. Ale Bůh mého otce je se mnou. ⁶Vy samy víte, že jsem vašemu otci sloužil ze všech sil. ⁷Ale váš otec mě obelstil, desetkrát změnil mou mzdu. Bůh mu však nedovolil, aby mi provedl něco zlého. ⁸Když říkal: »Tvou mzdou bude vše skvrnité«, všechny ovce a kozy vrhaly mláďata skvrnitá. A když říkal: »Tvou mzdou bude vše pruhované«, všechny ovce a kozy vrhaly mláďata pruhovaná. ⁹Tak odňal Bůh stáda vašemu otci a dal je mně. ¹⁰V době, kdy se ovce a kozy běhaly, rozhlédl jsem se a ve snu jsem náhle spatřil, že samci, skákající na ovce a kozy, byli pruhovaní, skvrnití a stříkaní. ¹¹Ve snu mi tehdy Boží posel řekl: »Jákobe!« Odvětil jsem: »Tu jsem.« ¹²I řekl mi: »Rozhlédni se a viz: Všichni samci, skákající na ovce a kozy, jsou pruhovaní, skvrnití a stříkaní. Viděl jsem totiž všechno, co ti Lában dělá. ¹³Já jsem Bůh z Bét-elu, kde jsi olejem pomazal posvátný sloup a kde ses mi zavázal slibem. Vyjdi teď hned z této země a navrať se do své rodné země.«" ¹⁴Ráchel i Lea mu odpověděly: "Máme vůbec ještě v domě svého otce dědičný podíl? ¹⁵Cožpak pro něho nejsme jako cizí? Vždyť nás prodal a stříbro shrábl. ¹⁶Celé bohatství, které Bůh odňal našemu otci, patří nám a našim synům. Jen udělej všechno, co ti Bůh řekl." ¹⁷Jákob tedy vstal, posadil své syny i ženy na velbloudy, ¹⁸sehnal také všechna svá stáda, vzal všechno nabyté jmění, vlastní stáda získaná v Rovinách aramských, a ubíral se ke svému otci Izákovi do země kenaanské.

¹⁹Když Lában odešel ke stříži svého bravu, ukradla Ráchel otcovy domácí bůžky. ²⁰A Jákob Aramejce Lábana přelstil, takže nevyšlo najevo, že chce uprchnout. ²¹Uprchl se vším, co měl. Přebrodil řeku Eufrat a dal se směrem k pohoří Gileádu. ²²Třetího dne bylo Lábanovi oznámeno, že Jákob uprchl. ²³Tu vzal s sebou své bratry a pronásledoval ho po sedm dní, až ho dohonil na pohoří Gileádu. ²⁴K Aramejci Lábanovi však přišel v noci ve snu Bůh a řekl mu: "Měj se na pozoru! Mluv s Jákobem jen v dobrém, ne ve zlém!" ²⁵Lában dostihl Jákoba, který si na té hoře postavil stan. Sám se svými bratry si rovněž postavil stan na pohoří Gileádu. ²⁶A Lában Jákobovi vyčítal: "Cos to udělal? Přelstils mě. Mé dcery jsi odvedl jako válečné zajatce. ²⁷Proč jsi ode mne uprchl tajně jako zloděj a nic jsi mi neoznámil? Byl bych tě radostně vyprovodil s písničkami, s bubínkem a citarou. ²⁸Nedopřáls mi ani políbit mé vnuky a dcery; jednal jsi věru jako pomatenec. ²⁹Bylo v mé moci naložit s vámi zle. Ale Bůh vašeho otce mi na dnešek řekl: »Měj se na pozoru, mluv s Jákobem jen v dobrém, ne ve zlém.« ³⁰Když už jsi tedy odešel, protože se ti tolik stýskalo po otcovském domě, proč jsi ukradl mé bohy?" ³¹Na to Jákob Lábanovi odpověděl: "Bál jsem se a říkal jsem si, že bys mě mohl o své dcery připravit. ³²Ale u koho najdeš své bohy, ten nezůstane naživu! Před našimi bratry si prohlédni všechno, co mám, a vezmi si své." Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla. ³³Lában vešel do stanu Jákobova a do stanu Lejina i do stanu obou služek, ale nic nenašel. Vyšel tedy ze stanu Lejina a vešel do stanu Ráchelina. ³⁴Ráchel však bůžky vzala, vložila je do torby na velbloudím sedle a sedla si na ně. Lában zpřeházel celý stan, ale nic nenašel. ³⁵Ráchel otci řekla: "Nechť se můj pán nehněvá, že před ním nemohu povstat; stalo se mi, co se stává ženám." Lában slídil, ale bůžky nenašel.

³⁶Tu se Jákob rozhněval a začal se s Lábanem přít. Vyčítal mu: "Jaký je můj přestupek? Jaký je můj hřích, že ses za mnou tak hnal? ³⁷Když jsi zpřeházel všechny mé věci, co jsi našel z věcí svého domu? Polož to před mé i své bratry, ať mezi námi dvěma rozhodnou! ³⁸Byl jsem u tebe celých dvacet let. Tvé ovce a kozy nezmetaly. Berany z tvého bravu jsem nejídal. ³⁹Co bylo rozsápáno zvěří, jsem ti nevykazoval, nahrazoval jsem to ze svého; vymáhals to na mně, byl jsem okrádán ve dne i v noci. ⁴⁰Ve dne mě sužovalo vedro a v noci chlad. Spánek prchal od mých očí. ⁴¹Celých dvacet let jsem ti v tvém domě sloužil: čtrnáct let za tvé dvě dcery a šest let za tvůj brav. Mou mzdu jsi změnil desetkrát. ⁴²Kdyby se mnou nebyl Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a Strach Izákův, propustil bys mě teď s prázdnou. Bůh viděl mou trýzeň a námahu mých rukou a na dnešek sám rozsoudil." ⁴³Lában na to Jákobovi odpověděl: "Toto jsou mé dcery a toto jsou moji synové. I brav je můj, ano, všechno, co vidíš, patří mně. Co však za těchto okolností mohu dnes udělat pro své dcery, pro ně a pro syny, které porodily? ⁴⁴Nuže, uzavřeme teď spolu smlouvu, a Bůh ať je svědkem mezi mnou a tebou!"

⁴⁵Jákob vzal tedy kámen a vztyčil jej jako posvátný sloup. ⁴⁶Svým bratřím řekl: "Nasbírejte kameny." Vzali kameny, udělali val a na tom valu pojedli. ⁴⁷Lában jej nazval Jegar-sahaduta (to je Násep svědectví) a Jákob jej nazval Gal-ed (to je Val-svědek). ⁴⁸A Lában řekl: "Tento val je ode dneška svědkem mezi mnou a tebou." - Proto se jmenuje Gal-ed ⁴⁹nebo Mispa (to je Hlídka), neboť Jákob řekl: "Hospodin ať je na hlídce mezi mnou a tebou, že už spolu nebudeme nic mít." - ⁵⁰Na to Lában: "Pokoříš-li mé dcery a vezmeš-li si jiné ženy mimo ně, hleď, ne někdo z lidí, ale Bůh je svědkem mezi mnou a tebou!" ⁵¹Lában dále Jákobovi řekl: "Hle, tu je val a tu je posvátný sloup, který jsem vztyčil mezi sebou a tebou. ⁵²Svědkem je tento val, svědkem je i posvátný sloup, že já nepřekročím tento val proti tobě a ty nepřekročíš tento val a tento sloup proti mně se zlým úmyslem. ⁵³Ať mezi námi soudí Bůh Abrahamův a bůh Náchorův, bůh jejich otce!" A Jákob se zapřisáhl při Strachu svého otce Izáka. ⁵⁴Pak Jákob připravil na té hoře obětní hod. Povolal své bratry, aby pojedli chléb. Jedli tedy chléb a přenocovali na té hoře.

Český Ekumenický překlad, zveřejněno se souhlasem České Biblické Společnosti.

Komentářové poznámky

Břeťa Fajmon, 30.8.2009

Genesis 29: Je možné, že Jákob se setkává s Ráchel u stejné studně, u které se před několika desítkami let setkal Abrahamův služebník s Rebekou. Na rozdíl od dřívějšího "setkání u studny" při tomto novém je situace opačná v tom, že zvláštní pohostinnost prokazuje Jákob (je dost možné, že na odvalení kamene bylo potřeba několika mužů, takže Jákob prokázal neobyčejnou fyzickou sílu).

Gn 29,15-20: Dar ženichových rodičů do manželství byl v té době asi 50 šekelů, což se rovnalo čtyřem až pěti letům mzdy (Wenham 1994, str. 235). Proto Jákob nabízí sedmiletou prací více než vhodný dar.

Gn 29,21-30: Jákob se ve svém životě setkává s podobným podvodem, jaký sám způsobil svým přestrojením za Ezaua - pod nevěstiným závojem našel nikoli Ráchel, ale Leu. To je ještě zdůrazněno veršem 26: namísto mladší Ráchel dostal za ženu "prvorozenou" Leu. Ne že by člověk musel v životě vytrpět přesně tytéž skutky, které druhým způsobil, ale Jákob trpce poznává svou vlastní povahu podvodníka v někom jiném - v Lábanovi (a tak se nepřímo setkává se sebou samým, se svou vlastní úskočností).

Gn 29, 31-35: Je možné, že Lea Jákoba měla ráda, proto svolila k podvodu, který provedl Lában. Ale v každém případě Lában Leu vykořisťoval, když ji provdal za muže, který ji neměl rád (hebrejština dokonce dovoluje překlad "nenáviděl" (Wenham 1994)). To, co následuje, je až smutně podobné rivalitě Ezaua s Jákobem - Lea a Ráchel začínají soupeřit. Každá z nich má něco, po čem touží ta druhá (Walton, str. 587) - Ráchel touží po dětech, Lea touží po Jákobově lásce, jak je to vidět i ze jmen, které dala svým dětem, respektive z jejích slov při jejich narození. Je zajímavé si všimnout, že "Hospodin otevřel Leino lůno" (Gn 29,31), aby zabránil tomu, že by Ráchel "měla vše" a Lea "neměla nic".

Genesis 30: Verše 1-24: Je trochu smutné, že jediná slova, o kterých víme, že Ráchel řekla Jákobovi, jsou výtkou, že s ní nemá děti (verš 1). Naopak ve verši 16 je naznačeno, že Jákob vůči Lei neplnil své manželské povinnosti, takže se jej musela "najmout", aby s ním mohla strávit noc. Smutná tragédie "zvýhodňování a upřednostňování" pokračuje - stejně jako Izák kdysi zvýhodňoval Ezaua a Rebeka Jákoba, nyní Jákob zvýhodňuje Ráchel (a bude zvýhodňovat i její děti).

Jákob se nachází v nezáviděníhodné situaci -- ve sporu mezi svými manželkami. Podobně jako kdysi Abraham (Genesis 16), svoluje Jákob v Gn 30,3-4 k tomu, že bude mít děti s otrokyní a pak je adoptuje jako děti Rácheliny. Lea nezůstává pozadu a nabízí svou otrokyni také.

Kdysi (Gn 25) Jákob získal prvorozenství za talíř čočkové kaše. Nyní (Gn 30, 14-17) Ráchel za "jablíčka lásky" (zřejmě plody mandragory, působící jako afrodiziakum) nezískala vůbec nic (Walton, str. 594).

Jak se na celou rodinu dívá Bůh? Přesto, že Jákob se s Leou "oženil omylem", Bůh odmítanou Leu chrání a utěšuje. Navzdory problematické rodině Bůh tiše "buduje" z narozených dětí "zárodek" dvanácti rodů národa, který z této rodiny vzejde. A čtenář se dále v knize Genesis dozví, že to nebude potomek Rácheliných synů, ale potomek Judy, syna Leina, který převezme klíčové "žezlo" a vůdčí úlohu v Hospodinově smlouvě s Abrahamem, Izákem a Jákobem.

Vyvrcholením záznamu o narozených dětech je Gn 30,22-24, kdy se Rácheli narodí Josef. Gramaticky je situace podobná Gn 8,1, kdy se Bůh uprostřed potopy "rozpomenul" na Noeho (pamatoval na něj). Nyní v Gn 30,22 se Bůh "rozpomenul" na Ráchel a dal narození Josefa. Toto dějové vyvrcholení má za cíl čtenáře upozornit, že Josef bude pro další běh událostí také hodně důležitý. A v celé linii Abraham -- Izák -- Jákob je také zdůrazněno, že děti nejsou samozřejmostí, ale darem od Hospodina.

Gn 30,25-43: Jákob si odsloužil čtrnáct let za své manželky a přichází k Lábanovi s prosbou o propuštění, respektive také s prosbou o to, aby si mohl on sám budovat svůj majetek. Jákobův návrh zní, aby mohl dostat všechny načernalé ovce (protože ovce jsou většinou bílé, jedná se o malé procento) a všechny strakaté kozy (protože kozy jsou většinou celé tmavé, jedná se o malé procento). Ale Lában projevil svou skvělost podvodníka (Gn 30,35-36) a sám předem vyřadil načernalé ovce a strakaté kozy, takže Jákob nedostal vůbec nic (Wenham 1994: v hebrejštině je zde slovní hříčka, protože "bílý"= laban - proto co se týká ovcí, ty, které byly laban, měly patřit Lábanovi).

Zdá se, že Jákob opět vyjde naprázdno a žádný majetek nezíská. Ovšem v Gn 31,6-13 se dovídáme, že za celou věcí stál Bůh - že Bůh sám způsobil, že "strakaté a stříkané" ovce a kozy se rodily mnohem hojněji, než by se očekávalo. Nejedná se o to, že by Bůh odhalil Jákobovi nějakou "novou genetickou strategii" - Bůh prostě svým působením dopřál Jákobovi zdar navzdory jakékoli strategii (Walton, str. 590), dopřál mu nečekaného úspěchu navzdory vší pravděpodobnosti. Zatímco Ezauovi požehnání ukradl lstí, nyní Jákob dostává požehnání od Hospodina.

Genesis 31: Na pokyn od Boha (Gn 31,13) Jákob promlouvá se svými manželkami a rozhodují se odejít od Lábana a "vrátit se" do zaslíbené země (i když pro Leu a Ráchel to není návrat, ale vyjítí, podobně jako u Abrahama nebo u Rebeky). Lea a Ráchel také potvrzují Jákobovi skoupost svého otce (Gn 31,15 ... poukazují na to, že i když Lában "dostal" od Jákoba čtrnáct let práce, neproměnil ani část této práce v majetek, který by svěřil svým dcerám, aby si mohly budovat svou vlastní domácnost a zdroje). Dále následovalo šest let, ve kterých Lában Jákoba dále okrádal (desetkrát změnil jeho mzdu ... Gn 31,7), a tak vlastně okrádal i své dcery (Waltke, str. 426).

Jákob je si vědom toho, že Lában by jej jen tak nepropustil, proto svůj odchod realizuje potají. Komplikaci a napětí v celé situaci způsobuje Ráchel, která ukradne svému otci "domácí bůžky" (Gn 31,19). Má se za to (Wenham 1994, str.273), že se jednalo o obrazy bůžků, které daná rodina uctívala jako své ochránce; nebo to mohly být obrazy zesnulých rodinných předků, které žijící členové rodiny uctívali a modlili se k nim. Důvodem, proč je Ráchel brala, mohla být snaha zajistit si plodnost, nebo touha "vzít si s sebou kousek domova" - v každém případě (společně s Gn 35,2-4) to naznačuje, že Ráchelina víra v Hospodina nebyla tak jednoznačná.

V Gn 31,24 Bůh plní svůj slib z Gn 28, že bude Jákoba chránit, a promlouvá k Lábanovi. Tak Bůh chrání Jákoba, podobně jako kdysi chránil Abrahama (Gn 20,1-7). Lábanova řeč je trochu ironická (Gn 31,27), protože není jasné, zda by Jákobovi radostné a svobodné rozloučení opravdu přichystal, kdyby k němu noc před tímto proslovem Bůh nepromluvil. Nyní obviňuje Jákoba z krádeže domácích bůžků. Nastává prohledávání Jákobovy výpravy. Ráchel lže v situaci klíčově důležité, podobně jako kdysi Jákob v Gn 27 (v případě prozrazení by možná byl ohrožen i její život díky Jákobovým slovům v Gn 31,32). Poté, co se bůžci nenašli, vede svou řeč Jákob a propuká zde jeho rozhořčení. V Gn 31,42 shrnuje vlastně celý svůj pobyt u Lábana (Wenham 1994, str. 279 ... tento verš shrnuje kapitoly 29-31) - označuje zde Boha zvláštním jménem, "Strach Izákův". Byl to jen "Strach Izákův", který Lábana zastavil.

Lában na Jákobovu řeč nemá obranu, i když by si rád trval na svém, jak prozrazuje Gn 31,43 (stále prohlašuje Jákobův majetek za svůj - díky lepšímu "vojenskému" vybavení Lábanovy skupiny může Jákob poděkovat skutečně jen zásahu Hospodina, který byl rozhodující). Lában nyní ze své iniciativy nabízí uzavřít dohodu - stejně jako abímelek v Gn 21,22-24 Abrahamovi nebo v Gn 26,26-31 Izákovi (Wenham 1994, str. 279: Lában uznává, že musí ochránit sám sebe před mocí a požehnáním, které evidentně na Jákobovi spočívá). V Gn 31,54 vidíme smíření mezi oběma skupinami ("bratři" z ekumenického překladu má význam "příbuzní" - ti byli v obou skupinách, Jákobově i Lábanově).

následující: Genesis 32-36

Diskuse:

Vstup do diskuse: