Genesis 03-05

Genesis 6--8
Genesis 9--12
Genesis 13--16
Genesis 17--19
Genesis 20--22
Genesis 23--25
Genesis 26--28
Genesis 29--31
Genesis 32--36
Genesis 37--47
Genesis 48--50

chronologie
stručně obsah
poselství
promluvy
přehled literatury

Genesis 03–05

3
¹Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" ²Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. ³Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: - Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.-" ⁴Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. ⁵Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." ⁶Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. ⁷Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.

⁸Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. ⁹Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?" ¹⁰On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se." ¹¹Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?" ¹²Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl." ¹³Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla." ¹⁴I řekl Hospodin Bůh hadovi:

"Protožes to učinil, buď proklet,
vyvržen ode všech zvířat,
a ode vší polní zvěře.
Polezeš po břiše,
po všechny dny svého života
žrát budeš prach.
¹⁵Mezi tebe a ženu
položím nepřátelství,
i mezi símě tvé a símě její.
Ono ti rozdrtí hlavu
a ty jemu rozdrtíš patu."

¹⁶Ženě řekl:

"Velice rozmnožím
tvé trápení i bolesti těhotenství,
syny budeš rodit v utrpení,
budeš dychtit po svém muži,
ale on nad tebou bude vládnout."

¹⁷Adamovi řekl:

"Uposlechl jsi hlasu své ženy
a jedl jsi ze stromu,
z něhož jsem ti zakázal jíst.
Kvůli tobě nechť je země prokleta;
po celý svůj život
z ní budeš jíst v trápení.
¹⁸Vydá ti jenom trní a hloží
a budeš jíst polní byliny.
¹⁹V potu své tváře
budeš jíst chléb,
dokud se nenavrátíš do země,
z níž jsi byl vzat.
Prach jsi
a v prach se navrátíš."

²⁰Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých. ²¹Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.

²²I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky." ²³Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. ²⁴Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

4
¹I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina." ²Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem. ³Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. ⁴Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, ⁵na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. ⁶I řekl Hospodin Kainovi: "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? ⁷Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout." ⁸I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi. Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej. ⁹Hospodin řekl Kainovi: "Kde je tvůj bratr Ábel?" Odvětil: "Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?" ¹⁰Hospodin pravil: "Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. ¹¹Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. ¹²Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem." ¹³Kain Hospodinu odvětil: "Můj zločin je větší, než je možno odčinit. ¹⁴Hle, vypudil jsi mne dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít." ¹⁵Ale Hospodin řekl: "Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou." A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil. ¹⁶Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu.

¹⁷I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal do stavby města a nazval to město Enoch, podle jména svého syna. ¹⁸Enochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechíjáel zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha. ¹⁹Lámech pojal dvě ženy; jedna se jmenovala Áda a druhá se jmenovala Sila. ²⁰Áda porodila Jábala, který se stal praotcem těch, kdo přebývají ve stanu a u stáda. ²¹Jeho bratr se jmenoval Júbal; ten se stal praotcem všech hrajících na citaru a flétnu. ²²Také Sila porodila, a to Túbal-kaina, mistra všech řemeslníků obrábějících měď a železo. Sestrou Túbal-kainovou byla Naama. ²³Tu řekl Lámech svým ženám:

"Ádo a Silo,
poslyšte můj hlas, ženy Lámechovy,
naslouchejte mé řeči:
Zabil jsem muže za své zranění,
pacholíka za svou jizvu.
²⁴Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain,
tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát."

²⁵I poznal opět Adam svou ženu a ta porodila syna a dala mu jméno Šét (to je [Do klína] vložený). Řekla: "Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain." ²⁶Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.

5
¹ Toto je výčet rodopisu Adamova: V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží. ²Jako muže a ženu je stvořil, požehnal jim a v den, kdy je stvořil, dal jim jméno Adam (to je Člověk).

³Ve věku sto třiceti let zplodil Adam syna ke své podobě, podle svého obrazu, a dal mu jméno Šét. ⁴Po zplození Šéta žil Adam ještě osm set let a zplodil syny a dcery. ⁵Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let, a umřel.

⁶Ve věku sto pěti let zplodil Šét Enóše. ⁷Po zplození Enóše žil Šét osm set sedm let a zplodil syny a dcery. ⁸Všech dnů Šétových bylo devět set dvanáct let, a umřel.

⁹Ve věku devadesáti let zplodil Enóš Kénana. ¹⁰Po zplození Kénana žil Enóš osm set patnáct let a zplodil syny a dcery. ¹¹Všech dnů Enóšových bylo devět set pět let, a umřel.

¹²Ve věku sedmdesáti let zplodil Kénan Mahalalela. ¹³Po zplození Mahalalela žil Kénan osm set čtyřicet let a zplodil syny a dcery. ¹⁴Všech dnů Kénanových bylo devět set deset let, a umřel.

¹⁵Ve věku šedesáti pěti let zplodil Mahalalel Jereda. ¹⁶Po zplození Jereda žil Mahalalel osm set třicet let a zplodil syny a dcery. ¹⁷Všech dnů Mahalalelových bylo osm set devadesát pět let, a umřel.

¹⁸Ve věku sto šedesáti dvou let zplodil Jered Henocha. ¹⁹Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery. ²⁰Všech dnů Jeredových bylo devět set šedesát dvě léta, a umřel.

²¹Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metúšelacha. ²²A chodil Henoch s Bohem po zplození Metúšelacha tři sta let, a zplodil syny a dcery. ²³Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. ²⁴I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.

²⁵Ve věku sto osmdesáti sedmi let zplodil Metúšelach Lámecha. ²⁶Po zplození Lámecha žil Metúšelach sedmset osmdesát dvě léta a zplodil syny a dcery. ²⁷Všech dnů Metúšelachových bylo devět set šedesát devět let, a umřel.

²⁸Ve věku sto osmdesáti dvou let zplodil Lámech syna. ²⁹Dal mu jméno Noe (to je Odpočinutí). Řekl: "Ten nám dá potěšení a odpočinutí od naší práce a od námahy našich rukou, kterou nám přináší země prokletá Hospodinem." ³⁰Po zplození Noeho žil Lámech pět set devadesát pět let a zplodil syny a dcery. ³¹Všech dnů Lámechových bylo sedm set sedmdesát sedm let, a umřel.

³²Když bylo Noemu pět set let, zplodil Noe Šéma, Cháma a Jefeta.

Český Ekumenický překlad, zveřejněno se souhlasem České Biblické Společnosti.

Komentářové poznámky

Břeťa Fajmon, 30.8.2009

Genesis 3: Ať už ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého bylo lidem zakázáno dočasně, nebo natrvalo (obě linie výkladu viz poznámky ke Genesis 1--2), k neuposlechnutí tohoto varování je vedly v obou případech stejné důvody: touha po samostatnosti, po větší moudrosti, možná i touha po moci, jakou má Bůh. Ale paradoxně tímto činem neposlušnosti ztratili to nejcennější - život. Byl jim odepřen přístup ke stromu života (Gn 3, 22), a tak byli odsouzeni k umírání a smrti.

Někdo by možná ocenil Evin čin jako pokrokový, směrem k nezávislosti a samostatnosti, směrem ke skutečné svobodě - ale když se podívám na dnešní dívky a ženy, tak vidím, že to, po čem nejvíce touží, právě Eva ztratila - ztratila ráj, místo chráněného bezpečí. Co se totiž týká nezávislosti, Pán Bůh chtěl, aby na něm byli lidi "zdravě závislí" - když se lidi chtěli z této "zdravé závislosti" vymanit, možná se stali do jisté míry nezávislými na Bohu (sami si začali určovat, co chtějí dělat), ale také možná propadli jiným "nezdravým závislostem". Možná ani nelze být naprosto nezávislý - pokud člověk odmítne "zdravou závislost", stává se "nezdravě závislým".

Adam s Evou si možná od "zakázaného ovoce" slibovali pokrok a moudrost, ale když se podívám do svého srdce, nacházím zde chuť se do "Hospodinovy zahrady" vrátit - tím největším pokrokem by podle mne bylo získat zpět místo, které bylo ztraceno. A možná i celé lidstvo vlastně touží znovuobnovit to, co už tady na zemi kdysi bylo.

Možná Adam s Evou toužili po větším morálním vědomí - dnes bychom řekli "svědomí" - něčem, co by je spolehlivě vedlo životem. Asi zapomněli, že je právě Bůh chtěl spolehlivě vést. Je možné, že svým "činem neposlušnosti" toto svědomí a větší poznání získali - ale rozhodně to nepřispělo k většímu štěstí na zemi. O několik kapitol dál totiž čteme (Gn 6,5), že "každý výtvor srdce i mysli lidí byl neustále zlý". Historie lidstva tedy začala spět do stavu, že vším, co si lidi mysleli nebo dělali, působili Bohu bolest. Možná, že v Gn 3 získali větší moudrost a morální vědomí, ale nebyli je schopni uskutečnit. Proto je také na jiném místě Bible řečeno, že skutečná moudrost nespočívá ve větším vědění nebo poznání, ale člověk dojde dál tehdy, když poslechne Boha.

V každém případě budiž také zmíněno, že Bůh nechtěl člověka nijak ponižovat nebo mu něco upřít. Vždyť právě Bůh nejvíc chtěl, aby se mu člověk stal co nejvíc podobným - k tomu účelu lidi přece stvořil, aby byli jeho obrazem (Gn 1, 26), co se týká dobroty charakteru, moudrosti, morální dokonalosti, síly a vlády nad zemí. Tak mu mohli lidi věřit, že jim dá v pravý čas všechny zdroje, které budou k tomu potřebovat. Poslušnost Boha byla v souladu s tou největší moudrostí.

Stejně jako v Gn 1 Bible nevysvětluje, kde se vzal Bůh, tak Gn 3 nevysvětluje, kde se vzal had. Z Gn 3,1 a Gn 3, 14-15 je vidět, že se nejedná jen o pouhého hada, ale o jistou duchovní bytost, která hada použila pro své cíle. Na Základě Gn 1 můžeme říct, že Bůh = ten kdo stvořil tento vesmír a dal všemu hranice a smysl. Podobně na základě Gn 3 můžeme říct, že "satan" (protivník záměrů Boha) = ten, kdo si použil hada, aby svedl lidi k neposlušnosti vůči Bohu, a tak způsobil jejich smrt a prokletí světa, ve kterém žijí (další varianta: nikoli satan použil hada, ale satan = had ... satan je také stvořený Bohem, ale může na sebe brát různé podoby).

Možná se čtenář Bible dozví o satanu (i o Bohu!! :-)) další věci, ale v této chvíli by mu měla být jasná jedna věc: Člověk byl stvořen do světa, ve kterém se odehrává konflikt mezi satanem a Bohem. Satan je vetřelcem v tomto světě (vetřel se do tohoto vesmíru, který Bůh stvořil jako dobrý). Bible v tomto okamžiku nevysvětluje, kde se tento vetřelec vzal, ale chce objasnit, že se bude odehrávat boj - a že člověk v tomto boji bude také hrát důležitou roli. Gn 3,15 naznačuje, že satanovi nebude stačit, že svedl lidi ke smrti, ale bude dál "krást a ničit", ovšem na druhé straně lidi (potomci té ženy, kterou "had" svedl), budou také "hadovi" uštědřovat smrtící údery. Lidé jsou povoláni k tomu, aby mařili skutky ďáblovy - aby se mu vzepřeli a byli poslušní raději Bohu.

Bůh v Gn 3 dělá přesně to, co v Gn 2 řekl, že udělá - odsuzuje člověka k smrti tím, že mu odpírá přístup ke stromu života. Bere zpět část požehnání, které člověk měl předtím. Trest hada (Gn 3,14-15) bychom měli chápat skutečně obrazně - respektive Bůh trestá hada, ale také je potrestána bytost, která hada zneužila ke svému účelu (nebo na sebe podobu hada vzala).

Vyhnáním ze zahrady, místa přítomnosti Boha a jeho dokonalého požehnání, jsou také otřeseny dva cíle života, ke kterým byl člověk stvořen - rozmnožení ("rodina" - zejména úkol ženy ... Gn 3,16) a opatřování potravy ("práce" - zejména úkol muže ... Gn 3,17-19). Obě tyto oblasti požehnání jsou sice člověku ponechány, ale Bůh oznamuje, že díky nedokonalým podmínkám mimo jeho "svatyni Eden" bude jak "rodina", tak "práce" procházet bolestí a utrpením.

Největším trestem pro první lidi bylo tedy to, že se od nich vzdálil Bůh. A největší touhou moudrých lidí v historii lidstva bylo se Bohu přiblížit. Nejen proto, že v jeho blízkosti budou moci prožívat plně jeho požehnání (v rodině i v práci), ale že budou moci být s Ním. Adam s Evou snad pochopili, že jsou i dál závislí na Něm - na tom, co jim ze své milosti do jejich životů svěří, a na tom, jak se On o ně bude starat. To můžeme vidět i v Gn 3,21, kde se Bůh postaral o jejich ošacení.

Genesis 4: Navzdory "pádu lidstva" v Gn 3 se dovídáme o pokračujícím rozvoji Hospodinova požehnání: Gn 4,1-2 mluví o požehnání rodiny (narození prvních potomků), Gn 4,3-4 mluví o vděčnosti za požehnání potravy (ať už ve formě plodin, nebo ovcí). V Gn 4,5-6 je naznačeno, že sice Kain vyjadřoval navenek svou vděčnost vůči Bohu a jeho požehnání, ale Bůh viděl v jeho srdci nespokojenost. A ať už Kainovým prohřeškem byla jen nevděčnost, nebo nějaké "špatné činy", které z této nevděčnosti vyrostly (Gn 4,7), Kain po svém "usvědčení" "nejde do sebe", ale místo toho narůstá jeho závist a žárlivost, až dojde ke vraždě.

V Kainově zabití Ábela je vidět nárůst lidské zkaženosti - zatímco Adam s Evou snad záviděli Bohu, že jim chce něco dobrého upřít (a tak by jejich čin mohl skrývat i pohnutku něco dobrého získat), zde Kain závidí Ábelovi jeho srdce a přijetí u Boha, ale místo toho, aby sám "své věci vyřešil", aby také mohl být přijat, jen likviduje Ábela, aby nikdo jiný "neměl víc než on". Není zde už žádný stín dobré pohnutky, jen touha se vyvýšit za každou cenu.

V životě Kaina tak dochází k poničení obou velkých proudů Hospodinova požehnání: práce (Gn 4,12 ... Kain obdělává půdu, ale "nedá mu už svou sílu", takže není trvale zajištěn na jednom místě, musí putovat) i rodiny (Kain se stává vyhnancem ... rodina je rozbita). Avšak ani v životě Kaina není Hospodinovo požehnání úplně zastaveno - Kain nakonec získává rodinu (Gn 4,17).

Klíčovým místem Hospodinova rozhovoru s Kainem je jeho otázka "Kde je tvůj bratr?" a Kainova odpověď "Copak jsem strážcem svého bratra?". Kain těmito slovy odmítá nést zodpovědnost - a tak odmítá nést vinu (tato myšlenka viz Walton). Tam, kde totiž není žádná zodpovědnost za vztahy, nemůže být pak ani žádná vina!! Kdoví, zda není ta situace podobná i dnešku, kdy odmítáme nést zodpovědnost za svoje prostředí a za vztahy s lidmi, a pak tvrdíme, že není ani vina. Ale tím, že vinu zapřeme, ji nezrušíme.

Kain spáchal zločin, ale chová se jako oběť - "to nemohu unést" (Gn 4, 13 ... v českém překladu je místo slova "unést" poněkud nešťastné "odčinit"). Jako by křivda byla páchána na něm. Paradoxně ten, co spáchal násilí, se teď bojí násilí. Ale Bůh je i v této situaci soucitný a milostivý - vkládá na Kaina "pečeť" (Gn 4, 15), která mu zaručuje život i v těch náročných podmínkách, které jej čekají. Stejně jako vybavil pro nové prostředí Adama a Evu v Gn 3, 21, i nyní vybavuje Kaina pro život "pod větším prokletím".

Někteří občas pokládají otázku, kdo vlastně mohl Kaina zabít (Gn 4, 14-15). K tomu budiž řečeno, že Kain mohl mít oprávněně strach právě před budoucími členy své rodiny, kteří se vydají pomstít jeho čin vraždy. Na otázku, kde vzal Kain ženu, bych rád řekl, že kniha Genesis nezaznamenává všechny události z historie - tj. Adam s Evou mohli mít v té době už další potomky, zejména dcery, o kterých není nic řečeno, ale to neznamená, že žádné nejsou. Například rodokmen v Gn 5 uvádí vždy jen jediného syna potomka jménem, další syny a dcery nezmiňuje. Příkladem selektivnosti knihy Genesis je právě i Gn 4 - i když se zde odehrává celý život Kaina, tyto desítky (možná i stovky) let jsou shrnuty do dvou až tří vět, zatímco oběma rozhovorům Hospodina s Kainem, které se pravděpodobně udály v jeden den nebo v rozmezí několika dnů, je věnována většina kapitoly! Toto charakterizuje celou knihu Genesis - i když mluví o událostech historie, nepodává souhrnný popis historie, ale zaměřuje se cíleně na popis několika událostí.

Cílem knihy Genesis je zmapovat rozvoj Hospodinova požehnání, ale také zmapovat rozvoj hříchu. Proto je dále zmíněno, že Lámech v páté generaci po Kainovi měl dvě manželky, což je v rozporu s Hospodinovým záměrem pro manželství v Gn 2, 24 (že dva lidi - muž a žena - vytvoří "jedno tělo"). Následuje zvláštní Lámechův chvalozpěv Gn 4, 23-24, kde se Lámech chlubí zabitím muže. Mluví se v něm o výměně úderů (zranění, jizva, zabití), což naznačuje, že se možná mluví o boji nebo bitvě. Je možné, že rozvoje měst a technologií (Gn 4, 22) vedl k větším sociálním rozdílům a k nebezpečí války. Pán Bůh chrání i nyní lámecha "pečetí", aby zabití nebylo následováno dalším zabitím. Zdá se, že ve srovnání s Kainem u Lámecha vidíme ještě větší upadek - zatímco pro Kaina byla Hospodinova pečeť znamením vyhnanství, pro Lámecha byla chloubou, odznakem cti. Čili ani technologie a pokrok nebyla schopná vyléčit lidského ducha.

Genesis 5: Cílem Genesis 5 je "překlenout" část historie mezi Šétem (Gn 5, 3) a Noem (Gn 5, 32), o kterém budou mluvit další události v Gn 6. Zde jen několik poznámek, které snad mohou být vystopovány z této rodokmenové linie. Snad může být dále mapováno Hospodinovo požehnání rodiny - vidíme v každé nové rodině plození dalších dětí. Také je dobře zmapován trest prokletí slovy "a umřel". Ovšem v této linii smrtí máme jedno "přerušení" u Henocha (Gn 5, 22-24), kterého Bůh "vzal".

Henoch je jedním ze dvou lidí v Bibli, o kterých se píše, že neprožili smrt (tím druhým je Eliáš), nýbrž že je Bůh vzal k sobě - do "míst", kde žije On. Důvodem bylo to, že Henoch "chodil s Bohem". Co by mohl ten výraz "chození s Bohem" znamenat? Snad blízký vztah s Bohem, nezastřený hříchem do té míry, jak jen je to možné. Uznání toho, že jsem závislý na Něm, život proto, abych odrážel Jeho charakter a naplňoval Jeho záměry. Možná to neznamená dokonalost, ale pokoru - ochotu vypořádat se s hříchem, vzpourou vůči Bohu v mém srdci, pokud se objeví. Je zvláštní, že Bůh se rozhodl u Henocha zcela zrušit to prokletí způsobené pádem lidstva do hříchu - přenést jej do věčného života.

Rodokmeny měly dříve zvláštní vážnost - něco jako dnes diplom z vysoké školy (tato myšlenka viz Carl Armerding). Spojitost člověka s předchozími generacemi byla tím nejdůležitějším, tím nejcennějším. Dnes nemáme (aspoň v Evropě) takové vědomí toho, že jsme se tady neocitli z ničeho nic, ale jsme jen dalším článkem života předchozích generací. Neprožíváme takové spojení s předchozími generacemi své rodiny. Možná je to tím, že často neznáme už své praprarodiče - jen si zkuste představit, že když se narodil Henoch (Gn 5, 18), vyrůstal ve spojení se všemi šesti generacemi, které zatím v jeho rodině existovaly (včetně Adama) ... :-)

Věřím tomu, že když je o Adamovi řečeno, že žil 930 let, tak žil přesně tolik let, měřeno astronomicky (Gn 1, 14). Ze jmen uvedených v Gn 5 žil nejdéle Metúšelach, a sice 969 let (někdy se jeho jméno vyslovuje jako Metuzalém, což je asi do češtiny známější přepis)... jedná se o nejstaršího člověka, o kterém se v Bibli píše. Jak je možné, že se dožil tolika let?

To, co nyní řeknu, bude asi pro dnešního člověka urážející - v dnešním moderním světě se totiž všeobecně má za to, že za posledních sto let se lidstvu podařilo lidský život prodloužit. Proto je asi dost těžké přijmout, že podle záznamů v knize Genesis jde na zemi spíše všechno od deseti k pěti, počínaje životem morálním a konče životem fyzickým. Ale věřím Bibli, tak mne nepřekvapuje, že se lidé dříve dožili podstatně víc - země totiž byla hříchem prokleta (Gn 3) a od té doby se kazí víc a víc. Když k tomu přidáme záznam o potopě, která asi podstatně proměnila klima i podmínky na zemi (Gn 6 -- 8), nedivím se tomu, že došlo k velkým změnám i u člověka. [update 2009: Kenneth Kitchen (viz [25], str.445-446) uvádí srovnání s ostatními prameny starověku, a že bylo v té době běžné rodokmeny významných lidí zejména před potopou (Genesis 6), ale i po potopě prodlužovat (uváděný rekord věku krále v době před potopou je 43 tisíc let), aby tím naznačili dlouhé období, které předcházelo potopě od vzniku světa; jeden z možných výkladů vysokého věku v některých rodokmenech je tedy to, že uvedený věk je násobkem skutečného věku těch lidí, např. pětinásobek věku lidí před potopou, dvojnásobek věku lidí po potopě; vliv kultury na toto umelé navyšování věku v té dobe je tedy možný; v každém případě nevíme přesné vysvětlení skutečného důvodu vyššího věku než je běžný dnes, a to věku lidí nejen v Genesis 1-11, ale i věku Abrahama (175 let ... Gn 25,7), Izáka (180 let ... Gn 35,28), Jákoba (147 let ... Gn 47,28), Josefa (110 let ... Gn 50,26), a vlastně i věku Izraelského vůdce Mojžíše (120 let ... Deuteronomium 34,7). Pokud z jakéhokoli důvodu je problémem chápat uvedená čísla jako naprosto přesná, jedno z možných vysvětlení věku v knihách Mojžíšových (viz [3] při vysvětlení datování exodu z Egypta) je považovat 40 let za jednotku délky jedné generace (tj. okamžiku, kdy se člověku narodí jeho vlastní deti), což je přibližne dejme tomu 25 let. Při této jednotce délky by věk Mojžíše byl tři generace, tedy cca 75 let, vek Josefa přibližně taky, vek Jákoba méně než 100 let, věk Izáka a Abrahama něco mírně přes sto let. To je jedno z možných vysvětlení věku techto praotců Izraele, pokud vycházíme z toho, že věk lidí v té dobe mohl být stejný jako v době naší. V souladu s tímto pohledem by muselo uvedení 120 let v Genesis 6,3 znamenat stanovení časového období, po jehož uplynutí dojde k potopě (což ja taky celkem vhodný výklad tohoto místa).]

Někteří znalci Bible označují Gn 4, 1-24 jako popis civilizace žijící "bez Boha", zatímco Gn 4, 25 - - 5, 32 jako popis civilizace těch, co žijí "s Bohem". Možná je poněkud unáhlené označovat Gn 4 za popis bezbožné civilizace jen na základě zmínky o dvou hříšných lidech (Walton, 2001), i když existují náznaky, které toto rozlišení podporují - například (Waltke, 2001) srovnání Lámecha z Gn 4, který byl v pořadí "sedmým od Adama" (v linii Kainově), s Henochem z Gn 5, který byl také "sedmým od Adama" (v linii Šétově). Pokud na základě Gn 1 považujeme číslo 7 za číslo plnosti (Bůh "završil" v sedmi dnech své stořitelské dílo), tak v Lámechovi z Gn 4 je "znásoben hřích a završena bezbožnost", kdežto v Henochovi z Gn 5 je "znásobena a završena spravedlnost". Ovšem na druhé straně Henocha asi nelze brát za představitele celé "Šétovy" civilizace, protože Hospodin se choval výjimečně jen k Henochovi, a pak při potopě "našla u Hospodina milost" jen jediná rodina ze všech žijících potomků Šéta, a to rodina Noeho (Gn 6). V každém případě si Gn 5 všímá té linie, ze které přišel Noe, který jako jediný zástupce lidstva se svou rodinou přežil Hospodinův soud potopy.

následující: Genesis 06-08

Diskuse:

the.fish, přidáno 07.12.2011, 14:13:01

...
Já vím, že v případě první bratrovraždy je vždy jednoznačný viník ten vrahoun Kain. Ale zajímavé je podívat se na to, co ho popudilo. Podle Genesis oba dali Bohu to nejlepší, ale jemu se prostě více voněla pečínka než vegetariánská strava :-) V tomto ohledu mi připadá docela pochopitelné, že ho tento Boží rozmar dokázal naštvat, když si zřejmě přijetí nebo nepřijetí oběti nutně spojoval se zajištěním úrody na další rok. O to podivnější mi přijde, že se Bůh neobtěžoval mu svůj rozmar třeba vysvětlil, ale ku překvapení nezaujatého čtenáře vyjadřuje svůj údiv nad Kainovou `skřivenou` tváří a k dobru přidává skrytou hrozbu.
... (celý příspěvěk viz diskuse ke článku Proč Bůh mlčí (1)

Břeťa, přidáno 08.12.2011, 21:37:35

Ad Genesis 4: škoda, že se k Vám nedostala nejběžnější (jak dnes, tak i v historii) interpretace důvodu, proč Hospodin shlédl na Kainovu oběť, a sice: zatímco Kain přinesl oběť pouze Z PLODIN ZEMĚ, Ábel přinesl oběť Z PRVOROZENÝCH OVCÍ, Z JEJICH TUKU - důraz je na slovo PRVOROZENÝCH, tj. nejlepších možných. Kain přinesl oběť pouze z Z NĚJAKÝCH PLODIN ZEMĚ, nikoli z těch nejlepších. Důraz není na rozdílu mezi plodinami a zvířaty, ale na rozdílu mezi DÁT BOHU TO NEJLEPŠÍ a DÁT MU JEN NĚCO, aby se neřeklo, něco, co mne moc nestojí.
...

the.fish, přidáno 09.12.2011, 00:45:19

Tu nejrozšířenější interpretaci samozřejmě znám a sám jsem ji často používal, ovšem dnes ji považuji za neudržitolnou. Všimněte si, že se do Vaší verze citátu vkradlo slůvko \"NĚJAKÝCH\". To slůvko v bibli není. Já si totiž dovedu představit prvorozené z ovcí a koz a velbloudů ale neumím si představit prvorozený meloun nebo okurku či brambor. Bůh navíc Kainovi nevytýká nedbalost při výběru objetiny ale něco jiného, co nepojmenovává. Takže závěry, které jste z toho vyvodil nepovažuji za relevantní. Rozhodně bych celý příběh považoval spíš za bajku nomádů z doby bronzové než morální poučku od stvořitele všehomíra.

Břeťa, přidáno 10.12.2011, 16:03:03

Ok, dejme tomu, že ta nejběžnější interpretace zachází příliš daleko - já sám jsem ji před dvěma lety v poznámkách ke Genesis 4 (viz výše, pravý sloupec) též nepoužil.

Ale též daleko zachází interpretace, že Bůh neshlédl na Kaina díky své osobní preferenci zvířat před plodinami země, protože: oběti z plodin země se dělaly i samostatně, bez obětí zvířat, zcela legitimně -- Viz Leviticus 2,1-14 nebo Deuteronomium 26,1-11 (při díkůvzdání za první úrodu). Není jasné, proč by oběť v Genesis 4 měla být správně jen se zvířaty, protože to tam není řečeno.

Andrea, přidáno 04.01.2015, 16:08:38

Také jsem dost přemýšlela o tom, proč jen Ábelova oběť byla správná. Někde jsem se dočetla, že Bůh přijal jako oběť nevinné zvíře proto, že je to něco na způsob Krista - ten byl nevinný a položil svůj život za všechny hříšníky. A tady je takovým \"Ježíšem\" to zvíře, které za nic nemůže, ale bude obětováno pro smazání hříchu Ábela...

Zatímco Kain vypěstoval plodiny a plody hříšného člověka budou vždy hříšné.

Snad jsem tomu porozuměla dobře. Popravdě, Bibli čtu pár dní. A moc, opravdu moc se snažím porozumět.

Břeťa, přidáno 05.01.2015, 12:20:56

Může být, je to jedna z variant výkladu -- všechny detaily v tom příběhu nejsou známy.

Někteří upozorňují na Leviticus 2, že některé obětní dary byly vyloženě z plodin země -- proto někteří vykladači nabízejí i další varianty.

Důležité je asi vidět, že Bůh nenalezl zalíbení a) v Kainovi, b) v jeho oběti. V Kainově životě bylo něco, co se Bohu nelíbilo, a Bůh chtěl na to Kaina upozornit. Možná to souvisí s tím, že Bůh Bible chce nás lidi ne na 10 nebo 20 procent, ale na 100 procent -- nestačí mu, že dáme něco na chod církve nebo poprosíme o odpuštění, a pak si dál děláme, co chceme. Jde mu o celé naše srdce.

Vstup do diskuse: