Genesis 20–2220 1Abraham táhl odtud do krajiny negebské a usadil se mezi Kádešem a Šúrem; pobýval jako host v Geraru. 2O své ženě Sáře Abraham řekl: "To je má sestra." Abímelek, král gerarský, poslal pro Sáru a vzal si ji. 3Té noci však přišel k abímelekovi ve snu Bůh a řekl mu: "Kvůli ženě, kterou sis vzal, zemřeš; vždyť je provdaná." 4Proto se k ní abímelek nepřiblížil a řekl: "Panovníku, což vybiješ pronárod, i když je spravedlivý? 5Což mi on sám neřekl: »To je má sestra« ? Ano, i ona řekla: »To je můj bratr«. Učinil jsem to v bezúhonnosti srdce a s čistýma rukama." 6A Bůh mu ve snu odvětil: "I já vím, že jsi to učinil v bezúhonnosti srdce a sám jsem ti zabránil, aby ses proti mně neprohřešil; proto jsem ti nedovolil dotknout se jí. 7Teď však ženu toho muže navrať, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a zůstaneš naživu. Nevrátíš-li ji, věz, že určitě zemřeš se všemi, kteří jsou tvoji." 8Za časného jitra svolal abímelek všechny své služebníky a všechno jim vypověděl; a ty muže pojala velká bázeň. 9Abímelek tedy zavolal Abrahama a řekl mu: "Jak ses to k nám zachoval? Čím jsem se proti tobě prohřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl takový hřích? Dopustil ses u mne něčeho, co se přece nedělá." 10Dále se abímelek Abrahama otázal: "Co tě k tomu mělo, že jsi udělal takovou věc?" 11Abraham odvětil: "Řekl jsem si, že na tomto místě určitě není bázeň Boží a že mě kvůli mé ženě zabijí. 12Ona také vskutku je má sestra; je to dcera mého otce, ale ne dcera mé matky; stala se mou ženou. 13Když mě bohové po odchodu z otcova domu nechali bloudit, řekl jsem jí: »Prokazuj mi toto milosrdenství: na každém místě, kam přijdeme, říkej o mně, že jsem tvůj bratr«." 14Abímelek tedy vzal brav a skot, otroky a služebnice a dal je Abrahamovi a navrátil mu jeho ženu Sáru. 15Abímelek také řekl: "Hle, má země je před tebou; usaď se, kde uznáš za dobré." 16Sáře pak řekl: "Hle, tvému bratru jsem dal tisíc šekelů stříbra; to bude pro tebe na zadostiučinění v očích všech, kteří jsou s tebou. Tím vším budeš obhájena." 17I modlil se Abraham k Bohu a Bůh uzdravil abímeleka i jeho ženu a jeho otrokyně, takže rodily. 18Hospodin totiž kvůli Abrahamově ženě Sáře uzavřel v abímelekově domě každé lůno. 21 1Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil. 2Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl. 3Abraham dal svému narozenému synu, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. 4Když mu bylo osm dní, Abraham svého syna Izáka obřezal, jak mu Bůh přikázal. 5Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn Izák narodil. 6Tu Sára řekla: "Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší." 7A dodala: "Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit syny? A přece jsem mu porodila syna, ačkoli je stár." 8Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den, kdy Izáka odstavili, vystrojil Abraham veliké hody. 9Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je poštívač. 10Řekla Abrahamovi: "Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Přece nebude syn té otrokyně dědicem spolu s mým synem Izákem." 11Ale Abraham se tím velmi trápil; vždyť šlo o jeho syna. 12Bůh však Abrahamovi řekl: "Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni; poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z Izáka. 13Učiním však národ i ze syna otrokyně, neboť také on je tvým potomkem." 14Za časného jitra vzal Abraham chléb a měch vody a dal Hagaře. Vložil jí dítě na ramena a propustil ji. Šla a bloudila po Beeršebské stepi. 15Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedním křoviskem. 16Odešla a usedla opodál, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: "Nemohu se dívat, jak dítě umírá." Usedla tam, zaúpěla a rozplakala se. 17Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z nebe zavolal na Hagaru. Pravil jí: "Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je. 18Vstaň, vezmi chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním veliký národ." 19Tu jí Bůh otevřel oči a ona spatřila studni s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít. 20A Bůh byl s chlapcem. Když vyrostl, usadil se ve stepi a stal se lučištníkem. 21Usadil se v Páranské stepi a jeho matka mu dala ženu z egyptské země. 22V té době řekl abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: "Bůh je s tebou ve všem, co činíš. 23Proto mi na místě přísahej při Bohu, že neoklameš mne ani mého nástupce a následníka. Milosrdenství, jaké jsem já prokázal tobě, prokazuj i ty mně a zemi, v níž jsi pobýval jako host." 24Abraham tedy řekl: "Jsem hotov přísahat." 25Ale domlouval abímelekovi kvůli studni s vodou, kterou abímelekovi služebníci uchvátili. 26Abímelek na to odvětil: "Nevím, kdo to udělal. Tys mi to neoznámil a já jsem o tom dodnes neslyšel." 27I vzal Abraham brav a skot a dal abímelekovi. Pak spolu uzavřeli smlouvu. 28Sedm ovcí ze stáda postavil Abraham zvlášť. 29Tu se abímelek Abrahama otázal: "Co s těmi sedmi ovcemi, které jsi postavil zvlášť?" 30A on řekl: "Sedm ovcí si ode mne vezmi na svědectví, že jsem tuto studni vykopal já." 31Proto se to místo nazývá Beer-šeba (to je Studně přísahy), že tam oba přísahali. 32Po uzavření smlouvy v Beer-šebě se abímelek a píkol, velitel jeho vojska, hned navrátili do pelištejské země. 33A Abraham zasadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Boha věčného. 34Abraham pobyl v pelištejské zemi jako host mnoho dní. 22 1Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: "Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem." 2A Bůh řekl: "Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!" 3Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. 4Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo, 5řekl služebníkům: "Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme." 6Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. 7Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odvětil: "Copak, můj synu?" Izák se otázal: "Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?" 8Nato Abraham řekl: "Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné." A šli oba spolu dál. 9Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. 10I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. 11Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: "Abrahame, Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem." 12A posel řekl: "Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna." 13Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna. 14Tomu místu dal Abraham jméno "Hospodin vidí". Dosud se tu říká: "Na hoře Hospodinově se uvidí." 15Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé: 16"Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, 17jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel 18a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu." 19Abraham se pak vrátil k služebníkům. Vydali se spolu na cestu do Beer-šeby, neboť tam Abraham sídlil. 20Po těchto událostech bylo Abrahamovi oznámeno: "Hle, také Milka porodila tvému bratru Náchorovi syny: 21prvorozeného Úsa a jeho bratra Búza, též Kemúela, otce Aramova, 22Keseda a Chazóa, Pildáše, Jidláfa a Betúela. 23Betúel pak zplodil Rebeku." Těch osm porodila Milka Abrahamovu bratru Náchorovi. 24Jeho ženina jménem Reúma také porodila, a to Tabecha a Gachama, Tachaše a Maaku. Český Ekumenický překlad, zveřejněno se souhlasem České Biblické Společnosti. |
Komentářové poznámkyBřeťa Fajmon, 30.8.2009 Genesis 20: Události v této kapitole jsou podobné těm v Gn 12, 10-20 s tím rozdílem, že Abraham nyní neopustil zaslíbenou zemi, nýbrž žil na jejím okraji, a pak důvodem jeho změny místa nebyl hlad, ale nedostatek pastvin pro stáda (pastevci museli čas od času měnit svá území a najít čerstvé pastviny). Další rozdíl je v tom, že Bůh jedná s abímelekem jinak než s faraonem - skrze rozhovor ve snu. Také hrozba je jiná - zatímco v Gn 12, 10-20 bylo hrozbou, že Abraham přijde o Sáru, nyní poté, co Bůh Sáře "otevřel lůno", přibývá další hrozba (Walton, str. 499), že sice otcem narozeného dítěte bude někdo jiný než Abraham. Bůh opět nadpřirozenými zásahy (sen a zabránění početí) chrání Sáru a vrací ji Abrahamovi zpět. Poté, co se Abímelek dozvídá, že si vzal provdanou ženu, Sáru Abrahamovi vrací s velkou omluvou - 1000 šekelů stříbra je mzda, kterou by si přibližně dělník vydělal za celý život (Waltke 2001, str. 287: babylónský dělník v té době obyčejně dostal půl šekelu za měsíc, tisíc šekelů by tedy dostal za 167 let). V Gn 20, 7 je v Bibli poprvé použito slovo "prorok" - Abraham je člověkem, který přijal zprávu od Boha a je prostředníkem mezi člověkem a lidmi (v tom smyslu, že se za ně v modlitbě přimlouvá - za Lota v Gn 18, za abímeleka v Gn 20). Genesis 21: Autorovi Genesis se dobře podařilo vystihnout dlouhé čekání na narození "zaslíbeného syna" - čtenář v deseti kapitolách čekání (Gn 12 -- 21) mohl aspoň trochu zakusit, jaké bylo Abrahamovo čekání 25 let na Izáka. Ale ne, teď vážně - podle mne čekal hlavně Bůh, aby byl "syn zaslíbení" skutečně pečetí potvrzující jeho slova o vyvoleném lidu. Izák se narodil "až tak pozdě", aby bylo "jasné", že se jedná o "podpis Boha" - o dar od Boha tam, kde "už nikdo na nic nečekal". Kromě toho, že narození Izáka byl zázrak, byl také trochu "překážkou", protože Abrahamovo srdce přirostlo k Izmaelovi - jen těžko se s ním loučil, když došlo mezi Izákem a Izmaelem ke konfliktu a Hagar s Izmaelem od Abrahama a Sáry odchází (viz [8]). Přesto bylo Abrahamovi potvrzeno, že Hospodin bude žehnat všem jeho potomkům, tedy i Izmaelovi. Ale z Izmaele vzejde jiný národ než ten, pro který platí smlouva o "zaslíbené zemi" (Gn 17,19-21) - tento národ se usadil v Páranu, což je poušť na jih od území Izákových potomků. Gn 21,22-34 ukazuje na Gerarského krále - abímeleka - jako na člověka, který chce mít podíl na Abrahamově požehnání. Proto Abrahamovi "žehná" a usiluje o dohodu s ním. Abraham zaplatil za užívání studny v Beer-šebě. Tak o něm platilo, že "žil v zaslíbené zemi jako host", ale protože "Bůh byl s ním a žehnal mu", prožíval uznání a vážnost. Gn 21, 33 naznačuje, že Abraham považoval tuto událost za významnou - možná díky tomu, že byl v "zaslíbené zemi" stále jen hostem, takže každé potvrzení sebe sama u oficiálních obyvatel bylo pro něj důležité. Abraham si sedmerem ovcí "koupil" nikoli studni v Beer-šebě, ale právo ji užívat - Ovšem v tom vidí kousek naplnění Hospodinova slibu, který "dá" jeho potomstvu celou zemi. Proto "vzýval jméno Hospodina, Boha věčného". "Bůh věčný" je zase dalším "jménem" Boha - v hebrejštině el olam, Bůh, jehož dílo je trvalé a věčné. Genesis 22: Po několika letech (v době, kdy už Izák uměl sám chodit, není upřesněno kdy) Bůh před Abrahama postavil úkol srovnatelný s Gn 12, 1-2 (odejdi do země, kterou ti ukážu): "obětuj svého syna Izáka na hoře, kterou ti ukážu". Proč to Bůh dělal? Až dosud byla Abrahamova poslušnost vždy vyvážena tím, že něco nové dostal: odešel od své rodiny, ale Bůh mu slíbil novou rodinu. Odešel od bohů svých otců, ale Hospodin mu chce být Bohem. Odešel ze své země, ale Hospodin mu slíbil novou zemi a zaopatření. Ovšem to, co nyní žádá Bůh, znamená vlastně ohrožení všech slibů - slib potomků i slib země. Je to "zkouška víry" - zda Abraham přikládá větší váhu Bohu než darům, které od Boha dostává. Gn 22,2: Ronnie Stevens (v současnosti (2006) kazatel sboru International Church v Budapešti) upozornil na skutečnost, že v tomto verši je poprvé v Bibli použito slovo "mít rád, milovat" - Bible tedy nejdříve "gramaticky čili doslova" zmiňuje nikoli lásku mezi Bohem a člověkem nebo mezi mužem a ženou, ale mezi otcem a synem. To, že tato slova říká Bůh, potvrzuje, že dobře ví, co žádá - žádá, aby Abraham zabil a obětoval to nejdražší, co ve svém životě má. Bůh říká dokonce "svého jediného syna", protože už Izmael s Abrahamem nežije (odešel - viz Gn 21), tj. Izák je v tomto smyslu jediným synem. Důležitými jsou slova z Gn 21,12, kde Bůh řekl, že "Abrahamovo potomstvo bude povoláno z Izáka". Čili v Gn 22 se jedná taky o zkoušku v tom smyslu, aby Abraham "zkusil" důvěřovat Bohu. Kdybych byl na Abrahamově místě já, možná bych si uvědomil, že zde je rozpor mezi Gn 21 a Gn 22 - Bůh přikazuje zabít Izáka, o kterém v Gn 21 řekl, že z něj vzejde mnohé potomstvo. Možná bych si řekl, že "tento příkaz je nějaký rozporuplný, toho Boha poslouchat nebudu; a mluvil ke mně vůbec Bůh? Znamená to tedy, že Bůh neplní své slovo? Bože, tvůj příkaz je v rozporu s tím, co jsi mi řekl dříve, proto tě neposlechnu". Nový Zákon vysvětluje (dopis Židům 11,19), jak Abraham vyřešil toto dilema víry - chtěl Hospodina poslechnout, a přitom věřil, že Bůh si neprotiřečí, došel tedy k řešení, že "počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé". Chtěl poslechnout a zabít Izáka, ale taky věřil, že Hospodin naplní svůj slib - mluví pravdu a své slovo nebere zpět. Asi byl připraven po oběti poprosit Boha, aby Izáka vzkřísil, proto řekl služebíkům v Gn 22,5, že se i s Izákem vrátí. Proto také řekl Izákovi, že Hospodin si "vyhlédne" beránka, a pak dal tomu místu jméno "Hospodin uvidí", "Hospodin si vyhlédne" (jahve jireh). Gn 22,12: "bát se" Boha, být "bohabojný", znamená "ctít" Boha, nade vše si ho vážit. To právě Abraham udělal - poslechl a "opřel se" přitom o Gn 21,12, v důvěře na Boha spoléhal, "bral Boha za slovo". To, jak až dosud poznal Boha, mu zřejmě pomohlo poslechnout i v této situaci, i když byla jiná než všechny ostatní a zřejmě ne jednoduchá. Abraham musel "vykročit ve víře". V Gn 12 Hospodin Abrahamovi slíbil požehnání. V Gn 15 uzavřel s Abrahamem smlouvu. V Gn 17 Abraham tuto smlouvu "podepsal". A nyní v Gn 22,16-18 Hospodin přísahá při sobě samém, že smlouvu dodrží. Je zmíněn další příměr, že Izákových potomků bude jako písku na mořském břehu. A další detail, který ještě nebyl řečen - "tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel" naznačuje, že Bůh nejen "zaslíbenou zemi" daruje, ale také ji pomůže dobýt. Gn 22,20-24 zmiňuje, že Abrahamův bratr Náchor (představen v Gn 11,27) má dvanáct synů a vnučku Rebeku. Je pravděpodobné, že Rebeka nebyla jediným ženským potomkem Náchora, ale autor knihy Genesis ji zmiňuje, protože předjímá kapitolu Gn 24, kde se Rebeka stane Izákovou ženou. |
Diskuse:
Vstup do diskuse: