Genesis 32-36

Genesis:

úvodem

Genesis 1--2
Genesis 3--5
Genesis 6--8
Genesis 9--12
Genesis 13--16
Genesis 17--19
Genesis 20--22
Genesis 23--25
Genesis 26--28
Genesis 29--31

Genesis 32--36

Genesis 37--47
Genesis 48--50

chronologie
stručně obsah
poselství
promluvy
přehled literatury

Genesis 32–36

32
¹Za časného jitra políbil Lában své vnuky a dcery, požehnal jim a vracel se opět ke svému domovu. ²Jákob šel svou cestou. Tu se s ním srazili Boží poslové. ³Jakmile je Jákob spatřil, zvolal: "To je tábor Boží", a to místo pojmenoval Machanajim (to je Tábořiště).

⁴Pak Jákob vyslal napřed posly ke svému bratru Ezauovi do země Seíru, na pole Edómské, ⁵a přikázal jim: "Vyřiďte mému pánu Ezauovi toto: Tvůj otrok Jákob vzkazuje: Až dosud jsem prodléval jako host u Lábana. ⁶Mám voly a osly, ovce, služebníky a služky. Posílám o tom zprávu tobě, svému pánu, abych získal tvoji přízeň." ⁷Poslové se vrátili k Jákobovi a řekli: "Přišli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale on ti už jde vstříc a je s ním čtyři sta mužů." ⁸Tu padla na Jákoba veliká bázeň a tíseň. Rozdělil proto lid, který byl s ním, i brav a skot a velbloudy do dvou táborů, ⁹neboť si řekl: "Přijde-li Ezau k prvnímu táboru a pobije jej, může ještě zbylý tábor vyváznout." ¹⁰Dále Jákob řekl: "Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, tys mi pravil: »Navrať se do své země a do svého rodiště a já se postarám, aby se ti dobře vedlo.« ¹¹Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku prokázal. Tento Jordán jsem překročil s holí, a teď mám dva tábory. ¹²Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezauovy, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mě, matku nad dětmi. ¹³Ty jsi přece řekl: »Určitě se postarám o tvé dobro a tvé potomstvo rozmnožím jako mořský písek, jejž nelze pro množství sečíst.«" ¹⁴A přenocoval tam té noci. Pak vzal z toho, co vyzískal, dar na usmířenou pro svého bratra Ezaua: ¹⁵dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě bahnic a dvacet beranů, ¹⁶třicet velbloudic se sajícími mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů. ¹⁷To vše předal svým služebníkům, každé stádečko zvlášť, a řekl jim: "Jděte napřed a ponechte mezi jednotlivými stádečky odstup." ¹⁸A prvnímu přikázal: "Až se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě čí jsi a kam jdeš a čí je to, co ženeš před sebou, ¹⁹odvětíš: »Je to dar od tvého otroka Jákoba, poslaný jeho pánu Ezauovi; on sám je za námi.«" ²⁰Tak přikázal i druhému a třetímu a všem, kteří šli za stádečky. Řekl: "V tomto smyslu mluvte s Ezauem, až na něj narazíte. ²¹A dodejte: »Také tvůj otrok Jákob je za námi, neboť řekl: Darem, který jde přede mnou, chci ho usmířit a teprve potom spatřit jeho tvář. Snad mě přijme milostivě.«" ²²Šli tedy napřed s darem, zatímco on přenocoval oné noci v táboře.

²³A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok. ²⁴Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl. ²⁵Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. ²⁶Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. ²⁷Neznámý řekl: "Pusť mě, vzešla jitřenka." Jákob však odvětil: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš." ²⁸Otázal se: "Jak se jmenuješ?" Odpověděl: "Jákob." ²⁹Tu řekl: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls." ³⁰A Jákob ho žádal: "Pověz mi přece své jméno!" Ale on odvětil: "Proč se ptáš na mé jméno?" A požehnal mu tam. ³¹I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život." ³²Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý. ³³Synové Izraelovi nejedí až podnes šlachu při kyčelním kloubu, protože Bůh poranil Jákobovi šlachu kyčelního kloubu.

33
¹Potom se Jákob rozhlédl a vidí, že přichází Ezau a s ním čtyři sta mužů. I rozdělil zvlášť děti Lejiny a Rácheliny a obou otrokyň. ²Dopředu postavil otrokyně a jejich děti, za ně Leu s jejími dětmi a Ráchel s Josefem dozadu. ³Sám se ubíral před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než k svému bratrovi přistoupil. ⁴Ezau se k němu rozběhl a objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho; oba zaplakali. ⁵Pak se Ezau rozhlédl a spatřil ženy a děti. Tázal se: "Koho to máš s sebou?" Jákob odvětil: "To jsou děti, jimiž Bůh milostivě obdaroval tvého otroka." ⁶Mezitím přistoupily otrokyně se svými dětmi a poklonily se. ⁷Pak přistoupila i Lea a její děti a poklonily se. Naposled přistoupil Josef a Ráchel a poklonili se. ⁸Ezau se otázal: "K čemu je celý ten tábor, s kterým jsem se setkal?" Odvětil: "Abych získal přízeň svého pána." ⁹Ezau řekl: "Mám dost, bratře. Ponech si, co máš." ¹⁰Ale Jákob naléhal: "Jestliže jsem získal tvoji přízeň, přijmi prosím ode mne ten dar, vždyť smím vidět tvou tvář, a to je jako bych viděl tvář Boží. Tak přívětivě jsi mě přijal! ¹¹Přijmi prosím z mého požehnání, co jsem ti přinesl, neboť Bůh se nade mnou smiloval a mám všeho dost." Tak ho nutil, až Ezau přijal. ¹²A navrhl: "Vydejme se na cestu, půjdu s tebou." ¹³Ale on mu odvětil: "Můj pán ví, že děti jsou útlé a že mám s sebou březí ovce a krávy. Budou-li hnány po celý den, všechny ovce uhynou. ¹⁴Nechť se prosím můj pán ubírá před svým otrokem a já potáhnu pomalu, jak může jít stádo, které je přede mnou, a jak mohou děti; pak přijdu k svému pánu do Seíru." ¹⁵Ezau na to řekl: "Dovol, abych ti tu ponechal několik svých lidí." On však odvětil: "K čemu to? Jen když jsem získal přízeň svého pána." ¹⁶A tak se Ezau toho dne vrátil svou cestou do Seíru, ¹⁷kdežto Jákob vytáhl do Sukótu a vystavěl dům a pro svůj dobytek udělal přístřešky. Proto pojmenoval to místo Sukót (to je Přístřešky).

¹⁸Potom přišel Jákob cestou z Rovin aramských pokojně k městu Šekemu, které je v zemi kenaanské. Utábořil se před městem ¹⁹a od synů Chamóra, otce Šekemova, koupil za sto kesít díl pole, na němž si postavil stan. ²⁰I zřídil tam oltář a nazval jej Él je Bůh Izraelův.

34
¹Dína, kterou Jákobovi porodila Lea, si vyšla, aby se podívala na dcery té země. ²Uviděl ji Šekem, syn Chivejce Chamóra, knížete země, vzal ji a ležel s ní, a tak ji ponížil. ³Přilnul však k Díně, dceři Jákobově, celou duší, zamiloval si tu dívku a vemlouval se do jejího srdce. ⁴Svému otci Chamórovi pak Šekem řekl: "Vezmi mně to děvčátko za ženu." ⁵Když Jákob uslyšel, že Šekem jeho dceru Dínu poskvrnil, byli jeho synové na poli s dobytkem. Jákob mlčel, dokud nepřišli. ⁶Šekemův otec Chamór pak vyšel k Jákobovi, aby s ním promluvil. ⁷Jákobovi synové přišli z pole, jakmile o tom uslyšeli. Bolestně to ty muže ranilo a velmi se rozlítili. Vždyť spáchal v Izraeli hanebnost, ležel s dcerou Jákobovou, a to je nepřípustné. ⁸Chamór s nimi mluvil takto: "Můj syn Šekem lpí na vaší dceři celou duší. Dejte mu ji prosím za ženu. ⁹Spřízněte se s námi, dávejte své dcery nám a berte si dcery naše. ¹⁰Můžete sídlit s námi, je před vámi celá země. Usaďte se, volně v ní obchodujte a mějte ji jako vlastní." ¹¹Také Šekem jejímu otci a jejím bratrům řekl: "Kéž bych získal vaši přízeň. Dám vám, oč mě požádáte. ¹²Určete mi jakkoli veliké věno i dar. Dám vám, oč mě požádáte, jen mi tu dívku dejte za ženu!" ¹³Avšak Jákobovi synové odpověděli Šekemovi a jeho otci Chamórovi lstivě. Jednali tak proto, že jejich sestru Dínu poskvrnil. ¹⁴Řekli jim: "To my nemůžeme udělat, abychom dali svou sestru muži neobřezanému, byla by to pro nás potupa. ¹⁵Svolíme jen tehdy, budete-li jako my: dá-li se u vás každý mužského pohlaví obřezat. ¹⁶Pak vám budeme dávat své dcery a budeme si brát dcery vaše, usídlíme se u vás a staneme se jedním lidem. ¹⁷Jestliže nás neuposlechnete a nedáte se obřezat, vezmeme svou dceru a odejdeme." ¹⁸Chamórovi i jeho synu Šekemovi se jejich slova líbila. ¹⁹Mládenec nemeškal a vykonal to, neboť si Jákobovu dceru oblíbil. V otcově domě byl ze všech nejváženější.

²⁰Chamór a jeho syn Šekem přišli k bráně svého města a promluvili k mužům svého města: ²¹"Tito muži se k nám chovají pokojně. Ať se tedy usídlí v zemi a volně v ní obchodují. Ať je pro ně tato země na všechny strany otevřená. My si budeme brát za ženy jejich dcery a budeme jim dávat dcery své. ²²Avšak aby s námi bydlili jako jeden lid, svolí ti muži jen tehdy, dá-li se u nás každý mužského pohlaví obřezat, jako jsou obřezáni oni. ²³Nebudou tak jejich stáda a majetek i všechen jejich dobytek patřit nám? Buďme jen svolni a oni se u nás usídlí." ²⁴Poslechli tedy Chamóra a jeho syna Šekema všichni, kdo měli právo vycházet k bráně jeho města; dal se obřezat každý mužského pohlaví, kdo vycházel k bráně jeho města. ²⁵Ale třetího dne, když byli v bolestech, vtrhli bezpečně do města s mečem v ruce dva Jákobovi synové, Šimeón a Lévi, bratři Díny, a všechny mužského pohlaví povraždili. ²⁶Zavraždili mečem také Chamóra a jeho syna Šekema, vzali z Šekemova domu Dínu a odešli. ²⁷Na pobité potom přišli Jákobovi synové a za poskvrnění své sestry město vyloupili. ²⁸Pobrali jejich brav a skot i jejich osly a co bylo v městě i na poli. ²⁹Zajali všechny jejich děti a jejich ženy a uloupili všechno jejich jmění, vše, co bylo v domě. ³⁰I řekl Jákob Šimeónovi a Lévimu: "Přivedete mě do zkázy, způsobili jste, že vzbuzuji nelibost u obyvatel země, u Kenaanců a Perizejců. Mám málo lidí. Seberou-li se proti mně, pobijí mě a budu vyhuben já i můj dům." ³¹Odvětili: "Což směl s naší sestrou zacházet jako s děvkou?"

35
¹I řekl Bůh Jákobovi: "Vstaň a vystup do Bét-elu, usaď se tam a udělej tam oltář Bohu, který se ti ukázal, když jsi prchal před svým bratrem Ezauem." ²Jákob tedy řekl svému domu i všem, kteří byli s ním: "Zbavte se cizích bohů, které máte mezi sebou! Očisťte se, převlékněte si šat, ³budeme putovat do Bét-elu. Chci tam udělat oltář Bohu, který mi odpověděl v den mého soužení a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel." ⁴Odevzdali tedy Jákobovi všechny cizí bůžky, které u sebe měli, i všechny náušnice a Jákob je zakopal pod posvátným stromem u Šekemu. ⁵Potom táhli dál. Na okolní města padl děs Boží; proto Jákobovy syny nepronásledovali. ⁶Tak přišel Jákob i všechen lid, který byl s ním, do Lúzu, to je do Bét-elu v zemi kenaanské. ⁷Tam vybudoval oltář a vzýval na tom místě Boha Bét-elu, neboť se mu tam zjevil sám Bůh, když prchal před svým bratrem. ⁸Zde zemřela Rebečina chůva Debora a byla pochována dole u Bét-elu pod posvátným dubem, který pojmenoval Posvátný dub pláče.

⁹I ukázal se Bůh znovu Jákobovi, když přišel z Rovin aramských, a požehnal mu ¹⁰slovy:

"Tvé jméno bylo Jákob;
už nebudeš zván Jákob,
tvé jméno bude Izrael."

A dal mu jméno Izrael. ¹¹Dále mu Bůh řekl:

"Já jsem Bůh všemohoucí. Ploď a množ se;
vzejde z tebe národ a společenství pronárodů,
i králové vzejdou z tvých beder.
¹²Zemi, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi,
tu dám tobě;
tvému potomstvu dám tuto zemi."

¹³Potom Bůh vystoupil od něho z toho místa, kde s ním mluvil. ¹⁴A Jákob na tom místě, kde s ním mluvil, postavil posvátný sloup, sloup kamenný, a vykonal na něm úlitbu: polil jej svrchu olejem. ¹⁵Místu, kde s ním mluvil Bůh, dal Jákob jméno Bét-el. ¹⁶Potom z Bét-elu odtáhli. A když už byli nedaleko Efraty, Ráchel porodila; měla však těžký porod. ¹⁷Když těžce rodila, pravila jí porodní bába: "Neboj se, máš zase syna!" ¹⁸Ve chvíli, kdy umírala a život z ní unikal, pojmenovala ho Ben-óni (to je Syn mého zmaru), ale otec ho nazval Ben-jamín (to je Syn zdaru). ¹⁹Ráchel umřela a byla pohřbena u cesty do Efraty, což je Betlém. ²⁰Jákob nad jejím hrobem postavil pamětní sloup, a to je památník Ráchelina hrobu až dodnes. ²¹Potom táhl Izrael dál a postavil svůj stan opodál Migdal-ederu. ²²Když Izrael přebýval v oné zemi, šel Rúben a ležel s ženinou svého otce Bilhou. Izrael se o tom doslechl...

Synů Jákobových bylo dvanáct. ²³Synové Lejini: Rúben, Jákobův prvorozený, Šimeón a Lévi, Juda, Isachar a Zabulón. ²⁴Synové Ráchelini: Josef a Benjamín. ²⁵Synové Rácheliny otrokyně Bilhy: Dan a Neftalí. ²⁶A synové Lejiny otrokyně Zilpy: Gád a Ašer. To jsou synové Jákobovi, kteří se mu narodili v Rovinách aramských. ²⁷Jákob přišel k svému otci Izákovi do Mamre, do Kirjat-arby, což je Chebrón, kde Abraham a Izák pobývali jako hosté. ²⁸Izák se dožil sto osmdesáti let. ²⁹I zesnul Izák a zemřel a byl připojen k svému lidu, stár a sytý dnů. Jeho synové Ezau a Jákob ho pochovali.

36
¹Toto je rodopis Ezauův, to je Edómův. ²Ezau si vzal ženy z dcer kenaanských: Ádu, dceru Chetejce Elóna, a Oholíbamu, dceru Anovu, vnučku Chivejce Sibeóna, ³dále Basematu, dceru Izmaelovu, sestru Nebajótovu. ⁴Áda porodila Ezauovi Elífaza a Basemat porodila Reúela. ⁵Oholíbama porodila Jeúše, Jaelama a Kóracha. To jsou synové Ezauovi, kteří se mu narodili v kenaanské zemi. ⁶Ezau pak vzal své ženy, syny a dcery i všechny lidi svého domu, stádo a všechen dobytek i všechen majetek, jehož v kenaanské zemi nabyl, a odešel od svého bratra Jákoba pryč do seírské země. ⁷Jmění, jehož nabyli, bylo totiž tak značné, že nemohli sídlit pospolu, a země, v níž pobývali jako hosté, jim nemohla pro jejich stáda stačit. ⁸Proto se Ezau usadil v Seírském pohoří. Ezau, to je Edóm. ⁹To je tedy rodopis Ezaua, praotce Edómu, v Seírském pohoří.

¹⁰Toto jsou jména synů Ezauových: Elífaz, syn Ezauovy ženy Ády, Reúel, syn Ezauovy ženy Basematy. ¹¹Synové Elífazovi jsou: Téman, Ómar, Sefó, Gátam a Kenaz. ¹²Ženina Ezauova syna Elífaza byla Timna a ta porodila Elífazovi Amáleka. To jsou vnuci Ezauovy ženy Ády. ¹³A toto jsou synové Reúelovi: Nachat a Zerach, Šama a Miza. To jsou vnuci Ezauovy ženy Basematy. ¹⁴A toto jsou synové Ezauovy ženy Oholíbamy, dcery Anovy, vnučky Sibeónovy: porodila Ezauovi Jeúše, Jaelama a Kóracha.

¹⁵Toto jsou pohlaváři synů Ezauových. Synové Ezauova prvorozence Elífaza: pohlavár Téman, pohlavár Ómar, pohlavár Sefó, pohlavár Kenaz, ¹⁶pohlavár Kórach, pohlavár Gátam, pohlavár Amálek. To jsou elífazovští pohlaváři v edómské zemi, vnuci Ádini. ¹⁷A toto jsou synové Ezauova syna Reúela: pohlavár Nachat, pohlavár Zerach, pohlavár Šama, pohlavár Miza. To jsou reúelovští pohlaváři v edómské zemi, vnuci Ezauovy ženy Basematy. ¹⁸A toto jsou synové Ezauovy ženy Oholíbamy: pohlavár Jeúš, pohlavár Jaelam, pohlavár Kórach. To jsou pohlaváři Ezauovy ženy Oholíbamy, dcery Anovy. ¹⁹To jsou synové Ezauovi a to jsou jejich pohlaváři. To je Edóm.

²⁰Toto jsou synové Chorejce Seíra, praobyvatelé této země: Lótan a Šóbal, Sibeón a Ana, ²¹Dišón, Eser a Díšan. To jsou chorejští pohlaváři, Seírovi synové v edómské zemi. ²²Lótanovi synové jsou Chorí a Hémam; Lótanova sestra je Timna. ²³A toto jsou synové Šóbalovi: Alván, Manachat a Ébal, Šefó a Ónam. ²⁴Toto jsou synové Sibeónovi: Aja a Ana. To byl ten Ana, který našel ve stepi horké prameny, když pásl osly svého otce Sibeóna. ²⁵A toto jsou Anovy děti: Dišón a Oholíbama, dcera Anova. ²⁶A toto jsou synové Díšanovi: Chemdán a Ešbán, Jitrán a Keran. ²⁷Toto jsou synové Eserovi: Bilhán, Zaavan a Akan. ²⁸Toto jsou synové Díšanovi: Ús a Aran. ²⁹Toto jsou chorejští pohlaváři: pohlavár Lótan, pohlavár Šóbal, pohlavár Sibeón, pohlavár Ana, ³⁰pohlavár Dišón, pohlavár Eser, pohlavár Díšan. To jsou chorejští pohlaváři podle seznamu pohlavárů v seírské zemi.

³¹A toto jsou králové, kteří kralovali v edómské zemi, dříve než kraloval král synům izraelským. ³²V Edómu kraloval Bela, syn Beórův, a jeho město se jmenovalo Dinhaba. ³³Když Bela zemřel, stal se po něm králem Zerachův syn Jóbab z Bosry. ³⁴Když zemřel Jóbab, stal se po něm králem Chušam z témanské země. ³⁵Když zemřel Chušam, stal se po něm králem Bedadův syn Hadad, který porazil Midjána na Moábském poli. Jeho město se jmenovalo Avít. ³⁶Když zemřel Hadad, stal se po něm králem Samla z Masreky. ³⁷Když zemřel Samla, stal se po něm králem Šaul z Rechobótu nad Řekou. ³⁸Když zemřel Šaul, stal se po něm králem Akbórův syn Baal-chanan. ³⁹Když zemřel Akbórův syn Baal-chanan, stal se po něm králem Hadar. Jeho město se jmenovalo Paú a jméno jeho ženy bylo Mehetabel; byla to dcera Matredy, vnučka Mé-zahabova.

⁴⁰Toto jsou tedy jména ezauovských pohlavárů podle jejich čeledí a míst, jmenovitě: pohlavár Timna, pohlavár Alva, pohlavár Jetet, ⁴¹pohlavár Oholíbama, pohlavár Ela, pohlavár Pínon, ⁴²pohlavár Kenaz, pohlavár Téman, pohlavár Mibsár, ⁴³pohlavár Magdíel, pohlavár Iram. To jsou edómští pohlaváři podle sídlišť v zemi jejich vlastnictví. To je Ezau, praotec Edómu.

Český Ekumenický překlad, zveřejněno se souhlasem České Biblické Společnosti.

Komentářové poznámky

Břeťa Fajmon, 30.8.2009

Genesis 32: Stejně jako se Jákob setkal s Bohem a anděly v Gn 28 při odchodu ze "zaslíbené země", setkává se s anděly a Bohem i při svém návratu v Gn 32. V Gn 32,4-9 se Jákob dozvídá o Ezauovi, který přichází se 400 muži. Stejně jako u setkání s Lábanem se jedná o několikanásobnou převahu nad Jákobovou rodinou. Jákob se má setkat se "silnějším". V Gn 32,10-13 se Jákob modlí a připomíná Bohu, co Bůh slíbil v Gn 28,13-15 (že způsobí, aby v kenaanské zemi žil Jákob i se svými potomky). Prosí, aby ho Bůh chránil.

Gn 32,23-33: V noci dochází ke zvláštní situaci, že totiž Jákob začíná s někým zápasit. Poté, co Jákob otevřeně přiznává své jméno (Gn 32,28), neznámý mu je mění na Izrael, a Jákob si uvědomuje, že neznámý je poslem od Boha. Toto setkání je klíčové před následovným setkáním s Ezauem v Gn 33 -- Co chce Bůh Jákobovi sdělit, co tím chce Jákoba naučit?

Myslím, že význam tohoto setkání lze vystopovat hlavně z Jákobových slov v Gn 32,31: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život". Jákob je fascinován (stejně jako by měl být fascinován i čtenář): Jak je možné setkat se s Bohem, bojovat s jeho poslem, a přesto v tomto boji zvítězit? Jak může být zápas člověka s Bohem vyrovnaný, nebo dokonce jak může člověk nad Bohem vyhrát?

I když Jákob "vyhrál" v tomto nočním zápase, bylo to proto, že Bůh mu dovolil vyhrát. Bůh, "ten nejsilnější", dovoluje Jákobovi, aby nad ním vyhrál. To je pro Jákoba velkou lekcí, protože se má za chvíli setkat se silnějším Ezauem. Učí se, že zápas se silnějším může ten slabší vyhrát jen tehdy, když mu ten silnější udělí "milost", (když silnější slabšího přijme a odpustí mu).

Genesis 33: Jákobův strach má ten důvod, že když se s Ezauem viděl naposledy, chtěl Ezau počkat, až jejich otec zemře, a pak Jákoba zabít (Gn 27,41). Jeho setkání s Ezauem je však jiné. Nevíme, co se s Ezauem stalo nebo jak k jeho proměně došlo, ale v kontrastu s rychlým popisem Ezauova pohrdnutí prvorozenstvím v Gn 25,34 zde vidíme rychlý popis Ezauova srdečného přijetí Jákoba (Waltke, str. 454) - Ezau v Gn 33,4 se rozběhl k Jákobovi, objal ho, padl mu kolem krku, políbil ho a plakal.

Jákob "vyzbrojený" nočním setkáním s Bohem dělá jediné: prosí o milost (Wenham 1994, str. 299: Zdá se, že Jákob se naučil lekci o milosti, a tak stejně jako Bůh jej "milostivě obdařil" v Gn 33,5, Jákobovi v Gn 33,8 jde o to, aby získal milost od Ezaua (v ekumenickém překladu "přízeň") - a slova "milost", "přízeň", "smilovat se" se objevují ještě ve verších 10,11 a 15).

Jákob naléhá na Ezaua, aby přijal velký dar dobytka a dalších zvířat jako vnější znak Ezauova odpuštění (Gn 33,10). Ezauovo pozvání usadit se s ním v Seíru však Jákob odmítá - možná především z toho důvodu, že Bůh jej volá k návratu do "zaslíbené země". Seír je mimo toto zaslíbené území.

Genesis 34: Navzdory tomu, že se Jákob vrátil v pokoji do zaslíbené země, neplní Hospodinu svůj slib z Gn 28,21-22 (Stevens, str. 114). Místo aby šel do Bét-elu, odehrávají se události Gn 34. Až v Gn 35,1 připomíná Bůh Jákobovi jeho slib z Gn 28. Tak zřejmě nepřímo i Jákob je zodpovědný za události v Gn 34.

Smutná událost zneuctění Díny je cestou k dalšímu ohrožení Hospodinovy smlouvy s Jákobem -- nejedná se jen o to, že Šekem prosí o ruku Díny: Šekemův otec Chamór navrhuje vzájemné ženění a vdávání, což by právě znamenalo pro Jákobovu rodinu neposlušnost Hospodinu.

Šimeón a Lévi řeší celou věc lstí - nejsou ale pohnuti nebezpečím ženění a vdávání s obyvateli města, jako spíše touhou reagovat na zneužití jejich sestry, což bylo nemilé pro celou rodinu i rodinnou víru. Jejich řešení je však naprosto nepřiměřené, spočívá ve vyvraždění celého města (bylo v něm asi několik set mužů). A také tak trochu zneužijí symbol obřízky, protože pro obyvatele města je obřízka formulována jen jako příležitost k ekonomickému zisku (Gn 34,23: "nebudou tak jejich stáda a majetek patřit nám?"), nikoli jako součást víry v Boha (Wenham 1994).

Nicméně neomluvitelné a trestuhodné chování Šimeóna a Léviho dosahuje toho, že k "asimilační smlouvě" s původními obyvateli zaslíbené země nedojde. Neznamená to, že by Hospodin s jejich krutostí souhlasil nebo je vedl k tomu, aby celou věc udělali (Walton, str. 634: "Bůh ve své svrchovanosti nebrání svobodné a hříšné volbě lidí, pouze s ní počítá. Kdyby Bůh mohl jednat jen skrze zbožné lidské chování, tak by toho v tomto hříšném světě mohl vykonat jen málo"). Pouze můžeme říci, že zlé jednání (= vyvraždění obyvatel města) dosáhlo také i něčeho dobrého (= ochrany před asimilací), aniž bychom to zlé schvalovali. Zbožným chováním v tomto případě by podle všeho bylo odmítnout Šekemovu prosbu o ruku Díny i "asimilační smlouvu" a důvěřovat Bohu, že Jákobovu rodinu ochrání před možným násilím ze strany obyvatel města, kteří byli v početní převaze (pokud by je k nějakému násilí vůči Jákobovi Šekem se svým otcem popudili).

Genesis 35: Gn 35,1-8: Jákob se na Hospodinův pokyn vrací do Bét-elu, kde se mu ukázal Bůh, když utíkal před svým bratrem (Gn 28). Čteme zde v Bibli první výzvu, aby se lidi zbavili "cizích bohů". Pokud "Bůh Jákobův" Jákoba chránil, byl s ním a dopřál mu získat rodinu i smíření s Ezauem, Jákob nemá důvod věřit "jakémukoli jinému bohu". A Hospodin je skutečně chránil i před následky krutého masakru z Gn 34 (viz Gn 35,5).

Gn 35,9-15: Bůh se Jákobovi opět ukázal, a tak stejně jako jeho otec i dědeček Jákob prožil dvě "teofanie" (= zjevení Boha) -- Abraham v Gn 12,7 a Gn 17,1; Izák v Gn 26,2 a Gn 26,24; Jákob v Gn 28 a zde. Hospodin Jákoba ujišťuje, že trvá jeho slib ohledně země zaslíbené a ohledně Jákobova potomstva, které bude chránit a ze kterého dá vzejít králům (a přichází s novým důrazem, že z Jákobových potomků vzejde "společenství národů", nikoli jen jeden národ). Bůh ještě jednou potvrzuje nové jméno, které dal Jákobovi v Gn 32. Sám také připomíná, že On je Bůh Všemohoucí -- el šadai, který má moc své sliby uskutečnit.

Gn 35,16-29: Ráchel se narodil v pořadí druhý syn, Benjamín, ale sama umírá. Na konci této kapitoly Jákob už nemá svou matku, otce, ani svou nejdražší ženu (Waltke, str. 474: daná generace odchází "ze scény", v kapitolách Gn 37--50 se bude odehrávat historie Jákobových dětí). Ezau s Jákobem pochovají svého otce Izáka do rodinné hrobky v Mamre, hrobu Abrahama a Sáry.

Gn 35,22: V této události nejde zřejmě o sexuální chuť (i když i to je možné vyčíst z Jákobova hodnocení tohoto činu v Gn 49,4), celá událost má asi spíše jiný smysl -- buď šlo o to, že Rúben se snažil upevnit pozici své matky Ley v rodině (Waltke, str. 478: Bilha byla Ráchelinou otrokyní, a tak jejím zneuctěním Rúben dosáhl toho, že nemohla převzít vůdčí roli mezi zbývajícími ženami Jákoba), nebo o to, že se Rúben snažil pojistit si práva prvorozenství (Walton, str. 636: práva výsadního dědictví a požehnání si chtěl ze všech synů Jákoba zajistit on, respektive dědictví, jehož součástí byly i otrokyně, se domáhal předem, a tak znevážil svého otce). V každém případě (slovy [8], str. 330) "hanebností uprostřed Izraele" z Gn 34,7 je nyní následována ještě větší hanebností incestu proti samotnému Izraeli (kterého se dopustil Lein prvorozený) -- vidíme známky toho, že ne vše v Jákobově rodině je uzdraveno. Nebude velkým překvapením, když pod pokličkou vztahů Jákobovy rodiny dojde k výbuchu.

Genesis 36: Podobně jako rodopis Izmaele v Gn 25,12-18 předchází události jeho bratra Izáka, nyní rodopis Ezaua v Gn 36 předchází další události rodiny jeho bratra Jákoba, na kterého se Genesis dále zaměří. Přesto je zde zmíněna rodina Ezauova jako doklad, že Hospodin i jemu požehnal, i jej rozplodil ve velký národ s mnoha kmeny, dokonce i králi (Gn 36,31-39). Tento národ začal být známý pod jménem Edóm.

Gn 36,1-8: Ezau sám sebe vylučuje ze zaslíbené země -- na jednom místě s Jákobem být nemohl, ale snad se mohl usadit na sever od míst, kde žil Jákob (Izrael), stále ještě na území slíbeném (Waltke, str. 488: Ezau není poslušný Hospodinovu záměru nevzít si ženy z původních obyvatel, ani nevidí hodnotu v Hospodinově dědictví země; naproti tomu Jákob projevuje víru, která se chce účastnit Hospodinových záměrů, když si nebere manželky z místních lidí, a navíc zůstává oddaný slíbené zemi).

V Gn 36,2-3 jsou uvedena jiná jména nebo charakteristiky Ezauových manželek, než v Gn 26,34 nebo v Gn 28,9. To lze vysvětlit tím, že tyto manželky měly více jmen, nebo že Ezau měl více manželek, z nichž jen některé měly mužské potomky (ty jsou uvedeny v Gn 36).

Gn 36, 9-43: Pokud některý souvislý úsek knihy Genesis je jejím starším přídavkem, tak jediným adeptem je právě oddíl Gn 36,9-43. Nasvědčuje tomu dvojí titulek "toto je rodopis Ezaua" v Gn 36,1 a Gn 36,9 (to, že Gn 36,9 by měl být závěrem oddílku veršů 1-9, není v souladu s ostatními "rodopisy" v Genesis, které podobné zopakování nadpisu závěrem nemají), a taky poměrně ucelená struktura Gn 36,9-43. A hlavně, třebaže většina textu Genesis odpovídá Mojžíšovu autorství přibližně kolem roku 1450 př.n.l., královská linie v Gn 36,31-39 uvádí pravděpodobně krále v Edómu až do doby, kdy začali být ustanovováni králové v Izraeli -- to by odpovídalo období kolem roku 1000 př.n.l.

Je možné (Wenham 1994, str. 341), že královská linie Edómu v Gn 36,39 končí v okamžiku, kdy Edóm byl ovládnut kolem roku 1000 př.n.l. izraelským králem Davidem. To by odpovídalo proroctví z Gn 25,23, že starší království (králové Edómu) bude sloužit mladšímu království (králům Izraele).

následující: Genesis 37-47

Diskuse:

Vstup do diskuse: