Genesis 23-25

Genesis:

úvodem

Genesis 1--2
Genesis 3--5
Genesis 6--8
Genesis 9--12
Genesis 13--16
Genesis 17--19
Genesis 20--22

Genesis 26--28
Genesis 29--31
Genesis 32--36
Genesis 37--47
Genesis 48--50

chronologie
stručně obsah
poselství
promluvy
přehled literatury

Genesis 23–25

23
¹Sára byla živa sto dvacet sedm let; to jsou léta Sářina života. ²Zemřela v Kirjat-arbě, což je Chebrón v kenaanské zemi. Abraham přišel, aby nad Sárou naříkal a oplakával ji. ³Pak od zemřelé vstal a promluvil k Chetejcům: ⁴"Jsem tu u vás host a přistěhovalec. Dejte mi u vás do vlastnictví hrob, kam bych zemřelou pohřbil." ⁵Chetejci Abrahamovi odpověděli: ⁶"Slyš nás, pane. Jsi mezi námi jako kníže Boží; pochovej svou zemřelou v nejlepším z našich hrobů. Nikdo z nás ti neodepře svůj hrob, abys mohl zemřelou pohřbít." ⁷Abraham se nato Chetejcům, lidu té země, uklonil ⁸a promluvil k nim dále: "Souhlasíte-li, abych zde svou zemřelou pohřbil, slyšte vy mne: Přimluvte se za mne u Efróna, syna Sócharova, ⁹ať mi přenechá svou makpelskou jeskyni, která je na konci jeho pole; ať mi ji před vámi přenechá za plnou cenu stříbra, abych měl vlastní hrob." ¹⁰Efrón zasedal uprostřed Chetejců. Efrón chetejský tedy Abrahamovi v přítomnosti Chetejců odpověděl přede všemi, kteří měli přístup do rady v bráně toho města: ¹¹"Nikoli, pane; slyš ty mne. To pole je tvé, i ta jeskyně na něm je tvá; dávám ti ji před očima synů svého lidu. Tam pochovej svou zemřelou." ¹²I uklonil se Abraham před lidem té země ¹³a v přítomnosti lidu té země pravil Efrónovi: "Raději slyš ty mne. Dám za to pole stříbro. Vezmi je ode mne a já tam svou zemřelou pochovám." ¹⁴Efrón Abrahamovi odpověděl: ¹⁵"Pane, slyš ty mne. Pozemek má cenu čtyř set šekelů stříbra. Co to pro nás znamená? Jen pochovej svou zemřelou." ¹⁶Abraham souhlasil a odvážil Efrónovi stříbro, jak on sám v přítomnosti Chetejců navrhl, čtyři sta šekelů stříbra, běžných mezi obchodníky.

¹⁷Tak připadlo Efrónovo pole v Makpele naproti Mamre, pole i s jeskyní na něm a všechno stromoví na poli i na všem jeho pomezí kolem, ¹⁸do Abrahamova majetku před očima Chetejců, všech, kdo měli přístup do rady v bráně jeho města. ¹⁹Abraham potom svou ženu Sáru pohřbil v té jeskyni na poli v Makpele naproti Mamre, jež je u Chebrónu v kenaanské zemi. ²⁰Tak připadlo pole Chetejců i s jeskyní na něm Abrahamovi, aby měl vlastní hrob.

24
¹Abraham byl stařec pokročilého věku. Hospodin mu ve všem požehnal. ²I řekl Abraham služebníku, správci svého domu, který vládl vším, co mu patřilo: "Polož ruku na můj klín. ³Zavazuji tě přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země, abys nebral pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, mezi nimiž sídlím. ⁴Půjdeš do mé země a do mého rodiště a vezmeš odtamtud ženu pro mého syna Izáka." ⁵Služebník mu na to odvětil: "Co když mě ta žena nebude chtít následovat sem, do této země? Mám tvého syna zavést zpátky do země, z níž jsi vyšel?" ⁶Abraham řekl: "Chraň se tam mého syna zavést! ⁷Hospodin, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a z mé rodné země, promluvil ke mně a přísahal mi, že tuto zemi dá mému potomstvu; on sám vyšle před tebou svého posla, a ty budeš moci vzít odtamtud ženu pro mého syna. ⁸Kdyby tě snad ta žena nechtěla následovat, budeš své přísahy zproštěn. Jen tam mého syna nezaváděj!" ⁹I položil služebník ruku na klín svého pána Abrahama a odpřisáhl mu to.

¹⁰Služebník tedy vzal deset velbloudů svého pána a jel. Vybaven všelijakými drahocennostmi svého pána vydal se na cestu do aramského Dvojříčí, do města Náchorova. ¹¹Před městem zastavil velbloudy u studně s vodou. Bylo to navečer, v době, kdy ženy vycházívají čerpat vodu. ¹²Tu řekl: "Hospodine, Bože mého pána Abrahama, dopřej mi to prosím a prokaž milosrdenství mému pánu Abrahamovi. ¹³Hle, stojím nad pramenem a dcery mužů města vycházejí čerpat vodu. ¹⁴Dívce, která přijde, řeknu: Nakloň svůj džbán, abych se napil. Odvětí-li: »Jen pij, a také tvé velbloudy napojím«, předurčil jsi ji pro svého služebníka Izáka. Podle toho poznám, že jsi mému pánu prokázal milosrdenství." ¹⁵Ještě než domluvil, přišla Rebeka, která se narodila Betúelovi, synu Milky, ženy Abrahamova bratra Náchora. Měla na rameni džbán. ¹⁶Byla to dívka velmi půvabného vzhledu, panna, muž ji dosud nepoznal. Sestoupila k pramenu, naplnila svůj džbán a vystoupila. ¹⁷Služebník jí přiběhl naproti a řekl: "Dej mi prosím doušek vody ze džbánu!" ¹⁸Odvětila: "Jen se napij, můj pane." A rychle spustila džbán na ruku a dala mu pít. ¹⁹Když mu dala napít, řekla: "Načerpám i tvým velbloudům, aby se napili." ²⁰Rychle vylila vodu ze svého džbánu do napajedla a znovu odběhla ke studni čerpat, aby napojila i všechny jeho velbloudy. ²¹Muž ji přitom mlčky pozoroval, aby poznal, zda Hospodin dává jeho cestě zdar, či nikoli.

²²Když se velbloudi napili, vzal muž zlatý nosní kroužek o váze půl šekelu a dva náramky pro ni o váze deseti šekelů zlata. ²³Řekl: "Pověz mi prosím, čí jsi dcera? Bylo by pro nás v domě tvého otce místo k přenocování?" ²⁴Odvětila mu: "Jsem dcera Betúela, syna Milky, kterého porodila Náchorovi." ²⁵A dodala: "Slámy i obroku máme dost, i místo k přenocování." ²⁶Tu padl muž na kolena, klaněl se Hospodinu ²⁷a řekl: "Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, že od mého pána neodňal své milosrdenství a svou věrnost. Dovedl mě až do domu bratří mého pána."

²⁸Dívka odběhla a oznámila rodině své matky, co a jak se stalo. ²⁹Rebeka měla bratra jménem Lábana. Lában běžel ven k tomu muži u pramene. ³⁰Viděl totiž nosní kroužek a na sestřiných rukou náramky a slyšel slova své sestry Rebeky, o čem s ní ten muž mluvil. Přišel k tomu muži, který dosud stál u velbloudů nad pramenem, ³¹a řekl: "Pojď, požehnaný Hospodinův! Proč stojíš venku? Už jsem připravil dům i místo pro velbloudy." ³²I vešel ten muž do domu a odstrojil velbloudy. Lában dal velbloudům slámu a obrok; jemu a jeho mužům dal vodu k umytí nohou. ³³Pak dal před něho prostřít, aby pojedl. On však řekl: "Nebudu jíst, dokud nevyřídím svou záležitost." Lában odvětil: "Mluv." ³⁴Pravil tedy: "Jsem služebník Abrahamův. ³⁵Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je zámožný. Dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně, velbloudy a osly. ³⁶A Sára, žena mého pána, ač velmi stará, porodila mému pánu syna. Jemu dá všechno, co má. ³⁷Mne pak můj pán zavázal přísahou: »Nevezmeš pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, v jejichž zemi sídlím. ³⁸půjdeš do domu mého otce a k mé čeledi a vezmeš odtamtud ženu pro mého syna.« ³⁹Nato jsem svému pánu řekl: »Možná, že se mnou ta žena nepůjde.« ⁴⁰Odvětil mi: »Hospodin, před nímž chodím, pošle s tebou svého posla a dá tvé cestě zdar. Ty pak vezmeš pro mého syna ženu z mé čeledi a z domu mého otce. ⁴¹Svého závazku se zprostíš tehdy, když dojdeš k mé čeledi: Nedají-li ti ji, budeš svého závazku zproštěn.« ⁴²Dnes jsem přišel k prameni a řekl jsem: »Hospodine, Bože mého pána Abrahama, kéž bys dal zdar cestě, po níž jdu!« ⁴³Hle, stojím nad pramenem. Dívce, která přijde čerpat vodu, řeknu: »Dej mi prosím napít ze svého džbánu trochu vody.« ⁴⁴Jestliže mi ona řekne: »Jen se napij, a také tvým velbloudům načerpám«, bude to žena, kterou synu mého pána předurčil Hospodin. ⁴⁵Ještě jsem sám u sebe nedomluvil, když tu přišla Rebeka se džbánem na rameni. Sestoupila k pramenu a čerpala vodu. Řekl jsem jí: »Dej mi prosím napít!« ⁴⁶Rychle spustila džbán s ramene a řekla: »Jen se napij, a také tvé velbloudy napojím.« Napil jsem se a ona napojila i velbloudy. ⁴⁷Pak jsem se jí zeptal: »Čí jsi dcera?« Odvětila: »Jsem dcera Betúela, syna Náchora, kterého mu porodila Milka.« Navlékl jsem jí tento kroužek do nosu a náramky na ruce. ⁴⁸Padl jsem na kolena a klaněl se Hospodinu. Dobrořečil jsem Hospodinu, Bohu mého pána Abrahama, že mě vedl pravou cestou, abych mohl dceru pánova bratra přivést pro jeho syna. ⁴⁹A teď mi povězte, chcete-li mému pánu prokázat milosrdenství a věrnost. Ne-li, povězte mi, a já se obrátím napravo nebo nalevo."

⁵⁰Lában i Betúel odpověděli: "Toto vyšlo od Hospodina a my nemůžeme tobě říci ani zlé ani dobré. ⁵¹Hle, tady je Rebeka. Vezmi si ji a jdi, ať se stane ženou syna tvého pána, jak mluvil Hospodin." ⁵²Jakmile Abrahamův služebník uslyšel jejich slova, poklonil se Hospodinu až k zemi. ⁵³Potom vyňal stříbrné a zlaté předměty a látky a dal je Rebece, též jejímu bratrovi a její matce dal vzácné dary. ⁵⁴Pak jedli a pili, on i mužové, kteří byli s ním, a přenocovali. Když ráno vstali, řekl: "Propusťte mě k mému pánu." ⁵⁵Ale její bratr a matka odvětili: "Ať s námi dívka ještě nějaký čas zůstane, aspoň deset dní; potom půjde." ⁵⁶On však jim řekl: "Nezdržujte mě, když Hospodin dopřál mé cestě zdaru. Propusťte mě, ať mohu jít k svému pánu." ⁵⁷Odvětili: "Zavoláme dívku a zeptáme se přímo jí." ⁵⁸Zavolali Rebeku a otázali se jí: "Půjdeš s tímto mužem?" Řekla: "Půjdu." ⁵⁹Propustili tedy svou sestru Rebeku a její chůvu i Abrahamova služebníka a jeho muže. ⁶⁰Rebece požehnali slovy:

"Sestro naše, buď matkou nesčíslných tisíců,
tvé potomstvo ať obsadí bránu těch, kteří je nenávidí!"

⁶¹Rebeka a její dívky vsedly hned potom na velbloudy a následovaly toho muže. Tak dostal služebník Rebeku a odešel.

⁶²Izák právě přicházel od Studnice Živého, který mě vidí, neboť sídlil v Negebu. ⁶³Vyšel totiž k večeru na pole a byl zamyšlen. Tu se rozhlédl a spatřil přicházet velbloudy. ⁶⁴I Rebeka se rozhlédla a spatřila Izáka. Sesedla z velblouda ⁶⁵a otázala se služebníka: "Kdo je ten muž, který nám jde po poli vstříc?" Služebník odvětil: "To je můj pán." Vzala tedy roušku a zahalila se. ⁶⁶Služebník podal Izákovi zprávu o všem, co vykonal. ⁶⁷Izák pak uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry. Vzal si ji a stala se jeho ženou. A zamiloval si ji. Tak našel útěchu po smrti své matky.

25
¹Abraham si vzal opět ženu; jmenovala se Ketúra. ²Porodila mu Zimrána a Jokšána, Medána a Midjána, Jišbáka a Šúacha. ³Jokšán zplodil Šebu a Dedána. Synové Dedánovi byli Ašúrejci a Letúšejci a Leumejci. ⁴Midjánovi synové byli Éfa a Éfer a Chanók, Abída a Eldáa. Ti všichni jsou synové Ketúřini. ⁵Abraham však všechno, co měl, odkázal Izákovi. ⁶Synům svých ženin, které měl, dal dary a ještě za svého života je poslal od svého syna Izáka pryč na východ, do země východní. ⁷Toto jsou léta Abrahamova života, jichž se dožil: sto sedmdesát pět let. ⁸I zesnul Abraham a zemřel v utěšeném stáří, stár a sytý dnů, a byl připojen k svému lidu. ⁹Jeho synové Izák a Izmael ho pochovali do makpelské jeskyně na poli Efróna, syna Chetejce Sóchara, naproti Mamre. ¹⁰To pole koupil Abraham od Chetejců. Tam byl pochován Abraham i jeho žena Sára. ¹¹Po Abrahamově smrti požehnal Bůh jeho synu Izákovi. A Izák sídlil u Studnice Živého, který mě vidí.

¹²Toto je rodopis Abrahamova syna Izmaela, kterého Abrahamovi porodila Sářina otrokyně Hagar egyptská. ¹³Toto jsou jména Izmaelových synů, podle nichž jsou pojmenovány jejich rody: Izmaelův prvorozený Nebajót, Kédar, Adbeel a Mibsám, ¹⁴Mišma, Dúma a Masa, ¹⁵Chadad, Téma, Jetúr, Náfiš a Kedma. ¹⁶To jsou Izmaelovi synové a to jsou jejich jména podle jejich dvorců a hradišť; dvanáct předáků jejich národů. ¹⁷A toto jsou léta Izmaelova života: sto třicet sedm let. I zesnul a zemřel a byl připojen k svému lidu. ¹⁸Jeho synové bydlili od Chavíly až k Šúru proti Egyptu a směrem k Asýrii. Izmael se položil proti všem svým bratřím.

¹⁹Toto je rodopis Abrahamova syna Izáka: Abraham zplodil Izáka. ²⁰Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Rovin aramských, sestru Aramejce Lábana. ²¹Izák prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin jeho prosby přijal, a jeho žena Rebeka otěhotněla. ²²Děti se však začaly v jejím těle strkat. Tu řekla: "Je-li tomu tak, co mě čeká?" A šla se dotázat Hospodina. ²³Hospodin jí řekl:

"Ve tvém životě jsou dva pronárody.
Oba národy se rozejdou, jen co z tebe vyjdou.
Jeden národ bude zdatnější než druhý,
bezpočetný bude sloužit počtem skrovnějšímu."

²⁴Potom se naplnily dny, kdy měla rodit. A hle, v jejím životě byla dvojčata. ²⁵První vyšel celý červenohnědý a chlupatý jako kožíšek; toho pojmenovali Ezau. ²⁶Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu; ten dostal jméno Jákob. Při jejich narození bylo Izákovi šedesát let. ²⁷Když chlapci dospěli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem pole, kdežto Jákob byl muž bezúhonný a sídlil ve stanech. ²⁸Izák miloval Ezaua, protože z lovu měl co do úst, kdežto Rebeka milovala Jákoba. ²⁹Jákob jednou připravil krmi. Tu přišel Ezau z pole znavený ³⁰a řekl Jákobovi: "Dej mi zhltnout trochu toho červeného, toho krvavého, jsem znaven k smrti." Proto se jmenuje Edóm (to je Červený). ³¹Jákob však řekl: "Prodej mi dnes své prvorozenství!" ³²Ezau na to odvětil: "Stejně mám blízko k smrti, k čemu je mi prvorozenství!" ³³Jákob řekl: "Odpřisáhni mi to dnes." A on mu to odpřisáhl, a tak své prvorozenství prodal Jákobovi. ³⁴Jákob dal pak Ezauovi chléb a čočkovou krmi. Ten pojedl, napil se, vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.

Český Ekumenický překlad, zveřejněno se souhlasem České Biblické Společnosti.

Komentářové poznámky

Břeťa Fajmon, 30.8.2009

Genesis 23: Abraham koupí hrobu vyjádřil svou úctu vůči Sáře a svou víru, že Bůh jeho potomkům dá zemi, ve které je hostem.

Genesis 24: Gn 24,1-9 ... jedná se o poslední Abrahamova slova v Bibli zaznamenaná -- tato slova souvisí s pokračováním a naplněním smlouvy, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem; proto Abraham vyjadřuje víru, že Bůh pošle svého posla (verš 7) a pomůže služebníkovi najít ženu pro Izáka. Není zde přímo řečeno, že by Abrahamovi povel získat ženu pro Izáka "z jiné etnické skupiny", než jsou původní obyvatele Kenaanu, vydal Bůh -- ale Abraham si tuto věc "rozkódoval" z toho, co o Bohu věděl: možná z hořké zkušenosti s Izmaelem poznal, že Hospodinovým slibům a přísahám nemusí "pomáhat". Vzájemným ženěním a vdáváním s Kenaanci by totiž splynul rozdíl mezi Abrahamovými potomky a původními obyvateli -- a to by znamenalo, že Abrahamovi potomci "potichu dobyli zemi vzájemným ženěním a vdáváním" (Walton, str. 529); budou pak ale potrestáni i Izákovi potomci, když Hospodin bude trestat Kenaanský a Emorejský národ (Gn 15,16)? Abraham přijal Izáka "od Boha" - jasně věděl, že Izák se narodil "z Boží moci". Proto chtěl jednoznačně odlišit Izákovy potomky od národa, jehož trest mu v Gn 15 Bůh předem prozradil.

Gn 24,10-21: Abrahamův služebník prosil Boha, aby mu dal jasně poznat ženu, kterou má požádat, aby se stala Izákovou manželkou. To, že by dívka u studny dala cizinci napít, bylo dost dobře možné -- ale bylo málo pravděpodobné, že by se nabídla napojit všechny jeho velbloudy, protože velbloud mohl vypít 50 až 100 litrů, čili napojit deset velbloudů nějakého cizince vyžadovalo buď velké oddání a pohostinnost (Waltke), nebo Hospodinův zásah do srdce této ženy (Walton), nebo obojí (Wenham).

Gn 24, 22-61: Rebeka musela prokázat víru podobnou jako Abraham, když opustila svůj domov a svou rodinu a šla k jinému domovu a jiné rodině (verš 58 - byla ochotna hned odejít).

Genesis 25: Gn 25, 1-11: nemusí se nutně jednat o něco, co chronologicky následovalo, spíše jsou shrnuti ostatní Abrahamovi potomci.

Gn 25, 12-18: Jsou zde shrnuti Izmaelovi potomci jako doklad, že Bůh splnil své slovo z Gn 21,18.

Gn 25, 19-34: Zde začíná záznam o synech Izáka, a sice Ezauovi a Jákobovi. Jákobovy osudy sahají až do kapitoly 35, a pak do konce knihy Genesis se mluví o Jákobových dětech. Jákob tedy zabírá polovinu knihy Genesis (kapitoly 25-50), je tedy po Hospodinu hlavní postavou knihy Genesis.

Celý záznam o narození začíná podobně jako u Sáry poznámkou, že Rebeka byla neplodná. Zatímco u Abrahama je dítě očekáváno "celých deset kapitol" Gn 12--21, v Gn 25,19-20 je dvacetileté období (lze poznat z verše 26) shrnuto jedinou větou: Izák prosil Hospodina za svou ženu a Hospodin jeho prosby přijal.

V Gn 25, 23 Bůh říká Rebece, že mladší syn (i když jen o patnáct minut?) bude důležitější než ten starší syn (na rozdíl od českých překladů ekumenického a kralického má většina anglických překladů - NIV, NASB, Darbyho, Youngův - a většina komentářů místo "početnější" přeloženo "starší" a místo "počtem skromnější" přeloženo "mladší" - z českých překladů s anglickými souhlasí až Nová Bible Kralická) a že oba synové "se rozejdou". Jméno "Ezau" znamená "chlupatý", jméno "Jákob" znamená "ten, kdo chytá za patu". V jejich jménech jsou tedy popsány okolnosti jejich narození - ovšem jako by současně jejich jménem bylo popsáno něco více (Paul Stevens: Down-to-Earth Spirituality. IVP 2003, str. 24): Ezau vyrůstal tím, že dobýval přírodu, žil na polích, získával zkušenosti lovce - jako "chlupaté zvíře". Jákob se snažil dobývat lidi - byl to manipulátor. Jákob se snažil celý svůj život chytat svého bratra za patu, získat výhodu, být spíše prvním než druhým.

Gn 25, 29-34: Zde máme popsáno první klíčové "střetnutí" obou bratrů. Je otázkou, co přesně znamenala výsada prvorozenství. V době o několik set let později to znamenalo dvojnásobný díl dědictví (podle Dt 21,16-17: v den, kdy bude otec dávat, co mu patří, svým synům, ... dá prvorozenému dvojnásobný díl všeho, co má). Je ovšem možné, že to znamenalo i předání vedení rodiny, tedy "výsadní pozici" ze všech otcových potomků (a v případě Abrahamova potomka i předání "zaslíbené země") - bylo by to tedy jakési "tři v jednom" - dědictví, vedení rodiny i Hospodinova smlouva (další myšlenky o prvorozenství, požehnání a zaslíbení viz Gn 27). Nevíme, do jaké míry byl Jákob uvědomělý a proč prvorozenství přesně chtěl (zda z materiálních nebo duchovních důvodů). Jedno víme jistě - Ezau měl dost krátkodobý pohled, kdežto Jákobovi šlo i o dlouhodobé, neokamžité hodnoty.

Žádný z bratrů v této epizodě neprokázal nějaké charakterové kvality. Jákob sice toužil po dobré věci, ale chtěl ji získat zvláštními prostředky - jeho "pohostinnost" je v ostrém kontrastu s pohostinností jeho dědečka Abrahama (Gn 18, 1-8 ... zatímco Abraham prokazoval pohostinnost neznámým lidem, Jákob lstivě čekal na naprostou vyčerpanost svého bratra, aby s ním jednal "tržně", nikoli se soucitem). Ezau zase svým rychlým odmítnutím ukazuje svůj postoj k "nekrátkodobým" věcem (Paul Stevens - str. 31 - cituje Alexandra Whytea: Bible Characters: Adam to Achan, Edinburgh, Oliphants, str. 164): Nikdo neprodá své prvorozenství najednou. Ten, kdo je prodává, to dělá ve svém srdci mnohokrát, dříve než s ním přijde veřejně na trh. Ponižuje je, pohrdá jím, nevidí jeho cenu, aspoň pro sebe sama, dlouho předtím, než jej levně prodá druhému.

A na str. 32 Paul Stevens dodává: Jákob nedůvěřuje, že Bůh mu ve svém čase dá požehnání, které zaslíbil dokonce dříve, než se Jákob narodil. Jákob nic nenechává náhodě, ale ani Bohu - ovládat musí on sám.

následující: Genesis 26-28

Diskuse:

Vstup do diskuse: