Genesis 13–1613 1I vystoupil Abram z Egypta se svou ženou a se vším, co měl, do Negebu; byl s ním i Lot. 2Abram byl velice zámožný, měl stáda, stříbro i zlato. 3Postupoval po stanovištích od Negebu až k Bét-elu, na místo mezi Bét-elem a Ajem, kde byl zprvu jeho stan, 4k místu, kde předtím postavil oltář; tam vzýval Abram Hospodinovo jméno. 5Také Lot, který putoval s Abramem, měl brav a skot i stany. 6Země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě. 7Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci. 8Tu řekl Abram Lotovi: "Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. 9Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo." 10Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru. 11Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili. 12Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy. 13Sodomští muži však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní. 14Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi: "Rozhlédni se z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ, 15neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky. 16A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno. 17Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám." 18Hnul se tedy Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je u Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu oltář. 14 1V oněch dnech šineárský král Amráfel, elasarský král Arjók, élamský král Kedorlaómer a král pronárodů Tideál 2vedli válku proti Bérovi, králi sodomskému, Biršovi, králi gomorskému, Šineábovi, králi ademskému, Šemeberovi, králi sebójskému, a králi z Bely, což je Sóar. 3Tito všichni tvořili spolek při dolině Sidímu, kde je nyní Solné moře. 4Dvanáct let otročili Kedorlaómerovi, třináctého roku se vzbouřili. 5Čtrnáctého roku přitáhl Kedorlaómer a králové, kteří byli s ním, a pobili Refájce v Aštarót-karnajimu, Zuzejce v Hámu, Emejce na planině kirjatajimské 6a Chorejce v jejich horách seírských až k El-páranu, který leží proti stepi. 7Pak přitáhli obchvatem k Énmišpátu, což je Kádeš, a pobili vše na poli Amálekovců i Emorejce, kteří sídlili v Chasesón-támaru. 8Tu vytáhl král sodomský a král gomorský a král ademský a král sebójský a král belský, totiž sóarský, a seřadili se v dolině Sidímu k boji proti nim, to jest: 9proti élamskému králi Kedorlaómerovi, králi pronárodů Tideálovi, šineárskému králi Amráfelovi a elasarskému králi Arjókovi; čtyři králové stáli proti pěti. 10Dolina Sidím je plná asfaltových studní. Král sodomský a gomorský se do nich při útěku propadli. Ti, kteří zůstali, utekli do hor. 11Útočníci pak pobrali všechno jmění Sodomy a Gomory i všechny potraviny a odtáhli. 12Vzali s sebou též Abramova synovce Lota s jeho jměním, sídlil totiž v Sodomě, a odtáhli. 13Tu přišel uprchlík a pověděl o tom Hebreji Abramovi, který bydlil při božišti Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a bratra Anérova; ti byli s Abramem spjati smlouvou. 14Když Abram uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vytrhl se svými třemi sty osmnácti zasvěcenci, zrozenými v jeho domě, a sledoval útočníky až k Danu. 15V noci se pak proti nim se svými služebníky rozestavil a pobíjel je a pronásledoval až po Chóbu, jež je na sever od Damašku. 16Všechno jmění přinesl zpět a nazpět přivedl též svého bratra Lota s jeho jměním, i ženy a lid. 17Když se vracel po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi, kteří stáli na jeho straně, vyšel mu vstříc král sodomský k dolině Šáve, což je Dolina královská. 18A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha Nejvyššího. 19Požehnal mu: "Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu,Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho. 21Pak řekl Abramovi král Sodomy: "Dej mi lidi, a jmění si nech." 22Abram však sodomskému králi odvětil: "Pozdvihl jsem ruku k přísaze Hospodinu, Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země, 23že z ničeho, co je tvé, nevezmu nitku ani řemínek k opánkům, abys neřekl: »Já jsem učinil Abrama bohatým.« 24Sám nechci nic, jen to, co snědla družina, a podíl pro muže, kteří šli se mnou; Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl." 15 1Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: "Nic se neboj, Abrame,2Abram však řekl: "Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer." 3Abram dále řekl: "Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?" 4Hospodin však prohlásil: "Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna." 5Vyvedl ho ven a pravil: "Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat." A dodal: "Tak tomu bude s tvým potomstvem." 6Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. 7A řekl mu: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi." 8Abram odvětil: "Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím?" 9I řekl mu: "Vezmi pro mne tříletou krávu a tříletou kozu a tříletého berana, hrdličku a holoubě." 10Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé; ptáky však nepůlil. 11Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl. 12Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota. 13Tu Hospodin Abramovi řekl: "Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. 14Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním. 15Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří. 16Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti." 17Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň. 18V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu: "Tvému potomstvu dávám tuto zemi 16 1Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar. 2Jednou řekla Sáraj Abramovi: "Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní." Abram Sárajiny rady uposlechl. 3Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se Abram usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. 4I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit. 5Tu řekla Sáraj Abramovi: "Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin." 6Abram Sáraji odvětil: "Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré." Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla. 7Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem při cestě do Šúru, 8a otázal se jí: "Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?" Odvětila: "Prchám od své paní Sáraje." 9Hospodinův posel jí řekl: "Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku." 10Dále jí řekl: "Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat." 11A dodal: "Hle, jsi těhotná, porodíš syna13I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, "Bůh vševidoucí", neboť řekla: "Zda právě zde jsem nesměla pohlédnout za tím, který mě vidí?" 14Proto se ta studně nazývá Studnicí Živého, který mě vidí; je mezi Kádešem a Beredem. 15Hagar porodila Abramovi syna. Abram nazval svého syna, kterého Hagar porodila, Izmael. 16Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela. Český Ekumenický překlad, zveřejněno se souhlasem České Biblické Společnosti. |
Komentářové poznámkyBřeťa Fajmon, 30.8.2009 Genesis 13: Zatímco předchozí události v Egyptě (Gn 12,10-20) byly způsobeny nedostatkem, následující událost v Gn 13 je způsobena hojností: stáda Lota i Abrama jsou tak velká, že nemohou být na jednom místě. Proto Abram navrhuje Lotovi rozdělení a dává mu vybrat si území, kde bude žít. Lot si vybírá území východně od Jordánu, mimo zemi, kterou Bůh slíbil Abramovi. Poté Bůh zpřesňuje Abramovi své požehnání z Gn 12: co se týká daru země, (Gn 13, 14-15) dává mu představu jejího rozsahu a říká, že tuto zemi daruje jeho potomstvu navěky. Co se týká požehnání potomstva, (Gn 13, 16) sděluje, že bude velmi početné, jako je prachu země. Z následujících kapitol je vidět, že Bůh se postaral i o Lotovy potomky - z Lotových synů Amóna a Moába vznikly dva národy, které žily na území východně od Izraele slíbeného Abramovým potomkům. Na Lotově volbě je jedna taková věc, že sice území, které si vybral (blízko Sodomy a Gomory) postihl Bůh později soudem za špatné jednání tamních lidí (Gn 19), takže to pak už taková úrodná krajina nebyla. Proto někteří říkají, že Lotova volba nebyla "z víry", nebo že byla dokonce hříšná. Na podporu svého tvrzení uvádějí, že Lot si vybral území východně od Abrama (a pohyb na východ byl v Genesis až dosud spojen se hříchem - Gn 3,24; 4,16; 11,2) a že na území Izraele musí lidé čekat na vodu shůry (je to hornatá krajina), kdežto sousední Egypt i Zajordání jsou nížiny zavlažované "zdola" řekami, tedy nemusí věřit Bohu, že se o ně postará. Nevím, zda to vše je rozumné z Gn 13 vyčíst - v každém případě slovy Gordona Wenhama (1987, str. 300), "zatímco Lot si vybírá území, které má být zničeno Bohem, Abram je ujištěn, že jeho dědictví bude trvat navždy." Z hlediska zaměření knihy Genesis na dar "zaslíbené země", který Bůh plní Abramovi, je ale asi nejrozumnější si všimnout nikoli Abramovy velkorysosti nebo kvality Lotovy volby, ale (Walton, str. 424) toho, že "Lot není ze země vyhnán, nýbrž ji opouští svobodně. Kdyby si Abram vybíral jako první, mohli bychom si myslet, že díky tomu byl Lot vyhoštěn pryč." Poté, co Lot svobodně odchází, Hospodin potvrzuje Abramovi svůj slib, že celou zemi dá jeho potomkům. Genesis 14: Lot nese ovoce toho, že je z rodiny Abrama, kterému se Bůh rozhodl požehnat - poté, co je po bitvě se králi od východu zajat a odvlečen pryč, Abram se vydává na pomoc, pronásleduje se svými muži vítěze bitvy a jednoznačně je přemůže a jejich kořist, včetně všeho, co si po bitvě odvlékají, získá zpět. Abram se totiž o Lota stará téměř jako o syna (i když je jeho strýcem, tak Lotův otec už zemřel). Klíčovou otázkou v této kapitole stále zůstává "zaslíbená země". Abram poté, co prokázal větší zásluhy v obraně daného území, než kdokoli jiný, by si mohl dělat nároky na tuto zemi jako její král (tím spíš, že Bůh mu řekl, že tato země bude Abramovu potomstvu patřit). Místo toho (viz [6]) Abram zcela čeká na Hospodina, až mu území předá v tom správném čase (v Gn 15,13 se dozvídá, že to bude ještě za více než čtyři sta let). Není tím, co by si bral dříve, než Bůh dává, proto se zcela podřídil Malkísedekovi, králi Sálemu (pravděpodobně dnešní Jeruzalém), a uznal jej jako krále daného území (svou podřízenost vyjádřil předáním desetiny toho, co při svém vítězství v boji získal). Dále se Abram podřizuje i králi zajordánské Sodomy tím, že mu vrací vše, co bylo ze Sodomy odvlečeno. Malkísedek je zde popsán jako kněz Boha Nejvyššího - v hebrejštině el eljon. V tom je skryto něco o tehdejším světě. Zřejmě už uctívali různé "bohy" - stejně jako každé město mělo svého krále, tak je možné, že mělo každé i svého boha (a že byli i bohové označovaní jako ochránci menších skupin, např. rodin). Z těchto bohů je el eljon Nejvyšší, protože stvořil nebe a zemi a nebe a země mu patří (Gn 14, 19-20). Ve své odpovědi sodomskému králi Abram říká, že Hospodin (jahve) je Bůh Nejvyšší (Gn 14,22). Tak se přiznává k tomu, že on tohoto nejvyššího Boha uctívá taky. Genesis 15: Hospodin podporuje Abrama, aby očekával odměnu od něj, od Boha. Abram reaguje tím, že se ptá na svého potomka, bez něhož by Hospodinovy sliby neměly smysl. Bůh mu odpovídá a ujišťuje jej, že Abram bude mít potomků hodně. Jako druhou věc sděluje Bůh Abramovi bližší detaily ohledně "zaslíbené země". Abram se v jistém smyslu stává prorokem, protože jsou mu sděleny věci, které se mají odehrát za čtyři sta let. Hodně se dovídáme o Bohu - říká, že Abramovi potomci budou zotročováni, ale že on, Bůh, je z toho otroctví vysvobodí. Taky se zde dovídáme o Bohu jako soudci - už nepotrestá zemi potopou, ale každý národ soudí dál. Zde je objasněna otázka, co se stane s původním obyvatelstvem země, kterou Bůh Abramovým potomkům slibuje - přijde o svou zemi v rámci trestu za svou nepravost. Tento trest není impulzívní, ale Bůh bude čekat s potrestáním ještě čtyři sta let (Gn 15, 16). Co se týká symbolů, pravděpodobně (Wenham 1987, str. 332) tříletá zvířata (Gn 15, 9) představují Izrael (= národ, který vznikne z Abramových potomků), dravci (Gn 15, 11) představují otrokáře, kteří budou Izrael likvidovat, a pec a pochodeň (oblak dýmu nebo oblak ohně ... Gn 15, 17) procházející mezi zvířaty představují Boha, který bude uprostřed Izraele (jako jejich zachránce a Bůh). V Gn 15,18 čteme, že Bůh nezůstal jen u slibu, ale uzavřel o daru území smlouvu - poněkud jednostrannou, protože se zavázal jen on sám. V Gn 15,2 a Gn 15,8 oslovuje Abram Boha v Genesis jedinečným spojením "Panovníku Hospodine" (hebrejsky adonaj jahve), anglické překlady mají zde vazbu "sovereign lord", což překladatelé z angličtiny do češtiny (:-)) překládají vazbou "svrchovaný Bůh". Významově je to Bůh vyvýšený nad všechny ostatní (něco jako el eljon z Gn 14, ale jinými slovy), Bůh silný, který ovládá všechny bohy a síly ve vesmíru. Možná i počátečnímu čtenáři Bible nebo těchto poznámek připadne, že Bůh je v Bibli označován mnoha různými slovy a jmény. S tím souvisí jedna otázka ke slovu "Hospodin", kterým ekumenický překlad překládá hebrejské slovo jahve (v anglických překladech "LORD" ... všechna písmena velká, což je zajímavé). Tuto otázku si pokládají i pokročilí čtenáři a znalci Bible a je nastolena až ve druhé knize Mojžíšově, zvané Exodus - o několik století později se Mojžíš v Ex 3,13 ptá, jak má vlastně o Bohu mluvit, které jméno je to klíčové, které jméno je "Jeho". Dostává se mu odpovědi, že klíčové jméno je jahve. V Ex 6, 3 dokonce Bůh říká, že pod jménem jahve (= Hospodin) se Abramovi poznat nedal - a to je ten problém, protože slova jahve se v Genesis hojně užívá. Řešení je zde v podstatě dvojí. Větší část teologů (zde např. [7]) říká, že slovem jahve byla v knize Genesis později dodatečně přepsána některá jména Boha (některé zásahy editora jsou patrny z některých zeměpisných názvů, třeba i z Gn 14,2 ... je zde zřejmě upřesněno, že město Bela se v době vzniku konečného tvaru Genesis jmenuje Sóar; nebo poznámka v Gn 14,3 (kde je nyní Solné moře); apod.). Druhé řešení výskytu jména jahve (např. [6], str. 459) říká, že Bůh je v Genesis označován různými slovy, el (= Bůh ... to nejčastěji, a sice s různými přívlastky jako např. el eljon (Bůh Nejvyšší ... Gn 14), el šadaj (Bůh Všemohoucí ... poprvé v Gn 17,1)), pak také adonaj (Pán, Panovník) i jahve (Hospodin), a až Ex 6,3 upřesňuje, že jméno jahve je ménem klíčovým, kterým si Bůh Bible přeje být odlišen od jiných "bohů" (Walton v [6] navíc říká, že jahve se vyskytuje v životě Abrama více v souvislosti se slibem země, tj. "poznání jahveho" v Exodu může znamenat, že slib předání země bude konečně realizován (str. 460) - v tomto smyslu Abram, Izák a Jákob Boha v Genesis skutečně nepoznali). Genesis 16: Kapitoly Gn 16 -- 22 se zabývají naplněním slibu narození Abramova potomka, se vsuvkou o zkáze Sodomy a Gomory a osudu Lota v Gn 18,16--19,38. Bůh sice v Gn 15,4 řekl, že jeho dědicem bude syn "z Abramova lůna", ale jeho manželka Sáraj se už vzdala naděje, že by někdy mohla mít děti. Proto navrhuje Abramovi další možnost získání potomka syna, a sice s její otrokyní Hagar, kterýžto způsob je ve 2.tisícíletí př.n.l. dokumentován jako běžný. Možná, že vypravěč považuje tento čin Sáraje za nesprávný (je to vidět např. z terminologie vzala svou otrokyni a dala ji svému muži ... jazyk Gn 16,3 je podobný Gn 3, 6 ... [8], str. 8), ale Bůh neřekl Abramovi, jakým způsobem se potomek narodí, a tak otrokyně Hagar byla jedinou možností, kterou Abram se Sárají viděli (kromě nadpřirozeného zásahu Boha v době, kdy už Sáraj nemohla mít děti - to se stalo až o třináct let později) - máme se z toho učit, že když vidíme jen jednu možnost, jak jednat, tak nemáme dělat nic a jen čekat na Boha? Rozhodně ne. ([6], str. 455). Jediné, co lze z Gn 16 uzavřít, je, že Abram se Sárají viděli Izmaele jako řešení své otázky potomka. Až v Gn 17 se dozvídáme, že Bůh to nepovažuje za řešení a že se i Sáraji narodí syn. Proč to říká Abramovi a Sáraji až tak pozdě? Proč tak dlouho čekal? Možná proto, aby projevil svou moc - i v případě Abrama a Sáraje, kdy už narození potomka nikdo nečeká. V Gn 16,13 Nazývá Hagar Boha el roi (= Bůh, který mne vidí ... Theological workbook of the old testament, heslo 0093, ekumenický překlad: "Bůh vševidoucí"), protože viděl její bolest a požehnal i jejímu synu Izmaelovi. |
Diskuse:
Vstup do diskuse: