|
|
Pokus o vystižení poselství knihy Genesis
Břeťa Fajmon, 3.8.2015
Před šesti lety jsem na tomto místě napsal kratičký článek o poselství knihy Genesis, který jsem nyní podstatně doplnil, a to především na základě myšlenek uvedených v úvodu knihy [7] (strany xxv-liii úvodu).
Nejdůležitějším začátkem u poselství knihy Genesis je dát je do vztahu s
následujícími čtyřmi biblickými knihami Exodus, Leviticus, Numeri,
Deuteronomium, se kterými tvoří kniha Genesis jeden celek zvaný Tóra.
Zaměřit se jen na poselství knihy Genesis by nebylo vyvážené, protože
následující čtyři knihy hlasují v poměru 4:1 pro jiný důraz -- jaký je
tedy ten největší důraz Tóry? Tento: Prvními čtenáři knihy Genesis byli
lidé vyvádění Bohem z Egyptského otroctví, Bohem, který se jim
představil jako Hospodin, do země slíbené. Oni neznali Hospodina jako
Boha historie, ale znali ho z osobní zkušenosti -- přišel a chce je
zachránit z protiprávného a nelidského zotročování v Egyptě; předvádí v
Egyptě velké zázraky, které nakonec přimějí faraona i jeho hodnostáře
propustit národ nazvaný "synové Izraele" (či potomci Izraele). Vede je
na horu Sínaj, kde jim dává Desatero přikázání jako základní vodítka pro
život ve svobodě a život, ve kterém tento Hospodin, který s nimi má
dobré záměry, bude jejich Bohem. Tím klíčovým, co první čtenáři knihy
Genesis prožívali, bylo, že Bůh knihy Genesis nyní jedná v jejich životě
-- vede je pouští, dává jim z nebe zázračný pokrm každé ráno, a též jim
obstaral vodu v poušti v několika situacích, kdy už byli vyprahlí
žízní. Když byli na své cestě napadeni Amálekovci, musí sami vyjít do
boje, ale v tomto boji vyhrávají jen tehdy, když Mojžíš má nad hlavou
zdviženou hůl, která je symbolem Hospodinovy přítomnosti a vedení na
celé jejich cestě. Vědí, že jejich život i jejich vítězství jsou možné
jen proto, že Bůh je s nimi.
Podobně i dnes k nám nepromlouvá nejvíce kniha Genesis, ale to, jak Bůh
jedná v našem vlastním životě. Přemýšlím o sobě a o cestě, kterou jdu
já: o tom, jak jako dospívající jsem četl příběhy z Bible a viděl jak
morální sílu Bible (Exodus 20 nebo Matouš 5--7), tak radost křesťanů, se
kterými jsem se setkal a kteří tvrdili, že vydali celý svůj život Bohu a
nebojí se toho, kam je Bůh zavede, protože On je dobrý (v porovnání s
útržkovitostí dnešního světa, jak vědy, tak ostatních náboženství, tak
bavícího průmyslu, které sice vedou propagandu proti Bohu Bible, ale v
podstatě nic důležitého nenabízejí). Vidím nedostatečnost svého
současného charakteru i po těch více než dvaceti letech, kdy jsem vydal
svůj život Ježíši Kristu, ale současně vidím i velikost Ježíše Krista,
to, že jeho odpuštění mělo tu moc a hodnotu zaplatit za každý můj hřích a
zlobu a rozmrzelost (a stále počítám s tím, že On mne k plnému životu
nakonec dovede). Stále platí, že on dává tu pravou radost, a tak ikdyž v
mnoha věcech si nejsem v životě jistý, rád bych prožil svůj život s
Bohem, protože vím, že jinak bych se minul toho nejdůležitějšího, o co v
životě jde. Vidím náročnost života, jak je těžké postavit dům a mít
dobrou rodinu a udržet si smysluplné zaměstnání, vážím si všech, co v
tom bojují dobře, ale současně vidím plytkost a povrchnost a nudu toho
všeho, pokud v tom není ten hlubší rozměr,tj. Bůh, který mne vyvádí z
mého hříchu a uvádí do něčeho většího, co lze dobře nazvat jako Jeho
království.
Nevím, jak Bůh promlouvá k vám, ale pokud je Bible pravdivá, tak Bůh
mluví ke každému člověku, jak skrze přírodu kolem nás, která svou
zvláštností vypovídá o kráse i zvláštnosti života navzdory jeho těžkým
stránkám, tak i skrze naše svědomí, které "je stále s námi" a říká nám,
že je něco více než jen žít, jak nás napadne, a už se pak k tomu
nevracet. A v neposlední řadě k nám Bůh mluví přímo, svým Duchem, jehož
hlas můžeme buď zamítnout, nebo naopak zesílit -- mluví o našem hříchu,
což je někdy bolestivé, ale taky o své ochotě nás z tohoto hříchu
vyvést. To vše je důležitější, než číst Bibli, včetně knihy Genesis.
Přesto kniha Genesis má svoje poselství, které může být důležitým hlasem
od Boha do naší konkrétní situace.
Poselství Genesis 1-11
Prvních jedenáct kapitol Bible mluví o nejstarší historii tohoto
vesmíru, ale na rozdíl ode všech vědeckých knih zde stihne probrat i
podstatnou historii lidstva, tu nejranější historii lidí. Pokud věříme,
že Bible je inspirovaná Bohem, což bych doporučil, máme zde velmi
krátkou, Bohem inspirovanou učebnici dějepisu, kde je shrnuta ta
nejranější historie od počátku vesmíru až do roku cca 2000 př.n.l., kdy
se narodil Abraham (a kniha Genesis se pak v kapitolách 12-50 zaměřuje
více na historii jeho rodiny a počátek jednoho národa).
Přestože poselstvím prvních dvou kapitol Bible je to, že Bůh je autorem
vesmíru, ve kterém žijeme, a proto jsme Bohu zodpovědni za svůj život,
bylo by nezdravé příliš se zabývat technickou stránkou těchto kapitol na
úkor následujících devíti kapitol 3-11. Opět je objemem materiálu
přehlasována důležitost prvních dvou kapitol v poměru zhruba 4:1
(přesněji je to 9:2). O čem tedy hlavně mluví celek Genesis 1-11? Zdá
se, že témata zde jsou jiná, než by dnešní čtenář ve 21. století
očekával, ale přesto je poselství těchto kapitol aktuální jak pro
15.-13. století před naším letopočtem, kdy byl text napsán, tak i pro
dnešní dobu.
Genesis 1-11 obsahuje řadu motivů společných pro jiné dokumenty
2.tisíciletí př.n.l., jako např. Atrahasis = Epos o Gilgamešovi;
Sumerský příběh o potopě = Eridská Genesis; egyptské texty o stvoření; a
babylónská Enuma Eliš. Podobnosti jsou v tom ([7],str.xlviii), že: i)
existuje nadpřirozený svět (Bůh či bohové); ii) tyto bytosti jsou
osobami, tj. mohou myslet, komunikovat s lidmi, řídit a ovládat svět
lidí; iii) člověk je více než hmota, má v sobě duchovní, božský rozměr
(Atrahasis ... člověk byl vytvořen ze směsi hlíny a masa a krve jednoho
mrtvého boha; Genesis 2,7: Bůh stvořil člověka z prachu země a vdechl do
něj dech života); iv) člověk byl vytvořen k obrazu Boha ... to je též
součástí egyptských textů o stvoření člověka; v) stvoření je skutkem
oddělení světla od tmy, země od moří, způsobený Božím slovem.
Tyto podobnosti nutně neznamenají, že je autor Genesis z těchto knih
opsal, nebo ty texty nutně četl -- znamená to, že v době cca 1600
př.n.l. byly tyto texty a příběhy rozšířeny v obecném povědomí lidí v
celé této oblasti světa, byly intelektuální součástí své doby na Blízkém
Východě (stejně jako dnes hodně lidí mluví o Darwinově evoluční teorii,
i když jeho knihu "O původu druhů" nikdy nečetli). Tj. autor Gn 1-11
píše traktát o záležitostech své doby, které jsou v obecném povědomí,
takže je lidé (minimálně ti vzdělaní) znají. S některými věcmi souhlasí a
vychází z nich, či je potvrzuje i ve svém textu. Přesto Genesis 1-11
působí jako atomová bomba v tehdejším světě -- ovšem z jiných důvodů než
sporů s evolucionisty o způsobu vzniku života nebo kosmology o způsobu
vzniku vesmíru. V čem je tedy ukryta inspirovanost Bohem v prvních
kapitlách Bible? Jak říká Gordon Wenham ve svém úvodu ke knize [7], str.
xlvii, "Genesis 1-11, jak jej známe dnes, je komentářem, často dosti
kritickým, k představám běžným ve starověku ohledně přirozeného a
nadpřirozeného světa. Zdá se, že jak jednotlivé příběhy, tak konečná
podoba díla jsou polemikou vůči běžně přijímaným názorům o bozích a
člověku."
- Eridská Genesis ([7], str.xlviii) věří v pokrok a je optimistická
(věci, jak začaly, nebyly tak dobré, jak jsou dnes) x ALE x Genesis
biblická říká, že věci byly na počátku dokonalé, od Boha, ale až později
se pokazily díky lidské hříšnosti: Genesis 3 ... do světa vešla bolest a
prokletí; Genesis 4 ... první vražda; Genesis 6 ... země je plná
násilí, které Bůh řeší potopou (budoucí pokrok je beznadějný, pokud Bůh
nezasáhne se svým milosrdenstvím).
Tato věc je revoluční i v dnešní době, která silně věří v pokrok; ale
dosáhlo lidstvo mnoho pokroku od dob Genesis, tj. od roku 1500 př.n.l.?
Máme snad lepší zdravotnictví, ale ve světě souhrnem umírá snad větší
procento lidí, než tomu bylo dříve -- máme zde AIDS a další epidemie.
Máme lepší techniku ve zdravotnictví, ale jsou i mezilidské vztahy v
nemocnicích a ordinacích na nadstandardní úrovni? Máme nějaké
technologie, ale otročíme jim (ať už dobrovolně, nebo pracovně na
třísměnný provoz či 24/7). Průmysl se možná vyvíjí, ale změnil se nějak
podstatně charakter lidí za posledních dva tisíce let?
- Babylón prohlašuje ([7], str.xlix), že je centrem
civilizace a bránou do nebe (Bab-ili = Brána boží) x ALE x Genesis
11,1-9 říká, že "babel" neznamená bránu Boží, ale "zmatek, hloupost" --
nedosáhne do nebe, nýbrž Bůh musí sestoupit z nebe, aby jejich chrámovou
věž viděl! Babylón byl zamýšlen jako velký monument lidstva, ale místo
toho se stal připomínkou Hospodinova soudu nad lidskou pýchou a
hloupostí.
Strašně moc věcí dnes se vypíná, vyvyšuje, ukazuje, jak je skvělé --
počínaje výrobci piva, fotbalem, či erotickými stránkami na internetu, a
konče demokratickým světovým systémem v západním světě: my jsme
nejlepší (míněno: bez nás nemůžete žít), nás potřebujete, přivedli jsme
věci k dokonalosti. Ale pokud zatlačíme na okraj svého života Boha, to
jediné nezbytné, a nenasloucháme mu, nežijeme s ním, nenecháme se jím
vést, Bible označuje takovou kulturu jako okrajovou, jako "zmatek,
hloupost". Svět je dnes stejně bláhový, soupeří Praha s Brnem nebo i
různé státy mezi sebou o to, kdo z nich postaví vyšší dům či věž --
proto je stále aktuální i poselství Bible, že Bůh tyto snahy označuje za
nepříliš moudré.
- Podle Mezopotámské verze (viz [7], str.xlix) seslal Bůh
potopu, protože lidé byli hluční a bylo jich příliš mnoho x ALE Bible
naopak mluví o tom, že Bůh chtěl zvýšit počet lidí (Gn 1,28; 9,1), a že
potopu způsobila lidská zkaženost (Genesis 6,5: Bůh viděl, že každý
výtvor mysli i srdce člověka je v každé chvíli jen zlý);
Dnes lidi, když čtou o potopě světa, mají tendenci soudit Boha, jak může
být tak nekorektní a zahubit lidi -- zapomínáme ale, že umíráme úplně
všichni, akorát jedni dříve a druzí později, z důvodů, za které si mohou
lidi samotní a které jsou také v Genesis 1-11 naznačeny (Genesis 3 ...
pád člověka); aktuálnost zprávy o potopě (Genesis 6-9) lze dobře měřit počtem lidí, kterým se zdá, že Bůh měl příliš mnoho pravomoci, pokud zahubil lidi; ale i pro ty, co tento fakt už přijali, je potopa napořád svědectvím, že Bůh je soudcem našich životů, že on rozhoduje o tom, kdo bude žít na této zemi nebo na nějaké jiné zemi.
Lidi by rádi žili věčně, je to jedna z tužeb, která je vidět na naší snaze o lepší zdravotnictví, ale též i Genesis 1-11 mluví o tom, že důvody smrti a nemoci jsou duchovní -- a podobně i řešení je duchovní, pouhým vylepšováním lékařských a zdravotnických technologií k věčnému životu nedojdeme.
- v Babylónské verzi bohové potopu odstartovali, ale vymkla
se jim z rukou (viz [7], str.xlix-l úvodu) a byli zděšeni jejím rozsahem; bůh Enlil je překvapen, že
Noe přežil x ALE Bůh Bible není překvapen, potopa je seslána na jeho
příkaz a je plně pod jeho kontrolou; ví, že Noe bude zachráněn, od
začátku až do konce, protože to je jeho záměr;
Bohové starověku (a i mnozí dnešní, jako například filmový průmysl, sport nebo módní průmysl) jsou zobrazeni jako vrtošiví, ti, co nemají vlastně žádný plán s historií lidí. Naproti tomu Bůh Bible je zobrazen jako ten, který ví, co dělá. Bůh chce dokončit své záměry s lidstvem, a nikdo mu v nich nebude moci zabránit, stejně jako nikdo nemohl zabránit potopě. Je důležité vědět, že Hospodinovy plány se zemí jsou dobré -- i když on zachránil jen toho, kdo u něj hledal milost.
- Na Blízkém Východě byl rozšířen polyteismus (viz [7], str.l úvodu) x ALE Bible mluví o jediném Bohu, který stvořil celý vesmír a způsobil v něm život.
To je revoluční v tom, že my si nevybíráme Boha, ale Bůh si vybírá nás. V mnoha ohledech se nejen potopa, ale i další události v Genesis 1-11 týkají celého lidstva, což nás upozorňuje na to, že se jedná i o náš příběh a naši historii. Samozřejmě hledáme své vlastní porozumění tomuto Bohu, který nás stvořil, ale různé protichůdné interpretace nás upozorňují na to, že Bůh je ještě někdo jiný -- je vždy nad těmi interpretacemi, větší než naše porozumění jemu.
Jako malá odnož polyteismu se v posledních dvou stoletích vyvinul ateismus, který je též v jasném rozporu s Genesis 1-11. I ateisté jsou schováni v Adamovi a Evě, kteří neposlechli Hospodina (Genesis 3), a tak byli vyhnáni od Hospodinovy přítomnosti a stromu života. Ale toto vyhnání z ráje neznamená, že by Bůh přestal existovat. To že se na Boha snažíme zapomenout nebo jej ignorujeme, ještě neznamená, že náš rozum je bohem, který se o nás vždycky postará. Není pravda, že rozum je nestranný, protože své myšlení vždy vztahujeme k výchozímu bodu -- ptáme se buď "co chci já" nebo "co chce Bůh".
- Podle mytologie Předního Východu (viz [7], str.xlix) jsou slunce, měsíc, hvězdy a mořské nestvůry velkými božstvy x ALE slunce, měsíc, hvězdy, mořští tvorové jsou vytvoření Bohem Bible, Hospodinem.
Toto je jen pokračováním argumentu proti polyteismu -- pokud jeden Bůh stvořil celý vesmír a vymezil mu hranice, tak nemá cenu uctívat jiné Bohy ani sebe sama, ale Hospodina, který má moc nás přenést do jiného vesmíru, když tento bude zničen. Pokud tento vesmír se přičiněním lidí a satana (viz Genesis 3) obrátil nesprávným směrem, má Bůh moc vytvořit jiný vesmír, který se už nezkazí. Genesis 3,15 naznačuje, že ta duchovní bytost, která svedla člověka -- satan -- bude jednou zničen. A zbytek Bible, nikoli Genesis 1-11, mluví o tom, že si do té doby budeme moci vybrat, v kterém z těch dvou vesmírů chceme bydlet.
Jak často se upínáme k něčemu, co má jen malé, krátké trvání -- co se brzy zatřese, rozbije a rozpadne. Kniha Genesis nás vyzývá, abychom se obrátili ke Stvořiteli těchto drobností, který je neotřesitelný.
- Atrahasis a Enuma Eliš (viz [7], str.xlix) mluví o tom, že člověk byl stvořen jako doplněk, dodatek a pozdější myšlenka, aby zásoboval bohy potravou. x ALE podle Genesis 1-11 je člověk vyvrcholením Hospodinova stvoření, kterému se sám Bůh stvořením rostlinného světa stará o potravu (Genesis 1,29).
Podle ateistů (nebo polyteistů ve starověkých verzích) člověk nemá žádné poslání, jen předat svou DNA dalším generacím. To je ovšem poselstvím bez obsahu. Podle Bible je člověk někým mnohem vyšším, vyvrcholením Hospodinova stvoření -- má být na zemi obrazem Boha (Genesis 1,26-27), ztělesněním toho neviditelného Boha Stvořitele, obrazem a představitelem toho nejvyššího Dobra a Moci. To je velká výzva pro nás -- poznat tohoto Boha a odrážet ho svým životem.
- Podle jedné Babylonské tradice (viz [7], str.xlix-l úvodu) byly 7., 14., 21., 28. den v měsíci považovány za nešťastné. x ALE Genesis 2 mluví o sedmém dni jako o vyvrcholení týdne, jako svatém dni zasvěceném Hospodinu (dn i, kdy Bůh i člověk užívali ovoce své práce předchozích šesti dnů).
I dnešní svět má stále své pověry, které nám brání vidět každý den jako dar stejně velký jako ty ostatní dny.
- Někteří tvrdí (viz [7], str.l úvodu), že Sumerský příběh o potopě začínal zmínkou o éře, kdy lidi žili nazí, v harmonii s jinými lidmi a zvířaty, OVŠEM to nebylo považováno za idylickou dobu, nýbrž za bídnou a chudobnou existenci, ze které bohyně Nintur lidstvo zachránila. x ALE Bible mluví o této době před pádem jako o životě bez hříchu, viny, posměchu a zneužití, životu v důvěře a blízkosti, beze studu. Vyhnání z ráje nebylo krokem vpřed, novým evolučním stupněm, jak někteří říkají -- jednalo se o vyhnání od té nejdražší a nejvzácnější bytosti, kterou ve svém životě lidi mohli potkat, od zdroje dobrého života samotného.
Dnes se toužíme k životu, popsanému v Genesis 2, vrátit. Nepomůže tomu začít vést nudistický život, jak se o to někteří snaží (tato myšlenka viz Don Carson, God Who Is There, kapitola 1), protože vnější podobou nelze navodit vnitřní změnu. Kouzlem té zahrady bylo, že v ní žil Bůh, tj. návrat k harmonii bez Boha Bible nepůjde.
- Mezopotámský mýtus o Adapovi, prvním ze sedmi mudrců, vypráví (viz [7], str.l úvodu), jak byl jednou Adapa zavolán do nebe a byl mu nabídnut chléb života, ale on odmítl, protože jej k tomu vedl jeho osobní bůh, a tak dosáhl moudrosti. x ALE Bible podává svědectví o tom, že člověk nebyl moudrý a neposlechl Boha, že nemá jíst ze stromu poznání dobrého a zlého (Genesis 2--3); NAOPAK, člověk je hříšný, protože udělal to, co mu Bůh zakázal.
Genesis opět v kontrastu -- mluví o tom, že člověk promrhal to, co mu Bůh svěřil. Není spíše toto naší dnešní zkušeností? Genesis podává svědectví o tom, že člověk svou vzpourou vůči Bohu možná získal větší znalosti o rozsahu a hranicích dobra a zla, ale od Boha, zdroje života, byl oddělen, a tak začal prožívat spíše zlo než dobro. Eva, která byla hned u toho, podává svědectví: Had mne oklamal ... hned poté věděla, že svou neposlušností nic nezískala. Víme to dnes my?
Bible je aktuální a inspirovaná, je Božím slovem = radikálním a
jedinečným poselstvím jak pro své první čtenáře, tak pro dnešní dobu.
První kapitoly Bible není třeba přepisovat, protože stále jsou v
kontrastu s mnoha rozšířenými představami o Bohu, člověku a životě, a
tak stále nesou svou sílu.
Poselství Genesis 12-50
Zpráva prvních jedenácti kapitol je sice pronikavá, ale dost pesimistická. Ovšem kniha Genesis jako celek nevyznívá pesimisticky, ale je zprávou o záchraně a o naději, právě kvůli následujícím kapitolám 12-50, které svým rozsahem podávají čtyřikrát hlasitější slovo. Bůh sám začíná přemáhat prokletí vyslovená v kapitolách 3-11 tím, že uděluje požehnání a přichází sám do života lidí, aby v jejich světě vybudoval ty dobré věci, které oni sami nemají moudrost a sílu si udržet (viz [7], str.li úvodu):
- a) V Genesis 1 bylo člověku řečeno "ploďte se a množte se". V Genesis 12 Bůh promlouvá k Abramovi, a říká mu, že jej chce vést a žehnat mu, aby aspoň jedna rodina dosáhla tohoto cíle -- že Bůh vybuduje jeho rod v národ, který neskončí na smetišti zaniklých civilizací.
- b) V Genesis 1 Bůh říká lidem "podmaňte si zemi" -- tato úloha vládnout a kralovat se též lidem nepovedla, jak o tom svědčí například Genesis 3. Ale Bůh slibuje Abramovi = Abrahamovi, že z jeho potomků vzejdou "králové země" (Genesis 17,6.20).
- c) Adam v Genesis 3 přišel o důvěrnou blízkost s Hospodinem v zahradě -- přesto Bůh Abrahamovi slibuje, že bude jeho potomstvu Bohem, tj. v následující historii bude tato důvěrná blízkost obnovena.
- d) V Genesis 3-11 vidíme, že hřích zotročil všechny lidi na zemi. x Ale v Genesis 12 říká Bůh Abrahamovi, že požehná všechny národy na zemi -- v tom lze vidět i slib, že Bůh vytvoří společnost a království, kde bude přebývat spravedlnost a hřích tam už nebude mít místo.
- e) Suma sumárum, v Genesis 3-11 hřích zabránil Hospodinovým záměrům pro lidstvo. Ve zbytku Bible se mluví o tom, že Bůh si vyvolí člověka či lidi, skrze který celé lidstvo zachrání. To je též rozehráno v Genesis 37-50, ve zvláštním záznamu o Josefovi, Abrahamovu vnukovi, skrze jehož čestné jednání a obdarování je zachráněn celý tehdejší svět od hladu. Ale knihy Exodus až Deuteronomium, a potažmo i další knihy Bible, budou mluvit ještě o dalších druzích záchrany.
Poselstvím knihy Genesis je, že Bůh je osobní. Bůh sám přichází za Abramem a nabízí mu, že bude jeho Bohem. Říká, že on sám zajistí ty dvě velké touhy, které jsou srdci člověka, a to touhu po rodině a touhu po místě, které by člověk "obdělával a střežil" (svou prací rozhojňoval jeho ovoce). Ale věřím také, že Bůh jednal i s ostatními jednotlivci a národy, které žily a žijí na zemi (a o kterých Bible už moc nepíše). Podobně i dnes Bůh přichází k srdci každého člověka a nabízí, že bude naším Bohem. Chce být zárukou toho, že ve svém životě prožijeme "to nejlepší" i navzdory svému hříchu (ani my sami nedokážeme poničit to, co pro nás má Bůh připraveno ... navzdory, že Abram nebránil Sáru a vydal ji do panovníkova harému, Bůh ji zázračně ochránil a vrátil Abramovi; když přestalo hrozit Abrahamově rodině vnější nebezpečí, začalo jim hrozit nebezpečí vnitřní -- Ezau chce zabít svého bratra; navzdory Jákobově aroganci a úskočnosti jej Bůh ochrání a svěřuje mu smlouvu o zaslíbené zemi, o kterou Ezau nestojí). Chce nám také připomínat, že nás stvořil proto, abychom na této zemi naplňovali jeho záměry -- nežijeme sami sobě, ale Jemu a naším úkolem je objevovat a naplňovat Jeho plán (aby mohl Bůh dál každý den říkat, že to, co se na zemi děje, je dobré, nebo dokonce velmi dobré).
Neodpustím si také ještě více rozvinout jednu myšlenku z knihy [15], která se mi znovu a znovu vrací na mysl a kterou už jsem uvedl v předchozím odstavci: Bůh má moc uchránit pro nás to, co je pro nás nejlepší. Mohli bychom si myslet, že pokud se dnes rozhodneme špatně, tak od zítřka už nemůžeme prožívat to nejlepší, ale jen to druhé nejlepší pro svůj život -- ale tak to není. Hospodinův plán nefunguje tímto způsobem. Pokud nás už strhl jednou proud Hospodinovy lásky, tak jsme jím neseni až do cíle i navzdory svému hříchu, a je tak prudký, že ke břehu se prostě nedostaneme :-) Podobně Abraham, Izák i Jákob byli ve svém životě unášeni Bohem spíše navzdory než díky svému charakteru a svým rozhodnutím. Josefovi bratři přijali od Josefa požehnání, i když jej kdysi prodali do otroctví (samozřejmě museli prožít pokání -- museli litovat svého hříchu a změnit se, bez toho by k jejich smíření s Josefem asi nedošlo). Nikdy není pozdě se Boha ptát, jaké jsou ty Jeho záměry pro náš život a co pro nás má ještě připraveno.
Vraťme se k úvodní myšlence, že prvními čtenáři knihy Genesis byli ti, co prožívali události Exodu až Deuteronomia: oni byli zachraňováni tím Bohem, který kdysi na začátku stvořil vesmír (Genesis 1--2), právě proto, že záchranu z hříchu potřebovali (Genesis 3--11). Tito lidé se mohli pro Hospodinův hlas obrátit i k minulým generacím své rodiny (Genesis 12-50). Podobně i my můžeme slyšet Jeho hlas též i nepřímo, skrze osudy rodičů a prarodičů a jejich rodin.
Když se podívám do své rodiny, skrze mé rodiče a prarodiče ke mně též mluví Bůh:
Z prázdninových návštěv si pamatuji, jak dědeček a babička každý den zpívali písně a četli si oddíly z Bible podle každoročně vydávaného rozpisu evangelické církve Na každý den -- to byl začátek jejich dne. Druhý dědeček s babičkou, s nimiž jsme bydleli společně ve dvougeneračním domě, též byli zapojeni do evangelické církve ve Velké, která byla spravována farářem z Hrubé Vrbky, což znamenalo, že když farář nemohl, připravil si dědeček kázání z nějaké knihy či měl na starosti jiné čtené kázání ve velické modlitebně. Bůh byl pro moje prarodiče někým, koho měli ve vážnosti.
Když přemýšlím o životě svých rodičů a tet a strýců, a svých bratrů, bratranců a sestřenic, také ke mně skrze jejich životy mluví Bůh -- vidím několik desítek osudů, z nichž těžkosti a hádky se nevyhly nikomu. Vidím, že nestačí o Bohu mluvit, ale spíše jeho spravedlnost žít -- vidím konflikty, ale též možnost, jak ty konflikty řešit, pokud by došlo k odpuštění. Vidím život jednoho vzdáleného strýce, který zahořkl vůči Bohu, když jeho manželka zemřela v šedesáti a on prožil sám celé dlouhé stáří -- to je svědectví o zármutku. Můj právoplatný strýc žije celý svůj dlouhý život v kuchyni, protože kvůli obrně nohou nemůže chodit ani plně využívat žádné klouby svého těla -- to též přineslo konflikty, ale i u něj víra hraje roli a dává smysl jeho životu (to je svědectví o víře -- těší se na vzkříšené tělo, protože sám nikdy nezažil, jaké to je chodit). Vidím svoje vlastní nezdravé schovávání se za víru v situacích, které spíše vyžadovaly pevnost a odvahu -- to je sice smutné, ale nedává mi to právo odejít od víry, protože vím, že Bůh Bible je ten pravý.
Žiju svůj vlastní život, ale mám stejného Boha jako moji rodiče a prarodiče.
Naše rodina může někdy na Boha ukazovat hlasitěji než Bible -- při čtení Bible jsme v nebezpečí, že ji čteme jen jako příběh, který nemá spojitost s námi. Ale rodina mluví často pravdivěji, protože se jedná o konkrétní životní osudy, a tak nás zbavuje nebezpečí brát Boha jen teoreticky.
Možná ne všichni vaši prarodiče byli věřící, možná věřili jiným věcem, ale to nesnižuje hodnotu hlasu, který k vám mluví z vaší rodiny. Možná vám rodiče doma dali do ruky Bibli a řekli: poznej svého nepřítele -- přečti si, čemu věřit nechceme. Možná jste se všichni beze slov doma domluvili, že ten tichý hlas, kterým o Bohu svědčí Bible, slyšet nechcete (a příliš rychle jste zamítli důkazy, které svědčí o její pravdivosti). Určitě uvidíte věci dobré i méně dobré. Nicméně rád bych sebe i vás vyzval k zodpovězení otázky: Jak Bůh jednal v životě mé rodiny? Třeba najdeme i nějakou spojitost s Genesis 12--50 a s knihou Exodus, kdy Bůh přichází za potomky člověka Izraele a říká jim: já jsem Bůh vašich otců -- slíbil jsem vašim otcům dobré věci, a nyní ve vašem životě je naplním. Chcete, abych byl vaším Bohem? Možná uslyšíte: Já jsem Bůh, kterého tvoje rodina odmítla. Ale otázka zůstane stejná.
následující: Promluvy z knihy Genesis
Diskuse:
Vstup do diskuse:
|
|
|
