Stručný obsah knihy GenesisBřeťa Fajmon, 30.8.2009 Knihu Genesis lze zhruba rozdělit do dvou částí. První částí v kapitolách 1-11 je tzv. prehistorie světa. Mluví se zde o tom, že Bůh stvořil nebe a zemi. Bůh tvoří světlo, nebeskou klenbu, souš, rostliny, slunce a hvězdy, zvířata žijící ve vodě i na pevnině (Gn 1,1--2,3) a vymezuje všem těmto věcem jejich prostor k životu a řád. Zvláštní pozornost při stvoření vesmíru je věnována člověku, který má být obrazem Boha -- člověk má obdělávat zemi v zahradě Eden, panovat nad zvířaty, vytvářet lidskou rodinu, která se má šířit po zemi; nemá jíst ze stromu poznání dobrého a zlého, aby nepoznal smrt a utrpení (Gn 2,4-25). Adam a Eva neposlechnou příkaz Boha a jedí ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého -- jsou proto vyhnáni ze zahrady a je jim odepřen přístup ke stromu života, který zaručoval věčný život (Gn 3). V rodině Adama a Evy nastává rozdělení, protože jejich prvorozený syn Kain zabil svého bratra Ábela (Gn 4,1-16). Kain se svou rodinou odchází na východ od Edenu a buduje město Enoch (Gn 4,17-24), Adamovi a Evě se rodí další syn Šét, z jehož rodu přichází po řadě generací Noe (Gn 4,25--5,32). Za dnů Noeho Bůh trestá zlé jednání lidí na zemi a sesílá na zemi potopu, která zahubí všechny lidi -- pouze Noeho rodina najde milost před tímto trestem. Noe je zachráněn v arše, kterou postaví ze dřeva, společně se suchozemskými zvířaty, která vejdou do archy (Gn 6--8). Bůh Noemu a rodinám jeho synů žehná k dalšímu životu na zemi a ustanovuje duhu jako symbol připomínající Hospodinův slib, že lidé už nikdy nebudou zničeni v potopě (Gn 9,1-17). Po potopě vznikají z rodin Šéma, Cháma a Jefeta všechny národy na zemi (Gn 9,18--10,32). Bůh hatí záměry lidí vybudovat velkou supercivilizaci na jednom místě při budování Babylonské věže a způsobuje zmatení jazyků, čímž vznikají národy a jsou rozptýleny po celé zemi (Gn 11). Kapitoly 12--50 soustřeďují pozornost na rodinu Abrama, ke kterému Bůh promluví a slibuje mu, že jej dovede do nové země, kde jej rozplodí ve velký národ, kterému bude Bohem. Toto vyvolení ale není samoúčelné -- skrze Abramovu rodinu budou požehnány všechny národy na zemi (Gn 12,1-3). Abram poslechl Hospodinův hlas a vydal se na cestu -- přichází do Kenaanské země, o které Bůh říká, že ji dá Abramovým potomkům (Gn 12,4-9). Při velkém hladu Abram sestupuje do Egypta, kde Bůh zázračně ochrání jeho ženu Sáraj, aby mohl splnit slib, že z Abramovy rodiny vytvoří velký národ (Gn 12,10-20). Abramův synovec Lot se od Abrama odděluje a odchází se svou rodinou na pastviny v blízkosti Sodomy (Gn 13). Při bitvě proti sodomskému králi je zajat i Lot, ale Abram se o tomto zajetí dozvídá a se svými služebníky pronásleduje vítěze bitvy a vezme jim vše, co ve své vítězné bitvě získali -- Lot se svou rodinou je zachráněn (Gn 14). Abram stále nemá potomka -- ale Bůh Abramovi zaručuje, že mu dá syna, ze kterého vzejde velký národ (Gn 15). Protože Sáraj dlouho nemá děti, dává Abramovi svou otrokyni Hagar, aby se syn narodil z ní (Gn 16) -- narodí se jim syn Izmael. Hospodin ovšem promlouvá k Abramovi znovu a říká mu, že on sám zázračně způsobí, že Sáraj se narodí syn Izák -- a že to bude tento zázračně narozený syn, s jehož potomky Bůh uskuteční svůj slib (Gn 17). Bůh také mění Abramovi (= vznešený otec) jméno na Abraham (= otec velkého množství) a Sáraj (= vznešená) na Sára (= matka vznešených potomků). Jako vnější znamení toho, že Abraham přijal Hospodinův slib, Bůh vede Abrahama k tomu, aby on i jeho potomci dodržovali obřízku. Bůh oznamuje Abrahamovi narození syna, a současně mu říká, že se chystá zničit bezbožná města Sodomu a Gomoru. Abraham prosí Boha, aby tato města uchoval, pokud v nich najde aspoň deset spravedlivých lidí (Gn 18). Bůh nakonec obě města zniči ohněm z nebe, ale zachrání spravedlivého Lota a jeho dvě dcery (Gn 19). Bůh dál zázračně chrání Abrahama a Sáru před Abímelekem, králem Geraru (Gn 20). Sáře se skutečně narodí syn Izák -- ale to vede k rozepřím mezi Sárou a Hagar, takže Bůh říká Abrahamovi, aby odeslal Izmaele ze zaslíbené země, že Bůh se postará i o Izmaele. Ovšem pro svůj velký slib smlouvy Bůh určuje potomky Izáka (Gn 21). Bůh chce Abrahama podrobit zkoušce, a přikazuje mu, aby zabil Izáka a obětoval jej jako zápalnou oběť -- poté, co Abraham poslechne a chce zabít svého milovaného syna, Bůh volá na Abrahama z nebe a bere zpět svůj příkaz (Gn 22). Sára umírá (Gn 23) a Abraham posílá svého sluhu do svého rodiště, aby odtud přivedl ženu pro Izáka -- služebník na této cestě má zdar a přivádí Izákovi ženu Rebeku (Gn 24). Izákovi a Rebece se narodí synové Ezau a Jákob (Gn 25). Bůh dále chrání Izákovu rodinu (Gn 26), ale nebezpečí pro Izákovy potomky nyní přichází zevnitř: Izák chce požehnat svému staršímu synu Ezauovi, ale Jákob a Rebeka Izáka oklamají, Jákob se vydává za svého bratra a získává otcovo požehnání podvodem (Gn 27) -- to vyvolá hněv jeho bratra Ezaua, který chce Jákoba zabít. Izák celou situaci řeší tak, že posílá Jákoba do rodiště Jákobovy matky Rebeky, aby si tam našel manželku. Bůh se Jákobovi zjevuje ve snu a slibuje mu, že jej bude chránit a přivede jej zpátky (Gn 28). Jákob skutečně nachází Rebeččina bratra Lábana a prosí jej o ruku Ráchel, ovšem Lában podvodem ve svatební den ožení Jákoba s Ráchelinou sestrou Leou. Jákob získává za ženu i Ráchel, ale musí za obě ženy sloužit Lábanovi čtrnáct let (Gn 29). Poté slouží u Lábana dál a teprve získává majetek, který patří jemu osobně (Gn 30). Po celkem dvaceti letech Bůh vyzývá Jákoba, aby se vrátil do zaslíbené země. Lában je rozčarován z toho, že Jákob odchází s velkým majetkem a jeho oběma dcerami, ale varován Bohem nechává Jákoba odejít (Gn 31). Jákob se bojí setkání s Ezauem a prosí Boha o požehnání. Bůh mění jeho jméno Jákob (= úskočný) na Izrael (= zápasí Bůh) (Gn 32). Dochází ke smíření Jákoba s Ezauem (Gn 33). Při svedení Jákobovi dcery Díny reagují Jákobovi synové nepřiměřeně, když vyvražďují celé město Šekem (Gn 34). Jákob vede svou rodinu do Bételu, aby tam postavili Bohu oltář a vzdali tak díky za to, že je Bůh po celý život chránil. Bůh potvrzuje, že platí jeho slib zaslíbené země pro Jákobovy potomky (Gn 35). Ezau nebydlí na území zaslíbené země, ale stává se praotcem národa později známého jako Edóm (Gn 36). Jákob miloval nejvíce svého syna Josefa. Josefovi bratři jej za to nenáviděli, tím spíš když jim Josef sdělil sen, který naznačoval, že Josef bude v budoucnu vládnout nad svými bratry i nad celou rodinou. Proto jednou Josefa prodali jako otroka kupcům jdoucím do Egypta a Jákobovi sdělili, že Josefa roztrhala divoká zvěř (Gn 37). Genesis 38 představuje Josefova bratra Judu, z jehož potomků má přijít Mesiáš Izraele. Zatím Josef v Egyptě byl prodán jako otrok Potífarovi, faraónovu dvořanovi. Stará se o Potífarův dům, ale protože je obviněn Potífarovou manželkou, jde do vězení (Gn 39). Ve vězení za pomoci Hospodina vyloží snu faraonovu číšníkovi a faraonovu pekaři (Gn 40). O dva roky později se zdá faraonovi sen a nikdo není schopen mu jeho význam vyložit -- číšník si vzpomene na Josefa, a Josef je povolán z vězení, aby sen vyložil. Význam snu je důležitý -- Bůh sděluje faraonovi skrze sen, že přijde sedm let velké hojnosti, ale po nich sedm let velkého hladu. Tak Egypt musí v letech hojnosti shromažďovat úrodu do zásoby, aby vsedmi letech hladu mohli lidé přežít. Farao se Josefovi odměňuje a činí jej správcem Egypta, který se bude starat o uložení a vydávání zásob jídla (Gn 41). Význam faraonova snu se přesně naplňuje -- po sedmiletém období hojnosti nastává velký hlad v Egyptě i okolí, takže i Josefovi bratři přicházejí do Egypta prosit o obilí (Gn 42). Josef se rozhodne bratry vyzkoušet (protože bratři jej ve vysoké funkci nepoznali, ale on je ano) a bere jednoho z nich, Simeóna, do vězení -- Simeón bude propuštěn jen tehdy, když při další návštěvě Egypta bratři s sebou vezmou Josefova rodného bratra Benjamína. Jákob se zdráhá do Egypta pustit svého nejmladšího syna, ale díky velkému hladu je nucen tak učinit (Jákob sám s bratry do Egypta nejde). V Egyptě pak po setkání Josefa s Benjamínem je Simeon propuštěn a všech jedenáct bratrů je v Josefově paláci pohoštěno (Gn 43). Poslední část Josefovy zkoušky vůči jeho batrům spočívá v tom, že Josef obviní bratry, že při hostině ukradli jeho pohár -- pohár byl nalezen v žoku Benjamína. Josef se rozhodne dát Benjamína do vězení -- tu vystoupí Juda a nabízí svůj život za život Benjamína, aby otci Jákobovi nepřivodil ten zármutek, že by Benjamína už nespatřil (Gn 44). Zkouška je splněna, u bratrů nastala proměna -- Josef se jim dává poznat (Gn 45) a říká bratrům, aby do Egypta přivedli i otce a celé své rodiny, protože velký hlad bude trvat ještě pět let. Josef bratrům odpouští a říká jim, ať se jej nebojí, že Bůh si použil kdysi jejich nenávist k tomu, aby nyní zachránil nejen velkou část světa před hladem skrze Josefa, ale i celou Jákobovu rodinu (naplnil se dávný Josefův sen, že se mu bratři budou klanět). Bůh říká Jákobovi, ať se nebojí s celým rodem vejít do Egypta, že on sám je z Egypta v pravý čas přivede zpět do zaslíbené země (Gn 46). Proto celý Jákobův rod přichází do Egypta a usazuje se v části Gošen (Gn 47). Jákob před svou smrtí žehná Josefovi a jeho synům (Gn 48), a také žehná všem dvanácti rodům, které z jeho synů v budoucnosti přijdou (Gn 49). Jákob umírá a je pochován v kenaanské zemi v hrobce Abrahama a Izáka. Josef také umírá -- ale národ Izrael se nevrací do zaslíbené země, nýbrž zůstávají v Egyptě ještě dalších čtyři sta let a čekají na Hospodinův pokyn k návratu (Gn 50). následující: Pokus o vystižení poselství knihy Genesis Diskuse: Vstup do diskuse: |