Genesis 01–021 1Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami se vznášel duch Boží. 3I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. 4Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. 5Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první. 6I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!" 7Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. 8Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý. 9I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak. 10Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré. 11Bůh také řekl: "Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!" A stalo se tak. 12Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré. 13Byl večer a bylo jitro, den třetí. 14I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. 15Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí." A stalo se tak. 16Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. 17Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, 18aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. 19Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. 20I řekl Bůh: "Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!" 21I stvořil Bůh veliké netvory i rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré. 22A Bůh jim požehnal: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi." 23Byl večer a bylo jitro, den pátý. 24I řekl Bůh: "Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!" A stalo se tak. 25Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré. 26I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi." 27Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem,29Bůh také řekl:"Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. 30Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zemskou bylinu." A stalo se tak. 31Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. 2 1Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. 2Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. 3A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. 4Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, 5nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. 6Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. 7I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. 8A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. 9Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. 10Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky. 11Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato, 12a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol. 13Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš. 14Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat. 15Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. 16A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. 17Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti." 18I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." 19Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. 20Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. 21I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. 22A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. 23Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí24Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. 25Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se. Český Ekumenický překlad, zveřejněno se souhlasem České Biblické Společnosti. |
Komentářové poznámkyBřeťa Fajmon, 30.8.2009 Genesis 1: Gn 1,1-5: První kapitola knihy Genesis začíná mluvit o počátečním období, kdy Bůh do chaosu vnesl řád, do stavu pustoty a prázdnoty vnesl smysl, účel a hranice (viz [6]: pokud první verš chápeme jako nadpis oddílku, pak Bible začíná slovy "země byla pustá a prázdná" -- čili nemapuje vesmír od vzniku hmoty nebo nezajímá se, kdy hmota vznikla, pouze zdůrazňuje, že Bůh zemi vyvedl z chaosu do řádu). A tak vlastně představuje toho, kdo stanovil hranice tomuto vesmíru. První hranicí, kterou Bůh určil, byl čas. Stanovil, aby se časový úsek dne střídal s časovým úsekem noci. Vše, co se bude dále ve vesmíru odehrávat, bude ohraničeno dimenzí času. Gn 1,6-13: Druhý den tohoto počátečního období Bůh stanovil hranice pro počasí, které se bude na zemi odehrávat. Tímto směrem totiž tato slova zřejmě pochopili první čtenáři - oni totiž chápali klenbu (= oblohu) jako pevnou desku, která má asi nějaké "průduchy" a skrze ně Bůh sesílá déšť, sníh, kroupy, zkrátka On určuje, jaké počasí se bude odehrávat. I když naše poznání dnes je trochu dále než před třemi tisíci lety, základní poselství druhého dne platí i pro nás - Bůh je pánem počasí, on stanovil hranice, ve kterých počasí funguje. Třetí den "počátku" pokračuje ve své uspořádávací činnosti a vymezuje hranice pro pevnou půdu, na které určuje místo vegetaci. Tak je mimo jiné umožněna potrava pro zvířata i člověka, kteří se objeví v šestém dnu. S trochou nadsázky bychom mohli říct, že třetím dnem bylo vše připraveno pro "zemědělství". Je zajímavé si všimnout, že druhý den "počátku" neobsahuje slova hodnocení "viděl, že to bylo dobré". Jako by byla funkce "počasí" sama o sobě nestačila, když ještě neexistovala funkce "zemědělství". Ale třetího dne Bůh vše připravil pro to, aby "počasí" vedlo ke zdaru "zemědělství". Proto po vytvoření této souhry mohl říci, že to "bylo dobré" (viz [6]). Stejně i dnes jsou "čas", "počasí" i "zemědělství" něčím, co my lidé nemůžeme ovládat. Někdo možná řekne, že pokročilou technologií umíme tyto věci usměrnit, ale musíme dávat pozor, abychom nějakými úpravami počasí za pomoci jaderné fyziky zemi spíše nezničili. Zemědělství sice také dovedeme korigovat, ale hnojením možná některé rostlince "pomůžeme" za cenu toho, že dalších deset jich na dané půdě zlikvidujeme. Tyto věci patří Bohu i dnes a pořád je zázrakem, když "země vydá své plody". Gn 1,14-19: Čtvrtého dne Bůh "předal" Slunci, Měsíci a hvězdám úkol ohraničovat a připomínat plynutí času. Slunce osvětluje a ohraničuje den, Měsíc osvětluje a ohraničuje noc. Nebeská tělesa se stávají znameními času, jehož plynutí určil Bůh. Jak je možné, že o stvoření Slunce a Měsíce se mluví až uč čtvrtého dne, když světlo svítilo už od prvního dne? Nevíme přesně, jakým fyzikálním způsobem Bůh to světlo po první tři dny zajistil. Ale proč by Bůh nemohl vytvořit světlo "jen tak" předtím, než existovalo Slunce a Měsíc? Když naopak poslední kapitoly Bible (Zjevení 21 - - 22) totiž popisují "nové nebe a zemi", které stvoří Bůh a kde už bude přebývat pouze "pokoj a spravedlnost" a nebude tam hřích, je zde řečeno, že nebude potřeba slunce (Zj 22, 5), protože Bůh bude jejich světlem. V budoucnu tedy nastane situace, která mohla i docela dobře platit první tři dny tvoření - Bůh byl světlem, pokud byl právě potřeba den: Když je totiž Bůh všemocný, tak si člověk musí "zvyknout" na leccos :-) Gn 1,20-23: Pátého dne Bůh stvořil obyvatele "vod" a "nebe". Verš 21 možná zdůrazňuje, že "velicí netvoři" ve vodě jsou nikoli bohy nebo bytostmi, kterých se měli čtenáři Genesis obávat, ale (podobně jako u hvězd a planet) se jedná o pouhá stvoření, podřízená Bohu - a Bůh jim vymezil jasné hranice. Gn 1,24-31: Šestého dne Bůh stvořil zvířata a člověka. Je zajímavé si všimnout (Gn 1,25), že rozdělení zvířat zde není nějak podle druhů nebo řádů a čeledí, ale je zde jen řečeno, že byla stvořena domácí zvířata (= "dobytek") a zvířata, která žijí "v divočině". Člověk měl "vládnout" zvířatům nejen na zemi, ale i zvířatům ve vodě a zvířatům "na nebi". Slovo "Bůh" je v první kapitole překladem hebrejského elohim. Toto slovo působí někomu gramatické potíže, protože se jedná o množné číslo (tzv. plurál) a jsou takoví, co si pokládají otázku, zda se tedy nejednalo o více "bohů" nebo bytostí. Odpověď leží opět v gramatické oblasti: i když kromě překladu "Bůh" je možný také překlad "bohové", "soudcové" nebo "andělé", tak asi ze 2570 výskytů slova elohim v Bibli se jich méně než deset pojí s množným číslem, zatímco většina je doprovázena přídavným jménem nebo slovesem v jednotném čísle. Z toho je jasné, že tento termín ve většině případů označuje jedinou bytost, a sice tu, o které se píše v Genesis 1: Boha mocného, nejmocnějšího z mocných - on jediný byl schopen vytvořit vesmír, on jako velký soudce určil celému vesmíru hranice. Tato jedinečnost a moc se někdy označuje slovem "svrchovaný" (= On jediný je nekonečný, vyvýšený nade všechny, jemu není rovného). Proto je zde gramatický "majestátní plurál" na místě. V souladu s tímto někdy působí otázky verš Gn 1, 26, kde Bůh mluví v množném čísle: "Učiňme člověka k obrazu našemu". Podobný výraz v množném čísle se ještě objevuje v Bibli v Genesis 3,22; Genesis 11,7 a Izajáš 6,8. Jeden z výkladů je už zmiňovaný majestátní plurál. Druhý pohled je ten, že Bůh Soudce zde oslovuje celý "nebeský dvůr", myšleno jiné nebe než to stvořené ve vesmíru -- nebe, kde sídlí Bůh s anděly a které je mimo tento vesmír. A křesťané po přečtení Nového Zákona přidávají tomuto verši další, třetí pohled: -- slovo "učiňme" bylo vyřčeno v hlubinách Boží Trojice, tam kde přebývá Otec, Syn a Duch svatý, tři různé osoby vytvářející společenství zvané Bůh. Slova "živočich" a "živá duše" (Gn 1,21 + Gn 1,24 + Gn 1,30) jsou překladem hebrejského nepeš. Tedy duše je něco, co mají lidé společně se zvířaty. Člověk se od zvířat tedy neliší duší, ale tím, že byl stvořen jako obraz Boha (Gn 1,26-27) - jako ten, kdo má mít (a je schopen mít) s Bohem vztah, má odrážet svým charakterem vlastnosti Boha a má na zemi prosazovat plány a zájmy Boha. Lidé mají moudře "panovat" (Gn 1,28) nad zemí jako správci v domě toho, který jim svěřil někdo jiný. A tak lidé dostali vládu nad velkou částí vesmíru, ale sami byli podřízeni Vládci, který je stvořil, vymezil jim hranice a dal účel a plán jejich životu. Jaká je nejdůležitější myšlenka, kterou si máme z první kapitoly Bible odnést? V souladu s [29]: Bůh stvořil vesmír a život svým slovem -- pouhé jeho slovo připravilo planetu Zemi k obývání, a stvořilo vše k životu. Bůh má velkou moc -- má moc pronést slovo a stvořit v našem životě či srdci kvalitu, která předtím neexistovala. Pokud Bůh stvořil celý existující svět, tak uzdravit nemoc nebo velké utrpení pro něj není nemožné, i když pro nás je to často úkol nad naše síly. U Boha existuje jiný pohled na věci, jiné cíle života, jiný rozdíl mezi velikostí a malostí. Genesis 2: Gn 2,1-3: Poté, co Bůh dal v šesti dnech celému vesmíru řád a smysl, přichází sedmý den (Gn 2,2-3). Vyvrcholením celého záznamu o stvoření vesmíru není den šestý, ale sedmý. I když člověk zaobírá v této zprávě významné místo, není jejím středem - středem poselství je Bůh. Sedmého dne totiž Bůh dokončil přípravu "nebe a země", dokončil uvádění tohoto příbytku do provozu. Celý příbytek byl už připraven a hotov, takže sedmého dne Bůh "vešel" - vešel do "domu", který si připravil a kterého byl tvůrcem a pánem. Vešel jako král - lidem dal sice práva a velké výsady vládnout zemi, ale on sám tu byl s nimi. Gn 2,4-9: Po úvodním "počátku", který znamenal vytvoření vesmíru, pokračuje Gn 2, 4 "rodopisem" nebe a země. Protože slovo "rodopis" znamená nejpravděpodobněji něco jako "historii potomků", zaměřuje se tedy další děj na historii prvních lidí. Nutno dodat, že český překlad je trošinku nešťastný a někdo by mohl v Gn 2, 4-6 hledat rozpor s tím, co bylo řečeno předtím, a sice v textu Gn 1. Klíčem k usmíření je si uvědomit, že hebrejské "v den, kdy" znamená prostě "když". Verš Gn 2, 4 tedy zní ve smyslu: Následuje historie nebe a země poté, co byly stvořeny - když Hospodin Bůh stvořil zemi a nebe. Všimněte si tučně vytištěných slov, které se před pomlčkou opakují v opačném pořadí než po pomlčce. To je takzvaný "chiasmus", zdůrazněné opakování myšlenky, který ještě více vyjasňuje, že celý verš 4 je pouze nadpisem toho, co bude následovat (viz [7]). Verš 5 pak přirozeně pokračuje: Na zemi kdysi nebylo žádné polní křovisko a nevzcházela žádná polní bylina, atd. Zkrátka po nadpisu ve verši 4 se stručně opakuje, že původně byla země pustá a beze smyslu a nefungovaly na ní ty věci, pro které byla stvořena. Znovu se vrací k některým detailům "počátku", ale nyní si všímá jiných podrobností než Gn 1 - podrobností, které souvisí s člověkem. Neznamená to, že člověk byl stvořen první den "počátku" a že je zde rozpor - spíše je prvních pět dní "počátku" přeskočeno a Gn 2 se zaměřuje hned na člověka. Podobně vytvoření stromů a zvířat v Gn 2 nemusí být míněno přesně chronologicky - spíše se vždy znovu vrací k danému tématu a chce něco nového zdůraznit. Gn 2, 5-17 se vrací k rostlinám, protože zdůrazňuje, že vznikly podmínky, které zajišťovaly člověku potravu, pak Gn 2, 18-24 se vrací ke zvířatům, protože mluví o plodnosti a zaměřuje se na to, že byla stvořena žena, aby se Hospodinovo "ploďte a naplňte zemi" mohlo realizovat (i když žena měla být muži pomocí ve všech úkolech, které dostal, nikoli jen v plození dětí). Ve středu pozornosti kapitoly 2 stojí zahrada Eden (Gn 2,8). Tato zahrada není míněna jen jako velká spižírna, kde člověk dostane veškerou potravu, ale také jako Hospodinova "svatyně", tj. místo, kde přebývá Bůh a které člověk má obdělávat a střežit hlavně kvůli Bohu - protože mu Bůh tento úkol svěřil. Měli udržovat její čistotu a charakter, podobně jako kněží později udržovali svatyni v chrámě, místě Hospodinovy přítomnosti. Požehnání zahrady bylo mimo jiné také v tom, že uprostřed ní stál strom života (Gn 2,9). Existují dvě varianty jeho významu - někteří se domnívají, že zaručoval věčný život, když z něho člověk pojedl jednou, druzí jsou spíše toho názoru, že člověk musel jíst opakovaně, aby si život mohl znovu a znovu prodlužovat. V každém případě šlo o velkou věc, která byla "hodna" Hospodinovy zahrady -- Bůh dával lidem nejen hojnost a plodnost, ale dával jim i život věčný, časově neohraničený. Gn 2,10-14: Při čtení těchto veršů člověk dostává chuť najít uvedená místa na mapě. I když je tento úkol značně obtížný, jedná se o správnou reakci, protože cílem této vsuvky je skutečně mimo jiné zdůraznit, že se zde nevypráví mýtus, ale záznam historie. Pokud Eufrat a Tigris (= Chidekel) jsou ty řeky, jak je pod těmito jmény známe dnes, tak máme dobrý geografický výchozí bod. Ovšem řeky Píšon a Gíchón nejsou známy. Je možné, že se jedná o řeky, které ve starověku vyschly. V každém případě pokud člověk bere vážně události v knize Genesis (jako že je tak chci brát), tak po potopě v dané oblasti (Genesis 6 -- 8), která zničila všechny lidi kromě osmi, je dost možné, že koryta řek dosáhla značných změn. I když dnes zatím (nebo už?) nedokážeme geografický význam Gn 2, 10-14 přesně rozkódovat, měl by nám být jasný význam "strategický" - Eden byl místem, odkud vycházely řeky do všech čtyř světových stran, tj. všechen život a plodnost byly zajištěny požehnáním plynoucím "od Boha", z jeho zahrady v Edenu. Gn 2,15-17: Dalším stromem uprostřed zahrady byl strom poznání dobrého a zlého (poprvé zmíněn v Gn 2,9). Podle hebrejštiny se fráze "poznání dobrého a zlého" zřejmě týká rozeznání, co je pro člověka to nejlepší rozhodnutí, jakási rozlišující moudrost, která je přisuzována dospělému člověku, který se rozhoduje zcela nezávisle. Nejedná se o morální moudrost - moudrost činit správná morální rozhodnutí. Tu člověk měl i před pojezením z tohoto stromu - jinak by přece nemohl být volán k zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Poznáním dobrého a zlého se myslí ještě něco jiného - něco jako "životní moudrost" nebo "moudrost dospělosti". Otázkou je, proč by Bůh chtěl člověku tuto zvláštní rozlišující moudrost upřít - proč mu zakázal ze stromu jíst. Základní vysvětlení této "zkoušky dospělosti" je to, že láska si nevynucuje. Bůh stvořil člověka k lásce, a protože láska dává druhému prostor, musela zde být i možnost, že člověk Boha místo spolupráce neposlechne. Láska dává druhému prostor neposlechnout -- možnost odejít. Proto i Bůh dal člověku možnost se toho plánu, pro který jej stvořil, vzdát. V dalších podrobnostech existují dvě hlavní linie výkladu. Ta první linie (volně podle Johna Waltona) říká, že zákaz jíst z toho stromu byl dočasný - jen do té doby, kdy první dva lidé se naučí vše potřebné ve své nové situaci "na zemi", do které je Bůh stvořil (a ztotožní se zcela s tím plánem, pro který je Bůh stvořil). Nové "svobody" (dané zvláštním poznáním) se nezmocní dříve, než by měli, takže ji nebudou zneužívat, nýbrž usměrní ji ke spravedlivému životu (viz [6]). Druh pohled (který sdílím spíše také i já) říká, že ovoce z toho stromu nebylo nikdy pro člověka určeno. Tento důvod nebo věc souvisí s tím, že ve druhé kapitole je blíže vysvětlováno, co bylo řečeno v první kapitole jen souhrnně -- že člověk má být obrazem Boha. Jako má být člověk obrazem Boha že pracuje (Gn 2,15 ... má obdělávat a střežit zahradu), je pánem nad ostatním tvorstvem (Gn 2,19-20), tak má být obrazem Boha i v čistotě charakteru -- stejně jako Bůh je pouze dobrý a nedělá nic špatného, i když k tomu má schopnosti (1.list Janův 1,5: Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy), tak i člověk nikdy neměl jíst ze stromu poznání dobrého a zlého, i když k tomu měl příležitost. Bohu patřila celá zahrada Eden, ale on dal člověku do užívání vše - kromě jediného stromu. Gn 2,18-24: Následuje záznam o stvoření ženy. Bůh viděl, že na světě zatím není "pomoc Adamovi rovná" - někdo, kdo by mu pomohl uskutečnit záměry, ke kterým ho stvořil. Proto stvořil ženu z Adamova žebra - nebo lépe řečeno, hebrejské slovo spíše než "žebro" naznačuje překlad "bok", tj. nejen biologické žebro, ale i svaly a tkáně kolem něj. Žena tedy byla "vyrobena" z Adamova boku, aby stála po jeho boku. Vzniká lidská rodina. Jméno "Bůh" (z hebrejského elohim) v Gn 1--2,3 se v Gn 2,4-25 mění na "Hospodin Bůh" (hebrejsky jahve elohim). Tato změna oslovení spojuje dvě důležité charakteristiky Boha dohromady - ten "mocný Bůh" elohim z Gn 1, který stvořil vesmír a vytvořil řád, je současně i "osobním Bohem" jahve z Gn 2, který navazuje blízký vztah s lidmi a má plán pro jejich život. V populární knize o historii ([26], str.23) se píše: "Kdy jsme se vlastně stali lidmi? Kdy nastal ten zlom, od něhož se u našeho praprapředka začaly objevovat záblesky lidského chování? Bylo to v dobách člověka zručného (Homo habilis), když si tento tvor sám primitivním způsobem opracoval kámen a vyrobil tak svůj první nástroj? Nebo byl prvním takovým předkem až člověk vzpřímený (Homo erectus), když překonal pudový zvířecí strach a odvážil se zvednout ze země hořící větev, aby si na ohni upekl kus masa z ulovené kořisti?" Musím říci, že jako čtenář Bible si podobné otázky nekladu: a) zatímco většina knih o původu člověka mluví o tom, že první lidé byli lovci a sběrači, v Bibli čtu, že hned ti první lidi byli zemědělci (Gn 2,15 ... obdělávali zahradu, neživili se živočišnou, ale rostlinnou stravou). b) zatímco většina knih o původu člověka uvádí vývojovou řadu, kdy se z jakéhosi předka vyvýjí nakonec člověk (australopithecus - paranthropus - homo habilis - homo erectus - homo sapiens neandertalensis - homo sapiens sapiens, nebo možná celý vývojový strom, kde se takto označované typy různě překrývají), já věřím tomu, že člověk byl stvořen jako moudrý a rozumný už na začátku (to, že člověk pojmenoval všechna zvířata v Gn 2,20, svědčí o velké kapacitě jeho moudrosti a rozumnosti, kterou možná už dnes ani nemáme; dále člověk měl už od začátku obdělávat zahradu, což jistě také vyžaduje zdravý úsudek). c) otázka, kdy u člověka začalo morální vědomí, také u mne ustupuje do pozadí -- totiž už první stvořený člověk dostal od Boha morální volbu, zda si zvolí zlé, nebo dobré (Gn 2,17). Tak pro mne není morálka otázkou vývoje, ale jakýmsi vínkem, který dostal člověk už na začátku. Toto vše lze vyčíst z Genesis 2. Většina knih o původu člověka (kniha [26] je dobrou ukázkou) mluví o tom, že lidská "pramáti" byla z Afriky. Já si opět myslím, že na základě prvních kapitol knihy Genesis můžeme říci, že člověk byl jednoznačně stvořen jako člověk, a první polovina všech těch vývojových stupňů jsou prostě nějaké opice, a druhá polovina všech těch stupňů jsou jen lehce modifikovaní (= pozměnění) příslušníci stejného rodu Homo, stejně jako lidé dnes jsou lehce modifikovaní a odlišní jeden od druhého, co se týče jejich chrupu, objemu lebky, atd. Takže to, že člověk pochází z Afriky, je nesmysl. Naopak z téže knihy [26] (str.59 a str.77) bych vyvodil, že protože první trvalé osídlení na světě pochází z okolí města Jericho v Izraeli asi z 9.tisíciletí př.n.l., tak to potvrzuje pravdivost Bible v tom, že první lidé byli stvořeni v zahradě Eden, jejíž původní poloha byla někde na (nebo blízko) území současné země Izrael. Uvedené myšlenky jsou názory, ke kterým mne přivedl mimo jiné také Dan Vybíral, který se teoriím vzniku vesmíru, vzniku života na zemi a vzniku člověka (a četbě knih na toto téma) věnuje mnohem více. Nechci říci, že vše z této oblasti je mi jasné. Naopak, nedávno do češtiny přeložená kniha (překlad a vydání kolem roku 2000 plus mínus) Třikrát o evoluci a stvoření ukazuje, že jsou různá hnutí přemýšlející o vzniku člověka a ilustruje složitost různých způsobů chápání i mezi lidmi, kteří všichni věří, že existuje Bůh a že stvořil tento svět: teorie mladé země (vesmír byl stvořen před desítkami tisíc let, jen nepřesné nebo nejasné měřicí metody nás zavádějí si myslet, že je starší, nebo Bůh stvořil některé věci v takovém složení, abychom naměřili, že jsou "starší"), teorie staré země (měřicí metody jsou správné, země a vesmír jsou hodně staré, pouze člověk byl stvořen mnohem později) a teorie teistické evoluce (země a vesmír jsou hodně staré, jednotlivé "dny" v Genesis 1 označují různá dlouhá období, vývojová řada od australopitheka k člověku je v podstatě správná s tím, že Bůh zasáhl v určitých okamžicích vývoje a stvořil nějakou vyšší kvalitu). Osobně se řadím k té skupině, která věří, že Bůh stvořil člověka přímo, než by tvořil nějaký řetězec forem, na kterých by vždy jen něco opravil, a pak je nechal několik desítek tisíc let se potácet v nedokonalosti jejich vývojového stupně. Nedokonalost vešla do světa z jiné strany, jak o tom mluví Genesis 3. Jak ukončit tuto vsuvku o vývojových stupních člověka? Možná otázkou, která myšlenka v Genesis 2 je nejdůležitější a klíčová. Zdá se, že celá druhá kapitola je rozvitím slov Gn 1,26-28, že člověk je obrazem Boha. A tak nejdůležitější rys kapitoly 2 je vlastně to, že Bůh určil člověka jako odlišného od všech ostatních stvořených bytostí na zemi. Není to "náhoda vývoje" co činí člověka člověkem, ale Bůh -- Bůh člověka hned ze začátku stvořil jako morálního, rozumově vyspělého a zručného, a člověk měl (a má) tyto své atributy rozvíjet tak, aby to bylo k dobrému -- slovy Gn 2,15, aby to, co získal do vínku, "obdělával a střežil". O stvoření vesmíru a člověka existují různé záznamy, například ze sumerské nebo babylonské literatury. Kromě 1. knihy Mojžíšovy (dokončena mezi 1200 - 1000 př.n.l.) existuje sumerská verze (asi 2000 let př.n.l.), babylonská Atrahasis (1600 př.n.l.) a babylonská Genesis (1200 př.n.l.). Pokud bych tyto různé záznamy měl srovnat aspoň podle jednoho rysu, použiji myšlenky Alana Millarda ze článku Other Creation Accounts (další záznamy o stvoření) v knize [2]: Babylonská Genesis pochází zřejmě ještě ze starších pramenů a mluví o tom, že matku bohů naštve hluk jejich dětí a začne s nimi bojovat, uprostřed boje je babylónským bohem Mardukem zabita a z jejího mrtvého těla vzniká svět. Člověk je pak stvořen proto, aby pomohl bohům v jejich lopotě udržet svět v pořádku. Podobnost s Biblí je zde v tom, že bohové dali člověku jistou oživující složku. Atrahasis mluví podobně - podřadní bohové, kteří zavlažovali a obdělávali zemi, se vzbouřili vůči důležitějším bohům a byla jim učiněna úleva vytvořením člověka, aby pracoval místo nich. Člověk se prostě na rozdíl od Bible lopotí už od počátku, není zde žádné morální učení o tom, že práce začala být úmorná až po prvním hříchu. Podobně i sumerská verze mluví o stejné pozici člověka jako pomocníka bohů v práci. Když porovnám těchto několik myšlenek s Biblí, rozdíl je patrný na první pohled. Cílem mimobiblických zpráv o stvoření je objasnit, kde se tady vzala lidská lopota a že by ji měl člověk přijmout. Bible na rozdíl od toho dýchá atmosférou důvěrné blízkosti Hospodina Boha, který se společně s člověkem radje z bohaté zahrady, dává člověku velké dar rodiny a volá jej ke "skutkům rovným Bohu" -- vlastně k tomu, aby člověk byl "někdo jako Bůh". Tato atmosféra "neporušeného, dokonalého ráje" je mimobiblickým pramenům cizí a prakticky v nich chybí. Navíc mimobiblické prameny popisují bohy jako rozmazlené fracky, kteří jsou hluční a neumí se chovat. Bible na rozdíl od toho mluví o Bohu, který dělá věci dobré pro sebe i pro člověka. Cílem biblické zprávy o stvoření je ukázat, že Bůh je mocný a dobrý a zvláštním způsobem prokazuje člověku lásku. Nevím jak vám, ale mně připadne, že při srovnání Bible s jinými prameny starověku je její pravdivost spíše zvýrazněna než nějak zpochybněna. |
Diskuse:
the.fish, přidáno 07.01.2012, 20:52:47
Pokud považujete bibli za slovo inspirované bohem, tak proč se popisované stvoření země odehrává velmi odlišně od toho, co víme o vzniku země dnes? Není mnohem jednodušší a věrohodnější prostě uznat, že je to tak napsáno proto, že to napsal člověk? Navíc člověk z velmi, ale opravdu velmi primitivní představou o tom, jak funguje vesmír?
Proč by bůh, který podle vás vše stvořil, nedokázal jednoduše a pravdivě vše zdokumentovat a předat lidem toto poznání hned od začátku?
Břeťa, přidáno 11.01.2012, 10:57:54
Jste si jistý, že to, co se píše v Bibli, odporuje dnešním poznatkům? Doporučuji výborný článek Miloše Balátě
http://vira-a-veda.webnode.cz/je-stvoreni-sveta-podle-knihy-genesis-pouhou-legendou-/
Nebráním se i radikálnějším názorům, že den v Genesis 1 = 24 hod, ale není pro mne klíčové rozhodnout, který z názorů nejlépe vystihuje, jak to skutečně proběhlo. Na Genesis 1 lze pohlížet i jako na velkou báseň, která v prvních třech dnech uvádí stvoření prostorů a míst, a v dalších třech dnech stvoření vládců a obyvatel těchto míst. Důležitá je interpretace této kapitoly:
a) nebe a zemi stvořil Bůh, ať už to bylo jakýmkoli způsobem
b) Bůh tvořil svým slovem, řekl a stalo se - má proto tedy nesmírnou moc.
c) Bůh stvořil člověka, aby byl obrazem Boha - Genesis 2 rozpracovává, co všechno to znamená, být obrazem Boha.
Ty základní informace v Genesis 1-2 předány jsou: nikoli detaily struktury, ale detaily funkce, tj. proč se všechno stalo. Proto není třeba Bibli updatovat.
the.fish, přidáno 11.01.2012, 14:56:13
Tak ten článek je opravdu výborný, vskutku ćtyhodný pokus o napasování reality na archaický text. Člověk musí strašně, ale opravdu strašně chtít aby tomu uvěřil, pro nezaujatého pozorovatele je VŠAK ten článek opravdu úsměvný a já jako oponent to beru jako velmi nepodařený vtip.
Zajímalo by mne, podle jakého pravidla vykládáte ten \"den\" ohraničený večerem a ránem a pečlivě očíslovaný, aby nedošlo k mýlce, aby trval stamilióny let v reálu???
Nevím, proč to pro Vás není klíčové, když je to přece otázka věrohodnosti textu, který je pro Vás absolutně důležitý!?
Další problém vidím v tom, že pro Vás někdy něco důležité je a někdy ne. Třeba tady je pro Vás důležitější interpretace než slovo samé. Problém pak vzníká, když se interpretace ujme kdokoli... Dnešní dotální náboženský babylon je toho výsledkem.
Proto neustále tvrdím, že bez updatování to nejde! TO, co čteme v bibli nasvědčuje autorství barbara pozdní doby bronzové.
Břeťa, přidáno 15.01.2012, 09:33:48
Máte pravdu, těch 24 hodin jsem se rychle vzdal, to jsem rychle vyklidil křesťanské pozice - beru zpět. Ale když bych interpretoval verš 1 jako nadpis, a šest dnů, kdy Bůh mluvil počítal až od \"řekl Bůh\", myslím, že je to slušná varianta: Bůh přichází k zemi v blíže beztvaré a pusté v blíže nespecifikovaném okamžiku historie, a pak v šesti dnech (= 6 krát 24 hodin) dotvořuje zemi do její kvality. To je kombinace dlouhých měření i krátkých měření, kterou bych asi nechal, třeba to tak přesně bylo.
Jasně, interpretace je těžká, ale updatovat myslím nemůžeme, protože nevíme, jak to přesně bylo (probíhá dnes diskuse o různých teoriích, žádná není stoprocentně jistá). Co když se tedy vznik vesmíru odehrál přesně tak, jak se to v Genesis 1 píše?
the.fish, přidáno 17.01.2012, 20:30:12
Jo, to je pravda, co my víme, třeba se věda opravdu mýlí a slunce s hvězdami byly stvořeny až 4 den, tomu se dá věřit. Přece není možné aby se Bible mýlila, napsal jí přece bůh. Myslím, že tohle je dobrý argument, který jasně dokazuje, že bible má pravdu.
Ale souhlasím s Vámi, Bible se updatovat nebude. Nemá ji totiž kdo upatovat a to je také jediný důvod, proč už navždy zůstane jen prastarou slátaninou plagiátů bájí pouštních nomádů z doby bronzové.
Břeťa, přidáno 18.01.2012, 19:51:23
Interpreti Bible mají za úkol co nejvíce vystihnout, pokud je to vůbec možné, co text sděloval prvním posluchačům, a to pak vztáhnout na dnešní dobu. Myslím, že Genesis 1 je velmi srozumitelná v tom, jak je napsaná: Je to Bůh, kdo oddělil světlo od tmy (den 1); je to Bůh, kdo oddělil vody pod klenbou (moře) od vod nad klenbou (vody na obloze); je to Bůh, kdo vydělil suchou zemi od vody (den 3). Bůh tedy vytváří nové kvality. Pak vytváří obyvatele těchto míst (podle jejich druhů) a vymezuje účel pro jejich život.
Genesis 1-2 ke mně i dnes mluví víc, než všechny učebnice matematiky, fyziky, psychologie a cizích jazyků dohromady. Mám za to, že v následujících několika stech letech bude stěží napsáno (vědci nebo kýmkoli jiným) něco tak důležitého a hodnotného jako první dvě kapitoly knihy Genesis.
the.fish, přidáno 22.01.2012, 13:15:34
Vaše poslední věta je pro mně jasným signálem, že zde jakkoli argumentovat je naprosto zbytečné.
Děkuji za Váš čas, a tímto opouštím tuto diskuzi a již nebudu víc vířit stojatou vodu tohoto brčálku :-)
Břeťa, přidáno 10.04.2012, 19:09:33
Nemyslím, že Váš komentář k mé minulé vě je odpovídající. Vy jste ve své minulé větě - že Bible je slátaninou plagiátů - použil ještě brčálkovitějšího názoru, kterému existuje mnohem méně důvodů věřit, než mému výroku.
Řeknu Vám, proč věřím, že Genesis 1-2 je hodně důležitá: mluví o stavu, kdy člověk žil v harmonii s Bohem i se sebou samým -- ve stavu, kdy člověk se těšil velké důstojnosti od Boha, protože dostal
-- velký úkol (obdělávat zahradu, pojmenovat všechna zvířata)
-- velkou svobodu (jíst ze kteréhokoli stromu v zahradě kromě jediného) spojenou s možností etické volby (když pojí ze stromu poznání dobrého a zlého, vpustí do tohoto světa smrt)
-- byl zajištěný v Hospodinově zahradě, těšil se z Jeho darů a jeho blízkosti, a dostal ženu a rodinu, ve vztazích, které se nezraňovaly a nezneuživaly jeden druhého.
To jsou důležité kapitoly, které mluví o tom, že není pravda, že vše vzniklo postupným vývojem, ale to nejcennější bylo úplně na začátku, a teď jen po tom toužíme a usilujeme se k tomu vrátit. Ukazuje velmi dobře, kdo jsme my lidi, kdo je Bůh. No řekněte mi, co hodnotnějšího by mělo v následujících 300 letech být napsáno? Těžko něco hledám -- leda snad to, jak se do toho stavu blízkosti Bohu vrátit, a o tom vlastně mluví zbytek Bible.
vlasta, přidáno 17.03.2013, 12:24:31
Ano, nikdo už nic podobného nenapíše, protože není žádný jiný Bůh. Ale my lidé přijdeme na různé věci, které se budeme snažit nějak vysvětlit, a tím pádem určitě vzniknou další možnosti, jak vysvětlit vznik tohoto světa a všeho živého. Jak se staví vykladači k těm slovům - a byl večer a bylo jitro, den xxx, jakým způsobem dokazují že je tím myšlen den v dnešním slova smyslu? Vlasta
Břeťa, přidáno 18.03.2013, 11:45:53
Podle Bruce Waltkeho, kniha [9]: někteří vědci nesouhlasí s doslovnou interpretací 24 hodin, ti, co vykládají den jako dlouhé období, mají zase potíže s tím vysvětlit, co to je \"byl večer a bylo jitro\", pokud se jedná o období. Nejrozumnější je asi uzavřít, že je tím myšlen den v dnešním smyslu, protože Bůh se chtěl co nejvíce přiblížit nám lidem -- mohl stvořit v jediném okamžiku, ale on místo toho chtěl dát příklad nám lidem pro šest dní práce a jeden den odpočinku.
vlasta, přidáno 18.03.2013, 21:17:04
Díky za odpověď. Vlasta
andrea, přidáno 07.04.2013, 16:33:06
Rozumiem ateistom, ked nedokazu pochopit, ze vsemohuci Boh dokaze za sest dni stvorit svet,pretoze nedokazu chapat, ze Boh je VSEMOHUCI, ale co ma mrzi ak niektori krestania maju s tymto problem.
Biblia ma aj logiku, ak by napriklad 1 den v Genesis trval napriklad 1000 rokov, tak potom by Adam zomrel v ten isty den ako bol stvoreny nakolko zil podla Slova Bozieho 930 rokov ... ?????
viem, ze je napisane:
2Pet 3:8 Ale to jedno, milovaní, nech nie je skryté pred vami, že jeden deň je u Pána jako tisíc rokov a tisíc rokov ako jeden deň.
ale verim, ze v kontexte vecnosti ma to tento vyznam:
Ž 90:4 Lebo tisíc rokov je v tvojich očiach ako včerajší deň, keď pominul, a jako stráž v noci.
Vstup do diskuse: