Přínos Genesis 1 až 4 pro etikuBřeťa Fajmon, 15.12.2020 V rámci svého studia na ETF jsem se pokoušel o vědecký článek na téma v nadpisu tohoto článku. Přínos počátečních kapitol biblické knihy Genesis pro etiku je jasný (etická rozhodnutí se současně týkají čtyř etických subjektů: Boha, nás, našeho prostředí a mezilidských vztahů):
Fáze 1: mytický přístup versus historický přístupNejrozsáhlejší verze se zabývala teoretickým úvodem, který jsem pak z dalších dvou verzí zcela vypustil. Omlouvám se, pokud je můj kontrast příliš vyhrocený, ale dobře je z článku vidět, že dané dva uvažované přístupy -- mytopoetický a historický -- se dosti liší. Mytopoetický přístup by rád tvrdil, že nedošlo ani k pádu, ani k odsouzení člověka. Historický přístup naproti tomu dobře vidí, že kdyby uvedené dvě skutečnosti popřel, nebylo by o čem mluvit, Genesis 1 až 4 by neměly žádné poselství. Také je škoda, že profesor Prudký ve svém komentáři ke Genesis neuvádí spojitost s vírou křesťana (s Novým zákonem). Proto jsem také poukázal na v tomto ohledu velmi dobrý komentář Kennetha Matthewse.Fáze 2: mytický přístup versus historický přístup IIDruhá verze mého článku se pustila přímo do úkolu výkladu, tj. po stručném pohledu do textu se stále zabývá historičností celého pohledu Gn 1 až 4. Terminologie mýtu se snaží výklad zahalit do nesrozumitelného hávu, kdežto já bych si rád kladl otázky spojení genetiky s Adamovým rodokmenem: pokud bible svědčí o tom, že z neposlušnosti všech lidí tehdy v ráji pramení celá další historie, je rozumné toto svědectví brát vážně jako historickou událost -- a i dnešní věda v podstatě souhlasí s tím, že dnešní lidstvo pochází z jedné matky. To jsou přece věci, které dnešního čtenáře zajímají, a tedy v rámci výkladu = hermeneutiky o nich mluvit asi máme.Fáze 3: mytický přístup versus světonázorV třetí verzi jsem první polovinu ještě znovu přepracoval, nejvíce podle Bruce Waltkeho, jeho Theology of the Old Testament. Waltke dobře též trvá na důrazu, který vzdoruje klasifikaci kihy Genesis jako mýtu, a spíše ji bere jako "pohled na svět", nikoli vědecký, ale pohled z hlediska historického pozorovatele (také jsem se chtěl vyhnout termínu "výklad teologický" jako kontrastu s termínem "výklad historický", protože tyto dva výrazy jsou v mnohém totožné). Některé kritizované věci jsem z článku opět vypustil -- kontinentální komentáře, včetně komentáře profesora Prudkého, se kupodivu vyhýbají závěru, že Eva je Adamova manželka. Nechápu proč -- z kontextu jasně plyne, že Eva je Adamova žena, a také všechny ostatní argumenty ukazují na jejich vztah jako manželský. Dobře to shrnuje Gordon Wenham z britských ostrovů ve svém komentáři Genesis 1-15, Nelson Publishers 1987, str. 69-72: Je zde zobrazen ideál manželství, jak byl chápán ve starověkém Izraeli; je zde vyjádřeno základní starozákonní pojetí podstaty a smyslu manželství. Verš 22 (Bůh přivedl ženu k Adamovi): mužova pasivita zapadá do společnosti, kde byla normou manželství domluvená. Verš 23 (jsi kost z mých kostí) je tradiční formule vyjadřující příbuznost (místo pokrevních svazků hebrejština mluví o masu a kostech, též Lában v Gn 29,14, apod.), což jediné snad zde může být chápáno jako příbuznost v kontrastu člověka se zvířaty v daném kontextu. Verš 24 (proto muž opustí otce i matku ...): vypravěč aplikuje principy prvního manželství na každé manželství. Gen 4,1 (Adam poznal svou ženu): vyjadřuje manželský vztah.zpět na sérii: Genesis - promluvy Diskuse: Vstup do diskuse: |