Jákob zápasí s BohemBřeťa Fajmon, 1.6.2014 Toto je sedmé ze série zamyšlení nad stránkami biblické knihy Genesis z pohledu křesťana. Ve slovech Hospodina k Rebece při narození jejich synů (Gn 25, 22-23 je třetím zaznamenaným slovem od Hospodina k Izákovi a Rebece -- kromě Gn 26,2-5 a Gn 26,24) je řečeno, že starší bude sloužit mladšímu, že Bůh si vyvolí spíše Jákoba než Ezaua. Nešlo o to, že Bůh si zamiloval Jákoba a Ezaua apriori nenáviděl, a tak mu neumožnil se zapojit do jeho záměrů. Bůh se vždy dívá na srdce člověka a na jeho skutky -- a Jákob byl muž bezúhonný ('muž bezúhonný' je překladem anglického 'the man of integrity' -- tj. bezúhonnost je ekvivalentem dnešního slova 'integrita, celistvost, celost') -- takový charakter, kterému nelze nic vytknout (Gn 25,27), kdežto Ezau nevolil skutky blízké Hospodinovým záměrům a nevážil si Hospodinova požehnání. Jákob byl bezúhonný, řekli bychom "slušný člověk", nebo asi ještě nějaký lepší superlativ. Ovšem velké problémy celé rodiny byly způsobeny tím, že tento slušný člověk se několikrát dopustil podvodu. Na rozdíl od Ezaua toužil po vedoucí roli ve své rodině, ale chtěl se jí zmocnit tím, že využil bratrovi slabosti (Gn 25,29-34). Touží po hlavní části Hospodinova požehnání pro jejich rodinu, ale spolupracuje s matkou na podvodu, když přichází ke svému otci v době, kdy otec už je slepý, a vydává se za svého bratra (používá Boha pouze jako cestu něco získat, nevadí mu, že lže svému otci: Gn 27,19-20). Tak je to vlastně i v naší dnešní společnosti, složené ze samých hezkých, hodných a slušných (téměř bezúhonných :-) lidí, kteří sem tam udělají nějakou podlost. Věřím, že proto se s životem Jákoba můžeme snadno ztotožnit. Jeho jméno znamená "držící za patu, podrážející, úskočný" -- z tohoto pohledu bychom se mohli dívat na celou historii lidstva jako na "prodloužený stín Jákoba" (viz Paul Stevens: The Disciplines of the Hungry Heart (Zondervan 1993), kde v úvodu kapitoly 5 cituje výrok Kennetha Leeche). Jákob přitom chce získat dobré věci, protože vedoucí role v rodině či požehnání od Hospodina jsou věci dobré -- ovšem získává je způsobem, který není úplně čistý. Podívejme se nyní ná Jákobova setkání s Bohem v průběhu jeho života, která jsou zaznamenána v knize Genesis (dělení na oddíly se nebude už týkat čtyř oblastí požehnání jako u Abrahama či Izáka, ale spíše souvisí s jednotlivými etapami Jákobova života). V zrcadle událostí Jákobova života lze snad zahlédnout i mnohé spojitosti s naším životem: A) První Hospodinovo slovo JákoboviToto slovo se odehrálo skrze sen (Gn 28,10-15): když už utíká Jákob od svého bratra, který se na něj hněvá, a jde ke svému strýci Lábanovi, Bůh mu ve snu potvrzuje mnohé z toho, co řekl jeho otci a dědečkovi: navzdory způsobu a problémům, které si Jákob svými podvody způsobil (a způsobí :-), Bůh bude s ním -- bude ho chránit (= bude bojovat za něj), zemi Kenaan dá jeho potomstvu (požehnání země), v něm dojdou požehnání všechny čeledi země (požehnání rodiny). Pro Jákoba je v této chvíli aktuální to, že odchází od své rodiny do nejistoty, neví, co ho čeká a kdy se bude moci vrátit. Proto nazývá dané místo Bétel (= Dům Boží) a zavazuje se slibem (Gn 28,19-22) -- pokud ho Bůh bude chránit a dopřeje mu vrátit se ke svému otci, tak mu bude Bohem napořád.Čtvrtý proud Hospodinova požehnání -- požehnání spravedlnosti -- není přímo řečen, ale je tak trochu skrytý: Až se Jákob setká s Lábanem a bude jej žádat o ruku jeho dcery Ráchel, bude podveden, dostane za ženu Leu, setká se tedy se stejnou úskočností, jaké se dopustil v životě on (viz Paul Stevens, The Disciplines of the Hungry Heart, kapitola 5: Jákob se setkává s "Jákobem" ve významu tohoto slova (= Úskočný), protože po odhalení podvodu záměny nevěsty říká Lábanovi: Proč jsi mne oklamal = proč ses mi stal Jákobem? (Gn 29,25). Bude tedy mít dost času přemýšlet o své vlastním charakteru, o životě a o spravedlnosti. Bůh je nicméně Jákobovi věrný v tom, že Jákob se skutečně setkává v daleké zemi s rodinou své matky, získá zde ženy Leu a Ráchel, narodí se mu synové -- až i Lában poznává, že Bůh je s Jákobem (Gn 30,27 ... zjistil jsem, že Hospodin mi kvůli tobě žehná) a dává mu i materiální zabezpečení a majetek. Bůh chce být s námi v průběhu našeho života. Podobně jako k Jákobovi na prahu jeho dospělosti Bůh mluví a říká mu, že bude s ním (v jeho úkolu najít si ženu, v jeho zaměstnání = zaopatřování živobytí), stejně věřím, že Bůh je podobným způsobem i s námi v našem zaměstnání, v naší rodině. Je s námi jak v našich blízkých vztazích, tak v našem získávání živobytí. Věřím, že i ke každému z nás přichází Bůh na prahu našeho života a nabízí nám, že bude naším Bohem, se vším, co to znamená. Slyšíme jeho hlas? B) Druhé podstatné slovo Hospodinova k JákoboviTo se odehrálo, když Hospodin vyzval Jákoba k návratu k jeho otci (Gn 31,3-13): říká Jákobovi, že on sám je zdrojem jeho požehnání a že on bude s ním i při jeho návratu. Vede jej ke kroku, před kterým má možná Jákob strach. Bůh nemluví jen k Jákobovi, ale jedná také s Lábanem (Gn 31,22-24) -- bojuje za Jákoba, označuje sebe sama za Jákobova ochránce. Jákob vidí Boha jako činitele spravedlnosti, protože Bůh rozsoudil mezi ním a Lábanem (Gn 31,42).Po dvaceti letech života Jákob (i za pomoci Hospodina?) něco už dokázal (má rodinu, má nějaký majetek), a něco zase nedokázal, a Bůh ho volá k návratu do zaslíbené země -- k návratu k podílu na jeho smlouvě; k návratu k povolání, které Bůh svěřil Jákobovu dědovi a otci. Možná i my jsme po dvaceti letech života něco dokázali, a něco zase nedokázali, ale Bůh nás volá zpět k sobě -- zpět ke vztahu s ním, zpět k tomu, abychom žili především s ním a ptali se, jaké povolání, jaké úkoly má pro náš život. C) Třetí velké Jákobovo setkání s BohemK tomu došlo před Jákobovým setkáním s jeho bratrem Ezauem (Gn 32,23-33): Toto setkání bývá někdy označováno jako "Jákobův zápas s Bohem" a někteří učitelé Bible říkají, že až toto setkání Jákoba s Bohem vedlo k jeho plnému vydání se Bohu -- k jeho "obrácení". Při rozhovoru se svým otcem v Gn 27,19 totiž kdysi Jákob řekl Izákovi "tvůj Bůh mi dopřál ulovit úlovek" -- do jaké míry byl ovšem Bůh tehdy jeho Bohem? Při prvním velké promluvě Hospodina k Jákobovi se Jákob zavázal slibem do budoucna (Gn 28,19-21), stále ještě to není krok odevzdání. Pak Jákob prožívá Hospodinovo požehnání u Lábana a ochranu při rozchodu s Lábanem -- ale až toto třetí setkání Jákoba s Bohem je setkáním "tváří v tvář". Jak říká Paul Stevens, od Jákobova výroku v Gn 27,19 (lež: já jsem Ezau, tvůj prvorozený) k jeho výroku Hospodinovu poslu v Gn 32,28 (Jak se jmenuješ? -- Jákob) uběhla dlouhá cesta (do třetice z kapitoly 5 knihy Paula Stevense: The Disciplines of the Hungry Heart):
Bůh tedy bojoval za Jákoba i při Jákobově setkání s Ezauem, takže Jákob po tomto obávaném setkání, když získá přízeň u svého bratra (Gn 33,10), prohlásí: 'Smím vidět tvou tvář, a to je jako bych viděl tvář Boží' (vidí v Ezauově přijetí současně i Hospodinovo přijetí, Hospodinovu práci). Bůh nás volá k uzdravení našich vztahů. Na prvním místě je náš vztah k Bohu, ale vztah k lidem následuje hned nato. Ba co víc, Bůh je často cestou, jak se dva lidé mohou přiblížit k sobě navzájem, protože nás učí o modlitbě a odpuštění, dává sílu dosáhnout smíření. I v nejbližších vztazích se vyskytují hluboká nedorozumění a zranění. Dobrou zprávou je, že je možné znovuobnovit důvěru. D) Čtvrté velké Jákobovo setkání s BohemPo dramatických okolnostech vyvraždění města Šekem (Gn 34) Bůh promlouvá k Jákobovi počtvrté (Gn 35,1-13). Připomíná Jákobovi jeho slib z Gn 28,22 (možná kdyby Jákob hned splnil, co kdysi slíbil a usídlil se hned v Bételu a vystavěl tam Hospodinu oltář, nedošlo by vůbec ke dramatickým věcem z Gn 34). Celý čin Jákobových synů ohledně vyvraždění města Šekem byl nepřiměřený -- nebyl spravedlivý. Bůh se v tomto okamžiku prokázal jako Bůh odpouštějící, protože Jákobovým synům bylo nutno odpustit. Nicméně byl to i Bůh zápasící za Jákobovu rodinu, protože navzdory ohrožení celé jejich rodiny (Gn 34,30 ... bylo zde riziko, že proti násilí Jákobových synů vystoupí další města Kenaanu) obyvatelé těch míst proti Jákobovi nepovstali (Gn 35,5 ... na okolní města padl strach od Boha).Jákob v Bételu vede k Bohu celou svou rodinu a všechny, co jsou v této chvíli s ním (Gn 35,2). Bůh potvrzuje svůj slib rozmnožení Jákobovy rodiny (Gn 35,11), slib země (Gn 35,12 ... i když Bůh nevede lid Izrael k obsazení města Šekem, protože ještě nepřišel ten správný čas k obsazování země Kenaan, synové Jákobovi mají čekat, až je k tomu povede Bůh). Bůh chce, abychom k němu vedli svou rodinu. Velkou výzvou nejen pro Jákoba, ale i pro nás je vést celou svou rodinu k Bohu tak, aby věděli, kdo je Bůh, jak jsme mu zodpovědni a co pro nás dělal a dělá. Bůh nechce být jen mým Bohem, ale Bohem celé mé rodiny. E) Páté velké Jákobovo setkání s BohemPoslední a páté velké setkání Jákoba s Hospodinem, které máme zaznamenáno v Bibli, souvisí opět s jeho rodinou a týká se událostí spojených s jeho oblíbeným synem Josefem. Jákobovi synové prodali svého bratra Josefa do otroctví do Egypta (Gn 37). Josef se v Egyptě stává správcem Potífarova domu, ale nespravedlivě obviněn se dostává do vězení (Gn 39). Tam využívá svého daru od Boha a vyloží sen nejprve faraonovu číšníkovi a pekařovi (Gn 40), a později samotnému faraonovi (Gn 41). Vychází najevo, že za všemi událostmi spojenými s bolestí, kterou bratři Josefovi způsobili, stojí Bůh, neboť skrze schopnosti, které Bůh Josefovi dal, byl Josef ustanoven správcem celého Egypta a po sedm let shromažďuje obilí a připravuje zemi na nadcházející sedmileté období hladu. Tento hlad dolehne i na Jákobovu rodinu, a tak ti, co před lety prodali svého bratra za otroka, nyní přicházejí do Egypta a jejich bratr Josef nepoznán je podrobuje zkoušce -- jedná se pořád o tytéž bratry, kteří si před dvaceti lety nevážili svého bratra, nebo pro ně jejich rodina a otec znamená už něco více?Ve všech událostech se projevuje zejména vnitřní rozměr Hospodinova boje za Jákobovu rodinu (a za jakoukoli rodinu), kdy Bůh působí uzdravení rodinných vztahů: poté, co Hospodin Jákobovi žehnal a dal mu dvanáct synů a jim další rodiny, dochází k tomu, že tito synové "se začínají likvidovat navzájem"} -- může něco ustanovit mír, nastolit spravedlivé vztahy už v životě nejbližších Jákobových potomků? K této spravedlnosti a smíření nakonec dochází, a sice i skrze nespravedlivé jednání, kterého se vůči Josefovi dopustili. S Josefem byl Hospodin, takže ho provázel zdar (Gn 39,2.23), třebaže tento zdar byl někdy v Josefově životě skrytý a Josef byl po dvacet let odloučen od svého otce a od své široké rodiny. Bratři v Josefově zkoušce obstojí a ukáže se, že dvacet let života je semklo, že činili pokání (= litovali svého činu s Josefem a chtěli se chovat už dál jinak) a nevzdali se svého bratra Benjamína, když jej Josef chtěl nechat v Egyptě (Gn 42). Juda se sám za Benjamína zaručuje svým životem (Gn 43--44 ... Juda říká v Gn 44,34: což bych se dokázal dívat na utrpení, které by mého otce postihlo? (kdysi to byl právě Juda, který v Gn 37 navrhl prodat Josefa do otroctví -- na Judově charakteru vidíme v knize Genesis největší proměnu) Dochází ke smíření rodiny, Josef odpouští svým bratrům. Vidí, že Bůh si použil i nespravedlnosti v jejich rodině, aby pomohl Jákobově rodině jako celku (Gn 45,5 ... vyslal mne před vámi Bůh pro zachování života; Gn 50,20: vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro). Bůh poníženého Josefa učinil pánem Egypta (Gn 45,9). K pátému velkému slovu Jákobovi od Hospodina dochází poté, co jde Jákob do Egypta se všemi rodinami svých synů, aby se setkal s Josefem, o kterém si myslel, že už nežije. Obsahem tohoto Hospodinova slova (Gn 46,2-4) je: Opravdu se setkáš s Josefem + NEBOJ SE SESTOUPIT DO EGYPTA, JÁ TEBE I TVOU RODINU URČITĚ VYVEDU. Zde je slib, že Bůh přivede Jákobovy potomky zpět do země, kterou Jákobovi slíbil. Jákob se skutečně setkává s Josefem (Gn 46,29-30) a vidí jeho tvář, kterou si myslel, že už nikdy nespatří (Josef se k němu vrací zpět "vzkříšený"). Po Jákobově smrti jej jeho synové pohřbí v zemi Kenaan a vrací se žít do Egypta a čekají na Hospodinův pokyn k návratu. Bůh má moc uzdravit vztahy mezi našimi dětmi a zajistit jim budoucnost. Když člověk stárne a nechává své děti a svou rodinu na tomto světě, aby šel někam jinam, učí se modlitbě -- učí se prosit Boha za své blízké a svěřovat mu věci, ve kterých sám už nedokáže jednat. Také děkuje Bohu, že on sám má ještě větší péči o naše potomky a o další generaci, než my sami. Ve svých vztazích nemusíme vidět jen problémy či strach o budoucnost, ale můžeme se radovat, že zde je Hospodin -- to, že nám dává a proměňuje naše vztahy, je součástí toho, že je naším Bohem. Jákob ve svých nejbližších vztazích prožil ve svém životě dvě setkání s lidmi, jejichž význam lze též přirovnat k setkání s Bohem (odkaz na tuto myšlenku nemohu najít, pravděpodobně kniha [9] nebo [15]) -- nejprve se po dvaceti letech setkává se svým bratrem Ezauem (Gn 33,10 ... bylo to setkání, jehož se nejvíc bál), a pak se po dvaceti letech setkává se svým synem Josefem (Gn 46,30 ... bylo to setkání, po kterém nejvíc toužil a o kterém nevěřil, že se ještě někdy uskuteční). A tak snad je tímto historickým příběhem i symbolicky vyjádřeno, že Bůh je též uprostřed všech našich setkání a vztahů, nejen těch extrémních (těch, co se nejvíc bojíme + těch, po kterých nejvíc toužíme), ale též všech setkání a vztahů "mezi nimi" -- vztah k Bohu souvisí s našimi vztahy ke druhým lidem. Bůh je prostředníkem všech mezilidských vztahů a vede k jejich uzdravení.
zpět na sérii: Promluvy z knihy Genesis
Diskuse: Vstup do diskuse: |