|
|
Genesis 1-11, čtyři úhly pohledu: (c) Spravedlnost
Břeťa Fajmon, 12.4.2014
Toto je třetí zamyšlení nad stránkami biblické knihy Genesis z pohledu křesťana.
Citované verše z Bible jsou uvedeny v Českém ekumenickém překladu (ČEP).
V Bibli se poprvé se slovem "spravedlnost", "spravedlivý" setkáváme v šesté a sedmé kapitole knihy Genesis,
při událostech potopy:
- Genesis 6,9: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem.
- Genesis 7,1: I řekl Hospodin Noemu: "Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.
Je vidět, že se jedná o klíčové slovo v událostech potopy, protože Bůh chtěl Noeho uchránit právě proto, že byl spravedlivý on jediný,
kdežto ostatní lidi spravedliví nebyli. A tak i když toto slovo v prvních pěti kapitolách Bible není použito, určitě v nich musí být definováno,
aby člověk jednoznačně věděl, co je spravedlivé a co ne, a aby Bůh mohl život lidí objektivně posoudit.
Pokusme se tedy pojetí spravedlnosti v prvních kapitlách Bible vystopovat:
- Genesis 1,3-4: I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré.
- Genesis 1,31: Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.
Bůh sám je autorem měřítek, podle kterých posuzujeme, zda je něco "dobré". A nejen autorem (to by bylo málo),
ale sám dělá věci, které jsou dobré, které vytářejí život a přispívají k životu na této zemi.
- Genesis 2,8-9: A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu
stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
- Genesis 2,15-17: Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst.
Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."
Bůh vysazuje zahradu, o které se poději v Bibli mluví jako o Hospodinově zahradě -- každý strom v této zahradě je žádoucí na pohled (krásný) a má plody dobré k jídlu
(= zralé, připravené k jídlu). Z jednoho z těchto stromů -- stromu poznání dobrého a zlého -- zakazuje Bůh lidem jíst. Setkáváme se zde s dalšími kategoriemi:
- krása: všechny stromy v zahradě jsou krásné, žádoucí na pohled (jedná se o jinou kategorii než "dobré", protože ovoce z jednoho z těchto krásných stromů není dobré jíst;
proč ne, k tomu se ještě vrátíme);
- užitečnost, vhodnost: ovoce ze všech stromů v zahradě má plody dobré k jídlu, a tedy zralé, zrající, jen jen si kousnout (zralé ovoce je zde jiná kategorie než "dobré", protože
i když zralé ovoce jen jen prosí o to, aby se jedlo a zužitkovalo, když už tady jednou je -- přece by Bůh nenabízel něco, co je špatné -- přesto Bůh o ovoci z jednoho stromu řekl, že nepřinese
dobrý užitek, ale smrt).
- příkaz: "příkaz" je zvláštní kategorie -- v Genesis 1 Bůh řekl "buď světlo", a nastalo světlo; nyní Bůh říká lidem "nejezte z tohoto stromu", ale nestane se to automaticky,
člověk dostal možnost dotvářet Hospodinovo dílo zde na zemi a podílet se na něm. Jinými slovy, Bůh kategorií "příkaz" říká: Já chci, aby to, co se dále dělo, bylo tak a tak
= je dobré, aby se dále dělo to, co jsem vám řekl.
- svoboda i etika: (spojení těchto kategorií v jedné myšlence navrhuje Christian Bensel ve svém zamyšlení Smysl života)
Člověk má svobodu si vybrat ze všech stromů v Hospodinově zahradě, ale jíst z jednoho z těchto stromů není etické vůči Bohu, protože porušuje jeho příkaz,
a není etické vůči člověku, protože vede ke špatným důsledkům -- ke smrti.
- zlo, zlé: Co to znamená "poznat zlé"? V Genesis 1-2 vidíme, že "zlé" je "to, co není dobré". "Dobré" je označeno to, co vede k životu, co přispívá k hojnému životu
na této zemi, "zlé" je to, co vede ke smrti (v den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti) a co se vzdává úkolů tohoto života (Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil).
U tohoto biblického je též vhodné přemýšlet nad kategorií "spravedlnost"; když se díváme na českou etymologii tohoto slova, vidíme, že se jedná o něco,
co je "s právem" = v souladu s právem, podle práva; tj. spravedlivé jednání je totéž jako etické jednání -- je to jednání v souladu s příkazem, který řekl lidem Bůh.
Je to jednání, které vytváří dobrý řád pro život, na kterém se člověk podílí, když poslechne Hospodinův příkaz.
Další rozměr slova "spravedlivý" by mohl být "ten, kdo dostojí svému slovu", ten, kdo dodrží své slovo; bez ohledu na dosud snad jen intuitivní chápání slov "život" či "smrt",
Bůh jasně řekl člověku následky, které bude mít pojezení ze stromu poznání dobrého a zlého -- člověk se nemůže divit,
když po pojezení ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého "propadne smrti".
- Genesis 3,1-6: Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila: "Plody
ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: - Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.-" Had ženu ujišťoval: "Nikoli,
nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči,
strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
Had svádí lidi nejprve tím, že popírá, že by pojezením propadli smrti (verš Gn 3,8) -- můžeme tedy poznávat hada či satana (Hospodinova nepřítele) jako toho, který zpochybňuje
pravdivost slov, která řekl Bůh (had zpochybňuje, že porušení zákazu bude mít negativní důsledky). Za druhé, had nabízí lidem něco dalšího: otevřou se vám oči (= prozřete,
získáte novou moudrost). Strom "slibující vševědoucnost" v překladu ČEP je poněkud nadnesený termín, v hebrejském originálu je spíše doslova "žádoucí k získání moudrosti".
Bůh opravdu v Genesis 3,22 říká: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré a zlé." V jakémsi smyslu opravdu lidé prozřeli -- ale je otázka, zda jim toto prozření přinese lepší život,
když začínají prožívat strach, vinu a stud. Možná to prozření souvisí i s tím, že jasně vidí, že dříve prožívali to dobré, ale nyní začínají prožívat to zlé.
- Genesis 3,9-10: Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?" On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se."
Lidé začínají prožívat a) vinu a strach -- neposlechli Hospodinův příkaz, nevytvářejí spravedlivý svět, jak jej chtěl Bůh; mohou čekat jen smrt, o které Bůh řekl, že jistě pak přijde;
b) stud -- vidí svou vlastní zranitelnost a křehkost, protože jejich blízké pouto s Bohem se jaksi rozpadlo, zemřelo; zůstávají se svým studem před sebou navzájem a před světem kolem nich.
- Genesis 3,16-17: Ženě řekl:
"Velice rozmnožím
tvé trápení i bolesti těhotenství,
syny budeš rodit v utrpení,
budeš dychtit po svém muži,
ale on nad tebou bude vládnout."
Adamovi řekl:
"Uposlechl jsi hlasu své ženy
a jedl jsi ze stromu,
z něhož jsem ti zakázal jíst.
Kvůli tobě nechť je země prokleta;
po celý svůj život
z ní budeš jíst v trápení.
To je popis té "okamžité" smrti, která nastala -- i když ještě budou nějako dobu žít, jsou vyhnáni z Hospodinovy dokonalé zahrady do světa, kde budou prožívat bolest.
Země je kvůli nim prokleta -- člověk "dotvořil" život v rozporu s Hospodinovým spravedlivým pánem. Bude poznávat zlo i v tom smyslu, že se zřekl své zodpovědnosti
střežit zemi a vystavil ji zlu. Potopa bude jen jednou epizodou v tom scénáři smrti. Člověk ztrácí tu kvalitu života, kterou měl s Bohem v jeho zahradě.
No a dalším rozměrem je "věčná smrt", tj. odepření přístupu ke stromu života, který byl hned vedle zakázaného stromu -- člověk ztrácí
i délku života, kterou měl s Bohem v jeho zahradě (Genesis 3,22-24).
Lidé tedy "propadli smrti" a nemohou se divit ničemu, co se stalo po jejich činu neposlušnosti či nespravedlnosti. NICMÉNĚ, jejich
poslání zde na zemi zůstává stejné -- nyní znají měřítka dobrého a špatného v každé oblasti, a i když je nyní život náročnější, protože už nežijí v "ideálním" světě v Hospodinově blízkosti,
mají dále dělat věci dobré a odmítat věci zlé. I v "prokletém" světě, který se už netěší Hospodinovým dobrým darům v plnosti, mají dále vytvářet spravedlivý život -- mají být dále
obrazem Boha a dělat dobré věci, stejně jako Bůh je dobrý a dělá dobré věci. Dělat zlé věci, které ničí Hospodinův řád, tomu se od Genesis 4 bude říkat "hřích" -- a dále bude platit,
že "mzdou hříchu je smrt", tedy ten, kdo dělá věci nespravedlivé, po právu cítí strach i vinu.
Zbývá se ještě vrátit k tomu, proč Bůh vůbec dal do své zahrady strom poznání dobrého a zlého, a proč tedy dal lidem možnost "propadnout smrti". Na to existují dvě odpovědi, jedna
moderní, jazykem dnešní doby, a jedna klasická, na základě prvních dvou kapitol knihy Genesis: a) moderní odpověď: svoboda je přece největší hodnotou demokratického světa -- Bůh
vytvořil svět, aby se na něm odhrály jen věci dobré, ale musel dát prostor těm občanům, kteří si budou chtít zvolit i věci zlé (tato odpověď je sice příznačná pro dnešní dobu, ale
taktně mlčí o jedné drobnosti, kterou zaznamenává svědectví Bible, a sice že všichni jsme na jedné lodi -- důsledky pádu člověka nesou všechny další generace); b) klasická odpověď:
na každém skutku každého člověka záleží, všechny naše etické volby mají svůj dopad; Bůh nás stvořil, abychom byli jeho obrazem (Genesis 1); kapitola 2 knihy Genesis dále rozpracovává, co to
znamená být obrazem Boha: 1) rozhojňovat a střežit život, který byl člověku svěřen -- člověk dostal mnohé úkoly vládnout a spravovat zemi, a byl také k těmto úkolům vyzbrojen zvláštními
schopnostmi 2) Bůh je láska, a člověk dostal dar rodiny i společnosti, aby mohl sdílet s druhými svou radost z Hospodinových darů a podporovat druhé v těch spravedlivých úkolech, ke kterým
je Bůh volá; 3) Bůh je jen dobrý, tj. volí si dělat dobré, i když má možnost dělat zlé -- a Bůh chtěl, aby byl v této věci člověk jeho obrazem, tj. dal lidem schopnost morálně posoudit svět,
zvážit pravdu a podle toho se rozhodnout jednat (tato schopnost rozhodnout se spravedlivě je něčím hlubším než jen rozhodnout se podle vnějšího zdání (žádoucí na pohled),
rozhodnout se podle užitkovosti (s plody dobrými k jídlu), nebo se rozhodnout podle toho, "co z toho já sám získám" (budete znát dobré i zlé) -- jednat spravedlivě znamená
odmítnout i zisk (budete jako Bůh znát dobré i zlé), pokud je to zisk za cenu toho, že přinese vinu vůči Bohu a negativní dopad pro mne a pro druhé (kvůli tobě nechť je země prokleta)).
Diskuse:
Vstup do diskuse:
|
|
|
