Genesis 1-11, čtyři úhly pohledu: (b) Otec
Břeťa Fajmon, 14.3.2014
Toto je druhá z úvah nad stránkami knihy Genesis.
Citované verše jsou uvedeny v Českém ekumenickém překladu Bible.
Bůh je Otec. To přesně si vybavím, když čtu slova z první kapitoly knihy Genesis:
- Genesis 1,26: I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby."
Děti jsou rodiči učeny životu, žijí v jejich blízkosti. V mnohém dorůstáme podoby svých rodičů. V podobném ohledu byl
stvořen každý člověk -- aby žil v blízkosti Bohu, učil se od něj a dorostl do jeho podoby.
- Genesis 2,8: A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
Bůh vytvořil zahradu, která byla jeho, ve které on sám přebýval (byla to zahrada Hospodinova).
Tím, že do této zahrady postavil člověka, jej pozval k velmi blízkému vztahu.
- Genesis 2,18.21-22: I řekl Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou. ... I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul.
Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu."
Člověk nežije na zemi jako jednotlivec, ale v rodině těch, co jsou mu oporou v úkolech, ke kterým ho Bůh volá.
Bůh je zdrojem vztahů a lásky, a tak se můžeme učit od něho, co je to rodina a jak v ní žít. Pokud Bůh věděl, že člověk potřebuje
cítit a prožívat podporu a oporu, nezůstalo to jen u teorie, ale prakticky jednal a přivedl k muži ženu.
Můžeme vidět, že Bůh moc dobře ví, co člověk potřebuje, a neváhá mu to dát. Jde mu o naši podporu, a tak do našeho života dává blízké lidi,
ať už manželské partnery nebo jiné lidi, kteří jsou nám pomocí -- a tak sám jedná jako otec, ten, komu jde o to nejlepší pro nás.
- Genesis 2,25: Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.
Vztah muže a ženy je velmi blízký a čistý, beze studu. To vyjadřuje vzájemnou důvěru, nepřítomnost strachu, vztah bez zneužití, bez ponižování, bez zraňování.
Ukazuje to krásu světa, který Bůh dal lidem -- i když neznali všechny možné způsoby špatnosti, tak to dobré ve svém životě prožívali.
I když Bůh jim určité věci nechtěl svěřit, dal jim vše dobré, co měl.
- Genesis 3,4-5: Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Při pokušení jíst zakázané ovoce, kterému první lidé nakonec podlehli, had argumentuje, že lidé, když snědí ovoce, budou jako Bůh.
Je paradoxem, že Hospodin Bůh chtěl dosáhnout stejného cíle -- chtěl, aby lidé byli jako Bůh pevní a nedali se zviklat ke zlu -- právě tím, že lidé ze stromu nebudou jíst.
Ve stejném paradoxu je skryto, že pojezením zakázaného ovoce se lidé stali takovými, jaký Bůh nikdy nebyl -- tím, že otevřeli stavidla zla, aby vešlo v jisté míře do světa,
přestali jednat podle obrazu Boha, který sice zná dobro i zlo, ale sám nemůže být pokoušen a sveden ke zlým věcem.
Chvíli jsem přemýšlel, zda nemám celý tento odstavec vymazat, ale pak si říkám, že je to důležité: i když je tyto věci těžké pochopit,
právě zde je vidět Hospodinovu velkou touhu být nám Otcem a dovést nás k něčemu vyššímu, ke vznešenému životu, k velkým věcem.
- Genesis 4,3: Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země.
Bůh se lidí nevzdává ani po vyhnání ze zahrady, jejich vzájemný vztah pokračuje v jisté míře dál.
Svou obětí (použito slovo "minchá" označující dar) vyjadřují vděčnost Bohu. Stále tedy existují okamžiky setkání člověka s Bohem.
- Genesis 4,13-15: Kain Hospodinu odvětil: "... Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít."
Ale Hospodin řekl: "Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou." A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil.
Kain, první bratrovrah, prožíval jisté zvýšené prokletí (= omezení dobrých věcí); přesto Bůh chrání Kainův život a dává mu (viz následujíc verše)
prožít dobré věci: založit rodinu, postavit město, atd. (jeho potomci se věnují hudbě, pastevectví, obrábění mědi i železa). Ke konci čtvrté kapitoly
se hřích lidí stupňuje -- setkáváme se s Lámechem, který též zabil člověka. Hospodin zintenzivňuje svou ochranu nad Lámechem (verš 24: Bude-li sedmeronásobně
pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát).
- Genesis 5,22-24: A chodil Henoch s Bohem po zplození Metúšelacha tři sta let, a zplodil syny a dcery.
Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.
Překvapivé svědectví Bible o tom, že Henoch nezažil smrt, protože pokorně chodil s Bohem a Bůh ho vzal -- k sobě, mimo tento svět a vesmír.
Ukazuje na touhu Boha po vztahu s lidmi, na velký zájem Hospodina o člověka.
- Genesis 6,5-8: I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: "Člověka, kterého jsem učinil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i
nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil." Ale Noe našel u Hospodina milost.
Schyluje se k potopě, ale Bůh se rozhodne zachránit osm lidí z rodiny Noeho.
Byl Noe člověk dokonalý, někdo, kdo nepotřebuje odpuštění? I když o Noem mluví Bible jako o spravedlivém, nemusí to nutně znamenat, že Noe byl
dokonalý a nikdy nezhřešil -- může to znamenat, že Noe vždy, když zjistil, že sám na život nemá, hledal pomoc u Boha, a tak zakoušel,
že Hospodin Bůh se odměňuje všem, kdo ho hledají (též viz Židům, kapitola 11, verš 6: Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh
je a že se odměňuje těm, kdo ho hledají), a mohl žít ze síly a zdrojů, které mu dal Bůh.
Bůh dává milost těm, kdo ho hledají, kterým není lhostejný. Je pevný a zásadový, ale s každým, kdo ho hledá, jedná jako otec --
dává mu milost, odměňuje ho, dává mu zažít dobré.
Diskuse:
Vstup do diskuse:
|
