|
Žalmy:
úvodem
vznik a autorství stručně obsah poselství přehled literatury Souhrnně v pdf souboru: Poznámky |
Žalm 8
1S doprovodem na gittít, žalm Davidův. Můj vlastní překlad. © Břetislav Fajmon 2011 (můžete volně šířit s uvedením odkazu na tuto www stránku). |
Komentářové poznámkyBřeťa Fajmon, 1.11.2011 Po pěti žalmech, ve kterých je obsaženo volání krále o pomoc (z různých důvodů) se v tematickém řazení knihy Žalmy dostáváme k oslavnému žalmu, ve kterém žalmista Bohu vzdává chválu. Žalmista často volal k Bohu o pomoc v žalmech 3 až 7, ale nyní, v Žalmu 8, ve svém srdci nachází jen chválu. Po motivu moudré cesty (žalm 1) a Hospodinova krále (žalmy 2 až 7) přichází nyní do popředí ještě starší motiv, proč Boha respektovat a ctít, a sice samotná skutečnost stvoření tohoto vesmíru -- Boha máme poslouchat nejen proto, že je to moudré a naše cesta nezanikne (Ž 1), nejen proto, že Bůh ustanovil svého krále nad naším životem (Ž 2, ale potažmo též žalmy 3-7), ale už při stvoření byla nám lidem dána zodpovědnost spravovat tuto zemi a svůj život podle Hospodinova řádu (= téma žalmu 8). Žalm 8 je zasazen mezi verše 2 a 10, které obsahují stejnou větu: Hospodine, Pane náš, jak nezměrné je po celé zemi tvé jméno! Pod velkým jménem se má asi na mysli, že Bůh sám je velký, jeho moc je nezměrná. Podobně i král Šalomoun se modlil (podle B21, 1. Kniha královská 8,27: Nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou obsáhnout -– čím méně tento chrám, který jsem postavil!), že Hospodin a jeho nádhera, jeho moc a sláva, přesahuje nejen postavený chrám, ale i nebesa nebes -- že velikost Boha neobsáhne nejen země, ale ani celé nebe, celý vesmír. Jsou to slova úžasu někoho, kdo nenachází míru -- nenachází měřítko velikosti, a tak aspoň přizná, že Boha nemůže pojmout on sám, ani celá země. Poukazuje na Boží moc (verš 3) a Boží slávu (To základní hebrejské slovo pro slávu -- kávód -- v sobě obsahuje něco, co má hodnotu, co má váhu.) (v krátkém textu jsou obsažena tři podobná slova -- sláva, čest (důstojnost), majestát). Možná by na tomto místě bylo vhodné zmínit, že je zajímavé, že v podobném duchu mluví o slávě i list Efezským: Boží sláva se projevuje v Boží moci (Ef 3,16: Boží sláva je spojena s jeho mocí, kterou upevňuje našeho vnitřního člověka) a v Boží lásce vůči člověku (Ef 1,6: Boží sláva je v jeho milosti a lásce). Ž 8,3-5: Verš 3 začíná asi poukazem na to, že velikost a sláva Boha nás lidi -- součást Bohem stvořeného světa -- vede ke chvále. Nepřítel, odpůrce i mstitel musí zmlknout v úžasu, když slyší lidi chválit svého Stvořitele. Je nezměrné přemýšlet o tom, že ve srovnání s Bohem jsem jenom hlína, kterou on tvaruje ve své ruce -- ne že my jsme si vymysleli Boha, ale Bůh si vymyslel nás a celý vesmír (tato myšlenka viz Richard Rohr, kniha Radikální milost). Nepřítel, odpůrce i mstitel by měli existenci Boha věnovat i druhou myšlenku, jak říká vtipná logika anglického vyjadřování (něco si rozmyslet, zvážit = give sth a second thought), protože svým odporem proti Bohu a jeho lidu jdou proti někomu, v jehož jednom malém kbelíku existuje celý jejich svět. Ovšem žalmista nežasne jen nad Bohem a stvořeným světem -- žasne nad tím, jaké významné místo přisoudil Bůh člověku -- v porovnání s měsícem a hvězdami zcela to drobnému útvaru, do něhož Bůh vdechl svůj život. Ž 8,6-9: Žalmista žasne nad tím, že třebaže sám je jen hlínou v Boží ruce, Bůh něco ze své slávy a důstojnosti sdílí s ním -- lidi učinil nejslavnějšími ze všech živých bytostí na zemi. Bůh má vládu nad celým vesmírem, a člověk jako obraz Boha dostal svěřenu vládu nad celou zemí (Genesis 1,20-31) -- verše 8-9 prakticky opakují verš 26(-28) z první kapitoly knihy Genesis. Opět se jedná o žasnutí: co je člověk, že dostal od Boha tak velký úkol? Jaký vztah má Bůh k člověku? Jaký má s ním plán? Žalm končí opět poukazem na Hospodinovu velikost a slávu (verš 10) -- ale též věřím, že uprostřed toho všeho žasnutí žalmista potvrzuje svou odpověď ANO na to, že Bůh jej stvořil a má pro jeho život konkrétní smysl, konkrétní plán. Co je člověk, že Bůh, který vše vytvořil dílem svých prstů (verš 4), nyní člověku nad dílem svých rukou dává moc a vládu (verš 7)? Mělo by nás to vést minimálně k pokoře -- k vědomí, že moc, kterou my lidi vládneme, jsme dostali zapůjčenu od Boha. Je zajímavé se podívat, jak se na tento žalm oslavující Boha Stvořitele, který má velký plán pro člověka, ohlížejí novozákonní texty v souvislosti s událostmi, ke kterým došlo kolem počátku našeho letopočtu. Na třetí verš žalmu se odvolává Ježíš Kristus (Matouš 21,16) v okamžiku, kdy se velekněží a zákoníci zlobí, že děti v chrámu volají na Ježíše "Hosana synu Davidovu". Není zarážející, že si Ježíš připravil svými skutky chválu od dětí a lidí na okraji společnosti -- zarážející je, že cituje Žalm 8,3!! V Žalmu 8 je to totiž Bůh, který si připravil svými skutky chválu, a nyní Ježíš Kristus vztahuje tento žalm i na sebe -- je to jedna z tajemných citací, kdy Ježíš sebe sama prohlašuje za Boha, možná sebe sama prohlašuje za toho, který je jedno s Bohem a byl s Bohem Otcem už při stvoření vesmíru!! Touto citací tak Ježíš vyjadřuje křesťanské tajemství, že v něm, v Ježíši Kristu, přišel sám Bůh do svého světa, který kdysi stvořil. Na verše Ž 8,5-7 se odvolává list Židům 2,5-9 (a též 1 Kor 15,24-28) při poukazu na to, že Ježíš Kristus byl vzkříšen a nejen že neumírá, ale veškerou moc, kterou vládne Bůh, dostal Ježíš Kristus do rukou. Je to velká oslava toho, že Ježíš byl jediný plný člověk, jediný plný lidský syn (či syn člověka -- řečeno slovy Ž 8,5), který ve všem dostál v úkolu, jenž mu Bůh svěřil (též i [2], str.110); a tak Ježíš Kristus dostal právo a moc učinit lidskými i nás ostatní, kteří v úkolu spravovat zemi podle Hospodinových řádů selháváme. Ještě jednou cituje větu "vše jsi vložil pod jeho nohy" také list Efezským 1,20-22, aby zdůraznil, že moc Ježíše Krista, kterou on jedná v životech těch, co mu věří, je větší než jakákoli jiná moc, která se v tomto vesmíru vyskytuje v současnosti či budoucnosti. Těmito citacemi v Nové Smlouvě se Žalm 8 stává velkou oslavou Ježíše Krista, který a) svým životem si připravil velkou chválu a úžas nás lidí; b) byl jediným plným člověkem, který vytrval ve všem, comu Bůh Otec svěřil (tak i veš 5 se stává chválou -- protože uprostřed stvořeného světa se objevil v člověku Ježíši Kristu i Stvořitel samotný -- ještě větší úžas při tom, jak my lidi se to snažíme pochopit); c) jemu v mnohem větší míře je podřízeno vše, každá jiná moc a osoba přítomnosti i budoucnosti -- nikoli jen živí tvorové na zemi, ale veškerá moc i v tom nejvyšším nebi. Nejde o to, že by Žalm 8 byl proroctvím o Ježíši Kristu (Carson, Matthew 13-28, Zondervan 1984, str. 443), ale spíše Ježíš Kristus (v Mt 21,16) a ostatní autoři Nové Smlouvy poukazují na to, že Žalm 8 je prototypem (častěji užívané slovo je typ; mluvíme pak o typologii mezi Starou a Novou smlouvou) ukazujícím k Ježíši = Ježíš Kristus dovedl témata a tóny, které zazněly v Tenaku, do jiných a nových rovin. Podobně jako Žalm 8 je oslavou Boha, který svým stvořením vesmíru ukázal svou moc a projevil člověku svou péči tím, že mu svěřil výsadu být jeho obrazem, dnes můžeme oslavovat Boha, autora NOVÉHO STVOŘENÍ, nového vesmíru a světa, spravedlnosti a věčného života, za to, že do tohoto nového světa uvedl Ježíše Krista jako krále, korunuje jej slávou a důstojností a ustanovil den, kdy vše podřídí v plnosti pod jeho nohy. |
Diskuse:
Vstup do diskuse: