|
Žalm 5
1S flétnovým doprovodem, žalm Davidův.
2Hospodine, vyslechni teď má slova a pochop mé myšlenky!
3Věnuj přece pozornost mému volání o pomoc,
můj králi a můj Bože, modlím se k tobě!
4Hospodine, zrána slyšíš můj hlas,
zrána ti svěřuji své prosby a čekám na tebe.
5Ty nejsi Bůh, který by jednal zlovolně,
u tebe není vítáno zlo.
6Před tebou se nebudou vypínat potřeštěnci,
nenávidíš všechny, kdo jednají klamně.
7Ničíš ty, kdo mluví lživě.
Hospodin má v ohavnosti lidi krvelačné a lstivé.
8Ale já pro tvé hojné milosrdenství přicházím do tvého domu
a v bázni před tebou se klaním ke tvému svatému chrámu.
9Hospodine, veď mne ve své spravedlnosti
navzdory mým nepřátelům,
učiň přímou přede mnou svou cestu.
10Vždyť v jejich ústech není nic stálého,
jejich nitro vede k pádu, jejich hrdlo je otevřeným hrobem,
jejich jazyk mluví úlisně.
11Prokaž jejich vinu, Bože! Ať padnou ve svých záměrech!
Pro množství jejich přestoupení je sraz >k zemi,
vždyť se vzepřeli proti tobě!
12Ať se radují všichni, kdo se k tobě přimkli.
Ať navěky jásají a ty je budeš chránit.
Ať se z tebe veselí ti, kdo milují tvé jméno.
13Vždyť ty žehnáš spravedlivému, Hospodine.
Jako štítem jej obklopuješ svou přízní.
Můj vlastní překlad. © Břetislav Fajmon 2011
(můžete volně šířit s uvedením odkazu na tuto www stránku).
|
|
Komentářové poznámky
Břeťa Fajmon, 15.6.2010
Žalm 5 je žalozpěv, respektive prosba o pomoc a vysvobození (verš 3). V několika věcech se vrací k žalmu 1, kde byl "definován" spravedlivý jako ten, kdo jde po Hospodinově cestě (podle Hospodinových rad), a bezbožník jako ten, kdo po ní nejde. Obsahem žalmistovy prosby je nyní v žalmu 5 zhruba toto: "Hospodine, veď mne cestou své spravedlnosti a ochraň mně na ní!" (verš 9)
Podobně jako v žalmu 1 se zde opakuje motiv cesty (verš 9: žalmista jde po cestě k životu, do radosti (taky verš 12)), a taky se zde opakuje ten motiv, že ti, co jsou zlí, co působí bolest Hospodinu, neobstojí (verš 6: "tobě nesmějí na oči potřeštěnci" je ve starším českém překladu [6] překládán jako "před tvýma očima neobstojí" ti, co se chlubí) -- tento motiv je rozvinut více: Bůh svévolníky nenávidí (verš 6), vrhá do záhuby lháře a lstivé má v ohavnosti (verš 7).
Taky je zde v návaznosti na žalm 1 přidán nový rozměr (nebo možná rozvinutí), že totiž tito zlí jsou žalmistovi léčkou -- ať už tím, co říkají (verš 7: lživě mluví; verš 10: na jejich ústa není spolehnutí; na jazyku samé úlisnosti (= klam); nebezpečí je v tom, že spravedlivého svádí z cesty?), nebo tím, co dělají (verš 7: prolévají krev a jednají lstivě -- usilují žalmistovi o život?). Ti, co nejdou po Hospodinově cestě, jsou léčkou těm, co po ní jdou. Tento rozměr je dále v žalmech rozvíjen, např. v žalmu 10.
Žalmista se skrývá v Hospodinu (tuto myšlenku jsem vzal např. z překladu [6], který ekumenický překlad z verše 12 "ať se zaradují všichni, kteří se k tobě utíkají" překládá "i zaradují se všichni, kdo se v tobě skrývají"). Je to motiv ze Ž 2,12 (podobný rozdíl mezi českým ekumenickým a doslovným hebrejským překladem), kde se lidé skrývají pod ochranu Bohem ustanoveného krále. Nyní v žalmu 5 se lidé skrývají v Bohu, pod ochranou Boha. Ve třináctém verši je tato myšlenka dotažena do konce: Hospodinova přízeň a požehnání je zároveň ochranným pancířem před nepřáteli.
Gerald Wilson ([5]) upozorňuje na kontrast, který se ztrácí asi ve všech překladech hebrejštiny: zatímco verš 11 mluví o "hojných nevěrnostech" bezbožníků, verš 8 zmiňuje Hospodinovo "hojné milosrdenství", díky kterému může žalmista přicházet před Boží tvář a žít před Bohem.
Craig Broyles ([7]) uvádí jako silný argument podobnost motivů Žalmu 5 se Ž 15 a Ž 24, což jsou žalmy mluvící o vstupu do chrámu, do Hospodinovy přítomnosti. Proto i Žalm 5 by se dal brát jako liturgický žalm při vstupu do chrámu (verš 8). Souhlasím s touto podobností, ale osobně si myslím, že stále zde zůstává kromě radosti z Boha (tříkrát zmíněno ve verši 12) i prosba o ochranu i vedení. Myslím si to ze dvou důvodů - jednak žalmista ve verši 3 prosí o pomoc (nikoli jen o milost být s Bohem), a druhak verš 9 podle mne nemluví o napřímení cesty ke chrámu, ale je to modlitba vyřčená v chrámu (v chrámu se lidi dovídali Boží zákon, Boží cestu spravedlnosti, dotazovali se na Jeho vůli, jak o tom koneckonců mluví i Ž 24,6). Respektive i pokud je daná modlitba vyslovená mimo chrám, mám za to, že verš 9 je skutečně prosbou o vedení životem obecně. Pak dává dobře smysl i navázání ve verši 10, kdy žalmista pokračuje, že spolehlivá slova se nedozví od bezbožníků.
Peter Craigie ([2]) navrhuje, že zaměření na bezbožníky nemusí znamenat obecný ani konkrétní odkaz na druhé, ale je součástí žalmistova sebezkoumání při přicházení k Bohu. Osobně souhlasím minimálně v tom, že žalmista se nechce stát jedním z nich.
Nejlepší bude zakončit větou Dana Drápala ([1]): Žalmista "nepotřebuje teologizovat, potřebuje vylít své srdce".
následující: Žalm 6
| |