|
Efezským:
úvodem Efezským 1 Efezským 2 Efezským 3 Efezským 4
vznik a autorství stručně obsah poselství přehled literatury Souhrnně v pdf souboru: Poznámky |
Komentářové poznámkyBřeťa Fajmon, 27.4.2010 Ef 5,1-5: V těchto slovech vidíme motivaci pro náš život v lásce: "jako milované děti" (verš 1) – máme dál předávat tu podstatu našeho vztahu s Otcem, kterou je jeho láska. Verš 3 silně naráží na Ef 4,19 a uvádí další příklady jednání "starého člověka" v kontrastu s jednáním, které pramení z Boha: e) (číslování započato v poznámkách k Ef 4,25-32) chamtivost (verš 3) jako souhrnné označení veškeré chtivosti je dáno do kontrastu s díkůčiněním a vděčností (verš 4); f) smilstvo a nevázanost v oblasti sexu je pak dále v Ef 5,22-33 dáno do kontrastu s věrným životem v manželství; g) další příklad nevázanosti je v Ef 5,18-21, kde opilství je dáno do kontrastu s s naplněním Božím Duchem (vzájemné duchovní povzbuzení, písně, díkůvzdání, vzájemná podřízenost). Zdá se, jako by f),g) byly konkrétními příklady kontrastu e). Sprostota, hloupé řeči a narážky (verš 4) dále rozvíjejí buď téma bezuzdnosti v oblasti sexu, nebo navazují na Ef 4,29 ve věci našich slov. I když kapitoly 4,5,6 dopisu Efezským lze považovat za ucelené pojednání o křesťanské etice, určitě seznam etických kontrastů uvedených v tomto listu není vyčerpávající – ale u mnoha negativních etických činů se objevuje nenasytnost (Ef 4,19) či chamtivost (Ef 5,3) jako hlavní motiv (to ukazuje na bezuzdnost, na život bez hranic v etické oblasti). Protipólem je "život z Boha" (řečeno pomocí Ef 4,18), jemuž dává hranice charakter Boha Otce – vděčnost (Ef 5,4; Ef 5,20) a skutky, které připravil Bůh (Ef 2,10; a právě teď je aktuální i oddíl Ef 5,8-9). Ef 5,6-14: Pavel pokračuje opět připomínkou proměny, která nastala v životě jeho adresátů (nejlépe vyjádřeno v Ef 2,1-10) – nyní ovšem používá další obraz, a sice obraz světla a tmy (Ef 5,8): dřívější jednání (a podstatu) "starého člověka" nazývá tmou, nynější proměněné srdce (a přetvoření do části Kristova těla) nazývá světlem. Vyzývá své adresáty, aby žili v souladu s tou novou podstatou své přirozenosti, kterou "v Kristu" získali (Ef 5,8-10). Silně doporučuji přečíst Jan 3,16-21 – to je oddíl, kde se také mluví o kontrastu světla a tmy. Je tam řečeno podobně jako zde v listu Efezským, že vystavení skutků tmy na světlo je do velké míry bolestivé (Ef 5,11-12), ale vede k nazvání věcí pravým jménem (Ef 5,13) a k proměně. Verš Ef 5,14 je revoluční a dobře by mohl být volně přeložen jako "vše, co je osvětleno a vyjasněno, se stává světlem". Pavel zde (podle [3], str. 372) připomíná svým adresátům, že ti z nich, co dovolili Bohu, aby osvětlil jejich srdce, prožili pak proměnu tohoto srdce a sami se stali světlem. Druhá polovina verše 14 dokumentuje, že v duchovním slova smyslu lze proměnu srdce Pavlových adresátů označit za vzkříšení (opět téma veršů Ef 2,4-6). Pravděpodobně se jedná o myšlenky ze starozákonní knihy Izajáš, verše Izajáš 26,19 a Izajáš 60,1, a možná ještě Izajáš 52,1 (viz [3], str. 375: asi to není překvapující vzhledem k tomu, že existují i další paralely: Ef 2,13.17 a Iz 57,19; Ef 4,30 a Iz 63,10; Ef 6,14-15.17 a Iz 59,17 (a možná i 11,5; 52,7)), ale místo "Hospodinova sláva vzešla nad Tebou" Pavel říká: "zazáří ti Kristus". Ef 5,15-21: Když Pavel v Ef 4,25--5,18 předložil svým čtenářům (respektive posluchačům, protože v jeho době byly listy na shromáždění křesťanů nahlas předčítány) některé kontrasty mezi životem "bez Boha" a "s Bohem" (či "bez Krista" a "v Kristu"), vyzývá je, aby rozeznali "moudrost" (Ef 5,15), kterou jim Bůh svěřil (podle [3]: moudrost zde znamená porozumět "tajemství", o kterém se v dopise Efezským píše – tajemství Kristovo, tajemství evangelia), a žili v souladu se záměry Boha a Ježíše Krista (Ef 5,16-17). Výzva k naplnění Duchem (buďte naplňováni Duchem, kterou jsem volně přeložil (Ef 5,18) jako "nechte se Duchem uvádět do plnosti"), je pouze vyvrcholením zmínek o plnosti (Ef 1,23 ... církev je plností Krista; Ef 3,17-19 ... Pavel se modlí, aby křesťané prožívali plnost Kristovy lásky a byli naplnění plností Boha; Ef 4,11-13 ... Ježíš Kristus vede křesťany, aby dorůstali do plnosti Krista), a ukazuje tedy stejným směrem: aby křesťané skrze Ducha dorůstali do plnosti Krista a plnosti Boha. Tato plnost (respektive růst k ní) se bude projevovat vzájemným povzbuzením písněmi s duchovním slovem, chválením Pána (Ef 5,19), vděčností Bohu (verš 20) a podřízením se těm, kteří jsou ve vyšším postavení (verš 21) (když se jedná o plnost, tak zřejmě popis této plnosti ani v těchto slovech páté kapitoly není úplný, ale naznačuje spíše některé průvodní znaky na cestě k této plnosti :-)). Pavel dále uvádí tři příklady pozice podřízené vyšší pozici: manželka podřízená svému manželovi (Ef 5,22-24), dítě podřízené svým rodičům (Ef 6,1-3), otrok podřízený svému pánovi (Ef 6,5-8). Okamžitě po povzbuzení dané podřízené role ovšem Pavel oslovuje nadřízenou roli a povzbuzuje i ji, aby i ta vytrvala ve skutcích, které pro tuto roli připravil Bůh (Ef 5,25-33 ... povzbuzení manžela ve vztahu k manželce; Ef 6,4 ... povzbuzení otce ve vztahu k dítěti; Ef 6,9 ... povzbuzení pána ve vztahu k otrokovi). Ef 5,22-33: Povzbuzení pro lidi v manželství: maželka je vyzvána k tomu, aby se svému manželovi podřizovala vždy (verš 24), tj. v každé oblasti svého života (cílem není pasivita nebo jednohlasnost, ale správná harmonie dvou lidí jako jednoho celku (verš 31), na rozdíl od dvou soupeřících stran). Motivem pro toto podřízení je obraz církve (= křesťanů spojených s Kristem), která se z lásky a vděčnosti podřizuje Ježíši Kristu (verše 23-24). Tato poddanost je nepodmíněná – děje se "Pánu" (verš 22), tj. i když manžel není "dokonalý jako Kristus", jeho manželka se mu podřídí z lásky ke Kristu. Cílem není naprosté sebezničení ženy, ale projevení lásky vůči svému manželovi – na druhé straně zde není řečeno, aby manželka mlčky trpěla manželovo chování, pokud je v nějakém ohledu ničivé (na tomto místě doporučuji knihu "Hranice v manželství", která mluví o tom, že ničivému jednání manžela se manželka musí bránit (a o rovnováze v této věci). Téměř jedním dechem je manžel povzbuzen k tomu, aby svou ženy miloval. Jako vzor je mu dán před oči Kristus, který vydal sám sebe za církev (verš 25), mluvil a mluví k lidem slova o svém vztahu lásky k nim (verš 26) a v budoucnosti přivede církev k životu bez jakékoliv poskvrny a vady (verš 27); už nyní o církev pečuje (verš 30). Proto manžel bude milovat svou manželku jako sebe sama (verše 28-29) a podobně jako Kristus se obětoval pro církev, manžel se obětuje pro manželku a zapře svá přání a zájmy (cílem není naprosté zotročení manžela jeho manželkou, ale to, aby manžel, který má roli vůdce, měl na mysli především pomoc své ženě – to, co je pro ni nejlepší). Jak manžel, tak jeho manželka mají tedy ve svém vzájemném vztahu být "obrazem Boha" – odrážet oboustranný láskyplný vztah mezi Kristem a církví, která je s Kristem jedno tělo. I když tento oddíl v dopise Efezským je důležitým slovem Nového zákona o manželství, vyvolává některé otázky a mnohé zde řečeno není (musí být doplněn dalšími biblickými místy, která mluví o vztahu mezi manžely, např. Matouš 5,27-32; Matouš 19,3-12) – Pavel na tomto místě pouze každé roli připomíná jednu klíčovou věc, která umožňuje a posiluje manželskou lásku. A možná oproti manželství nekřesťanů mají Pavlovi adresáti dvě věci navíc: a) mají nový důvod a cíl svého manželství, a sice zrcadlit ve svém vzájemném vztahu vztah lásky mezi Kristem a církví; b) mají další zdroje pro své manželství, a sice sílu a lásku, kterou mohou i pro svůj vzájemný vztah čerpat od Boha. Poznámka: při výkladu tohoto oddílu je v dnešní době používáno dvou odlišných přístupů: 1) princip rovnosti mezi mužem a ženou (anglicky: egalitarianism = rovnostářství, rovnost): tento princip říká, že mezi mužem a ženou neexistují rozdíly, co se týká rolí v manželství – že muž a žena mají v manželství naprosto rovnocenné pozice. 2) princip vzájemného doplnění mezi mužem a ženou (anglicky: complementarianism = doplnění): tento princip říká, manžel i manželka mají v manželství různé role, které se navzájem doplňují. Speciálně manžel je hlavou své manželky (manžel má v manželství vedoucí roli). Přístup 1) je dnes "politicky korektní", tj. jediný možný přístup uznávaný většinou dnešní společností – tento přístup vykládá oddíl Ef 5,21-33 ve stylu vzájemné podřízenosti, že totiž manželka se podřizuje manželovi jistým stylem, a manžel se zase podřizuje manželce jistým stylem (ale rozhodně není manžel vůdcem ve svém manželství). Osobně souhlasím spíše s pohledem 2), a to ze dvou důvodů: a) pohled 1) selhává při vysvětlení, v jakém smyslu je ve verši 23 muž hlavou své ženy (nebo žertovně význam tohoto verše podkopává, že muž je sice hlavou, ale žena krkem, který tou hlavou otáčí – zkrátka že hlava nemá v tomto obraze žádný přednostní význam před jinými částmi těla); b) v dalších dvou příkladech vztahu, kde se jedna strana má podřídit té druhé nadřízené (Ef 6,1-4 ... děti versus rodiče; Ef 6,5-9 ... otroci versus páni) jsou sice nadřízené strany vyzývány k uctivému jednání vůči stranám podřízeným, ale to nic nemění na faktu, že zůstávají nadřízené. Když tedy chceme brát Bibli jako slovo od Boha a věřit, že "manžel je hlavou manželky" = "má v manželství vedoucí roli", stejně i tak je dosti těžké tuto vedoucí roli manžela nějak popsat. Má manžel větší rozumové schopnosti? Nemyslím. Je emocionálně vyrovnanější? Težko říct, není to pravidlem. Je celkově silnější? I když je často fyzicky silnější než manželka, u psychické či emocionální síly tomu může být naopak. Je aktivnější než manželka? To je často mužská vlastnost – vstupovat do věcí, nemlčet, ale začít mluvit; ovšem nelze to považovat za pravidlo. Muži a ženy jsou prostě jiní, jinak přemýšlí, jinak cítí, ale nelze to dosti dobře popsat nějak zjednodušeně. Já osobně jsem si pro sebe vytvořil takový příměr, který se mi zdá, že nejlépe odpovídá realitě, kterou vidím kolem sebe (sám jsem svobodný): když manželství přirovnáme k autu, tak vedoucí roli manžela lze přirovnat k tomu, že manžel sedí za volantem, manželka na místě spolujezdce, a tyto dvě pozice si nemohou navzájem vyměnit, ani kdyby jeden či oba z nich chtěli. Zkrátka vedoucí role manžela v manželství je něco, čeho se nelze zbavit; pouze se s tím dá žít a bránit či pomoci tomu, aby auto někam jelo. Pro zdárnou cestu auta nestačí, že spolujezdec lépe zná cestu, či lépe vycítí těžkosti na cestě. Musí je řidiči sdělit. A nestačí jen věci sdělit, je potřeba je sdělit správným způsobem, který řidiči pomůže, nikoli jej vykolejí a způsobí nehodu. Podobně pro zdárné vedení manželství nestačí, že manželka je rozumnější, emocionálně zdravější, atd. Klíčové je, zda manželka dokáže jisté věci manželovi sdělit (a nebo jisté schopnosti, ve kterých je lepší, s ním sdílet). Tehdy může auto manželství jet ke správnému cíli tím správným způsobem. (Podařilo se mi tím příměrem vystihnout aspoň něco? Popsali byste to jinak?) |
Diskuse:
Vstup do diskuse: