|
Efezským:
úvodem Efezským 1 Efezským 2 Efezským 3 Efezským 4 Efezským 5 Efezským 6 vznik a autorství
přehled literatury Souhrnně v pdf souboru: Poznámky |
Stručný obsah listu do EfezuBřeťa Fajmon, 29.8.2010 Po úvodním oslovení (1,1-2) Pavel začíná děkovat Bohu a chválit ho za dary, které nám lidem svěřil v Kristu. Děkuje za odpuštění hříchů a přijetí u Boha, smíření s Bohem (1,3-7), a také za to, že Bůh ty, co navázali vztah s Kristem, drží pevně ve své ruce a už se jich nevzdá (1,7-14). Děkuje za víru lidí, kterým píše a o které slyšel (1,15-16) a modlí se za ně, aby více mohli znát, jak Bohu na nich záleží (1,17-18) a jak velká je jeho moc vůči nim (1,19). Říká, že stejnou mocí Bůh vzkřísil Ježíše Krista, se kterým jeho posluchači navázali nyní vztah (1,20-22), a tak nyní mají přístup ke všemu, co Bůh nabízí (1,23). Pavel připomíná svým čtenářům a posluchačům (dopis byl často předčítán nahlas širšímu okruhu lidí), že byli kdysi nyní ve vleku sebe sama, tohoto světa a Hospodinova duchovního odpůrce (2,1-3) – ale díky Boží moci jsou nyní ve spojení se vzkříšeným Kristem, takže mohou prožívat jeho péči a moc (2,4-7). Toto smíření s Bohem proběhlo ne na základě jejich dobrých skutků, ale na základě Hospodinovy milosti a lásky (2,8-9). Ale přesto nyní Bůh má pro ně připraveny skutky, ke kterým je volá (2,10). Říká jim, ať nezapomenou, že Hospodinovo odpuštění potřebují jak pohané (2,11-13), tak hebrejové (2,14-17), takže kdokoli může přijmout milost od Boha skrze vztah s Ježíšem Kristem (2,18). Jak hebrejové, tak pohané jsou součástí stavby, kterou Bůh buduje skrze duchovní spojení s Ježíšem Kristem (2,19-22). Pavel říká, že dostal nezaslouženou milost, když může šířit tu zprávu, kterou zrovna vykreslil (3,1-8) – že přístup k Bohu je umožněn skrze Ježíše Krista (3,9-12). Těžkosti v této jeho službě jsou pro něj spíše potvrzením pravosti jeho zvěsti než překážkou (3,13). Začíná znovu za své posluchače prosit (jeho dopis byl pravděpodobně čten na křesťanských bohoslužbách, a tak je více než dopisem – je modelem, který obsahuje vysvětlování, chválu i modlitby za druhé – v jednom dopise se setkáváme s různou náplní křesťanské bohoslužby): opět zmiňuje zejména témata ze své předchozí modlitby – prosí, aby mohli křesťané v Efezu a okolí získat sílu pro svůj život skrze spojení s Kristem (3,14-16) a aby plněji poznali jeho lásku (3,17-19); s důvěrou je svěřuje do péče toho, který v nich působí svou mocí (3,20-21). Pavel vyzývá své posluchače k životu tichosti, pokory (4,1-2) a jednoty (4,3-6). Tato jednota se ovšem neprojevuje v uniformitě neboli stejnosti všech, ale Bůh dal každému různé dary, kterými má k jednotě přispívat (4,7-13) – cílem je společně dorůstat do plnosti, ke které je volá Bůh (4,14-16). Vede je k tomu, aby odložili svůj život bez hranic (4,17-19) a plněji dorůstali do životního stylu, který není v rozporu s Bohem, ale naopak odráží Hospodinův charakter (4,20-24). Proto mají odložit lež a mluvit pravdu (4,25), vhodně řešit svůj hněv (4,26-27), odložit krádež a učit se naopak rozdělit s druhými (4,28), odložit všechny nevhodné způsoby řeči a učit se mluvit tak, aby každé slovo budovalo a pomohlo (4,29-32). Jako ti, co byli přijati do rodiny Boha, mají křesťané napodobovat Otce a žít v lásce (5,1-2). Jejich život nemá charakterizovat chtivost a zraňování druhých, ale spíš vděčnost (5,3-5). Ve vztahu s Ježíšem Kristem jsou spojeni se světlem (5,6-8), a jejich skutky nyní mají toto světlo odrážet (5,9-11). "Skutky tmy" mají být napomenuty – nikoli s cílem pošpinit druhé, ale s cílem přivést druhé k životu, do kterého svítí Ježíš Kristus svým světlem (5,12-14). Každý člověk je vyzván k tomu, aby rozeznal, že to, co bylo právě řečeno, je voláním Boha i Ježíše Krista, a pak má ze síly Božího Ducha dorůstat do této plnosti a společně se k ní navzájem povzbuzovat (5,15-21). Pavel pak vyzývá ženy, aby se podřizovaly svým manželům, jako církev se podřizuje Kristu (5,22-24), a vyzývá muže, aby milovali své manželky, jako Kristus miluje svou církev (5,25-33). Dále Pavel vyzývá děti, aby ze síly, kterou dává Ježíš Kristus, poslouchali své rodiče (6,1-3), a pak vyzývá rodiče, aby nevychovávali děti samoúčelně, ale učili je životnímu stylu, ke kterému vede Ježíš Kristus (6,4). Pokračuje výzvou pro otroky (dnes bychom tuto výzvu mohli vztáhnout na podřízené), aby své pány (dnes bychom toto označení mohli vztáhnout na nadřízené) poslouchali ne naoko, ale s vědomím, že jejich práci vidí Bůh, který jim dá konečnou odměnu (6,5-8). Podobně pozemským nadřízeným připomíná, že v nebi mají i oni Pána, kterému jsou podřízeni – a budou se mu zodpovídat z toho, jak jednali vůči svým vlastním podřízeným (6,9). Pokračuje výzvou pro všechny, aby hledali sílu ke všem těmto konkrétním činům u Pána Ježíše Krista (6,10). Protože nežijeme jen ve fyzikálním světě, ale podstatou reality je i svět duchovní (6,11-12), Pavel ví, že vytrvat ve skutcích, ke kterým vyzývá, nebude snadné, a že jen Ježíš Kristus, vyvýšený jako Pán nad veškerými duchovními bytostmi, nám k takovému životu může dát sílu; proto volá i k vytrvalé modlitbě za sebe i za všechny ostatní, kteří chtějí žít právě nastíněné dobré skutky (6,13-18). Pavel prosí také o modlitby za sebe – nikoli aby byl uvolněný z vězeňského řetězu, ale aby byl uvolněný jeho jazyk a mluvil dobrou zprávu o Boží milosti, kdykoli ho k tomu Bůh povede (6,19-20). Celý dopis je poslán po Tychikovi, který má říci adresátům, co je s Pavlem, a povzbudit jejich srdce (6,21-22). Pavel končí svůj dopis modlitbou za pokoj, víru, lásku a milost od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista pro své čtenáře a posluchače. následující: Pokus o vystižení poselství listu do Efezu Diskuse: Vašek, přidáno 2010-11-03 13:16:19 Bůh má rád, když Ho chválíme za Jeho neskutečně zdařilé dílo (i když dnes už je to trochu dost zdevastované námi lidmi), když Mu děkujeme za vše krásné, čím nás obklopuje a obdařuje. Taky je mi moc dobře, když vím, že On jediný mě zachránil v jeho milovaném Synu Ježíši Kristu. Tím je pro mě svět zase o trošinku srozumitelnější v jeho neskutečně obdivuhodném i někdy dost záhadném fungování. Jsme nyní ve spojení se vzkříšeným Kristem, takže prožívám Jeho neskutečnou péči o mě i druhé, osvobození z pout hříchu a vnímám neskutečně Jeho neomezenou moc. Je to často o boji uvnitř věřit tomu, ale i v těch těžkostech Ho stále vnímám, že On jediný je ten nejlepší a stále milující Bůh-Otec. Dorůstání do Boží plnosti je celoživotní cyklus, který mě příjemně osvěžuje, dodává mi sílu i moudrost skrze Ducha svatého a spojení s celou svatou Trojicí. Přeji každému, kdo tento můj příspěvek přečte, co nejhlubší zážitky v přítomnosti těch třech nebeských bytostí. Dopomohla mi k tomu také kniha Chatrč. Duch svatý není žádný výmysl a neschovává se za rohem, naopak proudí kolem nás, je dynamického charakteru, není prudký, ale naopak jako mírný, svěží vánek. Hezké prožívání v jejich přítomnosti! Vstup do diskuse: |