Efezským - poselství

Efezským:

úvodem

Efezským 1
Efezským 2
Efezským 3
Efezským 4
Efezským 5
Efezským 6

vznik a autorství
stručně obsah

poselství

přehled literatury

Souhrnně v pdf souboru:

Poznámky

Pokus o vystižení poselství listu Efezským

Břeťa Fajmon, 29.9.2010

Jak staré knihy máte v knihovně? Nemám na mysli, jak ošuntělé vydání té které knihy máte, ale jak dávno je tomu, co danou knihu psal její autor – bez ohledu na to, že v knihovně máte třeba o sto let mladší, nové vydání jeho knihy.

Tolkienův Pán prstenů je zde už více než padesát let (vyšel roku 1954)!! Karel Čapek vydal svou Věc Makropulos už téměř před devadesáti lety (roku 1922)! Quo vadis od Henryka Sienkiewicze je zde už od roku 1896!! Anna Karenina (Tolstoj) byla vydána roku 1878. Ovšem některé knihy čteme, aniž si uvědomujeme, že byly napsány už před mnoha lety. Příhody Toma Sawyera a Huckleberryho Finna (Mark Twain) lze číst už od roku 1884! Pohádky Hanse Christiana Andersena jsou většinou už starší 150 let (vznikaly kolem roku 1850, ve stejné době, jako sesbírala své pohádky Božena Němcová)!! Pohádky bratří Grimmů byly sepsány kolem roku 1820. Mnohé další pohádky (či příběhy) jsou zde také už několik století – jejich autoři do nich sepsali, nebo možná shromáždili obrazy a pravdy, které většinou chtějí vést k moudrému přístupu k životu, nebo aspoň předat pravdivý pohled na život (i když se například jedná o příběhy vymyšlených bytostí, témata jsou vzata z našeho, reálného světa).

Možná jste také někteří četli knihy Julese Verna – tento autor psal kolem roku 1850!! Snil tehdy sen o technické vyspělosti a pokroku, a mnohé z jeho snů jsou dnes už dlouho skutečností (Dvacet tisíc mil pod mořem ... ano, to lidstvo asi zvládlo; Na kometě ... komety máme už obšlápnuté, ale lidská posádka tam tedy ještě asi nebyla; Cesta do středu země ... to se zřejmě asi ještě neuskutečnilo, je to moc finančně náročné :- Ocelové město ... v našem světě se sto let po Vernově románu odehrály v Hirošimě a Nagasaki mnohem horší scénáře, než o kterých psal).

Cestou zpět do literární minulosti bychom určitě neměli minout Williama Shakespeare – je ostuda, že ve svých čtyřiceti letech se musím přiznat, že od Shakespeara jsem ještě nic nečetl! Teda jaksi si nejsem jistý, ale pokud ano, tak to bylo v rámci povinné četby a nepamatuji si ani jednu myšlenku kromě věty "To be or not to be, that is the question", kterou vyslovil Hamlet (v překladu J. V. Sládka myslím "Být či nebýt, to je, oč tu běží"). Dlužno říci, že právě na Hamleta se chystám, na doporučení Roberta Blye (Hamlet v mnoha ohledech představuje proces zrání muže, jeho přechod z dětského či ženského světa do světa dospělého muže (Robert Bly: Železný Jan. Argo 2005; překlad originálu z roku 1990. O Hamletovi se píše ke konci kapitoly 3.)).

Kolik knih starších tisíc let čtete nebo jste četli? Které knihy přetrvaly celé desítky generací, ještě z doby, kdy nebyl knihtisk? Které knihy považovali jejich čtenáři za tak důležité, že si dali tu práci a opisovali je, aby mohly být předány následující generaci? Rád bych se nyní zaměřil na jedinou z těch písemností, které jsou zde už téměř dva tisíce let – na list Efezským. List Efezským, tento šestistránkový dopis apoštola Pavla poslaný křesťanům v dnešním Turecku někdy v roce 60 až 62 n.l. s cílem povzbudit je v jejich křesťanské víře, je součástí Bible, celé knihovny knih (v křesťanském základním kánonu přijímaném jako autorita všemi církvemi je těchto knih 66). List Efezským navazuje na některé věci, které jsou ještě mnohem staršího data – některé z knih Bible jsou také přijímanými hebrejskými spisy, jejichž vznik se datuje do doby kolem roku 1250 před naším letopočtem. List Efezským mluví o Bohu, který stvořil tento svět (první věta biblické knihy Genesis je tato: Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi). Tato tradice, obsahující dokumenty starší i tři tisíce let, je dnes velice ceněna, protože obsahuje slova, která jsou určena (či adresována?) každému člověku žijícímu na této zemi.

Člověk, který čte Bibli, začíná po nějaké době chápat, že kromě jeho osobního světa (jemu nejbližších lidí rodiny a přátel, kterých si váží a kteří si váží jeho) a světa společnosti či kultury (světa zaměstnání, sousedských vztahů, veřejného života, kde máme různé závazky a povinnosti) existuje ještě třetí rozměr tohoto života, a sice vztah k Bohu, který buduje své království, svou vládu, a volá každého člověka, aby se této jeho vládě poddal (toto dělení vnímání světa na tři sféry viz např. Richard Rohr: Skryté věci – Písmo jako spiritualita. Nakl. Cesta, Brno 2009, str 26-30). Tento třetí rozměr není nějak naprosto mimo naše ostatní dva světy, tedy svět osobní a svět společenský – Bůh spíše oba předchozí světy prostupuje, protože on stvořil jak naše nejbližší, tak tuto celou společnost. A také podřízení se Bohu nespočívá pouze v zážitcích mimo náš osobní či společenský svět, ale prostupuje obě tyto dimenze našeho života.

Jak tady tohle velké pozvání doplňuje list Efezským? Začíná mluvit o tomto velkém plánu Boha sjednotit vše, snad celý vesmír, do nového království harmonie a pokoje, a dodává tomuto poselství "křesťanský" rozměr – toto velké dílo proměny a přetvoření našeho života se má odehrát skrze Ježíše Krista:

Ef 1,10-11: Dal nám poznat tajemství své vůle, radostný záměr, který v Kristu zamýšlel odedávna, že naplní věky a sjednotí vše v něm – vše na nebi i vše na zemi.}

To připojení k Jeho království se odehrává skrze navázání vztahu s Kristem (a lidé, kteří toto pozvání přijali, jsou označeni jako církev). Setkání apoštola Pavla s Kristem bylo nedobrovolné – jako nepřítel křesťanů je pronásledoval a dával do vězení (viz Skutky 9), ale setkání se vzkříšeným Ježíšem Kristem jej upozornilo, že se nejedná o pohádku. Věřím, že podobné setkání se vzkříšeným Ježíšem Kristem dnes je přístupné každému z nás – možná ne tak dramatické jako to, které prožil apoštol Pavel, ale stejně pravdivé a skutečné, stejně potvrzující a dokazující, že Bůh svá slova v Bibli k nám lidem myslí vážně. Toto setkání se může odehrát skrze návštěvu setkání křesťanů, skrze čtení Bible, skrze jakoukoli událost, nebo třeba jen v tichosti naší mysli – najednou víme, že Ježíš Kristus skutečně vstal z mrtvých, a smrt nad ním už nemá moc, a že on žije věčně. Žijeme ve svých dvou světech – světě svého osobního života, a světě své okolní společnosti a kultury – a najednou "se nám otevřou oči" a vidíme do toho třetího světa, ve kterém je králem Ježíš Kristus.

Ef 2,5: Bůh nás obživil spolu s Kristem, když jsme byli mrtví ve svých přestoupeních – milostí jste zachráněni od Božího hněvu.

Setkání se vzkříšeným Kristem nás nenechá stejné – i v nás samotných je něco "vzkříšeno z mrtvých". Začínáme vidět svůj hřích, svou nedostatečnost, a možná pak pro nás "ožije" zpráva o tom, že Bůh odpouští – a že toto odpuštění se děje skrze téhož vkříšeného Ježíše Krista (nechci nějak říkat, že Bůh nás musí zastavit slepotou a hlasem z nebe, jako to udělal v případě Pavla (viz Skutky, kapitola 9), i když Bůh může promluvit takto náhle. Líbí se mi totiž i pohled Richarda Rohra (Skryté věci, v duchu str. 18): "zkusme s četbou Bible strávit čtyři roční období – to je osvědčený způsob zjistit, zda k nám skrze ni Bůh promlouvá". Někdy Bůh může v našem životě mluvit pomalu, ale jistě. Také někteří jsou zklamaní, že jim křesťanství tak rychle nepomůže z jejich vlastních problémů, jak by chtěli – přesto pokud se setkali se vzkříšeným Ježíšem Kristem, zůstávají s ním nikoli proto, že je jim okamžitě pomoženo, ale protože vědí, že Ježíš Kristus je skutečnost a realita. Přesto věřím, že Ježíš Kristus nás chce vyvést z našich aktuálních potíží a přivést k životu jiné kvality.

Možná na tomto místě je vhodné zopakovat skvělá slova Johna Stotta ([2], str. 119), která komentují Ef 3,17-19 ("Prosím, abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli společně se všemi svatými pochopit, co je šířka a délka, výška a hloubka – poznat Kristovu lásku"): 'Různí komentátoři varují, že je nezdravé brát doslova šířku, délku, výšku a hloubku. Navzdory tomu se mi zdá říci, že Kristova láska je dost "široká", aby zahrnula celé lidstvo; dost "dlouhá", aby přetrvala věčně; dost "hluboká", aby zasáhla i toho nejhlouběji padlého hříšníka; a dost "vysoká", aby jej vyvýšila do nebe.'. Přestože mnoha věcem nerozumíme, začíná se nám odkrývat opona, za kterou neviděl Hamlet.

List Efezským je o těchto lidech, kteří prožili setkání se vzkříšeným Ježíšem Kristem a navázali s ním vztah. Pavel těmto lidem píše a modlí se za ně, aby mohli hlouběji prožít a porozumět, co to všechno znamená.

Ef 3,14-17: Kvůli této dobré zprávě tedy skláním svá kolena před Otcem, který dává život celé své rodině na nebi i na zemi, aby vám z bohatství své slávy dal zesílit skrze svého Ducha na vnitřním člověku, takže Ježíš Kristus bude skrze víru přebývat ve vašem srdci.

Pavel ve svém dopisu do Efezu ukazuje některé obrazy, které pomáhají pochopit podstatu církve. Jedním z nich je obraz těla: zůstáváme žít ve svém osobním a společenském světě, ale díky vztahu s Ježíšem Kristem vytváříme spolu s ním a s dalšími křesťany nový organismus, "tělo, jehož hlavou je Kristus" – začínáme ve svém životě uskutečňovat věci, ke kterým nás nevede ani náš osobní, ani společenský svět, ale On.

Ef 4,16: Z Krista celé tělo, pevně spojené, roste a buduje se v lásce – skrze každý spoj dodávající živiny a skrze každou část, která přispívá podle svěřené míry.

Dalším důležitým obrazem církve v listu Efezským je obraz něvěsty, kterou si vyvolil její ženich, usiloval o ni a připravil vše pro den svatby. Tento den svatby je v biblické knize Zjevení stanoven na dobu druhého příchodu Ježíše Krista (který je ženichem) na tuto zem.

Ef 5,25-27: Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, aby ji posvětil a očistil obmytím vodou a slovem a přivedl k sobě církev slavnou, bez vady či vrásky, aby byla svatá a bez poskvrny.

V závěru listu apoštol Pavel, dobře si vědom toho, že dobré myšlenky by mohly zůstat jen ideály, vyzývá své čtenáře k tomu, aby všechna slova listu uvedli do života ve svém vztahu k Ježíši Kristu:

Ef 6,10: Hledejte tedy zmocnění u Pána, najděte svou sílu v jeho síle.

Etické výzvy a ideály prezentované v dopisu Efezským nejsou ničím výjimečným v běžné společnosti; výjimečným je vztah se vzkříšeným Kristem, který dává důvody a sílu k takovému životu. Přeji každému čtenáři těchto řádků, aby sílu a lásku ve vztahu k Bohu, jak o tom mluví list Efezským, prožíval ve svém životě.

následující: Efezským - literatura

Diskuse:

Vašek, přidáno 2010-11-03 13:03:58

Ef 2,5: Bůh nás obživil spolu s Kristem, když jsme byli mrtví ve svých přestoupeních – milostí jste zachráněni od Božího hněvu.

Ano, smrt je taky dobré téma, které vede ke smyslu bytí na této planetě. Jak si občas přeji zemřít (hlavně ve stresu, kdy mě celý svět sejří). To umírání je výborné téma pro každého. Kristus nás vybízí, abychom umřeli těm starým věcem a našim hříchům a v tomto verši máme jistotu obživení s Kristem. To je něco úžasného. Vznáším se pak aspoň na chvilku nad zemí, než mě zase spoutá gravitace a další můj hřích :-(

Vašek, přidáno 2010-11-03 13:24:14

Ef 1,10-11: Dal nám poznat tajemství své vůle, radostný záměr
Bůh je nevyzpytatelný ve svém jednání, co však poslední dobou vnímám v Jeho přítomnosti či na bohoslužbách nebo při jiných křesťanských akcích je ten radostný záměr s námi. Totiž byl jsem hodně smutný z toho, co se stalo doma před už skoro 2i lety s mým tátou. Naštěstí ještě žije, i když je postižený.
Radost vnímám v odpočinku u samotné Boží svaté Trojice. Ta mě těší, rozveseluje mou zraněnou a občas vyčerpanou mysl, krásnejma ujištěníma, že mě má opravdu moc rád a záleží mu na mně. Kéž to můžeš poznat i ty, který Boha neznáš. Poud chceš, tak mě kontaktuj na mejlu: vholub73@seznam.cz. Ze své vlastní zkušenosti, po mnoha zklamáních z druhých lidí, nacházím vždy největší a nejhlubší pochopení u svaté Boží trojice (nejvíc vnímám teda Jošuu a Sáraj - Ježíše a Ducha sv., ty první názvy jsou z knihy Chatrč). Neskutečně ukrytá tajemství v Bohu, jsou křesťanům občas odtajňována ne v nějakém mystickém pojetí, ale v každodenních situacích, kdy je mu těžko či naopak zas třeba i lehce :-)

Vašek, přidáno 2010-11-03 13:28:11

to Břeťa: dej tam nějakej těžší početní příklad vůči spamu, třeba násobení či dělení do sta :-))) Každopádně je to moc hezký úvod i komentář k této krásné knize o Boží milosti a dobré zprávě, co jsme ve vzkříšeném Kristu. Díky za tvou námahu!

Vašek, přidáno 2010-11-03 13:32:41

3,17-19 \"Prosím, abyste byli zakořeněni a zakotveni v lásce.\"
Toto je mou modlitbou při sjednocení dnešní trochu moc roztříštěné církve. Kéž bysme my křesťané, vč. mě malého služebníka, jsme byli pořádně ukotveni v Ježíšově a Otcově lásce a jeho neutuchající péči o každého z nás. Tak zapouštějme dosti hluboko naše vlastní kořeny, aby nepřišla ,,vichřice\" a nevykořenila nás.

Břeťa, přidáno 2010-11-10 11:19:35

Vašku, díky za reakce, Chatrč jsem ještě nečetl, ale vím, o co se jedná a vyprávění druhých. Ano, Ef 3,17-19 je takovým vrcholem toho listu. Ef 1,10-11 je důležitý začátek - Bůh má své záměry s tímto světem, a je aktivní v jejich uskutečnění, i když nám to tak třeba nepřipadne a chtěli bychom, aby byl aktivní víc. Sčítání stačí - prosím nic složitějšího po mně nechtěj :-

Vstup do diskuse: