Matouš 03–043 1Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: 2"Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." 3To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: `Hlas volajícího na poušti:4Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. 5Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, 6vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít. 7Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? 8Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. 9Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham!´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. 10Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. 11Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 12Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm." 13Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. 14Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?" 15Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil. 16Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. 17A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil." 4 1Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. 2Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. 3Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby." 4On však odpověděl: "Je psáno: `Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.´" 5Tu ho vezme ďábel na do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu 6a řekne mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: `Svým andělům dá příkaz7Ježíš mu pravil: "Je také psáno: `Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.´" 8Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu 9a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." 10Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: `Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.´ 11V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho. 12Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. 13Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím, 14aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: 15Země Zabulón a Neftalím,17Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." 18Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. 19Řekl jim: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." 20Oni hned nechali sítě a šli za ním. 21O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je. 22Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním. 23Ježíš chodil po celé galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. 24Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je. 25A velké zástupy z Galileje, Desetiměstí, z Jeruzaléma, Judska i ze Zajordání ho následovaly. Český Ekumenický překlad, zveřejněno se souhlasem České Biblické Společnosti. |
Komentářové poznámkyBřeťa Fajmon, 10.11.2009 Matouš 3: Mt 3,1-15: Asketa Jan Křtitel, který se živil kobylkami a žil jako poustevník, začal vést lidi ke "křtu pokání". Pokání - řecky metanoia = změna mysli - se do češtiny překládá většinou jako "obrácení". Lidi k němu přicházeli, vyznávali své hříchy a "obraceli se" k jinému životu - k životu, ve kterém očekávali království nebeské, které se podle Janových slov blížilo. Nevím, zda je moje chápání zde stoprocentní, ale představuji si křest tak, že lidi svým ponořením do vody Jordánu vyjadřovali vůči Bohu prosbu o odpuštění (že ponořením pohřbívají svůj hřích) a svým vynořením z vody svou prosbu o záchranu k novému životu (že nyní chtějí žít nikoli sami sobě a svým představám, ale Bohu - objevovat jeho plán pro svůj život). Proto byl Jan velmi překvapen, když za ním přišel Ježíš, protože věděl, že Ježíš žádné obrácení k Bohu nepotřebuje (protože se nikdy ve svém životě od Boha neodvrátil). Ale Ježíš svým křtem pouze potvrdil to, k čemu se již předtím rozhodl - své naprosté vydání Bohu Otci, svou ochotu být mu k dizpozici v tom, k čemu byl povolán. Mt 3,16-17: Událost při křtu Ježíše je střípkem přispívajícím našemu porozumění učení o Boží Trojici: Bůh Otec řekl z nebe: "Ježíš je můj Syn". A Duch na Syna sestoupil. Jasně se mluví o třech různých osobách -- Otci, Synu, Duchu. Holubice je pouze symbolem té třetí osoby - Ducha - která zprostředkuje spojení a vztah mezi Otcem a Synem. Symbol holubice možná naráží na holubici z Genesis 8,8-12, kde ji Noe vypustil na prahu nového života po potopě -- podobně Bůh Otec vysílá Ducha na prahu nového věku, který souvisí s osobou Ježíše. Jak rozumět slovům "Toto je můj Syn, kterého jsem si vyvolil"? Někteří si mysleli, že zahřmělo - ti nemají o čem se bavit ... :-) Někomu jinému se v této větě možná ozývají slova, která byla prorokována o několik století dříve a která teď hlas z nebe oživuje:
Pokud hlas z nebe ve "vyvoleném" vidí (a věřím, že vidí) služebníka, jehož příchod předpovídal Izajáš, tak v Ježíši je zde víc než jen další prorok. V tomto tichém muži, kterého si dějiny za jeho života moc nevšimnou, příchází Mesiáš, který bude uplatňovat právo a soud pro všechny lidi a státy světa. V těch citovaných slovech je pro mne jedno takové osobní poselství, že totiž Hospodinův Mesiáš "nedolomí nalomenou třtinu a nezhasí čadící knot". Nedolomí někoho, kdo už je zlomený, kdo už nevydává žádné světlo, ale naopak jej "zapálí" - to je zvláštní soud, zvláštní spravedlnost ... :-) Matouš 4: Mt 4,1-11: Tato kapitola začíná mluvit o tom, že Ježíš nebyl potvrzený jako Král jen svým původem (pocházel z toho správného rodu ... :-)) a hlasem z nebe (už se nejedná jen o historický původ, ale zazněl hlas!!), ale i svým srdcem, svým charakterem. Řečeno ke studentům, složil ty zkoušky, ve kterých jsme my všichni propadli - byl pokoušen od ďábla, ale jako JEDINÝ (jediný v celé historii) obstál. Doporučujícím dopisem, tím důvodem, proč bychom měli naslouchat Ježíši, je nejen jeho původ nebo totožnost, ale i jeho charakter. Bylo to tehdy zvláštní setkání na poušti - setkal se zde Boží Syn (viz Mt 3,17) oddaný Bohu Otci s ďáblem, Božím nepřítelem, rozhodnutým mařit Bohu záměry. Praktikuje tedy na Ježíši něco, co křesťané nazývají "pokoušení" - chce přivodit, aby Ježíš padl, selhal ve svém poslání a životě. V prvním pokušení ďábel chce po Ježíši, aby proměnil chleba v kamení. Vtip této zkoušky je v tom, že Ježíš v budoucnu několikrát zázračně nasytí druhé lidi, promění vodu ve víno, a tak dále - zkrátka prokáže moc, která je nevídaná. Proč by tedy teď neproměnil kamení v chleby, když to není žádný nadstandard, jenom věc, kterou nutně k životu potřebuje? Není to přece pečený losos na zelenině, jen trocha chleba, kterým zasytí prázdný žaludek. Problémem tohoto pokynu je to, že jej Ježíši nedává Bůh Otec, ale ďábel. Ježíš zde (na rozdíl od Adama a Evy v Gn 3) svou odpovědí prokazuje, že i v tak drobné a osobní věci nutné pro život není pro něj nejdůležitější jeho hlad, ale to, jakým způsobem chce Otec (nikoli ďábel), aby tento hlad zahnal. A nebo možná ještě víc - Ježíš právě v té chvíli prožívá blízký vztah s Otcem a v souladu s tím očekává ještě mnohem víc, že totiž se o jeho hlad postará Otec. Že Otec jen řekne slovo, a možná se najednou zázrakem na poušti objeví k nasycení něco, co ani nikdo nezná, nemusí to být zrovna chleba. A třeba to může být i ten losos na zelenině ... :-) Ano, Ježíš bude v budoucnu dělat zázraky, ale jen tehdy, až je po něm bude chtít Otec. A někdy zase Ježíš neudělá nic a bude pouze čekat na Otce. V tom je dokonalá poslušnost, dokonalé vydání Syna Otci... Dobře rozumím tomuto prvnímu popsanému pokušení. Mám někdy pocit, že když mám do něčeho chuť (a ani to nemusím moc potřebovat ... :-)), tak se do toho rychle bez přemýšlení pustím. Na druhé straně když se mi do něčeho nechce, tak si říkám: "Chce to vůbec po mně Pán Bůh?" A protože zpravidla neslyším žádný hlas z nebe, neudělám nic. A tak nejsem často příkladem víry, protože nedělám to, co chce Bůh, ale to, co mne baví. Nechci říct, že Pán Bůh po nás chce věci, které jsou nám z duše odporné - právě naopak, on mění naše srdce, abychom dělali ty správné věci ne z donucení, ale s láskou. Chci jen říct, že my lidi jsme tak často zaneprázdněni děláním toho, "co potřebujeme", že už nám nezbývá čas "se nasytit" tím, co pro nás připravil Bůh. [6], str.112: Ježíšův hlad nás přivádí k první z řady ironických skutečností, na které Matouš výslovně či skrytě naráží: Ježíš má hlad (verš 2), ale sytí jiné lidi (14,13-21; 15,29-39); je unavený (8,24), ale nabízí ostatním odpočinek (11,28); je Králem Mesiášem, ale platí daň (17,24-27); je označován za ďábla, ale vyhání démony (12,22-32); umírá smrtí hříšníka, ale přišel, aby zachránil svůj lid z jejich hříchu (1,21); je zrazen za 30 stříbrných, ale dává svůj život jako výkupné za mnohé (20,28); sám neučiní z kamenů chléb (4,3-4), ale dává své vlastní tělo jako chléb pro lidi (26,26). Ďábel přichází s druhým pokušením, ve kterém nabádá Ježíše, aby skočil z chrámu střemhlav dolů. Přitom se zde ďábel vyjevuje jako velmi zbožné stvoření, protože cituje Bibli - to, co dříve kdysi řekl Bůh a co bylo zaznamenáno jako slovo Boha pro další generace. Podívejme se trochu blíže na "modlitbu", jejíž část je citována v Mt 4,6:
V tomto žalmu se skutečně mluví o zvláštní ochraně pro "spravedlivého" (na rozdíl od "svévolníka") od nebezpečí, která na něj číhají, ale neříká se zde, že by spravedlivý měl této ochrany zneužívat ke svému vlastnímu rozmaru. To je velké poučení i pro nás v dnešní době - spíše než abychom se z Bible učili o Hospodinových záměrech, používáme někdy Boha jen pro své vlastní nápady a ptáme se, "co z toho budeme mít", místo abychom přemýšleli o tom, co je pravda. Někdy v našem srdci bývá víra, která pouze Boha "využívá" ke svému prospěchu. Ale Ježíš v této situaci reaguje správně. Nepotřebuje zkoušet Boha, aby viděl, zda Otec udělá skutečně to, co slibuje v Bibli. Syn Otci věří - ví, že Otec jej zachrání třeba i před smrtí, dostane-li se do situace, kdy to bude nutné, ale teď nepotřebuje žádný důkaz "nasucho". Ví, že právě zde leží rozdíl mezi vírou a pokušením - nechce prostě jen "zkoušet" různé věci a jednat, jako by Bůh byl tím, kdo mu má sloužit, ale spíše trpělivě zvažuje, k čemu jej volá Bůh. V Mt 4,9 nastupuje poslední pokušení, kdy ďábel chce dát Ježíši všechna království světa. No, ve skutečnosti asi ďábel přichází s křížkem po pohřbu, protože není tím prvním, kdo Ježíši slibuje všechna království. V Žalmu 2, napsaném o několik století dříve, Bůh vyzývá "syna", aby jej o království světa požádal:
Otec z nebe právě řekl (Mt 3,17), že Ježíš je jeho Syn. Proto mohl možná Syn očekávat, že Otec mu svěří i všechna království světa jako králi, kterého si vyvolil. Přesto se ďáblova nabídka mohla zdát Ježíši - a může zdát i nám dnes - lákavá, protože dábel vlastně říká: "Pojď za mnou, já ti dám dokonalý život, dokonalý svět. Bude to zadarmo, je přece jedno, že se mi musíš poklonit, hlavně že dosáhneš toho, co chceš" :-) Jak moc se zde slibuje a nic nežádá. Účel světí prostředky. Mír a pokoj bez utrpení. Království na zemi i bez Boha - k čemu vlastně potřebujeme Boha? Kdyby Ježíš souhlasil, tak by asi zbytek Bible nikdy nebyl napsán. Ale dočkal by se svého království? Možná ano, ale na jak dlouho? Ježíš asi velmi dobře znal první tři kapitoly Bible (Gn 1 - - 3) a věděl, že ďábel je lhář. Proto se jeho lákavou nabídkou příliš dlouho nezaobíral. On bude žádat Otce, nikoli ďábla, aby jej uschopnil být králem. On bude čekat na okamžik, kdy mu království světa předá Otec. Poté, co Ježíš odehnal ďábla a nenechal se svést jeho návrhy, přicházejí andělé (poslaní Otcem :-)), aby Ježíše nasytili. Tak byl zachráněn před jistou smrtí hlady, která pomalu přicházela a skutečně prožil, že je to Bůh Otec, kdo zachraňuje a vysvobozuje. Svými postoji při tom všem pokoušení prokázal Ježíš úctu Bohu Otci, se kterým stále zůstával v úzkém kontaktu. Mt 4,12-25: Nyní se Ježíš dozvídá, že Jan Křtitel je uvězněn (asi se svou neuhlazenou pravdou znelíbil úřadům :-)), a tak podobně jako Jan (Mt 3,2) i Ježíš začíná učit o království Božím (Mt 4, 17) - království, ve kterém krále ustanoví Bůh a kde bude "přebývat spravedlnost". A jeho slova nezůstávají "prázdná" - ďábel je jistě potěšen (:-)), neboť Ježíš svá slova o příchodu nové doby doprovází zázraky - nejen mluví o osvobození, ale taky začíná vysvobozovat lidi z jejich nemocí (Mt 4, 23). Jeho veřejné vystupování není jen teoretickou propagandou, ale je doprovázeno skutky vysvobození a péče o lidi. Kromě svého osobního působení Ježíš také začíná shromažďovat a povolávat skupinku lidí, kteří jej budou v jeho práci doprovázet a dělat to, co dělá on - říkat, aby si lidi dali do pořádku své životy, protože Boží království je blízko. Tak Ježíš povolává "rybáře lidí" (Mt 4, 19). On od nich nechtěl jen to, aby v něj věřili -- měl pro jejich život plán, ke kterému je volal. |
Diskuse:
Milan Jílek, přidáno 04.11.2021, 12:46:31
Dobrý den,
reaguji na Mat.3:16,17.
Trojiční dogma nemá žádnou podporu v Božím slově.
Nabízím tři články na toto téma:
Biblicky nepodložené nauky činí Ježišovu výkupnou oběť neplatnou
V jakém těle přišel Ježíš
Otec a Syn jsou jedno
Břeťa, přidáno 07.11.2021, 21:43:00
Děkujeme za reakci. Asi nemám ještě znalosti na fundovanou odpověď, rád bych si něco četl o koncilech v průběhu následujícího roku. Budu reagovat jen krátce na výrok "kdyby byl Ježíš Kristus Bohem, nemohl zemřít za lidi výkupně a vykoupit lidi" ve Vašem prvním souboru.
Vlastně všichni se při poznávání Ježíše Krista pohybujeme někde mezi 1. (r. 325), 2. (r.381), 3. (r. 431) a 4. církevním koncilem (r. 451). Pokud tomu dobře rozumím, vlastně zastáváte učení 2.koncilu: Odmítáte apolinarismus (že by Syn byl tak plně Bohem, že by nebyl člověkem, to by nemohl vykoupit lidi) a zastáváte nestorianismus odmítnutý 3. koncilem (spíše zdůrazňujete Ježíšovo lidství, podkopáváte či nezmiňujete Kristovo božství).
To je normální, my všichni se pohybujeme někde mezi těmito koncily při porozumění Ježíši Kristu, těžko jsme došli někam dál. Já beru své porozumění z listu Efezským a z knihy Zjevení (obojí viz i na těchto stránkách): Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy, ale byl vzkříšen a už neumírá, smrt nad ním nemá moc, je prvorozeným v novém stvoření. Kniha Zjevení jej popisuje jako toho, kdo sedí na Božím trůnu (či stojí ve středu Božího trůnu), trůn je Boží i Beránkův (= Ježíšův). Tj. v mém chápání je Ježíš Kristus kdysi plně člověk, a nyní plně Bůh, pokud sdílí Boží trůn a má právo na něm sedět. Aspekt lidský i božský je zde důležitý.
Je možné, že jsem minimalista, ale podle Římanům 10,9 (Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen) je dobrý každý takový pohled na Ježíše, který nás dovede ke spáse, a podmínkou spásy jsou ty dvě věci v citovaném verši Ř 10,9.
Vstup do diskuse: