V rámci systematické křesťanské teologie jsem se pokusil o zpracování tématu "Bůh". Je to první z témat systematické teologie, jakéhosi uceleného pohledu na křesťanské učení a vyznání. Základních témat je zhruba sedm: o Bohu, o světě, o člověku, o Ježíši Kristu, o Duchu svatém, o církvi, o posledních věcech.
I v češtině existují knihy na toto téma, například MacArthur+Mayhue (2021, počet stran 920), která je mnohem podrobnějším výchozím bodem (má témat devět, kromě sedmi základních ještě téma "Bible" a "andělé"). Tuto knihu jsem ovšem nepoužil, mým hlavním zdrojem je o polovinu stručnější, ale výstižný Thiselton v angličtině (2015, počet stran 467).
V rámci dálkového studia teologie jsem si vybral k proseminární práci otázku, jaký je odkaz středověku pro dialog vědy a víry, nebo ještě lépe, protože to byla proseminárka z filosofie, jaký je odkaz středověku pro dialog víry a rozumu.
Nakonec je z toho takový pokus o průřez historií, jak šla historie v otázce rozumu a víry, a co si z toho můžeme odnést my, běžní obyvatelé 21. století. Založeno v podstatě na knize Pieper: Scholastika, kterou vřele doporučuji, protože celkem srozumitelně mluví o tom, co si o sobě, o historii, o nás lidech můžeme odnést z celkem dlouhého období 500 až 1500 AD.
V rámci pohledu do historie jsem se v tomto článku podíval na Benediktovu řeholi, která ve středověku byla velmi rozšířeným textem s pravidly (řehole = regule, pravidla) pro život v klášterech. Přemýšlení obsahuje pohledy na to, v jakém ohledu je život věřícího (nejenom v klášteře, ale kohokoli) podobný dnes. Samotný text řehole existuje v pdf souboru v českém překladu na internetu, tohle je jen doplňující zamyšlení. V Benediktinském klášteře v Praze na Břevnově lze zakoupit i dvě výkladové knihy: český překlad Benediktovy řehole s podrobným komentářem, a jeden komentář této řehole přeložený z němčiny. Knihy jsem ovšem nečetl.
Toto je článek, který měl asi přijít už před deseti lety, protože letos už čekáme na výsledky sčítání z roku 2021. Nicméně reaguji v něm na materiál Českého statistického úřadu z roku 2014,
a mezi jinými na jednu knihu z roku 2012
Tento příspěvek uvádí několik odpovědí (a moje reakce) na otázku: Jak rozumíte větě z první kapitoly knihy Genesis: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
Aby se choval slušně (dobře) k životu a k ostatním lidem. Aby byl člověk upřímný, pravdomluvný, neubližoval, byl hodný, choval se dobře.
To jsou všechno důležité věci. Letos jsem slyšel zajímavou myšlenku, kterou bych tuto odpověď rád doplnil -- součástí
"chování se dobře" jsou i "silné" věci, jako stálost, pevnost, nepodplatitelnost. Například učitel musí být i pevný a nehodnotit dobře studenta, který nic neví (což je docela těžké, být takto pevný). Ten autor myšlenky (Bruce Waltke) navrhuje, že kdyby Bůh byl jen slitovný a milostivý a vše nám slíbil a nic po nás nechtěl, tak bychom mu vlastně ani nevěřili, že je dostatečně mocný na to, aby ten laskavý svět vybudoval.
Tato kniha je překladem anglického textu Revelation: A Reference Commentary,
kterou Ross Taylor napsal roku 1997, a pak aplikoval "tekoucí časový upgrade", tj. měnil rok vydání textu jen s drobnými úpravami, poslední verze z roku 2010.
Protože kniha Zjevení se těší většímu počtu navzájem odlišných výkladů také v češtině, rád bych přístup přeložené knihy aspoň trochu vymezil mezi českými komentáři. Výklady knihy Zjevení lze zhruba rozdělit do tří kategorií:
Proč zde existuje antisemitismus? Na tuto otázku byly napsány knihy. Jako křesťan jsem se shodl s jedním kamarádem, že za tím stojí démonská síla, která se zlobí na to, že z židovského národa přišel Ježíš Kristus, nebo na to, že Židé jsou národ, který si vyvolil Bůh, aby lidstvu sdělil svoje zákony.
Tato odpověď ovšem v případě holokaustu (holokaust = cílené vyvražďování celého národa) v průběhu 2.světové války nestačí, protože holokaust v té době znamenal cílené vyvražďování nejen Židů, ale též Rómů, Poláků a Rusů. Židům byl zabaven jejich majetek, ale Rómové majetek často neměli, a přesto byli zabíjeni ve velkém měřítku (viz [5], str.9). Ať už byly příčiny vyvražďování celých národnostních skupin v historii jakékoli, Fedor Gál ve filmu [5] shrnuje tyto důvody na jiné rovině: lidé a) přestali vidět lidi v jiných; b) a současně sami přestali být lidmi.
A) Z dob komunismu k nám o vánocích promlouvá zamyšlení Jana Wericha ... přemítá nad tím, že nadějí pro tento svět je dobrá vůle, nikoli zlá vůle. Zmiňuje i Ježíše, ale nikoli ideologicky, ale lidsky, jako toho, kdo byl pronásledovaný už od začátku svého života.
B) Z myšlenek té mladší generace, která byla nebo je dospělá až po roce 1989, vyčnívá píseň Štědrý večer nastal od Xindla X ... zobrazuje opilého Santu Clause, který už je unavený neustálým doručováním dárků a chtěl by dělat raději něco úplně jiného.
C) Poněkud umírněnější představy vzbuzuje "klasický" Santa Claus, jak jej známe z televize, nebo píseň Rolničky,rolničky (v anglické verzi Jingle Bells) ... přemýšlíme nad příběhem, o kterém všichni víme, že není pravdivý, a my češi se k tomu ještě možná podíváme na nějakou pohádku.
D) Vánoce jsou časem, který trávíme se svými blízkými, třeba jedeme na dovolenou, jak to dobře představuje písnička Last Christmas od skupiny Wham -- ale co když uprostřed těchto chvil prožijeme zklamání? Zbyde nám nějaký důvod k radosti?
Rád bych řekl několik slov u příležitosti končícího roku 2013, pro své přátele, známé a čtenáře této stránky:
Moje práce: Už druhým rokem zkouším jako OSVČ učit angličtinu a překládat z/do angličtiny.
Práce mě Těší a učím se nové věci -- zatímco když jsem pracoval na vysoké škole, nikoho skoro nezajímalo, jak učím,
hlavně že jsem odborník ve svém oboru, v soukromé a firemní výuce angličtiny je situace trochu jiná:
každého zajímá, jak učíte, jak dokážete zaujmout a jak poutavá je vaše hodina. Měl jsem pocit, že
než se mi podaří zaujmout své studenty a vydělat si na živobytí, asi umřu hladem -- proto jsem měl velkou radost,
že jsem ke konci tohoto roku navázal nějakou spolupráci v oblasti překladů z/do angličtiny,
kde je vedlejší, zda čtenáře svého výtvoru zaujmete, hlavně když zachováte přesný význam daného textu
při překladu (zjišťuji, že tato role mi vyhovuje více než výuka, i když novým výukovým kursům se zatím nebráním).
Moje rodina: Nejbližší rodinu nemám, nicméně učím se radovat ze vztahů s lidmi
a ve svých přátelstvích, stále nacházím své místo při návštěvách svých rodičů a svých bráchů, z nichž
někteří už rodinu mají, takže jsem už třikrát strýcem. Též jsem absolvoval jedny taneční, jakési klasické
zopakování toho, co jsem od středoškolských tanečních kursů už dávno zapomněl - to byl velmi milý čas.
Děkuji všem, kteří mi přáli osobně nebo jinak do vánoc a nového roku,
a především pro ně, ale i pro čtenáře stránek rozhovor.cz bych rád napsal pár osobních slov
za sebe o vánocích a na konci roku 2012.
V letošním roce jsem studoval angličtinu a začal od září pracovat
jako lektor angličtiny a překladatel z/do angličtiny a jsem za tuto změnu vděčný.
Jako učitel matematiky jsem pouze učil matematiku a v podstatě nědělal matematickou vědu.
Nyní je paradoxně můj pracovní den "vědečtější" než dříve - přes den učím angličtinu
nebo si dělám přípravy, a po několika odpoledních nebo v sobotu se ponořím do angličtiny
víc, nikoli s cílem napsat matematický článek, který asi nebude nikdo číst, ale s cílem
přeložit několik stránek anglického textu, který bude součástí knihy v češtině a budou ji číst mnozí.
Z toho mám radost, že moje zahloubání do angličtiny má konkrétní smysl.
autor: Petr Doušek, 14.10.2012 (úvod: Břeťa Fajmon)
Mám tu čest uvést pdf spisek svého kamaráda Petra Douška, který ukazuje pohled křesťana
na některé problémy nebo obtížnější místa v Bibli.
Snaží se řešit tyto "rozpory" z hlediska víry, nechce používat těžce pochopitelná místa jako výmluvu od Boha odejít.
Knihu je možné přečíst od začátku do konce, nebo si jen vyhledat jeho poznámky k místu Bible,
které vás zajímá - jeho odpovědi jsou řazeny podle běžného řazení biblických knih.
Rád bych i na této stránce sdílel několik předvánočních myšlenek,
které jsou téměř všechny založeny na obsáhlejším anglickém článku
Richard Krejcir: What can we give God?
Motiv dávání dárků se v Bibli objevuje ve druhé kapitole Evangelia podle Matouše, verše 1-12,
kdy mudrci od východu přinesli dary právě narozenému židovskému králi (v překladu ČEP):
Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:
"Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit."
...
Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu.
Mudrci od východu jaksi poznali, že se v Betlémě stala událost významu, který přesahuje židovský národ,
a uctili sami Ježíše jako krále. Pokud vánoce jsou oslavou Ježíše Krista (anglické Christmas = Christ mass, mše Kristova, oslava Kristova),
tak v sobě obsahují otázku: Kým je pro Tebe Ježíš Kristus?
Minulý článeček o hrdinech byl z jistého pohledu neúplný,
rád bych k němu ještě pár myšlenek dodal o tom, proč je Ježíš Kristus větším hrdinou, než kdokoli jiný.
Naše srdce volají po hrdinech, a pokud hrdinské činy nikdo nedělá, musíme se stát hrdiny sami :- Ale existuje
jeden, kdo je větším hrdinou než všichni ostatní a všechny jiné heroické činy blednou v jeho přítomnosti. Rád bych to ukázal
na třech myšlenkách.
Za prvé: nejprve k počítačové hře Heroes of Might and Magic (hrdinové moci a magie).
Tato hra má dva rozměry, které jsou oba "ukradnuty" od Ježíše Krista: a) hra (verze III)
se svými datadisky a scénárii slibuje NEKONEČNOU HRATELNOST (fráze vzatá z obalu instalačního CD),
slibuje možnost hry a radosti napořád -- ale jedná se jen o klam. Hráči jsou klamaní si myslet, že jsou hrdiny,
ale ve skutečnosti se jen vyhýbají životu ve skutečném světě, a místo toho žijí ve světě imaginárním. Na druhé straně,
věřit Ježíši Kristu není útěkem od reality do imaginárního světa -- on chce být naším hrdinou
a pomocí v každé oblasti našeho praktického života v tomto světě. b) slib věčné radosti, kterou lze prý ve hře
najít, je padělek -- po několika letech si její hráči totiž už přestávají hru užívat, začínají se nudit
a radost ze hry je menší a menší. S Ježíšem Kristem je tomu naopak: lidé, kteří jej neznají, jsou zděšeni
z jeho prvních pokusů oslovit jejich srdce, ale později prožívají větší a větší radost z toho, že ho mohou znát
a žít s ním.
Tento článek, podobně jako ten předchozí, obsahuje pár myšlenek
k tématu hrdiny či hrdinství.
Ptám se sám sebe, proč stále ve svém životě potřebuji tolik hrdinů. Proč mám v srdci stále chuť hrát hru Heroes of Might and Magic (Hrdinové moci a magie)?
Proč potřebuji organizovat tým, který se účastní šifrovací soutěže, kde v každé fázi máte vyluštit šifru, abyste věděli, kde se nachází další stanoviště? Proč se lidé účastní těchto klání?
Je to jen pro zábavu, nebo je zde hlubší důvod? Proč lidé sní o tom, že budou mistry světa ve svém oboru, aby vešli do síně slávy? Fandím fotbalovému týmu Plzně, protože
v minulých dvou letech hráli hezký fotbal. Proč jsem tím tak pohlcen? Proč je pro mne zajímavé či přitažlivé radovat se ve světle jejich vítězství?
Tento článek nemá nic společného se stejnojmennou filmovou sérií, ale je jen souborem
mých myšlenek o jakýchkoli dalších hrdinech, které jsem napsal v rámci procvičování třistaslovných esejí v angličtině, a přitom jsem měl pocit, že to i dává smysl,
tak jsem přeložil do češtiny.
Hrával jsem počítačovou hru, která se jmenuje Hrdinové (Heroes of Might and Magic version 3 = Hrdinové moci a magie). Jiné počítačové hry jsem moc v životě nehrál,
ale tato jedna "na mne uplatnila svou magii" - byl jsem naprosto zaměstnán tím, že jsem se pokoušel najít dost surovin na mapě "mého světa", abych mohl stavět města
a najímat jednotky vojáků a bojovníků, a pak objevovat nová území, a vyhrát nějakou tu bitvu, pokud to bylo potřeba.
Dnes se sám sebe ptám: Proč jsem byl tak posedlý tou hrou? Byl jsem tak zasunut do toho imaginárního světa jen proto,
abych utekl požadavkům svého skutečného světa, nebo lze najít i něco pozitivního na mém velkém úsilí dosáhnout "hrdinských činů" na počítači? Co to vše říká o mém srdci?
Někdy mne bráchové nebo přátelé pozývají na šifrovací hry. Tyto hry sestávají z několika úrovní či stanovišť,
a na každém stanovišti máte rozluštit zakódovanou zprávu, abyste věděli, kde se nachází následující stanoviště či co máte dělat v následující fázi.
Cílem těchto her je projít celou trasu co možná nejrychleji. O tyto druhy her se dnes zajímají tisíce lidí v celé republice. Vejít do síně slávy těchto her,
což znamená je vyhrát, nebo aspoň projít celou trasu, je otázkou prestiže pro mnohé. Co je tím, co pohání tolik lidí ke hledání zakódované zprávy
v nic neříkajícím článku či úkolu? Proč lidé hladoví po této slávě? A po čem hladovíš ty?
Dovolte mi říci pár slov na téma JAK ČÍST BIBLI S UŽITKEM. Budou to v podstatě dvě myšlenky, které doplňují jedna druhou
a jsou obě stejně důležité.
A) čtení hlavou aneb CO ČTU
Velmi dobrým dokumentem, který ukazuje na naše těžkosti při porozumění Bibli, je dokument, který je online
přístupný na internetu -- kurs omega: induktivní čtení Bible.
Slovem "induktivní" v uvedeném textu se nemyslí, že se při čtení na povrchu našeho těla hromadí elektrický náboj, ale spíše logický přístup při čtení (od konkrétních
příkladů postupujeme k obecnému závěru). Česky řečeno, ke čtení Bible nepřistupujeme už s hotovými závěry, ale činíme své závěry až na základě toho, co jsme přečetli.
Hlavním literárním žánrem Bible je totiž svědectví: stejně jako rodiče svým malým dětem pečlivě vysvětlují, jak co funguje, tak pisatelé Bible chtějí pečlivě
předat dalším generacím, jakým způsobem se setkali s Bohem a jaké poselství Bůh lidem sdělil.
Autoři odkazovaného textu (viz strana s číslem 4)
připomínají tři kroky čtení jakéhokoli textu, a tedy i textu Bible (podrobněji viz daný text, zde jen velmi stručně):
1) pozorování (co se tu píše): nejčastější chybou je ošidit vlastně tento první krok, tj. nevěnovat
dost úsilí a přemýšlení tomu, co se vlastně v textu píše: odpovědi na otázky kdo, co dělá, kde, kdy, jak, proč (literární analýza textu); která slova autora jsou klíčová?
která se vyskytují nejčastěji? Důležitá je ochota vidět v textu to, co tam skutečně je napsáno (viz str.10-14 odkazu).
Rád bych na tomto místě umístil anketu "o Bibli". Můžete připojit svůj názor na uvedených devět otázek, nebo i jen na některé (uveďte prosím u každé odpovědi číslo otázky).
Víte, jaká je první věta Bible?
Znáte nějaký příběh z Bible - jaký? Popřípadě pokud se vracíte k Bibli častěji, jaká je Vaše nejoblíbenější pasáž či kapitola?
Myslíte si, že Bible má dobrý vliv na dnešní společnost? Pokud ano, v čem? Pokud ne, proč si to myslíte?
Jak byste shrnul(a) poselství křesťanské Bible (Starého i Nového zákona) do dvou vět (pokud znáte Bibli - prosím maximálně celkem 25 slov)?
Internetová jazyková příručka češtiny obsahuje asi 60 000 slov. Víte, jak velký slovník zhruba využívá křesťanská Bible (kolik různých slov použije)?
Víte, kolik dnes existuje různých českých překladů celé křesťanské Bible (Starého i Nového zákona) do češtiny, které jsou k dispozici ke koupi knižně nebo online na internetu?
(nepočítají se ty překlady, které lze najít pouze v archívech či knihovnách, v antikvariátech, starých knihovnách, apod.)
Bible je vlastně knihou knih = souborem různých menších spisů, na nichž se shodují všechny křesťanské církve. Víte, kolik těchto spisů je?
Co si myslíte o následujícím výroku, který řekl americký prezident Theodore Roosevelt: "Důkladná znalost Bible má větší cenu než vysokoškolské vzdělání."
Jaká je poslední věta v Bibli?
Odpovězte prosím sami pro sebe, dříve než se podíváte na moje odpovědi.
V roce 2009 se na internetu objevila stránka českobudějovického sboru křesťanů slovobozi.cz a několik článků na téma principy výkladu Písma.
Je zde stručně a vtipně představeno, jakým způsobem činit vhodné závěry při čtení některého ze spisů dva tisíce let a více staré knihovny knih – Bible. Jsou zde zmíněny hlavně tři principy:
princip jednoznačnosti: na základě jistých indicií si můžeme být jednoznačně jisti, že naše chápání je přesné.
princip kontextu: věty v Bibli nesou to správné sdělení, pokud je chápeme v kontextů celých odstavců, kapitol a celků.
princip souladu s celkem, nebo též princip výkladu Bible Biblí: posleství Bible musí ladit nejen v dané kapitole, ale musíme hledat
jeho soulad s poselstvím všech 66 knih základního kánonu (= všemi křesťany přijímaného svědectví) Bible.
Po stručném shrnutí těchto principů je pro čtenáře připraveno několik výkladových cvičení, kde si může sám zkusit, jakou pozornost při čtení Bible dobrým principům výkladu věnuje:
cvičení 1,
cvičení 2,
cvičení 3.
Hodně se mi líbí zejména (trochu skryté) cvičení na otázku, zda je víra v Boha dar, nebo se nějak musíme o víru sami zasadit. Je víra Božím darem, který
přichází bez přičinění člověka? Velmi se mi líbí závěr, který tento článeček z daných biblických veršů vyvozuje: Víra je ze slyšení Božího slova, což je aktivita, ke které se může každý rozhodnout (například skrze čtení Bible).
Dnes se odehrává hodně rozhlasových pořadů o Bibli, ale v tomto ukazateli bych rád upozornil zejména na dva pořady, které pravidelně a systematicky představují Bibli.
Nedávno jsme na hodině angličtiny poslouchali a diskutovali asi dnes nejpopulárnější píseň Johna Lennona – Imagine
(zde je video klip a zde je anglický text i český překlad). Rád bych tyto myšlenky v podstatě reprodukoval, a jednu nebo dvě k nim ještě přidal.
Jak říká titulek v učebnici angličtiny, píseň Imagine napsal John Lennon v roce 1975, už na své samostatné dráze odděleně od Beatles. Tato píseň se stala hitem, pak opět vyšla do popředí po Lennonově smrti v roce 1980, a pak zase ještě zazářila po útoku na World Trade Center v září 2001. Nedávno byla zvolena Britskou nejpopulárnější písní všech dob. Co je na ní tak přitažlivého?
Pocházím z Velké nad Veličkou, což je středisková obec, která je srdcem Horňácka
na úpatí Bílých Karpat. Jeden kamarád se mne kdysi zeptal, proč jsem studoval matematiku, když pocházím z tak hezkého kraje.
Čest naší rodiny před tímto zoologem (Martin Gajdošík) zachránil můj brácha (Karel Fajmon), který vystudoval botaniku. Zejména díky jeho přispění bych rád poukázal tímto
článečkem na krásu svého rodného kraje.
Doporučuji promluvy od srdce k srdci, od člověka k člověku ze stránky studnice.org, zejména na tomto místě chci doporučit kategorii
kázání. Několik autorů se střídá v promluvách, které byly pravděpodobně vysloveny na setkání křesťanů. Mnohé z nich mne zaujaly
a potěšily, a jak je i původní záměr názvu stránky, občerstvily.
Namátkou dvě konkrétní promluvy (v krátkých citacích jsem zvyraznil ty milé obraty, které mne potěšily a ukazují na "lidské" vyjadřování autora):
