Tento článek, podobně jako ten předchozí, obsahuje pár myšlenek
k tématu hrdiny či hrdinství.
Ptám se sám sebe, proč stále ve svém životě potřebuji tolik hrdinů. Proč mám v srdci stále chuť hrát hru Heroes of Might and Magic (Hrdinové moci a magie)?
Proč potřebuji organizovat tým, který se účastní šifrovací soutěže, kde v každé fázi máte vyluštit šifru, abyste věděli, kde se nachází další stanoviště? Proč se lidé účastní těchto klání?
Je to jen pro zábavu, nebo je zde hlubší důvod? Proč lidé sní o tom, že budou mistry světa ve svém oboru, aby vešli do síně slávy? Fandím fotbalovému týmu Plzně, protože
v minulých dvou letech hráli hezký fotbal. Proč jsem tím tak pohlcen? Proč je pro mne zajímavé či přitažlivé radovat se ve světle jejich vítězství?
Proč vyhledávám příležitosti dělat věci, ve kterých jsem dobrý, zatímco zanedbávám oblasti, ve kterých jsem slabý?
Četl jsem knihu o psychologických a duchovních motivech lidského jednání a autor v ní říká, že někdy naše "hrdinské činy" jsou kompenzací (náhradou, náhražkou) za naše slabší
charakterové rysy. Souhlasím s ním. Možná, že šílím po hrdinských činech, nebo hrdinům fandím proto, že je pro mne těžké přijmout své osobní slabosti. Možná že dnes existuje tolik
hrdinů proto, že vlastně ve skutečnosti není hrdinou žádný z nich.
Ve svém životě jsem dosáhl mnoha věcí, ale tím největším úspěchem možná je moment pochopení, že nejsem hrdina. Možná, že tu největší odvahu vyžaduje si přiznat,
že vůbec nejsem hrdinou v mnoha ohledech.
Nechci končit smutnými tóny. Jako křesťan věřím, že existuje opravdový hrdina, který je schopný uzdravit a obnovit můj život k jeho původnímu účelu -- nehledat heroické
skutky, ale žít čestný život. Jméno toho hrdiny je Ježíš Kristus.
Diskuse: