Rád bych i na této stránce sdílel několik předvánočních myšlenek,
které jsou téměř všechny založeny na obsáhlejším anglickém článku
Richard Krejcir: What can we give God?
Motiv dávání dárků se v Bibli objevuje ve druhé kapitole Evangelia podle Matouše, verše 1-12,
kdy mudrci od východu přinesli dary právě narozenému židovskému králi (v překladu ČEP):
Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:
"Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit."
...
Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu.
Mudrci od východu jaksi poznali, že se v Betlémě stala událost významu, který přesahuje židovský národ,
a uctili sami Ježíše jako krále. Pokud vánoce jsou oslavou Ježíše Krista (anglické Christmas = Christ mass, mše Kristova, oslava Kristova),
tak v sobě obsahují otázku: Kým je pro Tebe Ježíš Kristus?
Co by se stalo, kdybychom vzali vážně svědectví Bible, že Ježíš Kristus, člověk počatý z Ducha svatého,
narozený v Betlémě, se stal výkupným, které mělo být zaplaceno za hřích nás lidí (Matouš 20,28: Syn člověka
nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé)? Mohlo by to znamenat,
že ten největší dar dal Bůh nám: Ježíš Kristus svou smrtí usmířil Hospodinův hněv na náš hřích, a my tak vírou
získáváme záchranu k věčnému životu (Jan 3,16: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jedinečného syna,
aby žádný, kdo uvěří, nezahynul, ale měl život věčný). Bůh nám v Ježíši Kristu, vzkříšeném a vyvýšeném nyní na nebi,
kde vládne a smrt nad ním už nemá moc, dává ten největší dar nekonečné, nevyčíslitelné ceny - věčný život v jeho blízkosti
a přítomnosti.
Pokud bychom tento dar od Boha vzali vážně, možná bychom si kromě toho, že si se svými blízkými
dáváme dárky navzájem, též položili otázku, co můžeme my lidi dát k vánocům Ježíši Kristu?
Můžeme i my dnes nějak uctít Ježíše Krista jako krále, podobně jako jej uctili mudrci od východu?
My lidi toho mnoho nemáme. Je nějaký dar, který by Pán Ježíš od nás ocenil? Výzva k těm správným darům je obsažena v samotné Bibli, a
sice například v prvním listě apoštola Petra, kapitola 1, verše 6-9 (v překladu ČEP):
Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.
Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.
Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil.
Vzepřete se mu, zakotveni ve víře.
V těchto několika slovech je obsažena inspirace k těm nejhodnotnějším darům, které
můžeme Pánu Ježíši dát:
a) Pokořte se pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.
Podřídit se Pánu Ježíši, aby on byl naším Králem, je tím největším, co mu můžeme nabídnout - nedebatovat s Bohem,
ale podřídit se jeho vůli, obsažené v Bibli, jeho zprávě pro nás lidi. Růst a dospělost lze měřit tím, zda jsme
ochotni nestát Bohu v cestě, čeho on chce v našem životě dosáhnout. To neznamená, že máme sebe sama nenávidět - znamená to,
že máme mít tu správnou úctu a vztah vůči Bohu. Motivem našeho jednání ať je vděčnost, že Bůh nás zachránil
a chrání nás ve své lásce. Kéž pracujeme na odstranění své pýchy tím, že vyznáme své hříchy Bohu i druhým
a budeme žádat o odpuštění ty, které jsme zranili. Tím, že budeme uznávat, že potřebujeme Boha i druhé lidi.
Jak je řečeno v citované větě, tato pokora vůči Bohu a Ježíši Kristu se nám vrátí zpátky tím,
že Bůh nás povýší v ustanovený čas - ne tehdy, když bychom možná sami chtěli, ale ten správný čas
určitě přijde.
b) Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.
Souhlasím s Richardem Krejčírem, když říká, že život není o okolnostech, ale o tom, zda v těch okolnostech poznáváme Boha
a vidíme ho v tom správném světle: ne že závidíme druhým jiné okolnosti jejich života, ale že poznáme, že tou nejlepší odpovědí
na naše otázky je to, že Ježíš Kristus je v našich těžkostech s námi - že mu můžeme svěřit všechny své blízké, všechny své starosti
a věci, co nás trápí. Jsme vyzváni, abychom všechny své těžkosti odevzdali Pánu: ne některé, ne téměř všechny, ale zcela všechny.
Pak možná i skrze ty těžkosti uvidíme či lépe prožijeme, že ten blízký vztah k Pánu Ježíši, ten věčný život, začíná už teď.
Smysl života není v kariéře, penězích nebo vlivu, ale ve vztazích a v rozvoji našeho charakteru, do kterého Bůh může skrze Ducha
svatého vkládat to správné ovoce: lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, tichost, sebeovládání (Galatským 5,22-23).
c) Vzepřete se ďáblu.
Jsme vyzváni k útěku z ďáblova království, od ďáblových hodnot a moudrosti, a na druhé straně k přijetí Božího království,
hodnot a moudrosti. Jedná se převážně o morální hodnoty v našem životě. Ďáblu se lze vzepřít - ďábel není protipólem Boha,
že by byl stejně silný, nýbrž lze se mu vzepřít, když nás odvádí od toho správného směru v životě. Právě Bible je tím vodítkem,
které nám chce pomoci jít tím správným směrem. Mějme na paměti, že ďábel slibuje, ale chce jen ničit,
kdežto Ježíš Kristus je náročný, žádá od nás mnoho, ale přitom je tichý a pokorného srdce.
I v období kolem tiché, svaté noci nám Pán Ježíš nabízí, abychom čerpali svůj život od něho - jako ten,
kdo nejlépe zná naše lidská srdce, ale přitom mu na nás nejvíc záleží.