Symboly vánoc

• A) Z dob komunismu k nám o vánocích promlouvá zamyšlení Jana Wericha ... přemítá nad tím, že nadějí pro tento svět je dobrá vůle, nikoli zlá vůle. Zmiňuje i Ježíše, ale nikoli ideologicky, ale lidsky, jako toho, kdo byl pronásledovaný už od začátku svého života.


• B) Z myšlenek té mladší generace, která byla nebo je dospělá až po roce 1989, vyčnívá píseň Štědrý večer nastal od Xindla X ... zobrazuje opilého Santu Clause, který už je unavený neustálým doručováním dárků a chtěl by dělat raději něco úplně jiného.


• C) Poněkud umírněnější představy vzbuzuje "klasický" Santa Claus, jak jej známe z televize, nebo píseň Rolničky,rolničky (v anglické verzi Jingle Bells) ... přemýšlíme nad příběhem, o kterém všichni víme, že není pravdivý, a my češi se k tomu ještě možná podíváme na nějakou pohádku.


• D) Vánoce jsou časem, který trávíme se svými blízkými, třeba jedeme na dovolenou, jak to dobře představuje písnička Last Christmas od skupiny Wham -- ale co když uprostřed těchto chvil prožijeme zklamání? Zbyde nám nějaký důvod k radosti?

• ad A) Jan Werich ve svém vánočním zamyšlení mluví o lidskosti, která musí zvítězit nad válkami a útiskem. Tato lidskost musí být prosazena lidmi dobré vůle. Své zamyšlení uzavírá slovy: "Pokoj lidem dobré vůle". Ne všichni při čtení jeho zamyšlení vědí, že tato věta je vzata z křesťanského poselství o narození Ježíše Krista (Lukášovo evangelium, kapitola 2, verše 8-14, v překladu Bible 21):

  V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda. Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, ale anděl jim řekl: "Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi. Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel - váš Mesiáš a Pán. A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích." A s tím andělem se hned objevilo množství nebeských zástupů takto chválících Boha: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle."

  Dobrá vůle je jednoznačně spojena se zachráncem ve věcech, ve kterých si sami pomoci neumíme, jmenovitě v odpuštění našich hříchů a smíření nás lidí s Bohem. POKOJ v této větě nemá jen rozměr míru, klidu zbraní nebo smíření mezi lidmi, ale též smíření mezi Bohem a člověkem, složení zbraní vůči Bohu a podvolení se jeho vládě.
  
  Abych řekl pravdu, poslední věta v uvedené citaci Bible má i alternativní překlady, například (podle ČEP): "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh má v nich zalíbení." Tu dobrou vůli má především Bůh vůči nám, i když my ji často ve svém srdci nenacházíme. Dobrou vůli má Bůh v tom, že poslal zachránce pastýřům -- obyčejným lidem, mně i vám. Ten pokoj přináší Ježíš Kristus.


• ad B) "Atmosféra vánoční už mi leze krkem", zpívá Xindl X, a tak vyjadřuje postoj mnoha mladých lidí, a i některých odrostlejších, že je pro ně náročné vánoce každý rok absolvovat. Nedivím se mu ani jim -- pokud se nám všechny symboly vánoc vyprázdnily a nic nám neříkají, vnímáme vánoce nejvíce jako agresivní kampaň všech možných obchodů, a to je fakt málo. "Proč bych se měl veselit, no řekni důvod, máš-li" ... "Místo Vánoc chci mít radši zase saturnálie. Šťastnej a veselej, kdo se nalije, no ne no jo." Xindl X se vrací k pojmu Saturnálie, což byly ve Starověkém Řecku svátky tolerované nevázanosti, hodování a pití, něco jako u nás hody coby vyjádření vděčnosti za úrodu, ale mnohem megalomanštější, občas spojené s uctíváním boha Saturna = boha zemědělství a sklizně.
  
  Asi není nic špatného na radosti ze Slunovratu, což znamená předzvěst delších dnů a slib, že se zase vrátí sluníčko se svou intenzitou, nebo na vděčnosti za úrodu. Ovšem připadne mi málo, když uctíváme tuto úrodu nebo slunce jako boha. Ano, uznávám, že po hektickém týdnu si musíme o víkendu odpočinout, a při tvrdé práci vítáme čtrnáctidenní pauzu od práce o vánocích (aspoň někteří z nás, čímž bych chtěl vyjádřit vděčnost těm, co i o vánocích pravidelně chodí do práce), ale jestli nám po otrocké práci ve firmě zbyde zase nevázanost o dovolené, zdá se mi to jako z extrému do extrému, kdy v životě nemáme směr. Možná se hrozíme toho, že po zápřahu v práci bychom měli přemýšlet o Bohu Bible jako o někom, kdo má právo mluvit do našeho života -- že by už těch hlasů bylo moc.
  
  A nebo si nemyslíme nic. Každopádně, pokud vládnete angličtinou, v této chvíli doporučuji si poslechnout půlhodinový cyklus slajdů pastora Timothy Kellera, kde autor velmi působivě vysvětluje, že my moderní lidé, kteří chceme být naprosto nezávislí a svobodní, jsme vytěsnili Boha ze svého myšlení a životů -- ale tím náš život ztratil smysl (naprostá svoboda vede ke ztrátě smyslu). Tohle Xindl X přesně vystihl: "Už jsem asi přišel do let, kdy není do zpěvu koled; chceš mne nutit zpívat, vole, bude tě to bolet" ... má naprostou svobodu, ale po cestě za naprostou svobodou nějak ztratil radost, smysl. Nebo Tim Keller cituje Tolstoje, když říká (stopáž 4:20 videa): "Je možné žít, pokud nás život opíjí. Ale když vystřízlivíme, tak se nemůžeme ubránit pocitu, že vše to opíjení je jen klamem. Není na tom nic zábavného ani vtipného -- je to jen kruté a hloupé." Najednou se zastavil a vidí, že pokud život je jen to, co vidí kolem sebe, a pokud smrtí vše ztrácí, pak život nemá žádný smysl. Přidávám se k Tolstému v tom pohledu, že jsme tak opilí životem, že jsme si možná nepoložili otázku, proč vlastně žijeme -- s figurkami z betlému hrajeme jen bowling, místo abychom prohlédli přes to viditelné i k tomu, co ještě není vidět (Izajáš 9,5, v překladu B21):

  "Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; na jeho ramenou spočine vláda a bude nazýván: Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje."

• ad C) Mnozí berou vánoce jen prostě jako oslavu života, jako oslavu toho, že jsme spolu s rodinou a přáteli, Santu Clause jen jako obraz toho, že si rádi dají dárky a těší je, že jsou spolu. Jak to vyjadřuje český překlad písně Jingle Bells, rádi se projedem na saních, nasloucháme rolničkám, provezem svou přítelkyni, dokonce se rádi se saněmi převrátíme a máme z toho bžundu, pokud se pak můžeme jít zase usušit někam do tepla ke krbu. Nebo jak zpívá Hana Zagorová v české verzi Rolničky, vzpomínáme na maminčiny písničky -- nebo na dědečka, který o vánoční večeři zazvonil na zvonek a svolal všechny na slavnostní večeři. Určitě je to dobrá oslava sounáležitosti, projev lásky tomu, kdo je třeba sám, to vše k vánocům a ke skutečné lidskosti patří.
  
  Na hodinách angličtiny se vesele bavíme o tom, kolik času má Santa Claus na návštěvu jednoho domu, když na zeměkouli je tolik a tolik lidí -- a počítáme, jakou rychlostí přitom musí jezdit jeho sobi. Bavíme se o tradici, o které všichni víme, že není pravdivá -- máme jakousi "světskou", necírkevní verzi evangelia, proč? Protože je to možná pro nás přijatelnější -- Ježíš Kristus ani autoři Bible nikdy totiž nedávají čtenáři volbu myslet si, že jejich svědectví je vymyšlené. Například apoštol Jan o svém setkání a životě s Ježíšem Kristem píše následujícími slovy (1.list Janův 1,1-3):

  Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, co jsme pozorovali, čeho jsme se vlastníma rukama dotýkali - o Slovu života: Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli a svědčíme o něm. Zvěstujeme vám věčný život, který byl u Otce a byl nám zjeven. Zvěstujeme vám, co jsme viděli a slyšeli, abyste i vy měli spolu s námi podíl na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.

  Bible je předávána jako svědectví očitých svědků, pro které její pisatelé často riskovali svůj život, aby jej předali přesně a nezkresleně. Je to vidět i z prvních slov Lukášova evangelia (1,1-4 podle B21):

  Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály, tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova. I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal, abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.

  Tato slova charakterizují pečlivost, s jakou biblické knihy sestavili jejich autoři. Kdybychom jim začali naslouchat, možná by dala nový směr našim vztahům, dala obsah našemu slavení života.


• ad D) a co říci těm, kteří o vánocích prožijí nějaké zklamání, třeba zklamání v mezilidských vztazích? Možná to, že Ježíš v Bibli nepůsobí jako někdo, kdo předává ideologii -- on předává pravdu. Těžkosti a pronásledování prožíval od počátku až do konce: počínaje králem Herodem, který nechal povraždit všechna batolata v Betlémě, aby vyřadil svého potenciálního konkurenta, a konče lidmi, kteří Ježíše odsoudili a popravili. Za svou postel měl jesle ve stáji (Lukáš 2,4-7, B21):

  I Josef z Galileje se vydal z města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova), aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná. Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.

  Lidi pro Ježíše neměli místo, a nemají je ani dnes, ale kdo mu otevře své srdce, může prožít blízkost setkání s tím, koho dokonce opustil i Bůh (vždyť před svou smrtí, nespravedlivě odsouzen mezi zločinci na kříži, řekl: Otče můj, proč jsi mne opustil?), ale kdo přesto nebyl Bohem zapomenut -- prošel smrtí a byl vzkříšen k věčnému životu (Bible o něm mluví jako o prvorozeném z mrtvých):

  Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.