1A spatřil jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly, a moře již není.
2A to svaté město, nový Jeruzalém, jsem uviděl sestupovat z nebe od Boha, připravené jako nevěsta ozdobená pro svého muže. 3A uslyšel jsem mocný hlas z trůnu, který řekl: „Hle, Boží stánek s lidmi; bude přebývat s nimi a oni budou jeho lid, a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem. 4A Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly.“
5Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ A řekl mi: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ 6A řekl mi: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života. 7Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem.
8Avšak bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.“
9Vtom přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm misek plných sedmi posledních ran, a promluvil se mnou slovy: „Pojď, ukážu ti Nevěstu, ženu Beránkovu.“
10V Duchu mne odnesl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, 11mající Boží slávu. Jeho jas je podobný nejvzácnějšímu kameni, je jako kámen jaspis, čistý jako křišťál. 12Má velikou a vysokou hradbu, má dvanáct bran a na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména, která jsou jmény dvanácti kmenů synů Izraele. 13Tři brány jsou na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ. 14A hradba toho města má dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.
15Ten, který se mnou mluvil, měl jako měřidlo zlatou třtinu, aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu.
16Město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka. Změřil město tou třtinou na dvanáct tisíc stadií, jeho délka, šířka i výška jsou stejné. 17Změřil také jeho hradbu: sto čtyřicet čtyři loktů podle lidské míry, která je také mírou andělskou.
18Stavivem jeho hradby je jaspis a město je z čistého zlata, podobné čistému sklu. 19Základy městské hradby jsou ozdobeny všelijakými drahými kameny: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, 20pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst. 21A dvanáct bran, dvanáct perel;a každá z těch bran byla z jedné perly. A náměstí města bylo čisté zlato jako průhledné sklo.
22Avšak svatyni jsem v něm neviděl, neboť jeho svatyní je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek.
23A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva a jeho lampou je Beránek.
24A národy budou chodit v jeho světle a králové země do něho přinášejí svou slávu. 25Jeho brány nebudou nikdy ve dne uzavřeny, a noci tam už nebude. 26A přinesou do něho slávu a čest národů. 27A nevstoupí do něho nic nečistého ani ten, kdo činí ohavnost a lež, ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.
Břeťa Fajmon, 30.3.2018; připraveno zejména na základě materiálů [2], [5], [6], [10], [28].
Dostali jsme se ve svém čtení knihy Zjevení asi k nejkrásnější kapitole Bible: Hle, činím všechno nové! Budu jim Bohem a oni budou můj lid. A setřu jim každou slzu z očí. Historie i to, že jsme se narodili, má svůj smysl -- máme možnost přijmout velké pozvání od Boha do světa, ve kterém existuje čistota, spravedlnost a krása na sto procent; není tam bolest a přebývá tam spravedlnost -- Bůh není krátký na to, aby takový svět mohl vytvořit. A Bible tento svět nazývá novým nebem a novou zemí. Není to ten svět, který vidíme kolem sebe (jak zpívá písničkář Daniel Raus: Ještě to není ono, ještě to není ono -- Ještě není tráva zelená tak, jak má být zelená, ještě není obloha modrá, jak má být modrá ... ale v kapitole 21 knihy Zjevení záblesky tohoto nového světa vidíme).
Zj 21,1-4: V prvním záblesku popisu nového nebe a země vidíme, jak Bůh je bohem svému lidu a lidí mají Stvořitele jako svého Boha.
21,1 -- Moře již není: ne že by v novém vesmíru nebylo třeba vody, řeky například uvidíme, že jsou. Spíše v nepřítomnosti moře máme hledat nepřítomnost hrozby novému světu: moře je zde symbolem nezkrotné hlubiny, která život spíše ničí (beztvarosti a prázdnoty, která je spíše opakem života ... viz Genesis 1,1-2), nebo možná symbolem Božích nepřátel (Zj 13,1 ... moře je místem, odkud vystupuje šelma), nebo snad symbolem vzpoury proti Bohu (Zj 17,1.15), či symbolem toho, že pro jedny bylo v historii místem zkázy (viz Exodus 14: faraonova armáda) a pro jiné místem, kterým Bůh provedl k záchraně (také Exodus 14 z perspektivy zachráněných; viz Zjevení 15,2: někteří (Don Carson, [28]) vykládají, že moře je i symbolem nepřístupného Boha), nebo prostě nepřítomnost moře znamená nepřítomnost smrti v novém světě (viz Zjevení 20,13, kde je moře místem mrtvých).
21,2 -- symbolem nového světa je dokonalé město, nový Jeruzalém, což je obrazem řádu, spravedlnosti a bezpečí, který v tomto novém městě panuje. Toto město je dále popsáno "jako nevěsta", tj. je spojeno s obrazem krásy a radosti.
21,3 -- Vrcholem nového Jeruzaléma je to, že uprostřed něj je Bůh ... zaslíbení dané Abrahamovi a jeho potomkům, že Bůh bude svému lidu Bohem, je centrem tohoto oddílu a tato myšlenka jej zahajuje (v tomto verši) i končí (v příští kapitole 22,1-5);
21,4 -- Bůh setře každou slzu z jejich očí: radost, ujištění a bezpečí je nejprve zobrazena pomocí toho, co v novém vesmíru nebude: nebude tam smrt, zármutek, bolest; tím se bude lišit od našeho současného vesmíru.
Zj 21,5-8: Podruhé od Zj 1,8 se dozvídáme, že přímo promlouvá Bůh, tj. slova ve verších 5-8 jsou stvrzena tou nejvyšší autoritou.
21,5 -- tato slova jsou věrná a pravá: Sám Bůh svými promluvami v 1,8 a 21,5-8 "dává do obálky" obsah svého dopisu lidem. Bůh k nám promlouvá ke každému jinak, ovšem ta poslední promluva, která je určena nám všem, závěr víry, která byla v Bibli svěřena celému lidstvu, je právě knihou Zjevení dopsán, a Bůh potvrzuje pravost tohoto textu.
21,6 -- Bůh zve každého, "kdo má žízeň" po této jiné kvalitě života, aby se napil vody života: to je téma, které je rozvinuto ještě v následující kapitole; kniha Zjevení mluví o mnoha hrozných věcech, ale jak někteří říkají, záleží jenom na nás, zda získáme ty dobré věci. Bůh nikoho ze svého pozvání do nového nebe a země nevylučuje, voda života je k dispozici, aby dávala život. A stalo se ... tato slova jsou pohledem do budoucnosti, ale Bůh už je říká v minulém čase, tak jisté je jeho slovo, že to vše určitě udělá.
21,7 -- kdo vítězí ... výzva vítězit byla poslána sedmi sborům církve v kapitolách 2 a 3: nyní je ještě jednou shrnuto a podtrženo, že každému vítězícímu ve víře, kdo se nebojí věřít Jeříši Kristu a následuje ho, je dáno to vše dobré v nové zemi a novém nebi, a je to nejvíc shrnuto právě v blízkosti, ve vztahu -- já mu budu Bohem a on mi bude synem.
21,8 -- ti, kdo vítězí (v předchozím verši), jsou nyní postaveni do kontrastu vůči těm, kdo nezvítězili: zbabělým a bázlivým = těm, kteří se nechali přemoci strachem; nevěřícím = těm, kdo se nechali oklamat a nevěřili Bohu (tj. nejedná se o víru v existenci Boha, ale o mnohem více -- o důvěru, že Bůh splní to, co řekl); modlářům = těm, kdo uctívají spíše modly než živého Boha; vrahům, kteří druhé lidi spíše trápí, než aby s nima žili v pokoji; smilníkům, kteří nejsou nikomu věrní, ani druhým, ani sobě, a také nejsou věrní Bohu; kouzelníkům, kterým jde o moc, ale neužívají jí, jak se líbí Bohu; lhářům, kteří se nedrží pravdy, ale také nežijí v pravdě.
Zj 21,9-14: třetí záblesk nového nebe a země ukazuje na "nevěstu Beránkovu" -- podobně jako v kap. 5,5-6 (zvítězil lev --- spatřil jsem Beránka) a v kap. 7,4-9 (slyšel jsem počet označených 144 tisíc -- spatřil jsem veliký zástup, který nebylo možné sečíst) i nyní anděl chce Janovi ukázat nevěstu a Jan spatří město: nastává zde prolínání obrazů: anděl chce ukázat Janovi krásu a radost (nevěsty), ale Jan vidí bezpečí a čistotu a řád a bohatství a slávu a záři (města). Obrazem Božího lidu je jak nevěsta (symbol toho, že Ježíš Kristus je drží a objímá a občerstvuje), tak i nový Jeruzalém (symbol toho, že Bůh přebývá na jednom místě se svým lidem).
21,10 -- Odnesl mne na velmi vysokou horu ... podobná slova uvádějí vidění proroka Ezechiele 40,1 (mnohé z kapitol Ezechiel 40 až 48 je zmíněno či doplněno ve Zjevení 21 a 22; zdá se, že kniha Ezechiel i kniha Zjevení poskytují pohled na Boží království v jeho plnosti, ovšem kniha Zjevení je odkrytější a konkrétnější).
21,10 -- ukázal mi nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha ... Když nevěsta = Jeruzalém a Jeruzalém sestupuje z nebe, znamená to, že tento obraz mluví o tom, že Boží lid byl v nebi a přichází znovu na zem? Nutně ne, protože Jan viděl i zkázu nebe a země, a přesto nebyl zničen; v této fázi sestupování Jeruzaléma na zemi nemůže znamenat, že se Boží lid vrátí na zemi, protože stará země už nebude existovat; nový Jeruzalém je spíše sjednocením nebe i země, město samotné je tím novým vesmírem, který bude vytvořen, než jen městem sestupujícím z nebe na novou zemi; Jeruzalém sestupující od Boha je obrazem nového vesmíru, který připravil Bůh.
21,11 -- mající Boží slávu, jeho jas je podoben nejvzácnějšímu kameni ... obraz města září jako křišťál, září krásou, živostí a pestrostí drahých kamenů, podobně jako zářil Bůh na trůnu ve Zj 4,2-3; město je naplněno přítomností Boha, je stejného charakteru jako Bůh. Sláva ukazuje na něco nejvzácnějšího, něco, čeho si nejvíc ceníme.
21,12.14 -- má velikou a vysokou hradbu, ta hradba má dvanáct základních kamenů a na nich jména dvanácti Beránkových apoštolů ... zde (viz [2], str.328) lze nalézt velkou souvislost s listem Efezským 2,19-22: církev je zbudovaná na základu apoštolů a proroků; ve vztahu s Ježíšem Kristem jsou Židé i pohané budováni v jeden chrám, ve kterém přebývá Bůh.
21,13 -- má dvanáct bran a na těch branách napsaná jména dvanácti kmenů Izraele ... společně s předchozím obrazem základu vybudovaném na apoštolech nyní je do obrazu dodán i starosmluvní Boží lid, vybudovaný na jednání s národem Izrael. Nový Jeruzalém je naplněním budování Božího chrámu z Efezským 2, jedna stavba Božího lidu všech dob je budovaná skrze Krista. Na branách je dvanáct andělů, kteří střeží vchod do města; město má tři brány na každou světovou stranu, což je symbolem toho, že do města přijdou a s Bohem budou žít lidé celého světa, ze všech národů a skupin.
Zj 21,15-17: Čtvrtý záblesk nového vesmíru, jsou zde podtrženy věci, které byly řečeny už na jiných místech knihy Zjevení.
21,15 -- měl jako měřidlo zlatou třtinu ... rozměry města se musí změřit stejně jako rozměry svatyně v 11,1-2; podobně jako měření v 11,1-2 mělo spočítat Boží lid, i nyní anděl měří město; snad z této zmínky můžeme uzavřít dvě věci: a) v novém Jeruzalémě je dost místa pro ty, které tam Bůh přijme; b) z těch, kteří přišli k Bohu a prosí ho o milost a podvolují se mu, se mu nikdo neztratí -- jako byli sečteni a změřeni na začátku, ve svém pozemském životě na staré zemi (11,1), tak budou všichni dovedeni do nového Jeruzaléma a zjistí se, že se nikdo neztratil, Bůh všechny ochránil a přivedl k sobě (21,15-17).
21,16 -- délka, šířka i výška města jsou stejné ... kdo to kdy viděl, město ve tvaru krychle? Zde je nejlépe vidět, že celé rozměry města poukazují na jedinou věc ve Staré smlouvě, která byla ve tvaru krychle (1.kniha Královská 6,20): Hospodinovu svatyni ve stanu setkávání a později v chrámu, ve které přebýval Bůh, odkud mluvil Bůh a kam mohl jen jednou za rok vkročit velekněz, aby vykonal obřad, jehož cílem bylo prosit za smilování nad hříchy lidu, usmíření lidu Božího s Bohem. Nyní je každému z Božího lidu zaslíben život v této svatyni, život v Hospodinově přítomnosti, kde On mluví a jedná.
21,17 -- míra hradby je 144 loktů ... protože měření svatyně v 11,1-2 znamenalo sečtení Božího lidu, podobný význam má měření nového Jeruzaléma i teď. Tomu odpovídá i míra hradby, která je rovna číslu 144 = 12 krát 12. Protože před chvílí Janovi bylo představeno dvanáct kamenů se jmény apoštolů a dvanáct bran se jmény kmenů Izraele, tj. číslo 144 dobře vystihuje míru pro Boží lid, základy Božího lidu (a 144 tisíc ve Zj 7,4 dobře vystihuje veškerý Boží lid, vystavěný na těchto základech ... viz také Efezským 2,17-22). Když život Božího lidu je v Efezským 2 přirovnán ke stavbě chrámu (a jednotliví lidé ke kamenům), poslední slova Bible určená celému Božímu lidu mluví o dokončené stavbě, do které se všechny jeho stavební kameny (symbolizující Boží lid) přesně vešly.
Zj 21,18-21: Pátý záblesk nového nebe a země mluví (možná opakovaně) o materiálu, ze kterého je nový Jeruzalém vystavěn:
21,18 -- stavivem jeho hradby je jaspis, město je z čistého zlata, podobné čistému sklu ... opět řečeno, materiál je ten nejvzácnější, božského charakteru, protože odráží, že ve městě přebývá Bůh a Boží lid.
21,19-20 -- hradby města jsou ozdobeny dvanácti typy drahokamů, podobně jako hruď velekněze v Ex 28,21; v knize Exodus kameny představovaly dvanáct kmenů Izraele, které velekněz reprezentoval před Bohem -- nyní doplňují základy se jmény dvanácti apoštolů, tj. důraz je kladen na kněžskou povahu celého Božího lidu, který je vykreslen jako Izrael doby konce (viz [2], str. 330); spojením apoštolských základů (z 21,14) s drahokamy, které kdysi představovaly kmeny Izraele, je opět podtržen Janův důraz, že starosmluvní a novosmluvní lid Boží tvoří v knize Zjevení jeden celek.
21,21 -- a dvanáct bran dvanáct perel, každá z jedné perly ... Jeruzalém = nevěsta je vyzdobena perlami, drahými kameny a zlatem, podobně jako žena smilnice v 17,4; pouze věrnost nevěstu Bohu a Beránkovi stojí v kontrastu vůči nevěrnosti smilnice.
Zj 21,22-27: Poslední, šestý záblesk nového Jeruzaléma v kapitole 21, popisuje obyvatele města. Dělá to přitom tak, že zdůrazňuje, co ve městě už nebude; na rozdíl od popisu zkázy Babylonu (Zj 18,21-24), kde byly negativní věci a nebudou tam už nikdy věci pozitivní; naopak v novém Jeruzalémě nebudou ty negativní věci, jen ty dobré:
21,22 -- svatyni jsem v něm neviděl ... svatyně ve Staré smlouvě reprezentovala Boha nebo odkazovala na Boha, ale nyní v novém Jeruzalémě bude přímo Bůh a Beránek. Viditelná přítomnost Boha čini svatyni nadbytečnou. Jinými slovy, celý Jeruzalém bude svatyní (viz Zj 21,16).
21,23 -- to město nepotřebuje slunce ani měsíc ... bude v něm zářit Boží sláva a Beránek. Bůh jako Stvořitel všeho bude v novém Jeruzalémě i zdrojem světla, Beránek Kristus jako zachránce bude lampou. Vidíme zde také vyvrcholení vztahu mezi Bohem a Beránkem = mezi Otcem a Synem: oba jsou svatyní nového Jeruzaléma (verš 22), oba jsou Jeruzalému světlem.
21,24.26 -- národy budou chodit v jeho světle, králové přinesou do města svou slávu ... lidé ze všech národů vejdou do Jeruzaléma, do města přijde to nejcennější z lidí: ti, kdo byli věrní Bohu Stvořiteli a Beránkovi Zachránci.
21,25 -- jeho brány nikdy nebudou zavřeny ... brány měst byly na noc zavírány na ochranu před nebezpečím; nyní v novém Jeruzalémě už zavřeny nebudou, protože mu nic nebude hrozit. Po proroku Ezechielovi je nový Jeruzalém naplněním také i proroctví proroka Izajáše (Iz 60,11: tvé brány budou ustavičně otevřeny). A kdyby přesto hrozilo nebezpečí, brány jsou střeženy anděly (viz verš 12).
21,25 -- nebude tam noci ... naplnění proroctví dalšího proroka, a sice proroka Zacharjáše 14,11.
21,27 -- do města nevejde nic nečistého ... jen ti, kdo jsou očištěni krví Ježíše Krista (umyli svá roucha -- viz Zj 22,14), jen ti, kdo uznávali Ježíše Krista jako svého zachránce, a podle toho se k němu také chovali.
Zj 22,1-5: pokračuje v popisu snad toho nejdůležitéjšího v novém Jeruzalémě, opět shrnuje, podtrhuje a doplňuje celý popis. Tím bude dokončen celek 21,1 až 22,5.