1Tu jsem uviděl sestupovat z nebe jiného silného anděla oděného do oblaku a nad jeho hlavou byla duha; jeho tvář byla jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy 2a v ruce měl rozvinutý malý svitek. Pravou nohou se postavil na moře, levou na zem a 3a vykřikl mohutným hlasem, jako když řve lev. A když vykřikl, promluvilo svými hlasy sedm hromů. 4Jakmile promluvilo těch sedm hromů, chtěl jsem psát, ale uslyšel jsem hlas z nebe, který říkal: „Zapečeť, co promluvilo těch sedm hromů, a nepiš to.“
5A anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, zdvihl svou pravou ruku k nebi a 6a přísahal při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, zemi i to, co je v ní, a moře i to, co je v něm, že čas již více nebude,
7nýbrž ve dnech hlasu sedmého anděla, až bude troubit, bude dokonáno tajemství Boží, jak to ohlásil svým otrokům prorokům.
8Hlas, který jsem uslyšel z nebe, se mnou opět mluvil a říkal: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek, který je v ruce anděla stojícího na moři a na zemi.“
9I odešel jsem k tomu andělovi a řekl jsem mu, aby mi dal ten malý svitek. Řekl mi: „Vezmi jej a sněz; naplní tvé břicho hořkostí, ale v tvých ústech bude sladký jako med.“
10Vzal jsem ten malý svitek z ruky anděla a snědl jsem jej; v mých ústech byl sladký jako med, ale když jsem ho snědl, naplnil mé břicho hořkostí. 11A řekli mi: „Musíš znovu přinést proroctví mnohým lidem, národům, jazykům i králům.“
Břeťa Fajmon, 12.6.2016; připraveno zejména na základě materiálu [2], str.183-187.
Mezi zatroubením na šestou (Zj 9) a sedmou polnici (Zj 11,15-19) nyní následuje vsuvka v délce téměř dvou kapitol (10,1 až 11,14). Podobně jako předchozí vsuvka (Zj 7) mezi rozlomením šesté a sedmé pečeti, i tato vsuvka se týká církve = svatých -- Hospodinových služebníků a proroků.
Zj 10,1-4: Jan vidí silného anděla, který sestupuje na zem. Anděl má výzor jako Ježíš Kristus v první kapitole (1,7.15-16), protože je to Kristův anděl, ale též je nad jeho hlavou duha stejně jako kolem trůnu Boha Otce (4,3) -- přichází tedy z pověření Boha Otce i Boha Syna. Jednu nohu klade na pevninu (zemi), druhou klade na moře -- to je obraz autority a dopadu andělovy mise na celý svět, tj. zemi i moře.
V tomto okamžiku promlouvá sedm hromů slova, která ani Jan neměl předat dál -- Bůh tedy skrze Jana odkrývá ta klíčová tajemství všem lidem, ale ne všechna. Sedm hromů je pravděpodobně obrazem Hospodinova hlasu, protože hromobití v knize Zjevení podtrhává Hospodinovu přítomnost.
Důležitou otázkou zde je, co je to za malý svitek, který drží anděl v ruce, a jak souvisí se svitkem otevíraným v kapitolách 6 až 8. Ross Taylor ([2].str.186) upozorňuje, že zde je užito slovo "malý svitek" (biblaridion), nikoli "svitek" (biblion), a tedy se nemůže jednat o svitek otevíraný v kapitolách 5 až 8. Nicméně další vykladači Bible (viz knihy [5],[10] ... komentáře k daným veršům) poukazují na to, že malý svitek je též svitek, a nejpřirozenějším výkladem je vidět pod svitkem ze Zj 10 tentýž svitek jako ve Zj 5,7 (nebo tedy jemněji řečeno, malý svitek ze Zj 10 je tou částí svitku ze Zj 5, která byla ohledně Hospodinových budoucích záměrů odhalena lidem ... některé věci, jako například obsah promluvy sedmi hromů, lidem dány poznat nebyly) -- tedy malý svitek je vlastně zhruba textem knihy Zjevení, jak ji známe dnes!!
Zj 10,5-7: Silný anděl se dívá dopředu na troubení sedmé polnice a přísahá, že než zatroubí na polnici sedmý anděl (Zj 11,15-19), nebo v okamžiku, kdy na ni zatroubí, bude v plnosti vykonán a dosažen Hospodinův plán.
Zj 10,8-11: Jan vzal malý svitek z ruky anděla ... podobnost těchto slov se Zj 5,7 jen podtrhuje, že se stále jedná o stejný svitek, který byl v centru pozornosti v předchozích kapitolách. Vidíme zde pokračování posloupnosti předání autority a svědectví (Zj 1,1-2) od Boha Otce Ježíši Kristu (Zj 5,7); dále Ježíš Kristus posílá svého anděla (Zj 10) a předává svitek (nebo jeho podstatnou, klíčovou část, sdělovanou lidstvu) Janovi -- ten ji má poslat sedmi sborům v Malé Asii, předat dál Hospodinovým služebníkům; a jak podtrhne kapitola 11, i Hospodinovi služebníci mají dál předávat toto Boží slovo jako pravdivé svědectví a věc jistou a pravou.
Výzva k tomu, aby Jan svitek snědl, má starosmluvní paralelu s knihou Ezechiele, kapitoly 2 a 3 (2,7 až 3,17) -- Ezechiel byl poslán k lidu Izraele, aby jim předal Hospodinovo varování. Toto slovo je sladké, protože ukazuje cestu k životu, ale zhořkne, protože Ezechielovi posluchači jej nepřijmou, nýbrž mu dají zakusit utrpení. V podobném duchu je nyní Jan vyslán ke všem lidem, národům, jazykům a králům ... čtyři kategorie příjemců slova dokreslují celosvětový význam, jak už jsme se s tím v knize Zjevení několikrát setkali: čtyři označení reprezentují čtyři světové strany, tedy celý svět (další možný význam hořkosti: Slovo Boží mluví o soudu nad těmi, kteří jeho varování nepřijmou).
Osobní reflexe: Jan měl hlásat poselství od Boha celému světu, a potažmo tedy i dva svědkové z kapitoly 11, a nakonec i všichni křesťané jsou posláni k tomu, aby nesli životem i slovy obsah knihy Zjevení dál. Kniha Zjevení je, zdá se, nejkrvavější a nejohnivější knihou Bible -- je vůbec možné, abychom v ní viděli dobrou zprávu? Viz samostatný článek "Obsahuje kniha Zjevení dobrou zprávu?"