|
Zjevení Janovo:
úvodem
vznik knihy obsah poselství promluvy literatura Ross Taylor 2010, komentář ke knize Zjevení v pdf souboru: Poznámky |
Bůh plní své slibyBřeťa Fajmon, 11.11.2018; všechny biblické citace jsou převzaty z Českého studijního překladu, © 2009, Nadační fond překladu Bible. Kniha Zjevení je napsána s velkou autoritou -- Jan přímo zapisuje v kapitolách 2 a 3, co mu Ježíš Kristus diktuje pro jednotlivé sbory. Tento článek se pokouší vypátrat v následujících kapitolách biblické knihy Zjevení Janovo, jakým způsobem jsou a budou tyto sliby naplněny. Pán Ježíš slovy do Efezu burcuje Boží lid, který k němu ztrácí svou lásku. Představuje se jako ten, kdo se prochází mezi nimi, uprostřed nich -- nemusejí ztrácet svou lásku, mohou vědět i cítit, že on je jim blízko. Slibuje jim, že jim dá jíst ze stromu života, ze kterého bylo v Genesis 3 člověku jíst upřeno. Celá Bible je o tom, že Bůh dá lidem jednou plně požehnání a dary, které měl pro ně připraveny už od začátku, kdyby měli dost moudrosti a pojedli ze stromu života. Přístup ke stromoví života bude lidem opět obnoven v novém nebi a nové zemi, kterou tvoří Bůh (Zjevení 22,1-2): I ukázal mi řeku vody života, čirou jako křišťál, která vycházela z trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed náměstí toho města, z obou stran řeky je strom života, nesoucí dvanáctero ovoce; každý měsíc vydává své ovoce a listí toho stromu slouží k léčení národů. Božímu lidu = křesťanům ve Smyrně Pán Ježíš nic nevytýká, jen je upozorňuje na opozici a těžkosti, kterým budou čelit z toho důvodu, že se k němu hlásí. Říká jim, ať se nebojí, po první smrti totiž ještě přijde vzkříšení, a potom druhá smrt pro ty, kdo neobstojí na Božím soudu -- druhá smrt je tedy mnohem vážnější než ta první, protože teprve ta bude nevratná. V knize Zjevení, která vykresluje v mnoha obrazech budoucnost, přichází slovo na slib Ježíše Krista až v jejích závěrečných kapitolách, jak je tomu podobně u většiny těcht slibů: Zjevení 20,6 ... Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let. Mezi křesťany v Pergamu byla řada věrných, kteří nezapřeli svou víru ani při hrozbě smrti. Naopak tam bylo několik takových, kteří se zaplétali do hříchu, který Bohu ani Ježíši Kristu velkou čest nedělá. Je nejasné, co znamená slib bílého kaménku -- někteří vykladači mají za to, že se jedná o osvobození na soudním líčení (černý kamének od soudce znamenal odsouzení, bílý osvobození). To by odpovídalo tomu, že Ježíš Kristus se představuje jako ten, kdo má ostrý dvousečný meč -- meč moci a soudu. Chce povzbudit věřící k věrnosti Bohu -- na Božím soudu pak dostanou osvobození, i když světské soudy v Pergamu možná nefungovaly tak spravedlivě, křesťané tam byli ve vězení a čekali na procesy pro svou víru v Krista. Finální odpověď by v tom případě byla ve Zjevení 20,11-12: A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe a jejich místo již více nebylo. A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. Slib kaménku se jménem, které nikdo nezná, ukazuje při povrchním čtení na důvěru -- Bůh se ke každému, kdo vítězí, bude chovat s osobní blízkostí a péčí. Pokud ovšem tento kamének souvisí se soudem, jak je to velmi pravděpodobné, tak jméno, které na něm bude napsáno, nebude jméno naše, ale jméno toho, který nás na tom soudu osvobodí (Zj 19,11-12): A uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, kdo na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý; spravedlivě soudí a bojuje. Jeho oči byly jako plamen ohně a na hlavě měl mnoho diadémů; má napsané jméno, které nezná nikdo než on sám. Tomu, kdo vítězí, dám skrytou manu ... toto může znamenat nasycení našeho srdce na dlouhé a únavné cestě, kdy sami nemáme zdroje a strádáme. Stejně jako při exodu se Bůh staral o ty, kdo byli zachraňováni z otroctví a procházeli pustinou, i nám slibuje, že na naší cestě výsměchu a strádání pro naši víru nám dá nasycení ze zdroje, o kterém tento svět nemá ani ponětí. Další možný výklad: Ježíš nám dá při svém příchodu sám sebe, on je tím chlebem z nebe (Jan 6,31-35). On je s námi uprostřed všech těžkostí, kterými procházíme -- a když odmítneme se sytit hříchem, on nás nasytí svou blízkostí a dá nám posilu. Tento slib many se týká celé naší cesty víry, a v plnosti pak našeho setkání s Kristem tváří v tvář. Mezi křesťany ve Smyrně byla podobná situace jako v předchozím Pergamu: řada zbožných lidí, ale též lidé, co odmítali se vrátit svým srdcem k Bohu a hledali naplnění v sexu a dobrém jídle, ale jinak, než to nese čest Bohu, tj. mimo manželství a v pitkách spojených s uctíváním bohů falešných. Ježíš reaguje jako Mesiáš a Král: kdo vítězí a nenechá se svádět od druhých lidí ke hříchu, ten bude vládnout společně s Kristem Mesiášem. Naplnění slibu ukazuje na návrat Ježíše Krista na zem (Zj 19,15): Z jeho úst vychází veliký ostrý meč, aby jím bil národy; bude je pást železnou berlou. On bude šlapat lis vína planoucího hněvu Všemohoucího Boha. A dám mu hvězdu jitřní ... podle Numeri 24,7 a Izajáše 11,1 je jitřní hvězda obrazem Mesiáše, který přijde jako potomek Jákoba -- tedy podíl na jitřní hvězdě znamená podíl na Mesiáši, jeho vládě a světě, který Mesiáš přinese. Potvrzuje to Zjevení 22,16: Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby vám ve sborech tyto věci dosvědčil. Já jsem kořen a rod Davidův, jasná hvězda jitřní. V Sardách na tom s duchovním životem s Bohem byli dost špatně, a přesto je Ježíš oslovuje jako ten, kdo drží jejich sbor ve své ruce, ten, kdo je chrání. Mají se rozpomenout na Boha, "oživit" život s Bohem. Bílé šaty jsou symbolem odpuštění hříchu (Zj 13,8; 17,8) -- věřící v Sardách se mají rozpomenout na to, že Ježíš Kristus zemřel za jejich hříchy, že to znamená očištění a odpuštění. Ježíš je povzbuzuje tím, že jim připomíná důvod bílých šatů -- oblečení na svatbu při jeho návratu pro ně na zem (Zj 19,7-8): Radujme se a jásejme a vzdávejme mu slávu, protože přišla svatba Beránkova a jeho žena se připravila; a bylo jí dáno, aby si oblékla zářivě čistý kment. Tím kmentem jsou spravedlivé činy svatých ... obléci se do spravedlivých činů znamená dělat činy vděčnosti za to, že Kristus svou smrtí zaplatil za náš hřích (Mt 20,28; 26,28). Naplnění zápisů v Beránkově knize života bude završeno darem nového Jeruzaléma od Boha (Zj 21,27): A nevstoupí do něho nic nečistého ani ten, kdo činí ohavnost a lež, ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života. Tento krátký dopis je druhý ze sedmi, ve kterém Pán Ježíš Božímu lidu nic nevytýká, jen je podporuje, aby vytrvali. Slib, že jeho lid bude tvořit stavbu nového chrámu, je naplněn také sestoupením nového Jeruzaléma od Boha z nebe -- věřící jsou ti, kdo budou žít v novém Jeruzalémě, ale také v jiném obrazu ti, z nichž je nový Jeruzalém postaven (Zj 21,8-9): Vtom přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm misek plných sedmi posledních ran, a promluvil se mnou slovy: Pojď, ukážu ti Nevěstu, ženu Beránkovu. V Duchu mne odnesl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha. To, že Boží lid je nejen obyvatelstvem, ale také stavebním materiálem pro stavbu nového Jeruzaléma, je v souladu s dopisem Efezským 2,11-22, kde je Boží lid zobrazen jako stavba, ve které přebývá a kterou buduje Bůh. Křesťané v Laodiceji jsou popsaní jako nemastní neslaní, jako ti, kdo možná věří Bohu, ale kdo s ním vlastně nežijí. Jsou vyzváni, aby obnovili svůj vztah ke Kristu, začali s ním trávit svoje večery, byli s ním tak blízko, jako jen může člověk být blízko s lidmi, se kterými jí u jednoho stolu. Slib, že Ježíš vejde a bude s námi večeřet, se týká i dnešního večera. Konečný slib, že budeme sedět s Kristem na trůnu jako vládcové, pokud vytrváme ve víře v něj, bude naplněn opět v novém Jeruzalémě (Zj 21,6-7): Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života. Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. Bůh a Ježíš Kristus jsou zobrazeni v knize Zjevení jako ti, kdo nekompromisně uskuteční milost a lásku a spravedlnost. Nejlépe naději Božího lidu snad vystihuje Zjevení 21,3: A uslyšel jsem mocný hlas z trůnu, který řekl: Hle, Boží stánek s lidmi; bude přebývat s nimi a oni budou jeho lid, a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem.
zpět na sérii: Promluvy z knihy Zjevení Janovo
Diskuse: |