Thiselton 2006
(mimo komentářové řady, ovšem shrnuje zde své závěry ze svého mnohem obsáhlejšího podrobnějšího komentáře (viz níže), počet stran 341);
Ciampa, Rossner 2010, série PNTC, asi nejpodrobnější z těch komentářů, které neobsahují vlastní autorův překlad biblické knihy do angličtiny, cca 900 stran -- na výklad těžká kniha vyžaduje větší počet stran.
Gardner 2018, edice ZENCT, počet stran 818, literární analýza, překlad biblické knihy do angličtiny.
Pokračuje spolupráce s jáhnem Mgr. Jaroslavem Schrötterem z římskokatolické farnosti Praha-Kobylisy, který sestavil své poznámky k 1. listu Korintským v rámci večerů Hovory o Novém zákoně a rád by je nadále zpřístupnil i v této písemné formě. Mým přispěním (Břetislav Fajmon) bude pracovní překlad listu z řečtiny. Jaroslav Schrötter původně psal své poznámky k biblickému znění v Českém ekumenickém překladu, a z tohoto překladu (ČEP) jsou ponechány i jeho citace a nadpisky jednotlivých oddílků.
Tento článek bude zřejmě vrcholným článkem těchto stránek, protože odkáže na stránky, které jsou lepší. Ty stránky, na které chci odkázat, jsou sice v angličtině, ale bylo mi vysvětleno, že když kliknete dovnitř stránky pravým tlačítkem myši a zvolíte PŘELOŽIT DO JAZYKA ČEŠTINA (v prohlížečích Microsoft Edge, Google Chrome, apod.), objeví se docela obstojný překlad, který za roky existence internetových překladačů dosáhl už úroveň B2, což je běžná úroveň maturity z cizího jazyka.
Dobrý komentář středního rozsahu ke všem 66 knihám křesťanského kánonu najdete na stránce The Gospel Coalition -- Commentary (volně přeloženo: Spojenectví dobré zprávy -- výklady).
Kniha profesora Weingreena je dobrá ke studiu biblické hebrejštiny, protože pomalu buduje i slovní zásobu. Lze ji koupit i jako e-knihu, což umožňuje ji kdykoli koupit. Kniha obsahuje i slovníček v obou směrech, tj. umožňuje dělat překladová cvičení v učebnici v obou směrech, jak z hebrejštiny do češtiny, tak z češtiny do hebrejštiny.
Pro jistotu se pak hodí Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu od Blahoslava Pípala, který si pořiďte od 3. vydání (1997) nebo pozdějšího vydání, protože v novém fontu jsou hebrejská slova mnohem čitelnější.
2018: Izajáš - revidovaný překlad s výkladovými poznámkami. Překlad knihy Izajáš s podrobným komentářem Josefa Hřebíka. Návaznost na Bognerův překlad používaný v české katolické liturgii. Česká biblická společnost 2018, počet stran 242.
2019: Gabriela Vlková: Izajáš 1-12. Česká biblická společnost 2019, edice Český ekumenický komentář, počet stran 432. Můžeme očekávat v budoucnu i pokrytí dalších kapitol.
Komentáře se většinou shodují v tom, že tradice církevních otců 2. a 3. století n.l. potvrzuje Marka jako autora evangelia (například 16-Pokorný, str. 21): Papias získal od Jana, který zemřel kolem roku 100 AD, informaci, že Marek byl tlumočníkem apoštola Petra. 1. list Petrův 5,13 nazývá Marka obrazně Petrovým synem.
Z následujících zdrojů prvních osm uvádí Jaroslav Schrötter jako zdroje, které použil při psaní svých výkladových poznámek (z nich nejhodnotnější je podle mého názoru (BF) podrobný komentář 05-(Donahue,Harrington)), dalších jedenáct dodávám do seznamu já (BF) (a nejvíce doporučuji 12-(Strauss 2014) pro poznámky čtené souběžně s Markovým evangeliem, 13-(France 2002) pro čtenáře textu v řečtině, ale dost pro všechny je také textu i videí ve zdroji 09-(thegospelcoalition.org/mark-courses/)).
Příznivci knih v češtině najdou snad v knihovnách 05-(Donahue,Harrington), 16-(Pokorný) a nejobsáhlejší přístupný komentář je ve slovenčině 17-(Dubovský a kol.).
Břeťa Fajmon, 28.6.2023, krátký rozhovor s Jaroslavem Schrötterem, autorem série výkladů Markova evangelia na těchto stránkách
a) Jste věřícím křesťanem odmalička? Jaká byla Vaše cesta k víře?
Jsem
konvertita. Až v dospělosti jsem byl formován a pokřtěn salesiány. Písmo a
ostatní předměty teologie jsem studoval v podzemní církvi spolu se
salesiánskými bohoslovci od druhé poloviny 70. let minulého století až do roku
89, a to i po mém vysvěcení berlínským arcibiskupem. Všechno tajně bez státního
dozoru nad církvemi.
Ježíš a Dvanáct v době galilejského působení (1,16-8,26)
Ježíš vyvolil a povolal svých
Dvanáct, aby šířili jeho poselství. Pro toto jejich poslání jim dal moc konat
to, co konal on: kázat, vyhánět zlé duchy a uzdravovat nemocné (6,7-13). Dostali
výsadu být účastníky Ježíšových mocných činů. Byli svědky zázračného nasycení
zástupu lidí (6,30-44; 8,1-9). Dostávalo se jim zvláštního poučování a
nabádání, aby mohli poznat a přijmout Ježíše, jeho učení a jeho poslání.
Břeťa Fajmon, 22.2.2010, poslední aktualizace 2023 (ale české zdroje aktualizovány nejsou, pouze v úvodu najdete odkaz na české série komenářů)
Tento přehled ke každé biblické knize uvádí některé anglické, české (a i několik slovenských) komentáře pomáhající číst Bibli, a to ve formě knihy,
online materiálu či audio materiálu. Většinou doporučované komentáře k Bibli v angličtině jsou dobrým partnerem do diskuse pro vznikající
Český ekumenický komentář k Bibli (od roku 2005), sérii Septuaginta (od roku 2016), sérii Bible pro dnešek (od roku 2017) nebo slovenskou sérii Komentáre k Starému zákonu a Komentáre k Novému zákonu (od roku 2008).
1 Když
uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome
nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat.
Je již po západu slunce, tedy
někdy po 6. hodině odpolední, a tak skončila doba sobotního klidu. Obchodníci
otevřeli své krámky, a bylo možno koupit arómata – směs vonného oleje, balzámu
a koření – pro nabalzamování Ježíšova mrtvého těla. To Josef
z Arimatie při spěšném uložení Ježíšova těla do hrobu nestihl udělat.
1 A hned
zrána se poradili velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali
Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi.
A hned –
kai euthys– je Markův oblíbený způsob, jak otevřít nové téma. Podle
Markova evangelia bylo ráno, pátek 15. nísanu, svátek Pesach (řecky Pascha),
který předešlého večera začínal paschální hostinou beránka. Tu podle všech tří synoptiků
slavil i Ježíš se svými učedníky stejný večer jako ostatní Židé. Ráno, když
byli beránci snědeni a jejich kosti a další zbytky spáleny, byl Ježíš veden od
Kaifáše do místodržitelského paláce k Pilátovi.
V rámci systematické křesťanské teologie jsem se pokusil o zpracování tématu "Bůh". Je to první z témat systematické teologie, jakéhosi uceleného pohledu na křesťanské učení a vyznání. Základních témat je zhruba sedm: o Bohu, o světě, o člověku, o Ježíši Kristu, o Duchu svatém, o církvi, o posledních věcech.
I v češtině existují knihy na toto téma, například MacArthur+Mayhue (2021, počet stran 920), která je mnohem podrobnějším výchozím bodem (má témat devět, kromě sedmi základních ještě téma "Bible" a "andělé"). Tuto knihu jsem ovšem nepoužil, mým hlavním zdrojem je o polovinu stručnější, ale výstižný Thiselton v angličtině (2015, počet stran 467).
Pašije, tedy příběh
Ježíšova utrpení, smrti a vzkříšení, jsou vrcholem Markova evangelia. Marek je
líčí jako naplnění Božího plánu, což dokumentuje pomocí citátů ze Starého
zákona. Jeho pašije vyjadřují základní skutečnost, že Ježíšův pozemský život i jeho
utrpení jsou cestou ke konečnému vítězství. Čtenáře vyzývá, aby následovali
Ježíše s nadějí na svou účast na jeho vzkříšení. Tak se v prvotní církvi
šířila naděje na vzkříšení Ježíšových učedníků. Dokladem je například 1 Kor
15,20-23: Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo
zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak
i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu
všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus,
potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.
Rád bych zde uvedl několik odkazů na text Bible přístupný pro mobilní telefony (a čtečky). Doporučil bych nejspíše (2), ale překlad používaný v římskokatolické liturgii je k dispozici pouze v aplikaci (5)
13. kapitola Markova evangelia
spolu s Mt 24-25 a Lk 21 tvoří „synoptickou apokalypsu“. Tato kapitola se
zásadně odlišuje od ostatního textu Markova evangelia tím, že její značná část
je napsaná literárním stylem, který můžeme označit jako apokalyptický.
Slovo apokalypsa (zjevení)
se stalo pojmem označujícím určitý druh židovské literatury, která vznikala v
letech 200 př. Kr. až 100 po Kr. Tento literární druh se dá označit za zjevení
nebeských tajemství, zejména eschatologie. Apokalyptické spisy přinášely svým
čtenářům útěchu, když ukazovaly na Boží soud, který jedněm přinese věčnou
odměnu a jiným věčný trest.
Vrcholným dílem židovské
apokalyptické literatury je 7. až 12. kapitola starozákonní knihy Daniel. V
řadě vidění Dan 7-12 klade důraz na konečné a nevyhnutelné vítězství Božího
lidu. Podle knihy Daniel jsou dějiny plně v Božích rukou, a právě tato
skutečnost je jádrem jeho poselství. Vypráví příběh minulosti takovým způsobem,
aby pronásledovaní Židé pochopili, že jejich utrpení tvoří součást Božího plánu,
na jehož konci je věčná odměna pro Hospodinovy věrné.
1 Začal
k nim mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal
ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal
vinařům a odcestoval.
Začal k nim mluvit
– posluchači byli zřejmě stejní jako v minulém rozhovoru. Četli jsme o
nich v Mk 11,27: Když (Ježíš) procházel chrámem, přišli k němu
velekněží, zákoníci a starší. A právě o těchto náboženských
představitelích Hospodinova lidu Ježíš mluvil v tomto podobenství. A
mluvil v něm o nich jako o zlých vinařích.
V rámci dálkového studia teologie jsem si vybral k proseminární práci otázku, jaký je odkaz středověku pro dialog vědy a víry, nebo ještě lépe, protože to byla proseminárka z filosofie, jaký je odkaz středověku pro dialog víry a rozumu.
Nakonec je z toho takový pokus o průřez historií, jak šla historie v otázce rozumu a víry, a co si z toho můžeme odnést my, běžní obyvatelé 21. století. Založeno v podstatě na knize Pieper: Scholastika, kterou vřele doporučuji, protože celkem srozumitelně mluví o tom, co si o sobě, o historii, o nás lidech můžeme odnést z celkem dlouhého období 500 až 1500 AD.
1 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage
a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků 2 a řekl
jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete,
naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte
je a přiveďte!
Olivová hora – vysoký kopec (826
m n.m.) na východ od starého Jeruzaléma. Od chrámové hory (740
m n.m.) a hory Sión (762 m n.m) ji odděluje údolí potoka Cedron. Olivová hora
má jméno podle olivovníků, které jsou na jejích svazích pěstovány. Na jejím
úpatí poblíž Cedronu je i Getsemanská zahrada.