|
o autorech stránek articles in English 
rozhovor nad Biblí: Genesis Exodus Žalmy Izajáš Matouš Marek 1. list Korintským Efezským Zjevení Bible v mobilu české překlady Bible komentáře k Bibli software pro Bibli základní otázky: Existuje Bůh? Proč křesťanství? poselství Bible poznámky k Bibli různá témata: společnost film, televize souvislosti matematiky povídky recenze knih drobnosti teologická diskuse Augustin o Janovi učit se, učit se: biblická hebrejština biblická řečtina matematika Starší články: 2023 2022 2021 nejnovější příspěvky do diskuse: Břeťa 2022-09-30 20:46:46 John Lennon and Imagine: Is the discussion w Jaroslav Schrötter 2022-02-21 14:02:54 Břeťa - intro: Vážený pane Fajmone Břeta 2021-11-07 21:43:00 Matouš 3-4: Děkujeme za reakci. Milan 2021-11-04 12:46:31 Matouš 3-4: Dobrý den, reaguji Ondřej Kratochvíl 2021-11-01 21:44:53 Exodus - obsah: :) Břeťa 2021-02-20 17:52:27 Žalmy - úvodem: Jde o to, že to slo Pavla Turková 2021-02-20 17:07:50 Žalmy - úvodem: PŘIVÍTALA BYCH NĚJA Břeťa 2020-12-04 09:11:09 Software pro čtení Bible: Ke čtení Bible se o 
|
Recenze knihy – Karel Čapek: Věc MakropulosBřeťa Fajmon, 22.6.2010 [update: text knihy pdf ONLINE!!!] Přichází zpěvačka Emilia Marty (Emilia: Ale Gregor je v právu, že? Kolenatý: Patrně. Ale s tím to nevyhraje.) a vydává ve sporu o 150 miliónů svědectví, že Ferdinand Gregor je synem Josefa Pruse a že ve starém Prusově domě je ve skříni v šuplíku s datem 1816 zapečetěný testament, kde Josef Ferdinandovi odkazuje statek Loukov. Druhý den přinese též doklad, že Ferdinand Gregor je synem Josefa Pruse. Potomek Jaroslav Prus, potomek Albert Gregor i advokát Kolenatý žasnou, jak někdo mohl vědět tyto detaily, o kterých téměř sto let nikdo nevěděl. Ve strhujících rozhovorech docházejí všichni aktéři příběhu k poznání, že zpěvačka Emilia Marty je tatáž osoba jako Ellian Mac Gregor (nikoli Mach Gregor, jak bylo nesprávně porozuměno z úst umírajícího Josefa Pruse), což je stejná osoba jako Elina Makropulos, jméno matky Ferdinanda Gregora narozeného roku 1816. Ba co víc, že se jedná o ženu narozenou roku 1585. Emilia Marty je dokonale krásná – Prusův syn Janek kvůli ní spáchá sebevraždu, Gregor i Prus senior se do ní zamilují. Na scénu vstupuje též Hauk, který v Emilii poznává Eugenii Montez, ženu, kterou miloval před padesáti lety. Ale Krista v rozhovoru s Jankem se ptá: Je možné, aby Emilia Marty měla někoho ráda? V rozhovoru s Gregorem Elina říká: To je krámů s tou vaší láskou! Oh, kdybys věděl ... kdybys věděl, jak jste směšní, vy lidé. kdybys věděl, jak jsem unavena! Kdybys věděl, jak je mi všecko jedno! Oh. kdybys věděl! Také jako zpěvačka je dokonalá, svou schopnost zpívat za těch tři sta let dovedla k dokonalosti. Přesto ústy Gregora Čapek říká: Vy se přitom nudíte. Je to nadlidské, co dovedete, je to omračující, ale – vám je strašně nudno. Jako by vás záblo. Vychází najevo, že Emilia Marty usiluje o jistý řecký rukopis, který byl ve stejné přihrádce jako testament o dědictví Loukova (v tomto rukopisu je obsažen návod na elixír mládí a dlouhověkosti, který na Emilii kdysi vyzkoušel její otec). Vyspí se s Prusem seniorem, aby rukopis získala. Ale přichází Gregor a Kolenatý, protože stále nerozumí totožnosti Emilie, a žádají vysvětlení (přichází také proto, že Emílie jim podepsala doklad o rodném listu Ferdinanda Gregora jménem Ellian Mac Gregor, kdežto oni potřebují tento dokument na jméno Elina Makropulos, uvedené v matričním zápisu Ferdinanda Gregora – doufají, že jim Emílie poskytne další důkazy v soudním sporu). Neoficiální soudní přelíčení (Emiliin hotelový pokoj upravený za soudní síň) začíná snahou Gregora a Kolenatého zjistit Emiliinu totožnost, ovšem Čapek zde zinscenoval velkolepé vyvrcholení celé hry: Emilia přiznává svůj skutečný motiv, získat návod na elixír, aby mohla o dalších tři sta let prodloužit svůj život, a předává tento návod přítomným. Ze soudu o totožnost zpěvačky se stává soud, který má rozhodnout, co dělat s "elixírem věčného života", který byl právě nalezen (Kolenatý: máme jí to nechat? Copak má z toho mít prospěch jen ona ...? Kdo to dostane?). Zapisovatel Vítek navrhuje elixír zveřejnit. Vždyť je to k pláči, pánové! Považte jen – celá ta lidská duše, ta žízeň poznávat, mozek, práce, láska, tvořivost, všecko, všecko – můj bože, co udělá člověk za těch šedesát let života? Čeho užije? Čemu se naučí? Nedočkáš se ovoce stromu, který jsi zasadil; nedoučíš se všemu, co lidstvo už znalo před tebou; nedokončíš své dílo a nedáš svůj příklad; umíráš, a ani jsi nežil! Ježíši Kriste, žijeme tak maličko! ... A neměl jsi pokdy pro radost, neměl jsi pokdy pro myšlenku, a neměl jsi pokdy pro nic, pro nic než pro tu sháňku za kusem chleba! A nic jsi neviděl, nic nepoznal, nic nedokončil, ani sebe ne, ani sebe sama ne, ty zlomku! Proč jsi žil? Stálo to vůbec za to? ... Dejme všem tři sta let života! Bude to největší událost od stvoření člověka; bude to osvobození, bude to nové a definitivní stvoření člověka! Bože, co se dá z člověka udělat za tři sta let! Při rozhovoru, který nastane, nakonec Emilie předá pergamenový návod Kristince (jejíž milý Janek Prus spáchal sebevraždu), a ta spálí návod nad svíčkou se slovy: Byli by šťastnější, kdyby tak dlouho žili? a) délka versus kvalita života: Čapek ústy svých postav uzavírá, že lidé jsou šťastnější, když je jejich život kratší – štěstí leží v kvalitě života, nikoli v jeho délce. Souhlasím s ním v tom, že je důležitá kvalita života. Kristýnka je vykreslena jako dívka, která je zcela zaujata svým milým, kdežto Emilie Marty je zobrazena jako poněkud lhostejná nad svými vztahy – jako žena, z jejíchž vztahů se kvalita života navzdory jeho délce vytratila. Ale nesouhlasím s Čapkem v tom, že rozměr délky je nedůležitý: vždyť i Emilie Marty touží znovu po elixíru, aby unikla na dalších tři sta let smrti – rozměr věčnosti je také touhou našeho srdce. b) délka života nemůže vyléčit jeho problémy: Je pravda, že strachem ze smrti je člověk držen tak trochu v okovech, co všechno by rád v životě stihl. Ale je skutečně pravda, co Čapek nechává zaznít z úst Vítka, že totiž délkou života vyléčíme naše sobectví, že prodloužením doby života si zajistíme spokojenost a odstraníme války a strach? Myslím, že to není zajištěno. Karel čapek na Emilii Marty dobře vykresluje, že čas naše problémy a naši spokojenost nemusí napravit. Jak to vyjádřil C.S.Lewis, v tomto životě se nám otvírá touha po něčem víc – po něčem, co dosud neprožíváme. c) láska versus samota: Emilia Marty je unavená životem, podle jejího názoru se člověk po tři sta letech už jen nudí a dost dobře nemůže prožívat lásku – život ztěžkne a na ničem nezáleží. Nejprve jsem si myslel, že toto je věc, ve které nejvíce s Čapkem nesouhlasím, ale nyní si říkám, že Čapek vše vykreslil dobře – vykreslil totiž příběh ženy, která žila sice dlouho, ale v podstatě sama. Vykreslil do důsledku pohled ateismu, kdy nežijeme s Bohem jako s naším skutečným průvodcem života a rodičem, ke kterému se můžeme pravidelně vracet (a možná nežijeme ani nerosteme ani ve vztazích s druhými lidmi – nevzali jsme za své, že podstatou života je růst do hloubky ve vztazích s druhými lidmi). Vykreslil pouze, že život bez Boha je samotou, nikoli to, že naše vztahy mohou růst. d) závěrem: Emilia Marty uzavírá, že všecko omrzí – omrzí být dobrý, a omrzí být špatný. Nebe i země tě omrzí. O svém pěveckém umění mluví slovy: Umění má smysl, pokud to člověk neumí; teprve když vše dokonale umí, vidí, že je to zbytečné. Opět se projevuje do důsledků dovedený pragmatismus a nihilismus. Věčný život Čapek vidí (podobně jako Boris Pasternak v Doktoru Živagovi) jen v dětech, které se nám rodí: Máte děti? ... Kdybychom mysleli na narození ... místo na smrt ... Život není krátký. Pokud můžeme být příčinou života .... Ale na rozdíl od Karla Čapka mám za to, že podstatou života není lhostejnost či přesycenost, ale naplnění. A možná ono biblické "zemřel stár a sytý dnů" (např. Genesis 25,8) -- že člověk je životem nasycený; ani věčný život si jako křesťan nepředstavuji jako další shon a spěchání nebo usilování dostat se někam, ale jako spočinutí, věčný stav nasycení, věčnou blízkost s Bohem a druhými lidmi. Souhlasím s Čapkem, že často délka života umocňuje jen jeho prázdnotu, ale nesouhlasím v tom, že dalším krokem po dokonalosti je omrzení vším. Dalším krokem po dokonalosti v naší práci i vztazích je radostné spočinutí v tom, že naše práce je naplněná pravdou a že ve svých vztazích sdílíme pravdu. Je to sycení se životem, tvořivostí a vztahy. Rád bych nebyl špatně pochopen – jsem si vědom toho, že v tom životě, který nyní prožíváme, máme krásu i moudrost propůjčenu jen na pár let, a že ve svém stáří vracíme mnohé z našich dřívějších obdarování zase Bohu zpátky. Ale naděje křesťanství je na něco více než jen na zanechání potomstva – nadějí křesťanství je obnovení nejen délky života, ale i obnovení kvality našeho života do mnohem vyššího stavu, než byla v době naší nejplnější životní síly. Nadějí křesťanství je mnohem více než zakonzervování našeho současného stavu na pět set či tisíc let – nadějí křesťanství je proměna do takového života, který jsme nikdy v plnosti nežili (Bible, 1.list Korinstkým 2,9): Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. Diskuse: Lenka, přidáno 2010-12-30 19:02:26 Velmi se mi líbí Vaše recenze na tuto krásnou divadelní hru Karla Čapka. Práve na toto téma píši seminární práci a myslím, že mi Vaše myšlenky budou nápomocny v závěrečné úvaze. Podobně jako i Vy vidím naději na věčný život jako něco nádherného a v samotném nekonečně trvajícím životu nespatřuji nicotnost či omrzelost, ale krásu, spokojenost, mír a lásku. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo takto v dnešním světě uvažuje. :-) Vstup do diskuse: |