Exodus 06

Exodus:

úvodem

01	02	03	04
05	06	07	08
09	10	11	12
13	14	15	16
17	18	19	20
21	22	23	24
25	26	27	28
29	30	31	32
33	34	35	36
37	38	39	40

vznik knihy
stručně obsah
poselství
promluvy
přehled literatury

Souhrnně v pdf souboru:

Poznámky

Exodus 6

¹Hospodin Mojžíšovi odpověděl: 'Nyní uvidíš, jak budu s faraonem jednat -- působením mé moci dovolí lidu Izrael odejít, ba dokonce je bude nutit, aby odešli z jeho země.'

²Pak Bůh ještě Mojžíšovi řekl: 'Já jsem Hospodin. ³Ukázal jsem se Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako Bůh Všemohoucí, ale jménem Hospodin jsem se jim poznat nedal. ⁴Uzavřel jsem s nimi smlouvu, že jim dám zemi Kenaan, zemi, ve které putovali a přebývali jako hosté. ⁵Slyším sténání lidu Izraele, jak je Egypťané nutí ke službě, a pamatuji na svou smlouvu. ⁶Proto řekni lidu Izraele: "Já jsem Hospodin, já vás vyvedu z egyptské roboty. Vykoupím vás svou silnou rukou a velkými soudy. ⁷Vezmu si vás za svůj lid a budu vaším Bohem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh, ten, který vás vyvede z egyptské roboty. ⁸A přivedu vás do země, o které jsem přísahal, že ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Dám vám ji do vlastnictví. Já jsem Hospodin."'

⁹Mojžíš sdělil Hospodinova slova lidu Izraele, ale pro slabost ducha a těžkou službu jej ani nevyslechli.

¹⁰Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ¹¹'Jdi a řekni faraonovi, králi Egypta, ať propustí lid Izraele ze své země.'

¹²'Nevyslechl mne ani lid Izraele, tak jak by mne mohl vyslechnout farao? Vždyť jsem člověk neobřezaných rtů.'

¹³Když mluvil Hospodin k Mojžíšovi a Áronovi ohledně lidu Izraele a ohledně faraona, krále Egypta, přikázal vyvést lid Izraele z egyptské země. ¹⁴Toto byli vůdcové předků lidu Izraele:

Synové Rúbena, Izraelova prvorozeného: Chanók a Palú, Chesrón a Karmí -- to jsou Rúbenovy klany.

¹⁵Synové Šimeóna: Jemúel, Jamín, Ohad, Jakín, Sóchar a Šaul, syn Kenaanky -- to jsou Šimeónovy klany.

¹⁶A toto jsou jména synů Léviho podle jejich rodopisu: Geršón, Kehat a Merarí -- Lévi žil sto třicet sedm let. ¹⁷Synové Geršóna: Libní a Šimeí -- a jejich klany. ¹⁸Synové Kehatovi: Amrám, Jishár, Chebrón a Uzíel -- Kehat žil sto třicet tři let. ¹⁹A synové Merarího: Machlí a Muší. To jsou klany kmene Lévi podle jejich rodopisu.

²⁰Amram si vzal za ženu Jókebed, svou tetu, a ona mu porodila Árona -- Amram žil sto třicet sedm let. ²¹Synové Jishára: Kórach, Nefeg a Zikrí. ²²Synové Uzíelovi: Míšael, Elsáfan a Sitrí.

²³Áron si vzal za ženu Elíšebu, dceru Amínadabovu, sestru Nach-šónovu, a ona mu porodila Nádaba, Abíhúa, Eleazara a Ítamara. ²⁴Synové Kórachovi: Asír, Elkána a Abíasaf -- to jsou Kórachovy klany.

²⁵Áronův syn Eleazar si vzal za ženu jednu ze dcer Pútíele a ona mu porodila Pinchase.

Toto byli vůdcové předků kmene Lévi podle jejich rodopisu. ²⁶To je ten Áron a Mojžíš, kterým Hospodin řekl: 'Vyveďte lid Izraele z Egypta podle jejich klanů' ²⁷Oni byli těmi, co mluvili s faraonem, králem Egypta, aby propustil z Egypta lid Izraele -- to je ten Mojžíš a Áron.

²⁸Když promluvil Hospodin k Mojžíšovi v egyptské zemi, ²⁹řekl mu: 'Já jsem Hospodin. Oznam faraonovi, egyptskému králi, vše, co ti říkám.'

³⁰Mojžíš nato řekl: 'Jsem člověk neobřezaných rtů, jak by mne tedy mohl farao vyslechnout?'

Komentářové poznámky

Břeťa Fajmon, 23.3.2012

Ex 6,1-12: Situace se přiostřuje -- lid Izraele už je skleslý do té míry, že slovům Mojžíše přestává věřit. Mojžíš je tímto skepticismem nakažen, ztrácí též tu správnou perspektivu, že totiž je to Hospodin, kdo bude jednat.

Slova 'Nedal jsem se jim poznat jménem Hospodin' jsou vykládána přiznivci teorie dokumentů E,D,P,J jako potvrzení toho, že existuje pozdější zdroj J (Jahve = Hospodin), který byl do knih Pentateuchu doplněn až později, popřípadě jako doklad o tom, že Ex 3,14-15 a Ex 6,3 pocházejí z různých zdrojů (dokumentů). Nemyslím si, že uvedená věta znamená, že by Abraham, Izák či Jákob a lidé v jejich okolí jméno Jahve neznali (a že by bylo dodatečně doplněno do knihy Genesis) -- spíše to znamená, že Hospodin splní Izraeli smlouvu, kterou Abrahámovi v Genesis 15 pouze slíbil. Verši 3-5 Bůh potvrzuje, že pamatuje na smlouvu, kterou kdysi vyslovil před Abrahamem. Věta 'Já jsem Hospodin' nezjevuje nové jméno, ale navazuje na Genesis 15,7-21: já nyní splním, co jsem kdysi řekl -- že vás vyvedu z Egyptské roboty a přivedu vás do slíbené země Kenaan. Mé jméno nyní bude potvrzeno, když dodržím své slovo.

Mojžíšův povzdech 'jsem člověk neobřezaných rtů' je obratem, který navazuje na znalost významu obřízky (viz Exodus 4,20-26 a myšlenky k těmto veršům): obřízkou lid Izraele ztvrdil, že přijímají Hospodina jako svého Boha, že chtějí být součástí plánu, ke kterému je Hospodin zve -- a jsou tedy připraveni jej následovat, usilovat o vztah s Hospodinem a pohotovi jednat podle jeho pokynů. 'Neobřezané rty' v tomto smyslu asi užívají daný význam přeneseně -- nechtějí říci, že Mojžíš není pohotový jednat podle toho, jak jej Hospodin vede, ale spíše používají známý smysl pojmy obřízky k vyjádření myšlenky 'mé rty nejsou pohotové k řeči, neposlouchají mne, nejsem v tomto smyslu obratný či schopný'.

Ex 6,13-30: Poté, co Hospodin ujišťuje Mojžíše, že bude jednat a splní, co řekl, následuje vsuvka ve verších 13-27; verše 28-30 se vracejí k rozhovoru Mojžíše s Hospodinem, který byl vsuvkou přerušen po verši 12. Vsuvka (verše 13-27) začíná uvádět jména vůdců kmenů Izraele v době, kdy je Hospodin chce vyvést z Egypta -- ale místo toho, aby byli uvedeni vůdcové rodin všech dvanácti kmenů Izraele, jsou zmíněny jen první tři kmeny (Rúben, Šimeón, Lévi), a pozornost je zaměřena zejména na kmen Lévi, ze kterého pochází Áron a Mojžíš -- tedy na ten kmen, jehož vůdcové sehrají klíčovou úlohu v nadcházejících událostech knihy Exodus (a jedná se též o formování kmene Lévi, kmene, ze kterého budou vybíráni knězi Izraele -- ti budou zprostředkovat vztah mezi Hospodinem a Izraelem, počínaje Mojžíšem a Áronem, a pokračujíce Áronovými syny). Pozornost je zaměřena na Árona, protože z něj bude pocházet budoucí kněžská linie -- pozici Mojžíše v uvedeném rodokmenu můžeme vidět pouze mezi řádky (z verše 20, protože Áron byl jeho bratr). Dalším důvodem, proč je Áronův rodokmen uveden na tomto místě knihy Exodus (viz [1], str. 178), je právě opakovaný Mojžíšův povzdech, že je neschopný mluvit (verše 12 a 30) -- právě uvnitř tohoto povzdechu je umístěn rodokmen, který připomíná Hospodinouvu odpověď Mojžíšovi, že jeho ústy bude jeho bratr Áron (viz též Ex 4,10-17).

Až dosud byli otci neboli předky Izraele míněni Abraham, Izák a Jákob, a otcové lidu, ke kterému přichází Mojžíš. Nyní -- verše 14 a 25 -- začínají být jako předci označováni ti, o nichž mluví kniha Exodus. Tj. horizont knihy Exodus se posunuje -- pozornost začíná být zaměřena na budoucí vyvedení z Egypta, přivedení do Kenaanu a územní identifikaci národa Izrael. Mojžíš, Áron a další vůdcové jsou předky budoucích věcí.

Ještě možná stojí za to uvést další myšlenku ([1], str. 181-183): Na životě Mojžíše a jeho vztahu s Hospodinem lze vidět blízkost, která byla v zahradě Eden přístupná všem lidem (Genesis 2) a kterou svým pádem do hříchu ztratili (Genesis 3), ale kterou lze vztahem k Ježíši Kristu znovu nabýt (Jan 14,26 uvádí slova Ježíše Krista, která se týkají blízkosti s jeho učedníky a neustálého kontaktu s nimi (v překladu B21): 'Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.' Mojžíš mluví k Bohu upřímně o svých pocitech či zklamáních v tom, k čemu jej Bůh vede, a Hospodin trpělivě reaguje a ujišťuje jej.

Závěrem kapitoly: Bůh ujišťuje lid Izraele slovně, že bude učitě jednat, ale oni utrápení a unavení už jeho slova vážně neberou (Ex 6,9): jak moc pravdivé je to i v životě každého z nás, kdy bychom rádi, aby Bůh jednal rychleji, než se děje. Zatímco v této kapitole vidíme jen skleslost Izraele a rodopisnou vsuvku, rád bych se při představě faraona, který bude dál tvrdošíjně odmítat lid propustit, zamyslel nad tím, co je to vlastně smíření s Bohem. Mám za to, že původní harmonii či záměr vztahu mezi člověkem a Bohem lze nejlépe vidět v biblické knize Genesis (kapitoly 1-2), kde Bůh dává lidem a) velké úkoly (Genesis 2,15) a schopnosti (Genesis 2,19: člověk měl pojmenovat všechna zvířata), b) výsadu morální volby - zvolit si život nebo smrt (Genesis 2,15-17); c) velké obdarování: jídlo (Genesis 1,29), žena - dar rodiny (Genesis 2,21-25).

Skutečným smířením s Bohem je správná reakce na všechny tyto podněty: ad a) s vděčností za schopnosti hledat úkol, který mi Bůh dal (a zapojit se do něj); ad b) dělat ty správné morální volby - volit život, nikoli smrt; ad c) radovat se ze všech darů s vědomím, že pochází od Boha. Jak lze vidět z prvních dvou kapitol knihy Genesis, Bůh i člověk původně žili v mnohem užším vztahu, ze kterého se člověk odcizil. Když dnes běžný člověk řekne: Jsem celkem slušný člověk (např. ve srovnání s ostatními), proč bych tedy ještě potřeboval něco jako smíření s Bohem? -- je to, jako by si manžel říkal: funguji v tom manželství docela dobře -- proč bych ještě potřeboval s manželkou každý den mluvit nebo trávit čas? Ptáme se (viz [21], str.39): Co? Já že potřebuji smíření s Bohem? Obnovení úzkého vztahu s ním? -- Je pro nás lidi hodně těžké přijmout pozvání k něčemu, co jsme v plné míře nikdy neprožili. Jak říká Roy Hession ([21], str.42): Tak jsme si zvykli roztáčet spirálu nepřátelství a odcizení vůči Bohu, že každé jeho nabídce vůči nám rozumíme jako výpadu nepřítele, který jen maskuje své nevlídné záměry (a já k tomu dodávám: jsme nepřátelší, počínaje svými pochybnostmi o Hospodinově existenci a konče tím, že si jdeme v životě svou vlastní cestou a Hospodinova nabídka vztahu (řečeno fejsbukovým termínem) pro nás nic neznamená).

následující: Exodus 07

Diskuse:

Vstup do diskuse: