1Hospodin Mojžíšovi odpověděl: 'Nyní uvidíš, jak budu s faraonem jednat -- působením mé moci dovolí lidu Izrael odejít, ba dokonce je bude nutit,
aby odešli z jeho země.'
2Pak Bůh ještě Mojžíšovi řekl: 'Já jsem Hospodin. 3Ukázal jsem se Abrahamovi, Izákovi
a Jákobovi jako Bůh Všemohoucí, ale jménem Hospodin jsem se jim poznat nedal. 4Uzavřel jsem s nimi smlouvu, že jim dám zemi Kenaan, zemi, ve které putovali a přebývali jako hosté.
5Slyším sténání lidu Izraele, jak je Egypťané nutí ke službě, a pamatuji na svou smlouvu. 6Proto řekni lidu Izraele: "Já jsem Hospodin, já vás vyvedu z egyptské roboty.
Vykoupím vás svou silnou rukou a velkými soudy. 7Vezmu si vás za svůj lid a budu vaším Bohem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh, ten, který vás vyvede z egyptské roboty.
8A přivedu vás do země, o které jsem přísahal, že ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Dám vám ji do vlastnictví. Já jsem Hospodin."'
9Mojžíš sdělil Hospodinova slova lidu Izraele, ale pro slabost ducha a těžkou službu jej ani nevyslechli.
10Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 11'Jdi a řekni faraonovi, králi Egypta, ať propustí lid Izraele ze své země.'
12'Nevyslechl mne ani lid Izraele, tak jak by mne mohl vyslechnout farao? Vždyť jsem člověk
neobřezaných rtů.'
13Když mluvil Hospodin k Mojžíšovi a Áronovi ohledně lidu Izraele a ohledně faraona, krále Egypta, přikázal vyvést lid Izraele z egyptské země.
14Toto byli vůdcové předků lidu Izraele:
Synové Rúbena, Izraelova prvorozeného: Chanók a Palú, Chesrón a Karmí -- to jsou Rúbenovy klany.
15Synové Šimeóna: Jemúel, Jamín, Ohad, Jakín, Sóchar a Šaul, syn Kenaanky -- to jsou Šimeónovy klany.
16A toto jsou jména synů Léviho podle jejich rodopisu: Geršón, Kehat a Merarí -- Lévi žil sto třicet sedm let. 17Synové Geršóna: Libní a Šimeí -- a jejich klany. 18Synové Kehatovi:
Amrám, Jishár, Chebrón a Uzíel -- Kehat žil sto třicet tři let. 19A synové Merarího: Machlí a Muší. To jsou klany kmene Lévi podle jejich rodopisu.
20Amram si vzal za ženu Jókebed, svou tetu, a ona mu porodila Árona -- Amram žil sto třicet sedm let.
21Synové Jishára: Kórach, Nefeg a Zikrí. 22Synové Uzíelovi: Míšael, Elsáfan a Sitrí.
23Áron si vzal za ženu Elíšebu, dceru Amínadabovu, sestru Nach-šónovu, a ona mu porodila Nádaba, Abíhúa, Eleazara a Ítamara. 24Synové Kórachovi: Asír, Elkána a Abíasaf -- to jsou Kórachovy klany.
25Áronův syn Eleazar si vzal za ženu jednu ze dcer Pútíele a ona mu porodila Pinchase.
Toto byli vůdcové předků kmene Lévi podle jejich rodopisu. 26To je ten Áron a Mojžíš, kterým Hospodin řekl: 'Vyveďte lid Izraele z Egypta podle jejich klanů' 27Oni byli těmi, co mluvili s faraonem,
králem Egypta, aby propustil z Egypta lid Izraele -- to je ten Mojžíš a Áron.
28Když promluvil Hospodin k Mojžíšovi v egyptské zemi, 29řekl mu: 'Já jsem Hospodin. Oznam faraonovi, egyptskému králi, vše, co ti říkám.'
30Mojžíš nato řekl: 'Jsem člověk neobřezaných rtů, jak by mne tedy mohl farao vyslechnout?'
Ex 6,1-12: Situace se přiostřuje -- lid Izraele už je skleslý do té míry, že slovům Mojžíše přestává věřit. Mojžíš je tímto skepticismem nakažen, ztrácí též tu správnou perspektivu, že totiž je to Hospodin, kdo bude jednat.
Slova 'Nedal jsem se jim poznat jménem Hospodin' jsou vykládána přiznivci teorie dokumentů E,D,P,J jako potvrzení toho, že existuje pozdější zdroj J (Jahve = Hospodin), který byl do knih Pentateuchu doplněn až později,
popřípadě jako doklad o tom, že Ex 3,14-15 a Ex 6,3 pocházejí z různých zdrojů (dokumentů). Nemyslím si, že uvedená věta znamená, že by Abraham, Izák či Jákob a lidé v jejich okolí jméno Jahve neznali
(a že by bylo dodatečně doplněno do knihy Genesis) -- spíše to znamená, že Hospodin splní Izraeli smlouvu, kterou Abrahámovi v Genesis 15 pouze slíbil.
Verši 3-5 Bůh potvrzuje, že pamatuje na smlouvu, kterou kdysi vyslovil před Abrahamem. Věta 'Já jsem Hospodin' nezjevuje nové jméno, ale navazuje na
Genesis 15,7-21: já nyní splním, co jsem kdysi řekl -- že vás vyvedu
z Egyptské roboty a přivedu vás do slíbené země Kenaan. Mé jméno nyní bude potvrzeno, když dodržím své slovo.
Mojžíšův povzdech 'jsem člověk neobřezaných rtů' je obratem, který navazuje na znalost významu obřízky (viz Exodus 4,20-26 a myšlenky k těmto veršům): obřízkou lid Izraele ztvrdil, že přijímají Hospodina jako svého Boha,
že chtějí být součástí plánu, ke kterému je Hospodin zve -- a jsou tedy připraveni jej následovat, usilovat o vztah s Hospodinem a pohotovi jednat podle jeho pokynů. 'Neobřezané rty' v tomto smyslu asi užívají daný význam
přeneseně -- nechtějí říci, že Mojžíš není pohotový jednat podle toho, jak jej Hospodin vede, ale spíše používají známý smysl pojmy obřízky k vyjádření myšlenky
'mé rty nejsou pohotové k řeči, neposlouchají mne, nejsem v tomto smyslu obratný či schopný'.
Ex 6,13-30: Poté, co Hospodin ujišťuje Mojžíše, že bude jednat a splní, co řekl, následuje vsuvka ve verších 13-27; verše 28-30 se vracejí k rozhovoru Mojžíše s Hospodinem, který byl vsuvkou přerušen po verši 12.
Vsuvka (verše 13-27) začíná uvádět jména vůdců kmenů Izraele v době, kdy je Hospodin chce vyvést z Egypta -- ale místo toho, aby byli uvedeni vůdcové rodin všech dvanácti kmenů Izraele, jsou zmíněny jen první tři kmeny
(Rúben, Šimeón, Lévi), a pozornost je zaměřena zejména na kmen Lévi, ze kterého pochází Áron a Mojžíš -- tedy na ten kmen, jehož vůdcové sehrají klíčovou úlohu v nadcházejících událostech knihy Exodus
(a jedná se též o formování kmene Lévi, kmene, ze kterého budou vybíráni knězi Izraele -- ti budou zprostředkovat vztah mezi Hospodinem a Izraelem, počínaje Mojžíšem a Áronem, a pokračujíce Áronovými syny).
Pozornost je zaměřena na Árona, protože z něj bude pocházet budoucí kněžská linie -- pozici Mojžíše v uvedeném rodokmenu můžeme vidět pouze mezi řádky (z verše 20, protože Áron byl jeho bratr).
Dalším důvodem, proč je Áronův rodokmen uveden na tomto místě knihy Exodus (viz [1], str. 178), je právě opakovaný Mojžíšův povzdech, že je neschopný mluvit (verše 12 a 30) -- právě uvnitř tohoto povzdechu
je umístěn rodokmen, který připomíná Hospodinouvu odpověď Mojžíšovi, že jeho ústy bude jeho bratr Áron (viz též Ex 4,10-17).
Až dosud byli otci neboli předky Izraele míněni Abraham, Izák a Jákob, a otcové lidu, ke kterému přichází Mojžíš. Nyní -- verše 14 a 25 -- začínají být jako předci označováni ti, o nichž mluví kniha Exodus.
Tj. horizont knihy Exodus se posunuje -- pozornost začíná být zaměřena na budoucí vyvedení z Egypta, přivedení do Kenaanu a územní identifikaci národa Izrael. Mojžíš, Áron a další vůdcové jsou předky budoucích věcí.
Ještě možná stojí za to uvést další myšlenku ([1], str. 181-183): Na životě Mojžíše a jeho vztahu s Hospodinem lze vidět blízkost, která byla v zahradě Eden přístupná všem lidem
(Genesis 2) a kterou svým pádem do hříchu
ztratili (Genesis 3), ale kterou lze vztahem k Ježíši Kristu znovu nabýt (Jan 14,26 uvádí slova Ježíše Krista, která se týkají blízkosti s jeho učedníky a neustálého kontaktu s nimi (v překladu B21):
'Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.' Mojžíš mluví k Bohu upřímně o svých pocitech či zklamáních v tom, k čemu jej Bůh vede,
a Hospodin trpělivě reaguje a ujišťuje jej.
Závěrem kapitoly: Bůh ujišťuje lid Izraele slovně, že bude učitě jednat, ale oni utrápení a unavení už jeho slova vážně neberou (Ex 6,9): jak moc pravdivé je to i v životě každého z nás,
kdy bychom rádi, aby Bůh jednal rychleji, než se děje. Zatímco v této kapitole vidíme jen skleslost Izraele a rodopisnou vsuvku, rád bych se při představě faraona, který bude dál tvrdošíjně odmítat lid propustit,
zamyslel nad tím, co je to vlastně smíření s Bohem. Mám za to, že původní harmonii či záměr vztahu mezi člověkem a Bohem lze nejlépe vidět v biblické knize Genesis (kapitoly 1-2), kde Bůh dává lidem
a) velké úkoly (Genesis 2,15) a schopnosti
(Genesis 2,19: člověk měl pojmenovat všechna zvířata), b) výsadu morální volby - zvolit si život nebo smrt
(Genesis 2,15-17); c) velké obdarování: jídlo
(Genesis 1,29),
žena - dar rodiny (Genesis 2,21-25).
Skutečným smířením s Bohem je správná reakce na všechny tyto podněty: ad a) s vděčností za schopnosti hledat úkol, který mi Bůh dal (a zapojit se do něj); ad b) dělat ty správné morální volby - volit život,
nikoli smrt; ad c) radovat se ze všech darů s vědomím, že pochází od Boha. Jak lze vidět z prvních dvou kapitol knihy Genesis, Bůh i člověk původně žili v mnohem užším vztahu, ze kterého se člověk odcizil.
Když dnes běžný člověk řekne: Jsem celkem slušný člověk (např. ve srovnání s ostatními), proč bych tedy ještě potřeboval něco jako smíření s Bohem? -- je to, jako by si manžel říkal: funguji v tom manželství
docela dobře -- proč bych ještě potřeboval s manželkou každý den mluvit nebo trávit čas? Ptáme se (viz [21], str.39): Co? Já že potřebuji smíření s Bohem? Obnovení úzkého vztahu s ním? -- Je pro nás lidi hodně těžké přijmout pozvání
k něčemu, co jsme v plné míře nikdy neprožili. Jak říká Roy Hession ([21], str.42): Tak jsme si zvykli roztáčet spirálu nepřátelství a odcizení vůči Bohu, že každé jeho nabídce vůči nám rozumíme
jako výpadu nepřítele, který jen maskuje své nevlídné záměry (a já k tomu dodávám: jsme nepřátelší, počínaje svými pochybnostmi o Hospodinově existenci a konče tím, že si jdeme v životě svou vlastní cestou
a Hospodinova nabídka vztahu (řečeno fejsbukovým termínem) pro nás nic neznamená).