Julie Krbušková: Exodus
Exodus:

úvodem

01 02 03 04
05 06 07 08
09 10 11 12
13 14 15 16
17 18 19 20
21 22 23 24
25 26 27 28
29 30 31 32
33 34 35 36
37 38 39 40

vznik knihy
stručně obsah
poselství
promluvy
přehled literatury

Souhrnně v pdf souboru:

Poznámky


Exodus 7


1Hospodin řekl Mojžíšovi: 'Hle, učinil jsem tě pro faraona Bohem, a tvůj bratr Áron je tvým prorokem. 2Budeš mluvit vše, co ti přikazuji, a tvůj bratr Áron řekne faraonovi, aby propustil lid Izraele ze své země. 3Já zatvrdím faraonovo srdce a rozmnožím v egyptské zemi svoje znamení a divy. 4Ale Farao vás nevyslyší. Pak položím ruku na Egypt a vyvedu rody mého lidu, lidu Izraele, z egyptské země s velkými skutky soudu. 5Egypt pozná, že já jsem Hospodin, až vztáhnu ruku na Egypt a vyvedu lid Izraele z jejich středu.'

6Mojžíš s Áronem udělali přesně to, co jim přikázal Hospodin, aby vykonali. 7Když mluvili k faraonovi, Mojžíšovi bylo osmdesát a Áronovi osmdesát tři let. 8Hospodin také řekl Mojžíšovi a Áronovi: 9'Až vás farao požádá, abyste se prokázali nějakým znamením, řekni Áronovi, aby si vzal svou hůl a hodil ji před faraonem na zem. Hůl se promění v hada.'

10Mojžíš s Áronem přišli k faraonovi a udělali přesně to, co jim přikázal Hospodin -- Áron hodil hůl před faraonem a jeho služebníky na zem, a ta se proměnila v hada. 11Také farao zavolal své mudrce a čaroděje, a též oni, egyptští kouzelníci, udělali svými kouzly totéž -- 12každý z nich hodil svou hůl na zem, a ta se proměnila v hada. Ale Áronova hůl spolkla jejich hole. 13Faraonovo srdce ovšem zůstalo neoblomné a nevyslyšel je, jak Hospodin předpověděl.

14Hospodin řekl Mojžíšovi: 'Faraonovo srdce je neoblomné -- nechce propustit lid Izraele. 15Běž zítra k faraonovi -- ráno si vyjde k vodě. Vstaň a běž mu vstříc na břeh Nilu. Hůl, která se proměnila v hada, si vezmi do rukou. 16Řekni mu: "Hospodin, Bůh Hebrejů, mne k tobě poslal se slovy: Propusť můj lid, aby mi sloužili na poušti. Ale ty jsi mne až dosud nevyslyšel. 17Takto promluvil Hospodin: 'Nyní poznáš, že já jsem Hospodin'. Hle -- udeřím holí ve své ruce na vody v Nilu, a ty se promění v krev. 18Ryby v Nilu zemřou, Nil bude zapáchat a Egypťané si budou ošklivit pít jeho vodu.'

19Řekni Áronovi: 'Vezmi svou hůl a vztáhni ruku nad vodami Egypta -- nad jejich potoky, řekami, jezery, nad každou jejich nashromážděnou vodou -- aby se z nich stala krev. Krev bude i v dřevěných a kamenných nádobách.''

20Mojžíš s Áronem udělali přesně to, co jim přikázal Hospodin. Áron pozvedl hůl a udeřil do vod Nilu před očima faraona a jeho služebníků -- a všechna voda v Nilu se proměnila v krev. 21Ryby, co byly v Nilu, pomřely. Nil zapáchal a Egypťané nemohli pít vodu, protože se z ní v celé egyptské zemi stala krev. 22Ale egyptští kouzelníci udělali svými kouzly totéž. Faraonovo srdce tedy zůstalo neoblomné a nevyslyšel je, jak Hospodin předpověděl. 23Otočil se, odešel do svého domu a ani toto znamení si nevzal k srdci. 24Všichni Egypťané kopali kolem Nilu, aby se napili vody, protože vodu z řeky pít nemohli.

25Od okamžiku, kdy Hospodin udeřil na Nil, uplynulo sedm dní. 26Hospodin řekl Mojžíšovi: 'Jdi k faraonovi a řekni mu: "Takto promluvil Hospodin: Propusť můj lid, aby mi sloužili. 27Pokud je odmítáš propustit, hle, raním celé tvé území žábami. 28Nil se bude hemžit žábami, a ty vyjdou a budou ve tvém domě, ve tvé ložnici i na tvé posteli. Budou též v domech tvých služebníků a tvého lidu, budou v tvých pecích i ve tvých nádobách na těsto. 29Žáby ti polezou po těle, i po těle tvého lidu a všech tvých služebníků.



Můj vlastní pracovní překlad. © Břetislav Fajmon 2013 (můžete volně šířit s uvedením odkazu na tuto www stránku).

Komentářové poznámky


Břeťa Fajmon, 9.2.2013

Ex 7,1-13: Poté, co Mojžíš sklamaně Bohu vylíčíl v kapitole 6, že situace se spíše horší a je bezvýchodná, Hospodin v Ex 7,1-5 znovu ukazuje Mojžíšovi celkový obraz -- opět mu pevně říká, že vše probíhá podle plánu. Vše bylo očekáváno, jak faraonův odpor, tak skleslost a ztráta naděje u Izraele. Po prvním slyšení u faraona (kapitola 5) předstupují Mojžíš s Áronem před faraona podruhé, a nyní dochází už na faraonovu otázku, zda mohou předvést nějaké znamení, že Hospodin Bůh je skutečně poslal. Dochází k prvnímu boji či konfrontaci, a sice k boji mezi hady, jež vykouzlili čarodějové, a hadem vzniklým z Mojžíšovy = Áronovy hole (Mojžíš Áronovi hůl předal). Faraonovi hadi (varianta překladu: draci) jsou sežráni Áronovým hadem (drakem) -- tedy "v prvním poločase" (verše 10-11) se zdá stav konfrontace nerozhodný, ale "ve druhém poločase" Bůh Izraele přemohl bohy Egypta, protože faraonovi mudrci a kouzelníci si musí po ukončení slyšení jít pořídit nové hole.

Dvě myšlenky z knihy (1), str.196-198: a) Vidíme zde boj mezi duchovními silami (faraonovi kouzelníci také dokážou vykouzlit nadpřirozené věci, tj. duchovní svět jim není neznámý), jehož vítězem je Hospodin -- on je mocnější než jiné duchovní síly. b) Může se zdát, že boj jedné Áronovy hole a několika faraonových holí byl vyrovnaný, ale faraona mělo vítězství Áronovy hole přimět k dalšímu zamyšlení (jak říkají anglicky mluvící, "think again"), protože slovo "spolkla" či "pohltila" je užito též v Exodus 15,12, na konci boje mezi faraonem a Hospodinem, kdy faraonovo vojsko spolkla = pohltila voda: Pozvedl jsi svou pravici a spolkla je země. Jedná se sice pouze o znamení předvedené před faraonem a jeho dvorem, ale je v něm obsažen budoucí osud celé faraonovy armády.

Ex 7,14-24 (první egyptská rána – krev): Je na Hospodinu, aby potvrdil svá slova, že vykoupí, zachrání lid Izraele silnou rukou a velkými soudy (Ex 6,6). Izrael má nyní poznat, že Hospodin, ke kterému se přiznali, je jejich Bohem (Ex 6,7) -- že on má veškerou moc a že svým životem mají soužit jemu. Dochází k prvnímu "soudu", k mocnému skutku viditelnému po celém Egyptě: proměnění vody v krev. Cíl těchto "soudů" čteme ve verši 17: "Nyní poznáš, že já jsem Hospodin." Farao má možnost vidět jednání toho Boha, o kterém řekl, že ho nezná (Ex 5,2).

Jedná se o konflikt dvou autorit: autority Boha a autority faraona. Jakmile farao vidí, že tentýž skutek jsou schopni předvést i jeho kouzelníci, jeho ochota uznat autoritu Hospodina znovu upadá (verš 22). Farao zatím nehodlá Hospodinově výzvě "Propusť můj lid" vyjít vstříc. Je zajímavé, že důvod této výzvy je uváděn nikoli jako odchod z Egypta natrvalo, ale jako odchod s cílem slavit slavnost Bohu (Ex 3,18; 5,1), přinést Bohu oběti (Ex 5,3.17), sloužit Bohu (Ex 7,16). Farao nevidí Boha Izraele jako dostatečný důvod k tomu, aby se on podřídil. Ovšem není zodpovědný jen farao -- na vyhlazovací politice proti Izraeli se podílí celý národ. Proto Bůh dopouští rány a začíná mluvit k Egypťanům jako celku, protože je všechny volá k odpovědnosti za osud jeho lidu.

Proč proměnění vody v krev? Následující dvě myšlenky volně podle [1], str.199-203: a) Možná se jedná o varování -- krev ve vodě není nic normálního samo o sobě. V krvi člověka je život. Má to být varování, že pokud bude Egypt vzdorovat Hospodinu, bude krev ve vodě jejich údělem? b) Možná, že čtenáři hebrejského textu rezonuje "shromáždění vod" (verš 19) s jediným místem, kde zatím bylo toto slovo použito: v Genesis 1,10 Bůh shromáždil vody, aby vznikla souš -- tak Bůh stvoření, který z vody povolal život, nyní činí opačné kroky a v nashromážděné vodě ničí život. I kdyby si Egypťané tohoto nebyli vědomi, krev způsobila, že v řekách pomřel život (verš 18) -- možná (a v průběhu dalších ran jim to snad muselo dojít) se jim měly otevřít oči k tomu, že Hospodin není jen nějaká malá duchovní síla, ale ten Jediný: Bůh, který stvořil celý vesmír. Bůh se dává poznat jako ten, kdo dává život a vládne životu, a má i moc život vzít.

Ex 7,25-29 (druhá egyptská rána – žáby): Některé české a vetšina anglických překladů Bible čísluje už verše 25--29 jako verše 1--5 kapitoly 8. Zde jsem se přidržel číslování hebrejského (i ČEP, ČSP, B21), i když tematicky tento odstavec náleží už k osmé kapitole a druhé egyptské ráně.

Závěrem kapitoly: Je velmi pohodlné číst si o faraonovi, který neuznal Boží moc, aniž bychom si uvědomili, že my někdy jednáme stejně. Ježíš Kristus přišel na tuto zem s neméně revolučním úkolem, aby totiž to dobré, co je v nás, zachránil před tím špatným, co je v nás. Chce ale tuto záchranu dělat jen u těch, kdo jsou ochotni též přijmout jeho vládu ve svém životě, a to je myšlenka, které se my lidi děsíme.

a) Prvním znamením pro nás je stvoření samotné: když se díváme na tento vesmír, na makrokosmos i mikrokosmos, slovy dopisu Římanům 1,20 (v překladu ČEP): "Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu." Člověk (obecně = my všichni) nemá výmluvu, když sleduje život kolem sebe a v sobě, aby poznal, že Bůh existuje a je mocný. Pro většinu z nás (minimálně pro řadu obyvatel České Republiky) toto znamení není dostatečným důvodem, abychom ve svém životě hledali Boha a usilovali o vztah s ním.

b) Druhým znamením pro nás je svědomí v nás, nebo Hospodinův zákon, podle toho, kolik čeho známe: (Žalm 19,9: Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. x Římanům 2,15: to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí.) Uvedené místo Římanům 2,15 nemá říci, že naše svědomí je beze zbytku správné -- pouze že v některých či mnoha věcech odráží principy a řád, které Bůh sám ustanovil pro život nás lidí. To, že i ty dobré hlasy svého svědomí občas umlčujeme či obcházíme, je už druhá věc.

c) Třetím znamením pro nás je Kristovo evangelium: Ježíš Kristus přišel na tuto zem a začal lidi zvát do Božího království, kde vládne spravedlnost. Součástí tohoto znamení byl Ježíšův soucit s lidmi, jeho uzdravování lidských nemocí, jak fyzických, tak duševních či emocionálních. Začátkem jeho zvěsti byla slova (Matouš 5,3) "Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské" -- přišel pozvat do Božího království ty, kteří uznají, že v oblasti ducha = v oblasti svého vztahu k Bohu, v oblasti života podle Božího zákona jsou chudí. Nabízel plný život těm, kteří uznají, že před Bohem na svou obhajobu nemají vůbec nic. A s čím se setkal? S odmítnutím, které by se dalo označit téměř za univerzální (= společné nám všem a až příliš pravdivé pro nás všechny). Toto odmítnutí lze nejlépe vykreslit slovy vyřčenými samotným Ježíšem, který tak demonstruje, jak dobře věděl, co je v nitru nás lidí (Mt 21,33-39): Když lidé zjistili, že přichází Soudce, řekli si: zabijme Soudce a nebude nás mít kdo odsoudit. To je naše lidská reakce na Ježíšovo pozvání do království.

d) Čtvrtým znamením pro nás je to, že Bůh si použil naši lidskou nenávist jako součást svých záměrů, které jsou určeny pro naše dobro: Mt 20,28 (Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.) Bible používá termín "vykoupil" pro zaplacení ceny nutné (a dostatečné) pro naši záchranu, pro náš vstup do jeho království a obnovení vztahu k němu. Součástí tohoto znamení je vzkříšení Ježíše Krista a jeho uvedení do pozice Krále (Římanům 6,9: Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje).

e) Pátým znamením pro nás je, že Kristus (skrze Ducha svatého a lidi, kteří nesli jeho slova) přichází znovu za námi a zvěstuje nám pokoj -- pátým znamením je to, že jsme se o tom čtvrtém znamení mohli dozvědět. (2.list Korintským 5,19: Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. ). Hospodinova láska vůči nám lidem je hlubší než naše nenávist a naše odmítání. Bůh k nám lidem skrze svého svatého Ducha mluví a vyučuje nás o Ježíši Kristu, o Bohu a našem vztahu vůči němu. (Jan 14,26: Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl). Tentýž Kristus, kterého jsme my lidé ukřižovali, nám opět nabízí pokoj a smíření.

f) A takto bych mohl pokračovat dál -- mým cílem není vymyslet deset znamení, která by mohla být analogická deseti znamením knihy Exodus. Jen jsem tady chtěl říci, že možná naše srdce jsou směrem k Bohu stejně tvrdá nebo stejně slepá, jako bylo to faraonovo. Někdy chceme vidět jen něco, a k ostatním věcem ve svém životě či okolo sebe jsme slepí. Možná každá další událost našeho života, která se nám stane, či vše, k čemu dospějeme, je něčím, skrze co Bůh mluví. Rád bych aspoň trochu navázal na znamení knihy Exodus, která byla kdysi před třemi a půl tisíci lety obyvatelům Egypta nepříjemná a ztěžovala jim život. Aspoň pár slov o těžkostech: i když jim mnohdy nerozumíme, přesto jednou ze zpráv všech našich těžkostí je to, že jsme opravdu chudí a nemůžeme si být sami u sebe jisti pokojem, bohatstvím, svou vlastní spravedlností, přijetím, kterého se nám dostává u druhých lidí, či svým zdravím a životem. Jednou ze zpráv v našich těžkostech různého druhu je to, že Bůh o nás stojí, když mu sami už nemůžeme dát opravdu nic. Jako bychom v našich těžkostech fyzických, ekonomických, mezilidských lépe rozuměli tomu, že jsme opravdu chudí i před Bohem. Tato chudoba nás může vést ke vzdoru vůči Bohu, že nám nedává, co dal jiným, ale též nás může vést k tomu, že prožijeme setkání s Bohem a pomoc od něj. Jak to vyjádřila Joni Eareckson Tada, která žije od svých sedmnácti let na invalidním vozíku, je raději na tomto vozíku s Kristem, než zcela zdravá bez něj (několikrát uvedeno v její knize When God Weeps, Zondervan 2000). Nechci tady vyvyšovat utrpení a těžkosti -- jen jsem chtěl poukázat na podobný aspekt egyptských ran: Bůh se skrze ně chtěl dát poznat. Jeho primárním cílem bylo i skrze těžkosti předat zprávu o sobě samém. Jeho touhu překročit naše odmítání a přijít k nám, ať jsme v jakékoli situaci.

následující: Exodus 08


Diskuse:


Vstup do diskuse:

Jméno:   

Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

(Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

Váš vzkaz: