1Ale Mojžíš Hospodinu namítl: 'A co když mi neuvěří a nevyslechnou mne, ale řeknou: 'Hospodin se ti neukázal'?
2'Co to máš v ruce?'
'Hůl.'
3'Hoď ji na zem.'
Hodil hůl na zem a ta se proměnila v hada. Mojžíš před ním začal utíkat, 4ale Hospodin mu řekl: 'Natáhni ruku a chytni jej za ocas!'
Mojžíš natáhl ruku, chytl hada a ten se stal v jeho ruce zase holí. 5'To aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců -- Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův.'
6A ještě mu řekl: 'Vlož si ruku na hruď.'
Mojžíš si tedy vložil ruku na hruď, a když ji vytáhl, byla nemocná -- bílá jako sníh.
7'Dej si ruku zpět na hruď.' Mojžíš vložil ruku na svou hruď ještě jednou, a když ji vytáhl, byla zase zdravá.
8'A když ti neuvěří a neposlechnou první znamení, tak poslechnou druhé znamení. 9A když neuvěří ani těmto dvěma znamením a nevyslechnou tě, tak vezmeš vodu z Nilu a vyleješ ji na zem,
a na zemi se tato voda promění v krev.'
10Mojžíš Hospodinu řekl: 'Prosím, můj Pane, nejsem člověk výřečný, nebyl jsem dříve a nejsem ani teď, když jsi promluvil ke mně, svému služebníku. Je pro mne obtížné mluvit, mám neobratný jazyk.'
11'Kdo dal člověku ústa? Kdo rozhoduje, zda je člověk němý, hluchý, zda má zrak či je slepý? Což ne já, Hospodin? 12Proto tedy běž -- já budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit.'
13'Prosím, můj Pane, pošli někoho jiného.'
14Hospodin se na Mojžíše rozhněval: 'A co tvůj bratr Áron z kmene Lévi? Vím, že opravdu dobře mluví. Přijde ti naproti a zaraduje se v srdci, když tě uvidí.
15Budeš k němu mluvit -- budeš mu vkládat slova do úst, a já budu s tvými i jeho ústy a budu vám dávat pokyny, co máte dělat. 16On bude mluvit tvým jménem k lidu -- bude tvými ústy a
ty mu budeš Bohem. 17A vezmi si do rukou tuto hůl, kterou budeš konat znamení.'
18Mojžíš se vrátil ke svému tchánu Jitrovi se slovy: 'Chci nyní jít a vrátit se ke svým bratřím v Egyptě, abych viděl, zda jsou ještě naživu.'
Jitro mu na to řekl: 'Jdi v pokoji.'
19Hospodin ještě oznámil Mojžíšovi v Midjánu: 'Vrať se do Egypta, neboť zemřeli ti, co usilovali o tvůj život.'
20Mojžíš tedy vzal svou ženu a syny, vysadil je na osla a vracel se do Egypta. Vzal si také do ruky Hospodinovu hůl. 21Hospodin mu řekl: 'Až přijdeš do Egypta, měj na zřeteli,
že učiníš před faraonem všechna znamení, která jsem ti svěřil do rukou. Já zatvrdím jeho srdce, takže nenechá lid Izraele odejít. 22Nato řekneš faraonovi: ''Takto promluvil Hospodin:
Izrael je můj syn -- můj prvorozený. 23Řekl jsem ti: Propusť mého syna, aby sloužil mně. Tys jej propustit odmítl. Proto nyní zabiji tvého syna -- tvého prvorozeného.'''
24Cestou na místě, kde chtěli přenocovat, se s Mojžíšem střetl Hospodin a chtěl jej zabít. 25Ale Sipora vzala nůž, uřezala předkožku svého syna, hodila ji Mojžíšovi k nohám
a řekla: 'Jsi můj ženich potvrzený krví.'
26A Hospodin Mojžíše nechal naživu. Slova 'Jsi můj ženich potvrzený krví' řekla Sipora kvůli obřízce.
27Pak Hospodin oznámil Áronovi: 'Běž na poušť naproti Mojžíšovi.'
Áron tedy šel, střetl se s Mojžíšem u hory Boží a políbil ho. 28Mojžíš seznámil Árona se vším, co mu řekl Hospodin a proč jej poslal, i se znameními,
která mu přikázal vykonat. 29Pak šli a shromáždili všechny starší z lidu Izraele. 30Áron jim oznámil vše, co Hospodin řekl Mojžíšovi,
a před očima lidu vykonal zázračná znamení.
31A lid Izraele Mojžíšovi s Áronem uvěřil. Když uslyšeli, že Hospodin přišel mezi syny Izraele a viděl jejich ponížení, padli na kolena a klaněli se mu.
Ex 4,1-9: Mojžíšův rozhovor s Bohem skončil: Mojžíš přijal, že Bůh si chce pro vyvedení Izraele
z tyranského Egypta použít právě jeho. Hospodin reagoval na všechny Mojžíšovy otázky a pochybnosti.
Po reakci na Mojžíšovo 'Kdo jsem já?' (Ex 3,11-12) a 'Co jim mám říct?' (Ex 3,13-22) následuje Mojžíšovo
'A co když mi neuvěří?' (4,1-9) a Hospodin dává Mojžíšovi tři znamení, která mají lid Izraele přesvědčit a Mojžíše potvrdit, autorizovat. Hebrejova otázka z Ex 2,14 (Kdo tě nad námi ustanovil za velitele a soudce?) je zodpovězena
-- a navíc Mojžíš dostává znamení, která mají jeho zmocnění potvrdit. Tam, kde Mojžíš bil egypťana (Ex 2,11-12), nyní bude Egypt bít Bůh
(Ex 3,20).
Ex 4,10-17: Mojžíšova čtvrtá námitka: 'Mám pomalý jazyk, nedokážu mluvit, pošli raději někoho jiného'. Tato námitka má dvě fáze, nejprve Bůh říká Mojžíšovi, že on sám bude s ním a bude mu dávat pokyny, co má mluvit,
a po Mojžíšově nekonstruktivní poznámce 'Pošli prosím někoho jiného' mu dává i lidskou podporu, jeho vlastního bratra Árona.
Mojžíšovo povolání je v historii jedinečné a neopakovatelné, přesto může být pro nás v mnohém příkladem a povzbuzením, jak v našich velkých celoživotních povoláních (= úkolech), tak v těch drobných povoláních,
ke kterým se rozhodujeme každý den. Bůh má pro náš život povolání jak velká, tak každodenní (tím každodenním povoláním často je vytrvat v těch velkých povoláních a činit směrem k nim aspoň malé krůčky).
I my můžeme prožívat pochybnosti nejen v těch věcech velkých, ale i v těch malých: Kdo jsem já? Co mám dělat? A co když to nevyjde? Já na to nemám schopnosti. Kéž by bylo naší zkušeností, že Bůh je ve všech těchto
pochybnostech oporou: Já budu s tebou; udělej to a to; budu ti říkat, co máš dělat; dám ti lidskou podporu, která ti ve tvém úkolu pomůže.
Tím klíčovým povoláním pro nás dnes je život v Božím království, tj. přijetí Boha jako krále svého života, jako toho, komu jsme zodpovědní. Tím vyvedením z otroctví, které potřebujeme, pod kterým sténáme a úpíme,
je otroctví hříchu -- věc to mnohem skrytější a náročnější než pouhé opuštění jistého zeměpisného území. Tím setkáním s Bohem, ve kterém nás vyzývá k velkému úkolu, by mohla být slova Ježíše Krista
(Evangelium podle Matouše, kapitola 5, verše 3-10. Zde stojí za to pro ilustraci citovat slova Alexandra Solženicina z jeho knihy Souostroví Gulag: 'Kdyby to jen bylo tak jednoduché! Kdyby jen někde byli zlí lidé,
kteří své činy dělají v ústraní, a ochránit se před zlem by znamenalo se od těchto lidí separovat! Ale dělící čára mezi dobrem a zlem prochází srdcem každého člověka. A kdo je ochotný zničit kus svého vlastního srdce?'
Možná jsme už též zjistili, že sami z některých věcí nedokážeme vyjít. Proto Bůh povolal ještě dalšího vůdce -- Ježíše Krista.
Ex 4,18-23: Mojžíš vyslechl Hospodina a odchází i se svou nejbližší rodinou, aby se vrátil do Egypta. Ve verších 20-23 je shrnuto Hospodinovo slovo ohledně celé mise, k níž je Mojžíš vyslán: Hospodin mluví
o Izraeli jako o svém synu, a o faraonovi jako o tom, kdo se bezprávně zmocnil jeho syna a nutí jej sloužit (zotročuje jej). Bůh nechce jen vyjádřit, že on jako soudce celé země přichází zamezit bezpráví činěné na lidu Izraele --
je zde vyjádřeno něco více: z pozice nucené služby faraonovi mají synové Izraele přejít ke službě svému otci, tomu, kdo je má na svém srdci a usiluje pro ně o to nejlepší.
Ve verši 4,21 je naznačeno, že Bůh zatvrdí faraonovo srdce -- jak tomu máme rozumět? Jedním z možných pohledů je, že Bůh bude konat svá znamení, a faraon k nim zůstane netečný -- sám zůstane neústupný
navzdory projevům Hospodinovy moci (též Ex 3,19). Bůh vidí do budoucnosti a ví, k čemu povede jeho jednání v srdci faraona.
Ex 4,24-26: Zatímco v celých dvou kapitolách 3 a 4 Hospodin trpělivě s Mojžíšem jedná a reaguje na každou jeho námitku, nyní čteme v kontrastu s tím příkrá slova: Hospodin se přiblížil k Mojžíšovi a chtěl ho zabít.
Proč najednou takové drsné jednání od Hospodina? Všechny souvislosti nám nejsou známy, nicméně ze záznamu této epizody lze vyčíst, že rozhodné Hospodinovo jednání souvisí s obřízkou Mojžíšových synů.
Stejně jako Ex 4,18-23 shrnuje obsah a vyvrcholení celé mise Mojžíše v Egyptě, ve verších Ex 4,24-26 Hospodin vyučuje Mojžíše o budoucím postoji Izraele vůči obřízce -- obřízka v lidu Izrael nebude něco volitelného,
ale bude klíčovým projevem víry a poslušnosti, kterou Izrael vůči Hospodinu bude mít Bůh zde připomíná svůj důraz z Genesis 17,10: pokud Mojžíš i ostatní Izrael chtějí opravdu navázat s Hospodinem vztah, jaký s ním měl
Abraham (pokud se chtějí ztotožnit s tím, že Hospodin je Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův), pokud chtějí, aby Hospodin byl jejich Bohem, mají přistoupit k obřízce svých synů jako vnějšímu znamení své víry.
Hospodin od Izraele očekává obřízku jako potvrzení z jejich strany, že chtějí být součástí toho, co Bůh slíbil jejich otcům.
Hospodinovo trvání na obřízce v této chvíli se může zdát příkré, ale vychází právě z toho, že Izrael je Hospodinu něco více než jen nárok v útlaku, který potřebuje pomoci -- Izrael je 'Hospodinův syn' (Ex 4,22-23).
Hospodin svou naléhavostí vůči Mojžíšovi vyjadřuje: pokud nebudete ty a tvoji synové (a všichni synové z lidu Izraele) obřezáni, celé vyvedení z Egypta bude zbytečné -- vaše obřízka je stejně důležitá jako vyvedení z Egypta.
Právě ty, kteří chtějí být součástí mé smlouvy s Abrahamem (a kteří to vyjádří obřízkou), jsem přišel zachránit.
Podobně bychom v dnešní době mohli říci, že Hospodin má ve svém srdci něco více, než že je soudcem všech lidí a celé planety -- Hospodin chce být naším Otcem (a pokud ve vztahu ke svému pozemskému otci
jsme prožili zranění, on chce být jiný -- chce být dobrým otcem). V dnešní době pro nás křesťany už obřízka není aktuální (viz např. Koloským 2,11 -- Hospodinu jde o naše spojení s Kristem; též Galatským 5,1-12:
zde apoštol Pavel pečlivě vykresluje, že skrze své jednání v Ježíši Kristu Bůh ruší obřízku jako součást naší víry a naší reakce na setkání s Bohem. Ale snad stále platí, že neexistuje neutrální existence
(slovy písně Boba Dylana: You have to serve somebody (= každý musí někomu sloužit)). Bůh nás lidi nevede k neutrální existenci, ale k tomu, abychom jej, Boha celého vesmíru, přijali jako Otce. Ukazuje v Bibli,
že život je více než jen být zodpovědný sobě samému -- vede nás k tomu, abychom byli zodpovědni jemu. Nicméně zodpovědnost a vedení jsou jen některými z aspektů vztahu mezi otcem a synem.
Další aspekty lze vidět v celé Bibli -- na vztahu Hospodina k Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi (v knize Genesis), a zejména na vztahu mezi Bohem Otcem a Ježíšem Kristem (například v Evangeliu podle Jana).
A poslední věc na stejné téma (Richard Rohr: Hledání svatého grálu, str. 17): ve svém životě nepotřebujeme pouze vysvobození -- uzdravení či vysvobození není tím nejdůležitějším; potřebujeme jiný, nový svět,
ve kterém bychom jako uzdravení mohli žít. A tento nový život je nám nabídnut ve vztahu k Bohu.
Ex 4,27-31: V těchto slovech je zaznamenáno prvotní setkání Mojžíše s Áronem a se staršími (= představenými, předáky -- vedoucími jednotlivých rodin a kmenů) z lidu Izraele. První reakcí lidu Izraele je chvála --
děkují Bohu, že 'přišel mezi ně' se svým jednáním a svou přítomností. Jsou vděčni za to, že Bůh bude s jejich národem jednat právě za jejich života, v jejich generaci.
Na závěr kapitoly: Klíčové pro nás lidi je rozeznat, že Bůh tohoto vesmíru 'přišel mezi nás', je nám blízko. Ježíš Kristus je v Matoušově evangeliu nazván jménem Imannuel = Bůh s námi.
Asi není možné v několika slovech vystihnout tajemství Hospodinovy Trojice (Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý), ale Ježíš mluví o svém vztahu k Bohu Otci až skandálním způsobem
(Janovo evangelium, kapitola 14, verše 8-9: učedník Filip říká Ježíši (podle B21): 'Pane, stačí, když nám ukážeš Otce'; a Ježíš mu odpovídá slovy: 'Filipe, tak dlouho jsme s vámi a nepoznal jsi mně?
Kdo viděl mne, viděl Otce'). Srdce člověka má zvláštní schopnost 'vrátit se do minulosti' na základě svědectví historických textů a též 'prožít' setkání s Ježíšem, uvědomit si, že v něm přišel do našeho světa Bůh.
Ba co víc, můžeme též prožít právě v této chvíli, že Bůh není skrze svého Ducha svatého daleko od žádného z nás (Skutky 17,27).