1 Přijeli na
protější břeh moře do krajiny gerasenské.
na protější břeh – ve verši 4,35 jsme četli
Ježíšovu výzvu učedníkům: Přeplavme se na druhou stranu – tedy ze
západního (židovského) břehu na východní (pohanský) do Zajordání.
do krajiny gerasenské – město Gerasa sice leží
55 km jižně od Genezaretského jezera, ale důležité je, že to místo popisovaného
uzdravení bylo územím pohanským. Gerasa a krajina kolem ní byla osídlena
pohanským obyvatelstvem.
1 Opět začal
učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel
vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.
2 Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:
veliký zástup – v první části evangelia
Marek často zdůrazňuje velikost zástupu posluchačů, kteří chtěli slyšet Ježíše
a jeho zvěst. Jsou to ti, kdo slyší Boží slovo, a tedy ti, o nichž Ježíš mluví
v následujícím podobenství o rozsévači.
Začátek 3. kapitoly popisuje Ježíšovo uzdravení člověka
s odumřelou rukou. Příběhu o uzdravení posedlého v Kafarnaum
se podobá tím, že se obě uzdravení stala v sobotu v synagóze. Popisy
těchto uzdravení otvírají a uzavírají oddíl příběhů spojených s nějakým
sporem. Tato část Markova evangelia (1,23 – 3,6) se někdy označuje Pět
galilejských sporů. Patří sem ještě uzdravení chromého, spor
o půst, spor o sobotu.
Z cesty po Galilei se Ježíš vrací do Kafarnaum: 2,1 Když se po několika dnech vrátil do
Kafarnaum, proslechlo se, že je doma. 2,2 Sešlo se tolik lidí, že už ani přede
dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim.
ani přede dveřmi nebylo k hnutí – v Mk
1:28 jsme četli, že po záchraně muže posedlého démonem: pověst
o Ježíšovi se rychle roznesla všude po celé galilejské krajině. Ježíš
přitahoval zástupy všude, kamkoli šel.
1 Počátek
evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. Markův úvodní verš se většinou považuje za nadpis, ale evangelista jej stejně dobře mohl chápat jako provolání a vyjádření hlavního obsahu celého díla, které přináší Ježíšovo evangelium, ale také Ježíše samého.
V době, kdy Marek psal, se slovo evangelium stalo
termínem označujícím kázání o Ježíšovi a o Boží spáse, která se uskutečnila jeho
prostřednictvím pro všechny, kdo věří. Apoštol Pavel píše Římanům: Nestydím
se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří... (Ř
1,16).
Počátek – možná tak Marek čtenářům naznačuje,
že celé jeho dílo je jen začátkem. Tato myšlenka se dobře hodí k
otevřenému konci Markova evangelia ve verši 16,8. Autor nechává čtenáře, aby
pokračovali v radostné zvěsti Ježíše Krista ve svém vlastním životě.
Syna Božího – toto označení odpovídá vyznáním
římského setníka v Mk 15,39: A když uviděl setník, který stál před
ním, že takto skonal, řekl: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“
Markovo evangelium je jednou ze čtyř knih v Bibli, které mluví o životě Ježíše Krista. Tyto čtyři knihy se shodují svou výpovědí, ale z každé z nich lze vyčíst jiné věci, kterých si její autor všiml. Marek je označován za člověka, který měl velké oči -- zapsal totiž ve svém evangeliu detaily a věci, které se odehrály, které bylo možné vidět očima. Je sice nejkratší a ze všech čtyř evangelií obsahuje nejméně promluv, ale pravděpodobně je nejstarším textovým svědkem o životě Ježíše Krista. Dobře a stručně svědčí o nejdůležitějších událostech z Ježíšova života, o jeho učení i o jeho životě, smrti a vzkříšení.
V rámci pohledu do historie jsem se v tomto článku podíval na Benediktovu řeholi, která ve středověku byla velmi rozšířeným textem s pravidly (řehole = regule, pravidla) pro život v klášterech. Přemýšlení obsahuje pohledy na to, v jakém ohledu je život věřícího (nejenom v klášteře, ale kohokoli) podobný dnes. Samotný text řehole existuje v pdf souboru v českém překladu na internetu, tohle je jen doplňující zamyšlení. V Benediktinském klášteře v Praze na Břevnově lze zakoupit i dvě výkladové knihy: český překlad Benediktovy řehole s podrobným komentářem, a jeden komentář této řehole přeložený z němčiny. Knihy jsem ovšem nečetl.
Břeťa Fajmon, 19.2.2022, pracovní překlad z latiny,
s přihlédnutím k anglickému překladu Johna Gibba 1888, doplněný krátkým komentářem
15 Jan o něm vydává svědectví a volá: to byl ten, o němž jsem vám řekl, že po mně má přijít -- povstal přede mnou, protože byl dříve než já, 16 a z jeho plnosti jsme my všichni přijali i milost vedle milosti, 17 protože zákon byl dán skrze Mojžíše, ale milost a pravda nastala skrze Ježíše Krista. 18 Boha nikdo nikdy nespatřil -- jednorozený Syn, který je na hrudi Otce, (o něm) sám vypověděl (Jan 1,15-18).
Břeťa Fajmon, 5.2.2022, příloha diplomové práce Václava Fojtíka uvedena s laskavým svolením autora
Z celku 124 částí Augustinova výkladu k Janovu evangeliu je jich do češtiny přeloženo z latiny zatím jen třináct. Fojtík 2009, str.4, uvádí, že několik prací hodnotí Augustinovy traktáty a obsahuje citace a úryvky (Karfíková, L: Milost a vůle u Augustina, Oikoumené 2006, str. 132-135; Svoboda, K.: Estetika svatého Augustina a její zdroje, Karolinum 2000, str. 148-151; některé vybrané oddíly z traktátů v katolickém breviáři Denní modlitba církve), ale nejedná se o překlad ucelených traktátů.