Ve verších 16,1-4 Pavel sdělil pokyny týkající
se sbírky pro Jeruzalém.
1 Pokud
jde o sbírku pro církev v Jeruzalémě, dělejte to podle pokynů, které
jsem dal církvím v Galacii.
sbírka pro církev v Jeruzalémě –
logeias eis tous hagious – sbírkapro ty svaté. Církvemi
svatých se označovaly církve v Judsku, především církev
v Jeruzalémě. Patrně se tak jeruzalémská církevní obec sama nazývala.
Toto je první příspěvek v sérii myšlenky z knihy Jana Kalvína: Učení (1559) a po svém dokončení bude obsahovat výpisky z článků 1-13 Kalvínovy knihy. Zatím jsou hotovy výpisky z prvních sedmi článků.
Toto je dvacátý čtvrtý článek chronologicky v sérii Poznámky k Bibli a osmý článek (V08) v podsérii Vyznání křesťanské víry.
Vraťme se v exkurzi po vyznáních křesťanské víry ke Kalvínovu díly Učení křesťanského náboženství (Instituce křesťanského náboženství) -- první verzi Kalvín napsal jako šestadvacetiletý, ale během svého života několikrát přepracoval a jeho poslední vydaná verze z roku 1559 už je rozsahu 900 až 1600 stran, podle velikosti fontu a formátu vydání. Dílo obsahuje čtyři knihy (v některých vydáních vyšlo ve čtyřech svazcích) a také jako řada mnohých jiných vyznání je hrubá kostra vytvořena podle struktury vyznání Apoštolského, jedná se celkem o 80 článků:
Apoštol Pavel v 15. kapitole svého listu do
Korintu reagoval na názor skupiny korintských křesťanů, kteří popírali
vzkříšení mrtvých. Tím tato skupina zpochybňovala jeden ze základů křesťanské
víry. Pavel však nepožadoval, aby ti, kdo popírali vzkříšení mrtvých, byli
vyloučeni z církve, ale pokoušel se přesvědčit je argumenty. Je
tady vidět Pavlova touha budovat církev, rozšiřovat ji a sjednocovat
přesvědčováním.
1 Držte
se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké
řeči.
držte se lásky – diókete tén
agapén. Pavel první částí verše navazuje na 12,31b: A ukážu vám
ještě mnohem vzácnější cestu. Sloveso diókó znamená následovat,
běžet za něčím, usilovat o něco. Jde tedy o aktivní postoj, o úsilí.
Je to výzva k lásce, která je darem Ducha, ale také postojem, o který se
člověk musí snažit a vědomě ho vytvářet.
Toto je dvacátý druhý článek chronologicky v sérii Poznámky k Bibli a šestý článek (V06) v podsérii Vyznání křesťanské víry.
Bude troufalostí, když v tomto přehledu vyznání křesťanské víry skočíme skoro o tisíc let později vzhledem ke článkům předchozím. Ještě by byl potřeba článek o Augustinově (354-430 n.l.) učení o milosti, který bylo korigováno na Oranžském synodu roku 529, a tak "vyvážený Augustin" byl přijat do souboru křesťanského učení, a možná i série článků o východní (pravoslavné) zbožnosti, která už od doby křesťanských otců (prvních pět století letopočtu) směřovala trochu jiným směrem, takže nakonec došlo k rozdělení západní (katolické) církve a východní (pravoslavné) církve roku 1054 n.l.
Toto je dvacátý první článek chronologicky v sérii Poznámky k Bibli a pátý článek (V05) v podsérii Vyznání křesťanské víry. Budeme přemýšlet o tom, že dobrá zpráva křestanství vede k závazku víry.
Pro slovo láska je v řeckém
originále 13. kapitoly používáno slovo agapé, což je jeden z
několika řeckých výrazů pro lásku. (Další jsou storgé, erós, filia.) (viz slovník NIDNTTE, heslo agapó): sloveso agapó má velmi široký významový rozsah, je použito o Boží lásce k lidem (ve známém verši Jan 3,16: Tak Bůh miloval svět že dal svého Syna), o lásce mezi mužem a ženou i o vztazích mezi přáteli, ale také je použito o věcech, ze kterých se těšíme. V kapitole 13 listu do Korintu je slovo agapé užito o lásce v křesťanském společenství, kdy pouto vzájemných vztahů je hlubší než jen fyzická nebo romantická láska, protože nachází svůj zdroj v Boží lásce.
Pavlem použité přirovnání církevní obce k lidskému
tělu vyjadřuje skutečnost, že duchovní tělo (církev) není souborem nezávislých
částí, ale živým organismem sestávajícím ze vzájemně závislých členů.
Ve verších 1-7 je zdůrazněno, že duchovní
dary jsou různé, ale tentýž Duch je působí.
Břetislav Fajmon 1.1.2025, článek je silně závislý na myšlenkách z knihy Jaroslava Pelikana Emergence of Catholic Tradition 100-600 AD, str. 141-155 (tam najdete i odkazy na konkrétní prameny církevních otců).
Toto je dvacátý článek chronologicky v sérii Poznámky k Bibli a čtvrtý článek (V04) v podsérii Vyznání křesťanské víry. Podíváme se krátce na to, co říkají církevní otcové 2. a 3. století o záchraně člověka pro věčný život s Bohem.