Pro slovo láska je v řeckém
originále 13. kapitoly používáno slovo agapé, což je jeden z
několika řeckých výrazů pro lásku. (Další jsou storgé, erós, filia.) (viz slovník NIDNTTE, heslo agapó): sloveso agapó má velmi široký významový rozsah, je použito o Boží lásce k lidem (ve známém verši Jan 3,16: Tak Bůh miloval svět že dal svého Syna), o lásce mezi mužem a ženou i o vztazích mezi přáteli, ale také je použito o věcech, ze kterých se těšíme. V kapitole 13 listu do Korintu je slovo agapé užito o lásce v křesťanském společenství, kdy pouto vzájemných vztahů je hlubší než jen fyzická nebo romantická láska, protože nachází svůj zdroj v Boží lásce.
Pavlem použité přirovnání církevní obce k lidskému
tělu vyjadřuje skutečnost, že duchovní tělo (církev) není souborem nezávislých
částí, ale živým organismem sestávajícím ze vzájemně závislých členů.
Ve verších 1-7 je zdůrazněno, že duchovní
dary jsou různé, ale tentýž Duch je působí.
Břetislav Fajmon 1.1.2025, článek je silně závislý na myšlenkách z knihy Jaroslava Pelikana Emergence of Catholic Tradition 100-600 AD, str. 141-155 (tam najdete i odkazy na konkrétní prameny církevních otců).
Toto je dvacátý článek chronologicky v sérii Poznámky k Bibli a čtvrtý článek (V04) v podsérii Vyznání křesťanské víry. Podíváme se krátce na to, co říkají církevní otcové 2. a 3. století o záchraně člověka pro věčný život s Bohem.