Marek 16 – komentářové poznámky

1 Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat.

Je již po západu slunce, tedy někdy po 6. hodině odpolední, a tak skončila doba sobotního klidu. Obchodníci otevřeli své krámky, a bylo možno koupit arómata – směs vonného oleje, balzámu a koření – pro nabalzamování Ježíšova mrtvého těla. To Josef z Arimatie při spěšném uložení Ježíšova těla do hrobu nestihl udělat.

Marek 15 – komentářové poznámky

1 A hned zrána se poradili  velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi.

A hned – kai euthys – je Markův oblíbený způsob, jak otevřít nové téma. Podle Markova evangelia bylo ráno, pátek 15. nísanu, svátek Pesach (řecky Pascha), který předešlého večera začínal paschální hostinou beránka. Tu podle všech tří synoptiků slavil i Ježíš se svými učedníky stejný večer jako ostatní Židé. Ráno, když byli beránci snědeni a jejich kosti a další zbytky spáleny, byl Ježíš veden od Kaifáše do místodržitelského paláce k Pilátovi.

Kdo je to Bůh

Marek 14 – komentářové poznámky

Pašije, tedy příběh Ježíšova utrpení, smrti a vzkříšení, jsou vrcholem Markova evangelia. Marek je líčí jako naplnění Božího plánu, což dokumentuje pomocí citátů ze Starého zákona. Jeho pašije vyjadřují základní skutečnost, že Ježíšův pozemský život i jeho utrpení jsou cestou ke konečnému vítězství. Čtenáře vyzývá, aby následovali Ježíše s nadějí na svou účast na jeho vzkříšení. Tak se v prvotní církvi šířila naděje na vzkříšení Ježíšových učedníků. Dokladem je například 1 Kor 15,20-23: Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.

Bible v mobilu

Marek 13 – komentářové poznámky

13. kapitola Markova evangelia spolu s Mt 24-25 a Lk 21 tvoří „synoptickou apokalypsu“. Tato kapitola se zásadně odlišuje od ostatního textu Markova evangelia tím, že její značná část je napsaná literárním stylem, který můžeme označit jako apokalyptický.

Slovo apokalypsa (zjevení) se stalo pojmem označujícím určitý druh židovské literatury, která vznikala v letech 200 př. Kr. až 100 po Kr. Tento literární druh se dá označit za zjevení nebeských tajemství, zejména eschatologie. Apokalyptické spisy přinášely svým čtenářům útěchu, když ukazovaly na Boží soud, který jedněm přinese věčnou odměnu a jiným věčný trest.

Vrcholným dílem židovské apokalyptické literatury je 7. až 12. kapitola starozákonní knihy Daniel. V řadě vidění Dan 7-12 klade důraz na konečné a nevyhnutelné vítězství Božího lidu. Podle knihy Daniel jsou dějiny plně v Božích rukou, a právě tato skutečnost je jádrem jeho poselství. Vypráví příběh minulosti takovým způsobem, aby pronásledovaní Židé pochopili, že jejich utrpení tvoří součást Božího plánu, na jehož konci je věčná odměna pro Hospodinovy věrné.

Marek 12 – komentářové poznámky

1 Začal k nim mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.

Začal k nim mluvit – posluchači byli zřejmě stejní jako v minulém rozhovoru. Četli jsme o nich v Mk 11,27: Když (Ježíš) procházel chrámem, přišli k němu velekněží, zákoníci a starší. A právě o těchto náboženských představitelích Hospodinova lidu Ježíš mluvil v tomto podobenství. A mluvil v něm o nich jako o zlých vinařích.

Odkaz středověku pro dialog víry a rozumu

Marek 11 – komentářové poznámky

1 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte!

Olivová hora – vysoký kopec (826 m n.m.) na východ od starého Jeruzaléma. Od chrámové hory (740 m n.m.) a hory Sión (762 m n.m) ji odděluje údolí potoka Cedron. Olivová hora má jméno podle olivovníků, které jsou na jejích svazích pěstovány. Na jejím úpatí poblíž Cedronu je i Getsemanská zahrada.