Někteří nehledají odpovědi

D. Pragmatismus

1. Vynucený pragmatismus: Nevíme téměř nic, ale nemůžeme si dělat starosti – musíme věcem kolem sebe věřit, protože nemáme jinou možnost. Jsme utvořeni takovým způsobem, že si myslíme, že mnohé věci známe, i když pro to nemáme pořádný důvod.


2. Pragmatismus "proč ne": (= pragmatismus ze setrvačnosti) Raději bychom měli věřit věcem, které se zdají být pravdivé, protože je to bezpečnější. I když nemáme žádnou představu, proč jsou pravda, když už něčemu věříme, věřme tomu dál, pokud se nám to zdá dobré, i když nevidíme důvody pro nebo proti. Například: důkazy, které máme k dispozici pro fakt, že skutečně existuje svět kolem nás, se stejně dobře dají vysvětlit teorií Matrix (= vnímáme jen počítačový nebo iluzorní svět, zatímco naše skutečná těla někde jen leží v kádi napojená na počítač), ale když už věříme, že okolní svět existuje, budeme tomu věřit i dál.


3. Morální pragmatismus: Nevíme téměř nic, ale bylo by nesprávné se chovat, jako bychom téměř nic nevěděli. Protože žijeme ve společnosti, musíme předpokládat, že společnost má pravdu, a chovat se ke druhým dobře. Je také docela dobře možné, že moje normální jednání přijímané lidmi ve společnosti působí muka jiným bytostem ve vesmíru, ale nemám (nebo nehledám?) žádné důkazy, které by tomu naznačovaly.


4. Pragmatismus "funguje to": Nevíme téměř nic, ale když jednáme, jako bychom věděli, vede to k dobrým výsledkům. Pokud má víra praktický dopad, tak je v pořádku podle ní žít, i když nemáme žádné důkazy.

E. Kontextualismus