|
o autorech stránek articles in English 
rozhovor nad Biblí: Genesis Exodus Žalmy Izajáš Matouš Marek 1. list Korintským Efezským Zjevení Bible v mobilu české překlady Bible komentáře k Bibli software pro Bibli základní otázky: Existuje Bůh? Proč křesťanství? poselství Bible poznámky k Bibli různá témata: společnost film, televize souvislosti matematiky povídky recenze knih drobnosti teologická diskuse Augustin o Janovi učit se, učit se: biblická hebrejština biblická řečtina matematika Starší články: 2023 2022 2021 nejnovější příspěvky do diskuse: Břeťa 2022-09-30 20:46:46 John Lennon and Imagine: Is the discussion w Jaroslav Schrötter 2022-02-21 14:02:54 Břeťa - intro: Vážený pane Fajmone Břeta 2021-11-07 21:43:00 Matouš 3-4: Děkujeme za reakci. Milan 2021-11-04 12:46:31 Matouš 3-4: Dobrý den, reaguji Ondřej Kratochvíl 2021-11-01 21:44:53 Exodus - obsah: :) Břeťa 2021-02-20 17:52:27 Žalmy - úvodem: Jde o to, že to slo Pavla Turková 2021-02-20 17:07:50 Žalmy - úvodem: PŘIVÍTALA BYCH NĚJA Břeťa 2020-12-04 09:11:09 Software pro čtení Bible: Ke čtení Bible se o 
|
Čím si můžeme být jisti?Břeťa Fajmon, 5.10.2009 Toto je druhý článek v sérii matematika v souvislostech. V tomto článku se silně opírám o materiál Jeremyho Pierce (odkaz viz minulá část), pouze z knihy Nancy Pearcy doplňuji fakta o Thomasi Reidovi. Můžeme si být v životě vůbec něčím jisti? Pokud ano, tak čím? Tyto otázky formulovali lidé odjakživa, ale rád bych se zde zabýval třemi pokusy na uvedenou otázku odpovědět. A. IdealismusV novodobé historii Evropy spjaté s rozvojem vědy se na uvedenou otázku snažil formulovat odpovědi René Descartes (1596-1650). Ten navrhl následující pohled na poznání:
Ve svém deduktivním odvozování věcí jistých vyšel z toho, že přemýšlí, tj. existují jeho myšlenky a jeho mysl: Pochybuji, tedy myslím; myslím, tedy jsem (tuto myšlenku vzal od Augustina z 5.století n.l.). Z faktu, že existuje jeho mysl, odvodil následující věci:
Když ovšem René Descartes vešel do světa filosofů, ti jeho deduktivní odvozování rozmetali na kusy přesně podle definice poznání (*), kterou navrhl Descartes. Řekli mu: Pane Descartes, nepřesvědčil jste nás už v prvním bodě svého odvozování, že totiž existuje Bůh (ne že by každý důkaz existence Boha byl slabý, ale důkaz, který předložil Descartes, slabý byl). Jediné, co filosofové byli ochotni přijmout, je to, že existují myšlenky, mysl, ideje. Proto se tento pohled na svět nazývá idealismus: jediným, čím si můžeme být jisti, je to, že existují naše myšlenky. B. RealismusDalší pohled na otázku, jak poznáváme a čím si můžeme být jisti, nabídl skotský filosof Thomas Reid (1710-1796). Nabídl tzv. realismus obyčejného rozumu:
Za věci "evidentní samy o sobě" Reid označuje například
Bez ohledu na to, jak elegantní či pravdivý se Reidův pohled na svět zdá, dnešní filosofové jej zpochybňují – není totiž vůbec jasné, na jakých věcech by se dnes lidé shodli jako na "evidentních samy o sobě". Například otázka, zda existuje Bůh, se dnes nezdá evidentní mnoha lidem (pro čechy to platí dvojnásob, protože Česká Republika je v současné době jednou z nejvíce ateistických zemí světa). C. SpolehlivismusPodle mne nejrozumnější pohled na svět (respektive přístup ke světu) nabízí spolehlivismus. Respektive spolehlivismus nejlépe vystihuje, jakým způsobem vnímáme skutečnost a jak se jako lidi chováme. Spolehlivismus tvrdí, že definice poznání (*) je příliš silná – podle ní by člověk vlastně v životě skoro nedělal nic jiného, než vylučoval platnost ostatních alternativ kromě té, kteou si chce zvolit. Skutečně poznat neznamená vyloučit každou jinou alternativu, ani to neznamená být schopen dokázat, co vím. Současně ale je potřeba reagovat na definici (**) a říct, kdy člověk něco poznal:
Tento pohled na svět mluví o poznání, ke kterému člověk dospěl skrze spolehlivou metodu (odtud název spolehlivismus, v angličtině reliabilism). Slovo "spolehlivý" skutečně souvisí s pravděpodobností a statistikou – metoda nemusí vést ke skutečné víře v každém případě, ale ve většině případů. Toto poznání na druhé straně nemůže být označeno jako "náhodné" (náhodou jsem něco zažil a prostě najednou například vím, že existuje Bůh), ale je možné je zopakovat, tj. zprostředkovat jinému člověku, aby i on poznal totéž. Například
a) Čím si můžeme být jisti? b) Jaká je ta spolehlivá metoda, na jejímž základě může být naše jistota ověřena? Zdroje a podněty k dalšímu čtení, které ještě nebyly uvedeny v předchozích částech:
zpět na sérii: Matematika v souvislostech
Diskuse: aol, přidáno 2009-10-14 14:00:43 Vysvětlení paradoxu točící se dívky (pps soubor) je chybné. Tento soubor sice uvádí do souvislostí souhru pravé a levé mozkové hemisféry, ale zdravý člověk má vidět VŽDY to, že dívka se točí doprava (= po směru chodu ručiček hodin). Opačné otáčení vidí ten, jehož mozek nevyhodnocuje sledovaný pohyb, jak by měl. Například člověk, který má jen jedno oko, má problémy prostorového vnímání, aby třeba chytil balónek, který mu někdo háže. Točící se dívka testuje něco podobného. Jedině například v šeru nebo při přimhouřených očích i zdravý člověk vidí, že dívka se otáčí i doleva (= proti směru ručiček). Ale zdravý člověk při plném vědomí a plné funkci očí a správné funkci mozku musí vidět JEN otáčení doprava (ze siluety dívky je vždy možné rozeznat, která noha je levá a která pravá, a zda je aktuálně dívka obrácena zády nebo ne). Pokud tomu tak není, jedná se o poruchu vnímání. Honza, přidáno 2009-10-19 20:29:17 b) zadna metoda nemuze byt spolehliva, jen s urcitou pravdepodobnosti. Chyba je v mire poznani, tedy v tom, co vse zahrunujeme v nasem uvazovani o tom, co je a co neni. Lidska mysl neni schopna pojmout kontinuum uz z principu. Tedy vzdy bude existovat daleko vic, co se nebere v potaz nez to, co se bere, tez z principu nekonecna. Otazka je tedy, jak poznat, jak moc se divame obecne a jak moc specificky. To je individualni pohled na existenci a tudiz nezmeritelny, takze ikdyz budeme brat statistiku jako meridlo spolehlivosti, je to vzdy souhrn vymezeny obecnosti a specifikaci (individualistickym pohledem na svet, tedy interpretace). Odpoved se netyka fyzikalni podstaty sveta, ikdyz v jiste mire by se to take dalo aplikovat a to jako dusledek nepresnosti a nemoznosti zaznamenat miniaturnejsi jev, nez jsme schopni zaznamenat v dnesni dobe. Břeťa, přidáno 2009-10-20 06:46:40 Ano souhlasím, žádná metoda není vyčerpávající. Otázkou je, zda naše poznávací metody jsou dostačující - zda umožňují zprostředkovat poznání téže věci, kterou jsem poznal já, druhému člověku. Myslím si, že v tomto smyslu mnohé metody poznání dostačující jsou. Jakub, přidáno 2009-10-20 21:11:03 Ahoj, nechci nijak zpochybňovat první příspěvek, ale já vidím dívku točit se doleva i doprava, otáčení si přehodím když mírně na chvíli rozostřím zrak a soustředím se na obrázek, pak se \"dokážu\" nějakým způsobem rozhodnout na kterou stranu ji chci vidět se točit a funguje to. I když pak plně zaostřím točí se na stranu na kterou jsem \"rozhodl\". aol, přidáno 2009-10-21 09:55:12 Ahoj, tak jsem ještě zapátral a ten obrázek tančící dívky je poměrně dost rozšířená tzv. dancing girl/spinning dancer illusion. Kolem tohoto obrázku se rozšířila spousta bludů, které jsou víceméně i v tom pps (že to je test, která hemisféra je dominantní apod.). Každopádně značná většina lidí vidí otáčení doprava a mozek má pro takové vnímání několik dobrých důvodů. Při troše snahy, soustředění a treninku se dá naučit vidět ten pohyb i obráceně (doleva) - ale abych já ji viděl tančit doleva, musím se hodně soustředit a mozku musím tento pohled násilím vnutit, jelikož je v zásadě v rozporu s očekávanou perspektivou. Lidé, kteří primárně vidí otáčení doleva a případně nejsou vůbec schopni vidět otáčení doprava, mají nějak narušené prostorové vnímání - otázka je ale jak, nějaká taková studie by snad mohla vydat i na Ph.D. z psychologie. Vstup do diskuse: |