|
o autorech stránek articles in English 
rozhovor nad Biblí: Genesis Exodus Žalmy Izajáš Matouš Marek 1. list Korintským Efezským Zjevení Bible v mobilu české překlady Bible komentáře k Bibli software pro Bibli základní otázky: Existuje Bůh? Proč křesťanství? poselství Bible poznámky k Bibli různá témata: společnost film, televize souvislosti matematiky povídky recenze knih drobnosti teologická diskuse Augustin o Janovi učit se, učit se: biblická hebrejština biblická řečtina matematika Starší články: 2023 2022 2021 nejnovější příspěvky do diskuse: Břeťa 2022-09-30 20:46:46 John Lennon and Imagine: Is the discussion w Jaroslav Schrötter 2022-02-21 14:02:54 Břeťa - intro: Vážený pane Fajmone Břeta 2021-11-07 21:43:00 Matouš 3-4: Děkujeme za reakci. Milan 2021-11-04 12:46:31 Matouš 3-4: Dobrý den, reaguji Ondřej Kratochvíl 2021-11-01 21:44:53 Exodus - obsah: :) Břeťa 2021-02-20 17:52:27 Žalmy - úvodem: Jde o to, že to slo Pavla Turková 2021-02-20 17:07:50 Žalmy - úvodem: PŘIVÍTALA BYCH NĚJA Břeťa 2020-12-04 09:11:09 Software pro čtení Bible: Ke čtení Bible se o 
|
Recenze knihy – Henryk Sienkiewicz: Quo vadisBřeťa Fajmon, 7.12.2010
Přesto bych rád řekl těm, kteří by se mohli tímto stylem knihy cítit odrazeni: Nezoufejte, na konci knihy je 37 stran abecedně seřazených jmen a termínů, které objasňují věci jak jazykové, tak historické. Pokud vytrváte prvních deset stran knihy a smíříte se se stylem autora (s využitím poznámek na konci knihy u těch slov, jejichž význam budete chtít znát), máte velkou šanci se dozvědět, za jaký román se dostává Nobelova cena (napsáno 1894-1896, Henrykovi Sienkiewiczovi, polskému autorovi, byla udělena jedna z prvních Nobelových cen -- v roce 1905). Mnozí se sice spokojí se shlédnutím filmu, ale doporučuji spíše knihu -- knihy často dodávají dimenzi, kterou film nemůže postihnout (a je tomu tak i v tomto případě). [update: text knihy pdf (včetně vysvětlujícího slovníčku) ONLINE!!!] V tomto románu ovšem stejně jako v jiných velkých dílech je vykresleno více postav. Je zde představen Nero, císař a básník, který krutě vládne svou mocí, ale kterého nikdo nemá rád, jen jedna žena, které on si neváží. Nero, který sám rozdával popravu a smrt, nachází též smrt z rukou svých "nejbližších". Další postavou je Chilón, člověk podlý, který podvádí a využívá lidi kolem sebe, ale který se nakonec stává křesťanem, a nezradí svou víru i tváří v tvář mučení a popravě. Význačnou postavou je Petronius -- Viniciův strýc, který je básník, a je tedy oblíbencem Nerona, dokud se jej Nero nerozhodne zlikvidovat. Petronius je tím, kdo nikdy nepochopí víru křesťanů ve věčný život. Sám žije jako ten, co si chce života co nejvíc užít, jako ten, kdo hledá životní moudrost i krásu -- ale představuje moudrost i krásu, která nevytrvá: bere si sám život, když se dozvídá, že nad ním byl vynesen rozsudek smrti. Dalším význačným pohledem knihy je pohled na křesťany, a sice většinou na křesťany v kritické situaci, kdy jsou pronásledováni, skrývají se, či jsou vedeni na smrt. Klíčovou kapitolou knihy je epizoda , kdy apoštol Petr poté, co povzbudil mnohé svou vírou ve věčně vzkříšeného Ježíše Krista a ve věčný život, odchází z pronásledovaného Říma, aby si zachránil život, a setkává se se vzkříšeným Kristem. Oslovuje jej: Quo vadis, Domine? (Kam jdeš, Pane?) Ježíš Kristus odpovídá: Když ty opouštíš můj lid, jdu do Říma, aby mě ukřižovali podruhé. Petr poté, co tato slova slyší, se vrací do Říma, aby dále povzbuzoval pronásledované křesťany (a byl popraven spolu s dalšími křesťany, jak to dokládá historie): A od toho dne tam za Petrem táhly stále větší zástupy. Zdálo se, že z každé slzy mučedníků se rodí noví vyznavači a že každé zaúpění v aréně se odráží ozvěnou v tisících prsou. Caesar se brodil krví, Řím a celý pohanský svět šílel. Ale ti, kdož měli už dost zločinů a šílenství, ti, po nichž se šlapalo, ti, jejichž život byl plný utrpení a útlaku, všichni utiskovaní, všichni smutní, všichni nešťastní přicházeli poslouchat prapodivné vyprávění o Bohu, který se dal z lásky k lidem ukřižovat, aby vykoupil jejich hříchy. A když nacházeli tohoto Boha, kterého mohli milovat, nacházeli to, co nemohl dosud nikomu z nich dát tehdejší svět: štěstí z lásky. A Petr pochopil, že ani caesar, ani všechny jeho legie nepřemohou živou pravdu, že ji nezatopí ani slzy, ani krev a že teprve teď nadchází vítězství. Pochopil také, proč ho Pán vrátil z cesty: toto město pýchy, zločinu, neřestí a moci začínalo být jeho městem a dvojnásobnou metropolí, z níž se rozlévala do světa vláda nad těly i nad dušemi. a) Bůh se zajímá o mezilidskou lásku. Henryk Sienkiewicz nechává zaznít z úst samotného Vinicia přiznání, že jeho jednání vůči Lygii bylo špatné, i když vyplývalo z lásky. Lygie ví, že pokud se Vinicius nestane křesťanem, nebude moci s ním mít blízký vztah, a proto když zvláštní shodou okolností se stará o zraněného Vinicia, začíná se bát svého citu k němu. Vinicius poznává, že křesťané nejsou "nepřátelé života a radosti", a to, že se setkává s křesťany a přijímá jejich učení, mu otvírá cestu k tomu, aby začal Lygii rozumět a sdílet s ní její život. b) Bůh nechce, abychom vůči němu zahořkli. Poté, co se Vinicius a Lygie sblíží, dochází u nich ke krizi zvnějšku - Lygie je uvězněna a čeká ji zřejmě poprava. Přesto prosí Vinicia, aby po její smrti nezahořkl na Boha, když ji Vinicius navštěvuje před její popravou. Povzbuzuje jej, aby víra pro něj byla více než tím, co mu umožnilo navázat s ní vztah -- aby víra byla pro něj něčím, co bude trvat i po její smrti. Možná si čtenář řekne, že v knize se až moc mluví o umírání a smrti. A je to pravda -- potřebujeme vědět, jak žít, ne jen jak umírat. Ovšem utrpení přichází do života každého z nás a odpovědí Henryka Sienkiewicze je to, že Bůh je v našem utrpení s námi. Na otázku "Quo vadis, domine" odpovídá z pohledu Sienkiewicze Ježíš Kristus, že jde tam, kde lidé trpí. c) Nebojme se toho, když apoštol Petr je vykreslen jako velký. Čtenář se nemusí bát, že Sienkiewicz zde vykresluje nějakou ideologii -- že by příliš mluvil o tom, že apoštol Petr je neomylným vůdcem křesťanů. Ani křesťané, kteří nepatří do katolické církve, se nemusí Sienkiewiczovy knihy bát - i na místech jako Matouš 16,18 (viz poznámky a), b), c) k tomuto verši) můžeme společně s katolickou církví přiznat, že Ježíš skutečně naráží na velikost Petrovu. Petrova velikost ovšem nespočívá v jeho neomylnosti -- sám přiznává, že Krista třikrát zradil v osudné noci před jeho ukřižováním. A jedna z velkých zápletek románu popisuje Petra, jak utíká z Říma, aby zachránil především svůj život. Dále Sienkiewicz poctivě vykresluje i apoštola Pavla jako dalšího člověka, který nebyl ideální (pronásledoval křesťany), a přesto se stal dalším z pilířů církve -- viz str. 257: A Pavel vstal. Crispovi v tomto okamžiku připadal ten malý, přihrbený človíček tím, čím ve skutečnosti byl, totiž obrem, který pohne základy světa a zmocní se národů i zemí. Sienkiewicz věrně zrcadlí Bibli, víra u něj v ideologii nepřerostla. d) Vláda = krutost? Někdo by mohl Sienkiewiczově románu vytknout, že je příliš schematický: že zobrazuje vládu a moc Říma jako naprosto zkažené -- tak by mohl vzniknout dojem, že vláda či moc je vždy špatná (a že křesťané by se měli každého vlivu a pravomoci rozhodovat vzdát, protože v moci je něco vnitřně špatného). Jak dobře vykresluje Robert Bly ve své psychologicko-básnické studii Železný Jan (nakl. Argo 2005, např. str. 34), existuje jakýsi pozitivní druh moci, zralá vláda či moc, která nenese korupci a útlak, ale zralá rozhodnutí. Možná bych proto Henryka Sienkiewicze doplnil, že zobrazuje zejména Nerona jako negativní druh moci, a že ovšem nechce říci, že by neexistovala moc pozitivní, o jejíž vyjádření ve dnešní společnosti i ve svém vlastním životě usilujeme a usilovat máme. e) Sienkiewiczovo poselství lidem jeho doby: Sienkiewicz nechce idealizovat na konkrétních historických událostech z Říma prvního století život křesťanů jako bezchybný, ani nechce zobrazovat život nekřesťanů jako "zákonně zlý", řečeno ústy hráčů hry Dračí doupě. Pouze se na jednom historickém ostrém a vyhroceném mezníku roku 64 či 65 našeho letopočtu snaží o vykreslení kontrastu dvou světů, z nichž jeden (slovy kritika Karla Krejčího - str. 612) zdánlivě kypí plností života, ale ve skutečnosti umírá (Neronovy pitky a slavnosti), kdežto druhý zdánlivě umírá (hromadné scény mučení křesťanů), ale ve skutečnosti se rodí. Ve své době kolem roku 1900 Henryk Sienkiewicz říká svým čtenářům, v předvečer krize a dvou velkých světových válek: Quo vadis, člověče, když poezie a krása tohoto světa hyne, a vítězí nenávist a surovost? Kam jdeš ty? K čemu směřuješ ty? (Volně podle str. 303:) Řecko vytvořilo moudrost a krásu a Řím moc, ale ty potřebuješ především lásku. Diskuse: Vstup do diskuse: |