Český Ekumenický Překlad (online např. zde
... poprvé vyšel
roku 1979 u příležitosti čtyřstého výročí prvního vydání Kralické Bible, revize 1985, další úpravy 2001) distribuovaný
Českou biblickou Společností je dnes nejrozšířenějším českým překladem Bible, protože byl více než dvacet let jediným překladem napsaným v současné češtině.
Představení překladu na stránce České biblické společnosti, delší povídání Miloše Biče o překladu Starého zákona najdete zde.
I když zejména v posledních patnácti letech byly ke koupi části jiných, nově vznikajících českých překladů, nechávaly mne chladným: zřejmě mám jakýsi encyklopedický přístup k životu, dokud totiž nemám možnost číst všech 66 knih Bible, objevovat jiné překlady částí Bible mne nějak nelákalo. S Českým Ekumenickým Překladem jsem strávil posledních dvacet let (1988-2008), takže patří nesmazatelně do mého srdce, a i když občas čtu jiné překlady Bible (anglické a české), tak formulace vět z Bible, které mi přicházejí nejvíce na mysl, jsou právě z překladu ČEP.
Jan 3,16: 16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
To je asi nejznámější verš Bible.
1.list Korintským 10,13: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.
Známé místo o tom, že Bůh může za každé situace dát sílu nehřešit a být mu věrný. Formulace "Nepotkala vás zkouška nad lidské síly" v první části je trochu zavádějící — výsledek celého verše je totiž v tom, že Bůh dává východisko a sílu obstát, a my musíme hledat jej, nikoli svou sílu. A i v originálním řeckém textu jsou spíše slova "nepotkala vás zkouška, než ta, jaká se lidem stává" (o lidské síle tam není řeči). Nicméně věřím, že většina křesťanů z mého okolí zná nejspíše verzi překladu ČEP.
Římanům 8,28: Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
Další velice známý verš, pochybuji, že jej někdy zapomenu a zapamatuji si v jiném než tomto překladu.
Efezským 2,10: Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.
Důležitý verš pro křesťany — připomíná, že Bůh proměňuje nás lidi ne ke vzduchoprázdnu, ale že vztah k Bohu musí být v našem
životě nějak zřetelný. Dovolím si uvést tento verš i v kralickém překladu: Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům
dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili.
Určitě vidíte archaičnost (stáří) kraličtiny, ale snad i její poetiku. Také bych rád zdůraznil její přesnost — originál skutečně obsahuje slovo
"chodili", které je důležitým v dopisu Pavla do Efezu, protože jeho motivem je: choďte ne jako ve tmě, ale jako na světle, ve skutcích, které
připravil Bůh. To neříkám, abych překlad ČEP nějak zatracoval, ale abych dal trošinku pocítit argumenty generace mých rodičů: pokud
viděli kraličtinu někdy přesnější a poetičtější, byl (a je) to pro ně důvod, proč dále číst Bibli v kraličtině, i když už existoval ČEP
(jak říká Dan Drápal ve článku Překlady Písma (článek 485), "kraličtina byla poněkud archaická již v devatenáctém století; lidé ale věděli, že biblický text je něčím, s čím je radno alespoň trochu zápasit. Neočekávali, že jim bude biblický text předžvýkán do naprosté a neproblematické srozumitelnosti. ").
Význam Českého ekumenického překladu je naprosto jednoznačný: po svém prvním vydání byl téměř třicet let jediným (snad aspoň trochu) dostupným překladem celé Bible napsaným v současné češtině. I když na některých místech (zejména v Novém Zákoně) nedosahuje přesnosti Kralické Bible, byl to krok směrem ke srozumitelnosti a zpřístupnění Bible pro náš národ. Většina lidí si při volbě mezi překladem kralickým a ekumenickým vybrala právě ekumenický, a udělal jsem to i já — důvod lepšího pochopení textu je pro výběr překladu klíčovým.
Efezským 2,14: V něm je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár.
Kralický překlad zde místo "V něm je náš mír" překládá opět doslova Nebo onť jest pokoj náš — na tomto místě bych rád
zopakoval, že překlady si nejsou ve svém výsledku konkurenty, ale spíše pomocníky v cíli pochopení Bible. Kralická Bible se zde
drží konkordantnosti (= snahy překládát stejné řecké slovo na různých místech stejným českým slovem) u slova "pokoj" (řečeno o Ježíši Kristu:
on je náš pokoj), ale líbí se mi i překlad ČEP, který slovy "v něm je náš mír" vystihuje velmi dobře poselství celého oddílu Ef 2,11-22, který mluví
o smíření a míru mezi židy a nežidy: Bůh volá všechny k darům, které chce lidem dát v Kristu [update 2011: zjistil jsem, že při revizi v roce 2001 má ČEP ve své novější verzi "V něm je náš pokoj"].
Překladatelé ČEP jsou často kritizováni některými křesťany za to, že svůj překlad opatřili úvody k jednotlivým knihám, které jsou dost
historicky skeptické: jak skeptické vůči totožnosti autora dané biblické knihy (viz článek Dana Drápala
Zpověď překladatele Písma (článek 448) a jeho zmínka o autorství prvního listu Petrova), tak skeptické vůči tomu,
že biblické knihy popisují skutečné historické události (např. u starozákonní knihy Ester je v úvodu uvedeno, že kniha je historická jen napohled
— komentář (v angličtině) Esther od Karen Jobes (1999)
naproti tomu tvrdí, že proti historičnosti knihy Ester neexistují žádné silné argumenty). Smutné je, že tuto skepsi vyjadřují, aniž by pro ni uvedli
důvody (tato skepse o historické pravosti Bible v knihách vyšlých v češtině pokračuje — v roce 2007 vyšla kniha archeologů Finkelsteina a Silbermana
Objevování Bible
(Vyšehrad) zpochybňující historickou přesnost Starého Zákona; doporučuji na vyvážení pohledu knihu (také od archeologa)
Kennetha Kitchena: On
the Reliability of the Old Testament (Eerdmans Publishing 2003, Cambridge (Paperback Edition 2006)), která říká, že archeologie
a historie neposkytla vážný důvod zpochybnit pravdivost událostí v Bibli; žel v češtině kniha podobného obsahu ohledně starozákonních knih není). Tyto věci jsou vážné, protože se netýkají jen otázek, zda překládat doslova, nebo různými slovy při zachování významu věty, ale podrývají víru, že Bůh měl moc zachovat text Bible při předávání staletími věrně až do dnešní doby.
Asi už tušíte, kam mířím: i když si čeští křesťané cenili překladu ČEP (a i když dnes je stále ČEP počtem prodaných Biblí
překladem nejrozšířenějším), téměř hned po jeho dokončení viděli představitelé různých církví, že ČEP jako pomocník při jejich životě s
Bohem a čtení Bible nestačí, a tedy pokud Bůh dá některým křesťanům v životě prostor (a pokud tito lidé najdou podporu u ostatních, která
je k tomu potřeba), pokusí se o vytvoření dalšího překladu do češtiny. Dobře možná situaci dokumentují slova jednoho z garantů překladu
Jeruzalémská Bible (z článku Pavla Mareše Slavná minulost a současné spory): "Často je toto vydání [= ČEP] označováno za ekumenický překlad, což neodpovídá pravdě. Musíme říci, že jde o překlad Českobratrské církve evangelické, který byl proveden za ekumenické spolupráce. ... Jakýsi politický význam přívlastku ekumenický ... ztrácí, při vší úctě k tvůrcům překladu, postupem let na síle." Vedoucími (stejně jako mnohými členy) starozákonní a novozákonní komise překladu ČEP byli skutečně vždy evangelíci, i když překladu se celkem účastnili členové šesti církví. Teologická předpojatost je tedy prvním důvodem, proč po překladu ČEP následovaly další překlady Bible do češtiny. Zda nebudou také teologicky předpojaté a zhostí se svého úkolu předat poselství Bible lépe, ukáže čas.
Možná by bylo dobré zakončit zhodnocením ČEP od Jana Hellera, který se sám na tomto překladu podílel jako člen jak starozákonní,
tak novozákonní komise tohoto překladu (viz Rozhovor
s Janem Hellerem o problémech překládání Bible): "Je příliš nedokonalý, abychom si mohli dovolit ho nekorigovat a je příliš důkladně
udělaný, abychom ho mohli úplně odsunout." Tato slova potvrzuje i několik překladatelů novějších překladů Bible, což jsou lidé asi nejvíce
oprávnění k jejich hodnocení (vždyť právě oni vzali větu Jana Hellera vážně). Profesor Heller uvádí, že lidé při přemýšlení nad typem překladu
Bible dospěli (zhruba) ke třem účelům, ke kterým Bibli použít, a to také trochu vysvětluje důvody vzniku šesti dalších překladů Bible do češtiny
nyní na začátku 21.století — za prvé důvody misijní (= text srozumitelný pro člověka, který nezná historii ani žádné církevní termíny ... zde
spadá Slovo na Cestu (SNC)), za druhé důvody liturgické (= text čtený při bohoslužbách a při shromáždění věřících, ale také k osobnímu čtení;
přesný text, který může obsahovat poetické vyjadřování dokreslující krásu víry ... zde spadají Bible 21 (B21), Český katolický překlad (ČKP), Česká
Jeruzalémská Bible (ČJB), a podle mne i Bible Kralická Revidovaná (BKR), o které zatím nevím téměř nic; právě v této kategorii se nachází i Bible
Kralická (BK) a Český Ekumenický Překlad (ČEP)) a za třetí písmácký text (co nejpřesnější, i za cenu menší srozumitelnosti; slouží ke studiu ... sem spadá Český Studijní Překlad (ČSP), a možná na mnohých místech i BK (je dáno bohatostí kralického jazyka, která věrněji umožňuje kopírovat originál). Problémem Českého Ekumenického Překladu je podle Hellera to, že nastal značný rozdíl mezi překladem Starého a Nového Zákona — Starý Zákon je laděn spíše směrem k písmáckému textu (= typu 3), Nový Zákon spíše směrem k misijnímu textu (volnější překlad = typu 1). A tak jako celek ČEP nemá ucelenou koncepci — je v kategorii překladů druhého typu, ale klade si ambice současně v prvním a třetím typu překladu, tj. chce splnit všechny cíle, které u Bible existují. Právě na ČEP se ukázalo, že jeden překlad Bible všechny cíle, pro kterou ji lidé užívají, splnit nemůže. Tento důvod koncepce je druhým důvodem, proč se po ČEP objevily další překlady Bible do češtiny.
Český ekumenický překlad byl po třicet let (1979 až 2009) platným překladem zpřístupňujícím Bibli v češtině.
Nyní při dokončení dalších nových překladů v češtině doporučuji doplnit čtení ČEP některým novějším překladem — z důvodů věroučných
(z katolické dílny ČJB nebo ČKP, z dílny nekatolických církví B21 nebo BKR), nebo z důvodů cíle čtení (ČSP pro studium, SNC pro parafrázi vhodnou pro děti
nebo lidi naprosto neznalé církevních či náboženských termínů).
[Update 2014: Několik zpřesnění na základě publikace Pět novozákonních českých překladů (Josef Bartoň, 2013, Studijní texty České biblické společnosti), která na 80
stranách podává mnohem fundovanější recenzi ČEP, počínaje představením překladu autory samotnými, některé kritické reflexe teologů a filologů, a zpětna reakce autorů na tyto připomínky.
Jedinou škodou je snad to, že publikace se týká pouze Nového zákona, ale některé věci Starého zákona jsou též uvedeny ve známost:
Ve 20. století vznikly dva katolické překlady celé Bible (Podlahova Bible (1917-1925) = spojení Hejčlova Starého zákona a Sýkorova Nového zákona; dále Starý Zákon
Josefa Hegera (1955-1958) s Novým zákonem Colovým (1961) (zdroj: J. Bartoň: Pět českých novozákonních překladů, ČBS 2013, strana 67). Ovšem v nekatolických církvích (Českobratrská
církev evangelická, Československá církev husitská) byla stále používána přes tři sta let stará Kralická Bible (1613) a kromě Nového zákona Františka Žilky ze 30. let v těchto církvích nebyl dostupný
novější překlad celé Bible, což volalo po širší přístupnosti nového překladu (přirozených prostředím pro vznik ČEP se pak stala Komenského evangelická teologická fakulta).
Překladatelské komise ČEP svůj překlad nevyhrocovali nijak nekatolicky, dokonce v překladatelských týmech pravidelně pracovalo několik katolíků. Katolický Lekcionář v roce 1972
je inspirován ČEPem, ovšem v pozdějších letech (už od Lekcionáře 1974) katolická liturgie obsahuje překlad Václava Bognera, který byl inspirován dalšími překlady (např. Nový zákon
od Ondřeje Petrů), ale též sám pracoval na vlastních překladech liturgických textů (zdroj: J.Bartoň: Pět českých NZ překladů, ČBS 2013, str. 141-143). Navzdory tomu, že se ČEP
v katolické liturgii neujal, byl po mnoho let, prakticky až do roku 2012 (kdy vyšla České Jeruzalémská Bible), jediným šířeji přístupným překladem celé Bible pro všechny české církve,
a tedy i pro katolíky (užíván hlavně pro soukromou četbu a modlitbu, výuku náboženství, katecheze, apod. ... zdroj: J.Bartoň: Pět českých NZ překladů, ČBS 2013, str.66-67).
Petr Pokorný ve svém příspěvku na konferenci Česká Bible v dějinách evropské kultury (Brno, 1993) koriguje některé výroky svého kolegy Jana Hellera o rozdílné koncepci SZ
a NZ slovy, že různé teoretické koncepce překladu každého ze zákonů svým způsobem odpovídají různému (jazykovému) charakteru každé z obou částí Bible. Též odmítá tvrzení, že by Nový zákon ČEPu
byl příliš parafrázovaný (naopak se překladatelé ČEP bránili módě 60. let, a sice překládání do hovorového jazyka) (zdroj: J.Bartoň: Pět českých NZ překladů, ČBS 2013, str. 102-103).