Břeťa Fajmon, 30.8.2014, ale v podstatě se jedná jen o odkaz na přednášku Mojmíra Kalluse zveřejněnou 25.11.2013 na Youtube (za odkaz děkuji Malvíně Vroblové) + odkaz na dvě knihy,
které s tímto tématem souvisí
Izrael, Palestina a my, přednáška Mojmíra Kalluse zveřejněná 25.11.2013 na Youtube organizací
Moderní společnost (která byla mimochodem v červenci 2014 registrována v Česku jako politická strana).
Jedná se o historicko-politický přehled vývoje historie Izraele zhruba za posledních sto let, počínaje Sykes-Picotovou dohodou v roce 1916 a konče rezolucí
o uznání Palestiny valným shromážděním OSN v roce 2012. Je to cca 75 minut dobrého přehledu o situaci na území Palestiny a Izraele, který běžně v našich médiích není k dispozici.
Mojmír Kallus zmiňuje i roli Československa (a později České Republiky) ve dvou okamžicích tohoto období. Silně doporučuji pro získání základního přehledu.
(update: šestidenní válka o Izrael v roce 1967 je výborně zpracovaná v 45min dokumentu české televize jako epizoda z cyklu Souboj vojevůdců, část: Dajan proti Ámirovi, k nalezení neoficiálně na ulozto.cz)
Rád bych v tomto článečku odkázal na dva plodné autory, kteří píší o životě, o věcech kolem sebe, o naší společnosti.
Oba jsou křesťané, ale stejně jako říká Vladimír Justl o díle Bohuslava Reynka, jejich křesťanská víra u nich nepřerostla
v ideologii -- svou víru sdělují skrze "obyčejnou lidskost", se kterou vnímají svět. Jsou to Hana Pinknerová a Vlastík Fürst.
V tomto článečku najdete odkazy na stránku Davida Nováka, který píše nejen články s tematikou vyloženě křesťanskou, ale také články o společnosti a filosofii.
[update 2011: David začal nový blog zde.]
S Davidem Novákem jsem se setkal kdysi na jedné konferenci osobně, ale později jsem se s ním "setkal" při poslechu přednášky
Co říká reklama o stavu naší společnosti, ve které se zamýšlí nad tím, jaký vliv má společnost na nás jednotlivce.
Nejvíce se mi líbilo: Existují čtyři skupiny lidí: ti, co člověka utiskují (např. komunismus v minulosti), ti, co člověka uctívají (hodně dnešní doba), nebo ti, co hledají rozptýlení v zábavě (také hodně dnešní doba). A pak je čtvtá skupina lidí - ti, co uctívají Boha
a člověku slouží.
Dále bych chtěl poukázat na osobní na stránku Davida Nováka, kde zveřejňuje některé své články (zatímco jiné mu vycházejí i knižně nebo v časopisech),
namátkou ty, co mne zaujaly:
Břeťa Fajmon, 3.5.2010; myšlenky ke článku Tomáše Bílka zveřejněném v Konzervativních listech (prosinec 2009)
Článek Tomáše Bílka – Proč nalézají legitimitu vzájemně nesmiřitelné ideologie –
je předvolební jen v tom smyslu, že své myšlenky k němu zveřejňuji před volbami (proto uvozovky); jinak se jedná o článek nadčasový.
Pokud Vám nestačí výše odkázaný originál, přidám zde také několik svých myšlenek, jak jsem nad článkem přemýšlel.
Článek se mi líbí zejména proto, že
ukazuje, že být dobrým politikem či bojovat za dobré věci lze v jakékoli politické straně (i když některé ideologie dávají existenci dobré společnosti větší prostor);
uvádí křesťanský pohled na politiku; pokud Bůh je stvořitelem veškeré skutečnosti,
pak Bible musí obsahovat rozumný pohled i na oblast řízení státu (či aspoň obsahovat principy, ze kterých vyjít).
Rád bych doporučil osobní stránku a články ekonoma Tomáše Sedláčka, který pracuje jako ekonomický stratég ČSOB. Je to jeden z mála, který ve svých rozhovorech o ekonomice cituje Bibli a snaží se spojit ekonomiku s moudrostí, ke které vyzývá.
Rád bych obrátil Vaši pozornost na časopis Konzervativní listy. Jeho šéfredaktorem je Dan Drápal, svého času předseda KDU-ČSL pro okrsek Praha 8, ale jak se později vyslovil, vzdal se angažovanosti ve vrcholné politice, aby se mohl věnovat více psaní a publicistice.
Cílem časopisu je obnovit význam slova "konzervativní", tj. budovat a chránit to dobré, mít delší dech než jedno volební období. Možná zveřejňovat nezávislé články, které se do běžného tisku už nedostanou. Líbí se mi, že nechtějí poskytovat černobílé vidění – že člověka (např. právě na politické scéně) nezařadí do škatulky "dobrý" nebo "špatný", ale upozorňují na jeho dobré činy i na věci, se kterými nesouhlasí nebo které je potřeba ještě uvést do lepších souvislostí.