Rád bych doporučil osobní stránku a články ekonoma Tomáše Sedláčka, který pracuje jako ekonomický stratég ČSOB. Je to jeden z mála, který ve svých rozhovorech o ekonomice cituje Bibli a snaží se spojit ekonomiku s moudrostí, ke které vyzývá.
Další odkazy jsou z blogu Tomáše Sedláčka na aktualne.centrum.cz a jedná se spíše o prázdninová témata z července a srpna 2009. Je z nich vidět, že Tomáš není jen ekonom, ale že píše o dalších aktuálních tématech naší společnosti, jako je vzdělání, věda, atd.:
Blogový článek Kde je a kde není vidět se zabývá otázkou: čemu vlastně rozumíme a čemu ne? Kdybych mohl kráce citovat, tak větu: "Zdá se, že o skutečně životně důležitých událostech víme hrozně málo a že nás skoro pokaždé překvapí. A o těch ostatních, podružných můžeme vědecky diskutovat a zkoumat je až do Hallelujah." Ale celý článek si přečtěte sami.
Podobné téma ke rozebíráno v článku Dva světy, který se znovu vrací ke tvrzení, že ty nejdůležitější věci věda postihnout nedokáže. Začátek: "Vědecky porozumět lze jen něčemu statickému, nespontánnímu, předvídatelnému, tedy ne-životnému. To je cena, kterou vědci musí být ochotni zaplatit za exaktnost. Cenou za vědeckou přesnost a eleganci je život, který vědě uniká. Odměnu představuje svět logiky a abstrakcí, které ve svém vlastním světě fungují. Mohou být elegantní a mohou do sebe zapadat. Mohou však být i na hony vzdálené světu živých." Zbytek si přečtěte sami.
V článku Vzdělání na (ta)háku se Tomáš zamýšlí o smyslu vysokoškolské přednášky, téma mně blízké jako vysokoškolskému učiteli. Tenhle článek si určitě vychutnejte, zejména pokud jste studovali výšku. Cituji jen namátkou: "Ne nadarmo se pak říká, že ze škol je nejdůležitější to, co nám zůstane v hlavě, když všechno zapomeneme. Jak v takovém testu obstojí naše školy? Zejména ty střední a vysoké?"
nebo: "Vzpomínám si, co mi kdysi dalo práce rozdiskutovat své vysokoškolské studenty, kteří by přece měli být na učené disputace zvyklí. Nebyli. Deformace z mnohých středních a bohužel i vysokých škol ze studentů učinila zapisovače. Přednášky tak často vypadaly jako ve středověku: předčítač (který si říká kantor) čte skripta bez přidání jediné kritické myšlenky a od skupiny zapisovačů (kterým se říká studenti) očekává stejně bezmyšlenkovité zanesení předčteného.
Kdo potom vše co nejvěrněji zopakuje, vyhrává od předčítače jedničku s hvězdičkou. Kdo na vše rychle po zkoušce zapomene, má dokonce šanci uchytit se i ve skutečném životě.
Naopak na všech zahraničních školách, které jsem navštívil, jsme se chodili na přednášky a semináře pohádat, přít se a diskutovat. Četlo se doma a před přednáškou. Studenti přece snad umí číst sami a profesoři přece umí psát a existují kopírky, tak proč ztrácet cenný čas, kdy jsme všichni pohromadě a můžeme debatovat?"
A dál: "A tak se stalo, že místo skutečné filozofie často přednášíme jen její dějiny. Z ekonomie se často stává aplikovaná matematika, z fyziky souprava vzorečků, které je třeba si zapamatovat. Proč? Protože se z toho dobře zkouší. Prostě na absolvování vám u nás stačí tahák. Proto jsou taháky tak pronásledovány. Protože kus papíru nahradí kantora i se vším, co celý rok "předával"... pokud se vše, co nás kantor naučil a co po nás chce, vejde na kousek papíru, je to pro naše školy smutné vysvědčení. "
