¹Všichni z lidu Izraele vyrazili z Élim a přišli na poušť Sín, která leží mezi Élim a horou Sínaj -- byl patnáctý den druhého měsíce po jejich vyjití z egyptské země. ²Na poušti všichni reptali proti Mojžíšovi a Áronovi: ³"Kéž bychom zemřeli v Egyptě Hospodinovou rukou -- tam jsme sedávali u hrnců masa a jedli chleba do sytosti. Ale vy jste nás vyvedli na tuto poušť, abyste způsobili celému tomuto shromáždění smrt hladem."

⁴Hospodin řekl Mojžíšovi: "Hle, sešlu vám pokrm z nebe, a lid půjde a nasbírá si dost na celý den -- to abych je zkoušel, zda jednají podle mého slova nebo ne. ⁵A šestý den si přinesou a připraví dvojnásobek toho, co v jiné dny.

⁶Mojžíš s Áronem řekli všemu lidu Izraele: "Večer poznáte, že vás Hospodin vyvedl z Egypta, ⁷a ráno uvidíte jeho slávu, protože Hospodin slyšel vaše reptání vůči němu -- vždyť kdo jsme my, že reptáte proti nám? ⁸Hospodin vám večer bude dávat maso k jídlu a ráno chléb k nasycení. On slyšel vaše reptání, kterým si stěžujete vůči němu -- vždyť nereptáte proti nám, ale proti Hospodinu."

⁹Mojžíš řekl Áronovi, aby vyzval celou pospolitost lidu Izraele: "Předstupte před Hospodina, který slyšel vaše stěžování."

¹⁰Když Áron mluvil ke všemu lidu Izraele, otočili se k poušti a hle, ukázala se sláva Hospodinova v oblaku ¹¹a Hospodin řekl Mojžíšovi: "¹²Slyšel jsem reptání lidu Izraele. Pověz jim, že večer budou jíst maso a ráno se nasytí chlebem -- tak poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh."

¹³K večeru se snesly k táboru křepelky a celý jej přikryly. Ráno se snesla okolo tábora rosa. ¹⁴Když opadla, povrch pouště byl pokryt tenkou vrstvou podobnou jinovatce. ¹⁵Lid Izraele to spatřil a říkali jeden druhému "man-hú" -- Co je to? -- protože to neznali. Mojžíš jim odpověděl: "To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu. ¹⁶Přikazuje, abyste si nasbírali tolik, kolik každý sníte -- ómer pro každého ve svém stanu.

¹⁷Lid Izraele poslechl a nasbírali jedni více, jiní méně. ¹⁸Pak odměřili potřebné množství ómerů, aby ten, kdo nasbíral více, neměl přebytek, a ten, kdo nasbíral méně, neměl nedostatek.

¹⁹Mojžíš jim řekl: "Nikdo ať si nenechává do druhého dne." ²⁰Ale muži ho neposlechli a nechali si část do druhého dne -- ten chléb však byl druhý den plný červů a zapáchal. Mojžíš se na ně rozhněval.

²¹Sbírali tedy tento chléb každé ráno podle toho, kolik každý snědl, a když začalo hřát slunce, tak pokrm roztál.

²²A šestý den nasbírali pokrmu dvojnásobek, dva ómery pro každého -- vůdcové pospolitosti přišli a oznámili to Mojžíšovi. ²³On na to řekl: "Takto promluvil Hospodin: 'zítra bude den odpočinku, svatý Sabat určený Hospodinu -- upečte tedy a uvařte více, a co vám dnes zůstane, si odložte do zítřka.'"

²⁴Tak si odložili pokrm i na další den, jak jim přikázal Mojžíš -- a stalo se, že chléb druhý den nezapáchal a nebyli v něm červi. ²⁵Mojžíš jim řekl: "Snězte chléb dnes, protože dnes nastal Hospodinův Sabat, dnes pokrm na zemi kolem tábora nenajdete. ²⁶Šest dní jej budete sbírat, ale v sedmý den bude Sabat a pokrm nespadne."

²⁷A i když v sedmý den někteří z lidu šli sbírat chléb, žádný nenašli. ²⁸Hospodin řekl Mojžíšovi: "Jak dlouho budete odmítat dodržovat mé příkazy a mé slovo? ²⁹Mějte na zřeteli, že Hospodin vám dal Sabat, a proto vám v šestý den dá chléb na dva dny. Zůstaňte každý ve svém stanu -- ať nikdo z vás v sedmý den nevychází!"

³⁰Tak lid Izraele v sedmý den odpočival. ³¹Pokrm nazvali mana, protože byl bílý jako semínka koriandru a chutnal jako koláč s medem. ³²Mojžíš řekl: "Toto přikazuje Hospodin: 'Uchovávejte míru jednoho ómeru many pro pozdější generace, aby viděli chléb, který jsem vám dával jíst na poušti, když jsem vás vyváděl z Egypta.'"

³³Mojžíš pak požádal Árona, a ten ³⁴přesně podle Hospodinova příkazu vzal džbán s odměřeným ómerem many a postavil jej před Hospodina na svědectví pozdějším generacím.

³⁵Lid Izraele jedl manu po čtyřicet let, až do svého příchodu do obydlené země. Jedli manu, dokud nepřišli k hranicím země Kenaan ³⁶(jeden ómer je desetina éfy).

Komentářové poznámky

• a) Bůh lid Izraele zkoušel, prověřoval jejich víru. Když přijdou do oázy, kde je hořká voda, budou dál věřit v jeho dobrotu? Budou čekat na jeho pokyn (= příkaz), kterým nyní bylo hození dřeva do hořké vody (Ex 15,25-26)? Budou místo reptání prosit, ponechá si jejich víra naději? Při instrukcích o maně, budou respektovat, že Bůh nechce, aby si dělali zásoby do druhého dne? Budou důvěřovat Hospodinu, že druhý den zase sešle manu a nasytí je (Ex 16,19-22)?


• b) Bůh též lid Izraele chtěl v těchto zkouškách učit -- co to znamená sloužit jemu, následovat ho. Bůh sliboval lidu Izrael dobrotu a hojnost -- v těchto zkouškách neměli znovu a znovu prokazovat, že si Hospodinovu přízeň zaslouží (což vlastně nebyla pravda, protože Bůh se pro ně rozhodl ze své milosti), ale spíš si přivlastňovat ty dobré věci, ke kterým je Bůh vede (tato myšlenka viz N.T.Wright, Deuteronomy, série NIBC 1996, komentář ke kapitole 28). Měli se například učit, že Bůh jim chce dát vodu a vést je k uzdravení nejen vody, ale celého života (Ex 15,26 ... Hospodinova přítomnost v jejich středu odnímá prokletí země z Gn 3 a uzdravuje i fyzicky jejich svět); měli se učit, že Bůh o Sabatu nepracuje a pozývá lid Izraele, aby se k němu též přidali tím, že Sabat bude pro ně odděleným a zvláštním dnem (Ex 16,23-29). Měli se učit znovu důvěřovat Bohu každý den, že jim dá najíst a postará se o ně (Ex 16,19).