1Hospodin řekl Mojžíšovi: "Pověz Áronovi, ať vztáhne ruku s holí nad potoky, řekami a jezery a způsobí, že na Egypt vyjdou žáby." 2Áron vztáhl ruku nad vodami
Egypta a způsobil, že z nich vyšly žáby a přikryly Egyptskou zemi. 3Ale
egyptští kouzelníci udělali svými kouzly totéž a způsobili, že na Egypt též vyšly žáby.
4Farao si zavolal Mojžíše s Áronem a řekl jim: "Proste Hospodina, aby odňal žáby ode mne a mého lidu -- pak opravdu propustím jeho lid, aby mu přinesli oběti."
5"A kdy mám za tebe, tvé služebníky a lid prosit, aby Hospodin odňal žáby z vašich domů, jen v Nilu aby zůstaly?"
6"Zítra."
"Stane se, jak říkáš, abys poznal, že není nikdo jako Hospodin, náš Bůh. 7Žáby odstoupí od tebe a ze tvých domů, od tvých služebníků i tvého lidu. Zůstanou jen v Nilu."
8Mojžíš s Áronem odešli od faraona a Mojžíš volal k Hospodinu ohledně žab, které Hospodin přivedl na faraona. 9Hospodin jednal podle Mojžíšovy prosby --
žáby v domech, ve dvorech a na polích pomřely. 10Sesbírali jich hromady a hromady, až země zapáchala.
11Když farao viděl, že nastala úleva, tak zatvrdil své srdce a nevyslyšel je, jak Hospodin předpověděl.
12Hospodin řekl Mojžíšovi: "Pověz Áronovi, ať vztáhne svou hůl a udeří do prachu na zemi, a z prachu se stanou komáři po celé egyptské zemi." 13Áron vztáhl ruku s holí, udeřil do prachu na zemi,
a ten se proměnil v komáry na lidech i u zvířat -- z veškerého pozemského prachu v celé egyptské zemi se stali komáři.
14Egyptští kouzelníci se snažili udělat svými kouzly totéž a přivolat komáry, ale neuspěli. Komáři byli na lidech i u zvířat. 15Kouzelníci řekli faraonovi: "Zde jedná Bůh."
Ale faraonovo srdce zůstalo neoblomné a nevyslyšel je, jak Hospodin předpověděl.
16Hospodin řekl Mojžíšovi: "Brzy ráno vstaň, postav se před faraonem, který si vyjde k vodě, a řekni mu: 'Takto promluvil Hospodin: Propusť můj lid, aby mi sloužili. 17Pokud můj lid nepropustíš,
sešlu mouchy na tebe, tvé domy, služebníky a na tvůj lid. Domy Egypťanů budou plné much, a též i celá země, ve které žijí. 18Ale v ten den budu jednat odlišně se zemí Gošen, kde přebývá můj lid --
nebudou v ní mouchy, abys poznal, že já Hospodin jsem uprostřed té země. 19Učiním rozdíl mezi svým lidem a tvým lidem -- k tomuto znamení dojde zítra.'"
20Hospodin jednal přesně tak, jak řekl. Do faraonova paláce, do domů jeho služebníků a na celou egyptskou zemi přiletěla mračna much. Celá země byla poničena mouchami.
21Farao si zavolal Mojžíše a Árona: "Běžte a přineste oběti svému Bohu zde v zemi."
22"Není správné to udělat zde. Chceme přinést Hospodinu, našemu Bohu oběti, které jsou Egypťanům odporné. Pokud bychom je přinášeli jim před očima, ukamenovali by nás.
23Půjdeme tři dny cesty na poušť a tam přineseme oběti Hospodinu, našemu Bohu, jak nám přikazuje."
24"Propustím vás přinést oběti Hospodinu, svému Bohu, na poušti -- jen ovšem nesmíte jít příliš daleko. Proste za mne!"
25"Odcházím a budu prosit Hospodina -- a zítra od tebe, od tvých služebníků i lidu odstoupí mouchy. Jen nás znovu nevoď za nos, že bys opět lid nepropustil obětovat Hospodinu."
26Mojžíš odešel od faraona a předložil svou prosbu Hospodinu. 27Hospodin jednal podle Mojžíšovy prosby
a mouchy od faraona, jeho služebníků i lidu odstoupily -- nezůstala ani jedna. 28Ale farao zatvrdil své srdce i tentokrát a nepropustil lid Izraele.
Ex 8,1-11: Podobně jako u první rány voda Nilu, jindy životodárná, svou proměnou v krev vedla ke smrti, i nyní u rány žab (podle [1], str.204-205) je i stvoření znamením ničivé síly: je zde možná narážka na stvoření ryb
a vodních živočichů v Genesis 1,20-21, kdy se vody zahemžily rybami (hemžení je obrazem životodárné síly). Nyní při invazi žab se Nil zahemžil žábami
(Ex 7,28), které vyšly a napadly svět (hemžení je obrazem ničící síly).
Hospodin se dává faraonovi a Egyptu poznat nikoli jako lokální božstvo, ale jako Bůh, jenž má moc nad silami, které tvořily tento vesmír.
Hospodin chce dát faraonovi a Egyptu na vědomí, že (Žalm 24,1, v překladu ČEP): Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí. A tak farao po pochopení této věci
bude jednat moudře, když a) nebude stát v cestě tomu, aby Boží lid sloužil Bohu; b) bude zacházet s touto zemí tak, jak chce Hospodin; c) bude mít odpovídající vztah i sám k sobě: přestane bojovat s Bohem
a uzná ho jako pána stvoření, tedy i pána jeho samotného (uzná důvody, kvůli kterým ho Bůh stvořil, a bude podle toho žít).
Proč se Bůh dává poznat těžkostmi? Není to proto, že jinak bychom ho ignorovali a šli si svou cestou? Farao to přesně dokazuje. Když přijdou těžkosti, je ochoten i prosit Boha, aby je odňal (Ex 8,4).
Ale jakmile nastane úleva, neustoupí v tom, v čem chybuje a ustoupit má. Nevzdá se lidu, který zotročuje neprávem. Nechce uznat právo Boha na životy druhých a na tuto zem, a vlastně i právo Boha na něho samotného
(vlastně jakýkoli hřích vůči Bohu spočívá v tom, že si bereme něco neprávem). Je ochoten i prosit Boha, ale jen aby nastala úleva v jeho situaci, nikoli aby se ptal, jak má žít a co má dělat. Jestliže Pán Bůh nás chce
vysvobodit z našeho otroctví, není to proto, abychom zase my zotročovali a využívali druhé, jako to dělal farao, ale mnohem víc: abychom žili život s ním a dělali to, k čemu nás on vede.
Ex 8,12-15 (třetí egyptská rána – komáři): Třetí rána na Egypt přichází bez varování, možná jako reakce na to, že farao nedodržel své slovo, že propustí lid. Proč faraonovi
kouzelníci byli schopni zopakovat jen znamení podobné první a druhé ráně, ale u třetí rány už neuspěli (podle [1], 209-210)? Možná proto, že jejich moc je svázaná s vodou a Nilem – s božstvem Nilu.
Třetí rána naproti tomu přichází z dalšího ekosystému, ze zemského prachu (a čtvrtá rána, komáři, přijde ze vzduchu). Farao zde dostává lekci, že Bůh je pánem nejen jednoho ekosystému, ale celé země –
projevy Hospodinovy moci dostávají větší šíři. Farao ovšem dál dělá mrtvého brouka, nalhává si možná, že Bůh nemá moc sáhnout přímo na jeho zájem o lid Izraele.
Otázka zatvrzení faraonova srdce: Podrobněji se otázkou svobodné vůle člověka ve vztahu k Bohu zabývá článek Předurčení nebo volba?,
na tomto místě uvedu jen závěry, které bezprostředně souvisí s kapitolami 7 a 8 knihy Exodus. Formulace překladu ČEP (Hospodin říká: já zatvrdím faraonovo srdce ...
Ex 4,21 a Ex 7,3) navozuje otázku, do jaké míry bylo
toto zatvrzení dílem Boha, do jaké míry tedy farao nese odpovědnost
za svou zatvrzelost. Rád bych poukázal na odpovědi, které rozebírá Brevard Childs ve svém komentáři ke knize Exodus ([3], str. 170-175):
i) Aktérem zatvrzení je jednou Bůh (mluví v první osobě "já"), podruhé faraonovo srdce (bylo neoblomné, zatvrzelé ...
Ex 7,13-14; Ex 7,22 a Ex 8,15 ),
potřetí sám farao (Ex 8,11 a Ex 8,28).
To naznačuje podíl obou stran, Hospodina i faraona: Hospodin způsobil určité činy -- egyptské rány -- a tím v jistém směru oslovil faraonovo srdce, a farao na tuto Hospodinovu aktivitu odpověděl negativně: odmítal jej
poznat a připustit si Hospodinovu existenci a moc a právo na lid Izraele. Čili odpovědnost nesou v tomto střetu obě strany -- Hospodin i farao.
ii) Jak lze zjistit pečlivým čtením např. Exodus 8,1-15 (druhá egyptská rána - epidemie žab), zmínka o zatvrzení se objevuje v okamžiku, kdy nastává úleva (podobný motiv se opakuje i u dalších ran). Jinými slovy,
faraonovo zatvrzení souvisí s poznáním Hospodina -- farao odmítá uznat, že Hospodin skutečně učinil zázrak, kterým by se dal poznat. Když nastává úleva od těžkostí způsobených ranami, objeví se zatvrzení srdce.
To trochu lépe vrhá světlo na pojem "zatvrzení srdce" v knize Exodus: zatvrzení je negativní reakcí na znamení od Boha -- farao odmítá uznat, že Bůh k němu mluví.
iii) A poslední myšlenka souvisí s bodem ii): všimněme si, že po okamžiku zatvrzení faraonova srdce následuje další znamení od Boha -- tedy zatvrzení srdce je důvodem, proč Bůh sesílá další znamení,
kterým se chce dát faraonovi poznat. (tyto dva důvody ((ii) a (iii)) jsou pro charakteristiku vztahu egyptských ran a zatvrzení srdce klíčově důležité a je škoda, že někdy zůstanou zastřeny filosofickými diskusemi:
zatvrzení je negativní reakcí na znamení od Hospodina, a současně důvodem, proč Hospodin (možná i do našeho života) dává další znamení, jak jej můžeme poznat).
Ex 8,16-28 (čtvrtá egyptská rána – mouchy): Hospodin nyní sesílá pohromu a ničení ze třetího ekosystému – po vodě a zemi přichází útok ze vzduchu, protože farao nemní nic na
svém vzdoru. Po seslání rány začíná farao smlouvat: a) obětujte Hospodinu, ale zde v Egyptě (Ex 8,21); b) nechoďte příliš daleko (Ex 8,24). Ne tak, jak to chce Hospodin, ale jinak ... podle mne. Stále sleduje své cíle, nikoli
Hospodinovy cíle. Nechápe, že pro Mojžíše a Izrael není uctívání Hospodina jednorázová věc – od chvíle, co vyjdou z Egypta, budou už napořád sloužit Hospodinu, nikoli faraonovi (po obětování Hospodinu
dál půjdou nikoli do Egypta, ale tam, kam je Hospodin povede).
Farao smlouvá, možná s nevyřčenou myšlenkou: Obětujte rychle Hospodinu, a pak zase přijďte sloužit mně. Dodává: proste za mne! Prosí o úlevu, ale to je tak vše k obsahu jeho modlitby.
Jak často je naše poslušnost Bohu jen smlouváním: Ano, poslechnu, ale jen podle sebe. Vlastně se neptáme, kam nás Bůh chce vést. Jak často jsou naše modlitby jen prosbami o úlevu v naší těžké situaci.
Ale tak se modlil i farao, který jinak odmítal Boha.