¹O mase z pohanských obětí víme, že všichni máme poznání. Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje. ²Jestliže si někdo myslí, že něco poznal, ještě nezná, jak je třeba. ³Jestliže někdo miluje Boha, toho Bůh zná.

⁴O jezení masa z pohanských obětí víme, že žádná modla není na světě, a žádný bůh, než (ten) jediný. ⁵A tak jestliže existují takzvaní bohové, ať už na nebi, nebo na zemi, stejně jako jsou mnozí bohové a mnozí vládcové, ⁶my máme jediného Boha Otce, od nějž (pocházejí) všechny věci a my jsme pro něj, a jednoho Pána Ježíše Krista, skrze nějž (existují) všechny věci, i my jsme skrze něj.

⁷Ale u všech není toto poznání. Někteří z návyku na modlu až dosud jedí (ten pokrm) jako maso z pohanských obětí a jejich svědomí je slabé a poskvrní se. ⁸Pokrm nám však nepomáhá předstoupit před Boha. Jestliže (pokrm) sníme, nemáme přednost, jestliže nesníme, o nic se nepřipravíme.

⁹Mějte se ovšem na pozoru, aby tato vaše svoboda nebyla překážkou slabým. ¹⁰Jestliže tebe, který máš poznání, někdo spatří, jak jíš v pohanském chrámu, což nebude svědomí toho, kdo je slabý, povzbuzeno, aby jedl maso z pohanských obětí? ¹¹A ten slabý zahyne pro tvoje poznání, bratr za kterého Kristus zemřel. ¹²Jestliže tak hřešíte proti bratrům a zraňujete jejich slabé svědomí, tak hřešíte proti Kristu. ¹³Proto tedy jestliže pokrm přivádí k pádu mého bratra, nebudu navěky jíst maso, abych nesváděl svého bratra k hříchu.

Komentářové poznámky

— Maso obětované modlám

Připomeňme si takzvaný apoštolský dekret, který kolem roku 49 vznikl na Jeruzalémském církevním sněmu a upravoval soužití křesťanů obrácených z židovství (židokřesťanů) a (pohanokřesťanů). Na křesťany původem z pohanství měly být kladeny jen nejnutnější požadavky, jak se o tom píše ve Sk 15,28-29: Nikdo ať vás nezatěžuje jinými povinnostmi než těmi, které jsou naprosto nutné: Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva.

Ve městě jako byl v polovině prvního století Korint, mohli křesťané stěží uniknout kontaktu s pohanskými obětními kulty. Levnější maso na trhu často pocházelo z pohanských obětí. Pro chudé členy křesťanské obce to byla příležitost, jak nějaké maso získat. Jak se tedy měli křesťané v takové situaci zachovat? Tato otázka tehdy byla mezi korintskými křesťany předmětem velkých sporů, proto ji k vyřešení poslali apoštolu Pavlovi.

1 Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že ‚všichni máme poznání‘. Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje.

všichni máme poznání – pantes gnósin echomen – všichni poznání máme – tak zřejmě znělo heslo liberálně smýšlejících kruhů v korintské církevní obci. Šlo o poznání, že pohanští bohové nic nejsou a pohanské kulty nemají žádný význam. Takto smýšlející korintští křesťané se cítili povzneseni nad takové zábrany jako: zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám (Sk 15,29).

Poznání však vede k domýšlivosti – v originále je použito sloveso phusioó – nafouknout, nadýmat se, pyšnit se. Těm, kteří si velmi zakládali na svém poznání, Pavel připomínal, že poznání samo o sobě může mít i špatný účinek, může vést k namyšlenosti a pýše. Poznání člověka, který pohrdal těmi, kdo se trápili problémem masa z pohanských obětí, působilo v církevní obci negativně a destruktivně. A pak Pavel poukázal na lásku, která jediná prospívá soudržnosti obce: láska buduje církev.

2 Jestliže si někdo myslí, že něco už plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba. 3 Kdo však miluje Boha, je od něho poznán.

Pavel tu zdůraznil, že ten, kdo se domnívá, že má plné poznání, zapomněl na základní skutečnost: Naprosto nutným předpokladem toho, aby člověk mohl poznat Boha, je projev Boží lásky, kterým se člověku Bůh dá poznat. Boží milost  je předpokladem toho, že se člověku dostává poznání. Jediným přiměřeným postojem člověka je pokora a vděčnost Bohu. Proto Pavel o člověku, která se svým poznáním vynáší nad ostatní, napsal, že ten ještě nepoznal tak, jak je třeba.

je od něho poznán – Boží znalost člověka je počátkem a zdrojem poznání člověka o Bohu. Poznání, jakého je třeba, má ten, kdo miluje Boha.

4 Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh. 5 I když jsou tak zvaní bohové na nebi či na zemi – jakože je mnoho takových bohů a pánů –

Pavel stejně jako korintští křesťané ví, že není Boha kromě Hospodina. Nicméně podle Pavla byl pohled některých liberálních členů korintské církve příliš zjednodušený v jejich tvrzení, že když mimo Hospodina žádní bohové nejsou, není důvod odmítat jíst maso obětované při pohanských obřadech. Tak přehlíželi, že je mnoho takových bohů a pánů, kterým lidé přisuzují moc, svěřují jim sebe, a tak těmto modlám vytvářejí prostor pro jejich působení. Přehlížení této skutečnosti uvádělo do pochybností o víře v jediného Boha ty křesťany, jejichž svědomí bylo nejisté (verš 7):

6 my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.

Pavel tady základní vyznání víry formuloval větou, která by mohla pocházet z křestní liturgie. Je to přihlášení se k jedinému Bohu a jedinému Pánu Ježíši Kristu. Toto vyznání víry vyjadřuje přesvědčení, že Ježíš Kristus je prostředníkem stvoření: skrze něhož je všecko.

7 Ale všichni nemají toto poznání. Někteří jsou až podnes tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako oběti modlám; jejich svědomí je nejisté, a proto je poskvrněno.

všichni nemají toto poznání – Pavel tady měl na mysli židokřesťany, kterým je drahý Starý zákon s jeho odporem vůči nepravým bohům. Tento postoj křesťanů obrácených ze židovství se projevil na takzvaném Jeruzalémském sněmu: Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, ... (Sk 15,29).

zvyklí na modly – Pavel si je vědom, že někteří z pohanokřesťanů se ještě nedokázali vnitřně osvobodit od své pohanské minulosti a přikládali masu pohanských obětí náboženský význam.

Ti členové korintské církevní obce, kteří byli hrdí na své poznání, těmto lidem s nejistým svědomím říkali slabí (verš 9). Slabí mohli patřit jak mezi židokřesťany, tak pohanokřesťany. Pavel tady svým čtenářům však nabídl nové hledisko: Křesťan musí hledět na své bratry a mít na ně ohled. Pro tyto slabé jíst maso obětované modlám znamenalo něco nedovoleného.

8 Pokrm nás Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic nezískáme.

Pavel tak vzal pod svou ochranu slabé a jejich nejisté svědomí, ale současně bránil i křesťanskou svobodu pro silné, kteří měli pevné poznání, že je jediný Bůh Otec ... a jediný Pán Ježíš Kristus (verš 6). Napsal, že slabí, kteří nejedí maso obětované modlám, nic neztratí, protože takové jedení masa člověka k Bohu nepřibližuje, nečiní ho osvícenějším, zralejším, lepším křesťanem. A silní, kteří mají pevné poznání, a tak takové maso jedí, tím nic nezískají. Pavel jim dal v zásadě za pravdu, ale varoval je před povýšeností a upozornil je na to, že hranicí jejich svobody je pohoršení svědomí slabých:

9 Dejte si pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé.

Tak nabádal apoštol Pavel svědomí silných i v listě Římanům: Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté. Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel! Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí. Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu (Řím 14,14.15.20.21).

10 Když někdo tebe, který máš poznání, uvidí za stolem v pohanském chrámě, zda tím nepřivedeš svědomí toho slabého bratra k tomu, aby také jedl maso obětované modlám?

zda tím nepřivedeš svědomí toho slabého bratra k tomu, aby... – v originále je stručné vyjádření:  asthenous ontos oikodomēthēsetai, eis... – bude slabá bytost vzdělána (přetvořena), aby... Je tu použito sloveso oikodomein – budovat, vzdělávat, což naznačuje snahu některých korintských silných z církevní obce vzdělat, přetvořit svědomí slabých členů obce, aby také jedli maso obětované modlám. Tito silní se účastnili kultických hostin v pohanských chrámech, aby svým příkladem rozptýlili obavy slabých, že maso z pohanských obětí stále má nějaký náboženský význam. Pavel však těmto silným sdělil, že ve skutečnosti svým jednáním slabé pohoršují, protože ti se ve svém nitru dosud cítí ohroženi pohanskými božstvy. Pavel upozorňoval, že okázale předváděné poznání ohrožuje víru spolubratrů v církevní obci. Není totiž motivováno bratrskou láskou, ale je projevem nedostatku pochopení pro druhé, pro které má zásadní důsledek:

11 Jenže tak bude ten slabý tvým poznáním uveden do záhuby – bratr, pro kterého Kristus zemřel!

uveden do záhuby – je použito řecké sloveso apollumi – zničit úplně, zahubit. Doslovný překlad: Je zahuben jistě ten slabý...

bratr, pro kterého Kristus zemřel – Pavel tu užívá základní myšlenku křesťanské víry: Kristus v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži (Fp 2,8). Vyslovil velmi závažné napomenutí: Tím, že dáváš na odiv své poznání, že se nechceš zříci své domýšlivosti ze síly svého poznání, zabráníš tomu, aby Kristova smrt byla pro tvého slabého bratra vykoupením.

12 Když takto hřešíte proti bratřím a ubíjíte jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu. 13 A proto: je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso, abych nepřivedl svého bratra k pádu.

Pavel skončil velmi silným a osobním závěrem: Nechci dělat něco, co by mohlo být druhému pohoršením, i kdybych měl sám o sobě právo to dělat.

Tak apoštol Pavel svou odpovědí na otázku korintských křesťanů týkající se masa obětovaného pohanským božstvům nedal plně za pravdu ani silným, kteří takové maso jedli, ani slabým, jimž svědomí takové maso jíst zakazovalo. Slabé se pokoušel vyvést z jejich úzkostlivého postoje. Silné důrazně varoval před pohoršováním úzkostlivých spolubratrů.