¹Proslýchá se, že je mezi vámi nemravnost, a sice takové, jaké není ani u pohanů, že kdosi má (za manželku) ženu svého otce. ²A vy jste namyšlení a nezarmoutili jste se, aby byl z vašeho středu vyloučen ten, kdo takto jednal. ³Já ovšem, fyzicky nepřítomen, ale jsem s vámi duchem, už jsem učinil, jako bych byl přítomen, soud nad tím, kdo to udělal. ⁴Ve jménu Pána Ježíše, až se shromáždíte, a (ve jménu) mého ducha, v moci našeho Pána Ježíše, ⁵předejte ho satanu ke zkáze těla, aby byl duch zachráněn v den Pána Ježíše.

⁶Není dobré, že se chlubíte. Nevíte, že trocha kvasu prokvasí celé těsto? ⁷Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem právě proto, že jste bez kvasu. Vždyť byl obětován náš pesachový beránek Kristus. ⁸Proto slavme svátky, ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a nepravosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.

⁹Napsal jsem vám, abyste se nestýkali se smilníky, ¹⁰ale ne se všemi smilníky tohoto světa, hrabivci, lupiči a modláři, protože to byste museli z tohoto světa odejít. ¹¹Napsal jsem (a mám na mysli), abyste se nestýkali, ba ani společně nejedli s tím, kdo si říká bratr, ale je smilník, hrabivec, modlář, pomlouvač, opilec, či lupič. ¹²Proč bych totiž posuzoval ty, kdo jsou vně? Což nemáte posuzovat ty, kdo jsou uvnitř? ¹³Ty, kteří jsou vně, soudí Bůh. Odstraňte toho, kdo jedná v nepravosti, ze svých řad.

Komentářové poznámky

V 1 Kor 5-6 apoštol Pavel bránil pravidla a řád života křesťanů. Probral tu závažné nesrovnalosti v korintské církevní obci, o kterých se dozvěděl prostřednictvím lidí z domu paní Chloe (1,11).

— Případ nemravnosti

a) Vyloučení hříšníka z obce (5,1-5)

1 Dokonce se proslýchá, že je mezi vámi případ smilstva, a to takový, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany, že totiž kdosi žije s ženou svého otce.

Krvesmilství, tedy sexuální styk mezi příbuznými, zakazovalo římské právo, a ještě přísněji židovské předpisy. Například v Lv 18,6 se píše o sexuálních stycích, které byly v Izraeli přísně zakázány: Nikdo se nepřiblíží k některé ze svých blízkých příbuzných, aby odkryl její nahotu (což je v hebrejštině opis pohlavního styku). Pak Levitikus vyjmenovává jednotlivé případy: Muž nesmí odkrýt nahotu  vlastní matky, sestry, vnučky, dcery své nevlastní matky, tety, ... (srov. Lv 18,7-16).

smilstvo – slovo porneia se objevuje i v Mt 5,32: ... kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství (moicheia). Častým výkladem tohoto verše je to, že slovo porneia – smilstvo se tady týká manželství uzavřených mezi příbuznými. Takováto manželství uzavřená mezi pohanokřesťany (podle římského práva bylo manželství možné i mezi bratrancem a sestřenicí) byla ovšem křesťany židovského původu chápána jako nelegální a sexualitu v nich považovali za krvesmilstvo. Svědectvím o tomto problému v prvotní církvi je zachyceno v dopise apoštolského sněmu v Jeruzalémě pohanokřesťanům v Antiochii (Sk 15,28-29): ... Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva. V řeckém textu je opět použito slovo porneia.

s ženou svého otce – Pavel se tady vyjádřil k mnohem závažnějšímu provinění jednoho z členů korintské církevní obce, tedy k jeho sexuálnímu vztahu s nevlastní matkou (ženou svého otce). Dt 28,20 se vyjadřuje jednoznačně: Buď proklet, kdo obcuje se ženou svého otce. Navíc takový vztah překračoval i dobové společenské normy pohanského prostředí, a proto Pavel jasně napsal, že něco takového se neděje ani mezi pohany. V římském právu totiž platila překážka manželství s nevlastní matkou, protože byla v prvním stupni pokrevního příbuzenství.

je mezi vámi případ smilstva – Pavel zdůrazňuje odpovědnost toho muže, který si vzal za  ženu svou nevlastní matku, protože on (možná na rozdíl od ní) patřil do církevní obce. Není jasné a nebylo tu důležité, zda jeho otec zemřel, nebo se s tou ženou rozvedl. Důležité však bylo, že tento korintský křesťan nedbal ani na římské zákony, ani na náboženské cítění spolubratrů obrácených ze židovství. Tak mimo jiné hrubě narušil soužití v církevní obci.

2 A vy jste přitom nadutí, místo abyste se raději zarmoutili; odstraňte ze svého středu toho, kdo to udělal.

Korintským křesťanům Pavel vytýká, že jsou mnohdy nadutí, ale současně přehlížejí toto smilstvo. Přehlížení případu nemravnosti se však netýkalo všech členů církevní obce. Našli se i takoví, kteří o tomto provinění poslali informaci Pavlovi. A jeho odpověď je jasná: Byla jednoznačně překročena hranice toho, co lze připustit v církvi. Pavel apeluje na členy korintské církevní obce, aby odstranili ze svého společenství člověka, který žije se ženou svého otce.

3 Neboť já, ač tělem vzdálen, duchem však přítomen, vyslovil jsem již soud nad tím, kdo se toho dopustil, jako bych byl s vámi – 4 a to ve jménu Pána Ježíše Krista. Až se shromáždíte – já budu duchem s vámi a bude s námi i moc našeho Pána Ježíše – 5 vydejte toho člověka satanu ke zkáze těla, aby duch mohl být zachráněn v den Páně.

Pavlův list měl být předčítán ve shromáždění církevní obce, a tak byl tímto způsobem apoštol duchovně v korintské církvi přítomen. Ve věci krvesmilníka zaujal v předchozím verši jasné stanovisko: odstraňte ze svého středu toho, kdo to udělal. Církevní obec se měla shromáždit a toho, kdo žil ve smilstvu, ze společenství církve vyloučit. Veřejný hřích se v prvotní církvi řešil veřejným odsouzením. Svým krvesmilstvem přerušil tento korintský křesťan spojení s Kristem, a měl být zbaven i ochrany církve Kristovy před satanem.

ke zkáze těla – svým setrváváním ve smilstvu byl krvesmilník vydán do moci satana ke zkáze těla, tedy byl vydán své svévoli a hříchu. Současně se po vyobcování z církve už nedopouštěl dalších provinění tím, že by se aktivně účastnil večeře Páně, když se svým životem zřekl spojení s Kristem. O provinění se proti tělu a krvi Páně se dočteme v 1 Kor 11,27: Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně…. jí a pije sám sobě odsouzení.

aby duch mohl být zachráněn v den Páně – duch vyobcovaného však má být zachráněn na konci času při slavném příchodu Krista. Pavel tak vyjádřil své přesvědčení, že Boží Duch ani v tomto pokřtěném není zcela uhašen a poslední slovo bude mít Boží milost.

V církvi prvních staletí se řešila otázka odpuštění smrtelných hříchů, k nimž došlo po křtu. Teprve v 6. století byla odděleno soukromé udělování svátosti smíření od veřejného vyloučení těžkých hříšníků z církve spojeného s udělení příslušného pokání. Teprve po vykonání přiděleného pokání došlo k veřejnému smíření kajícníků s Bohem a jejich znovupřijetí biskupem do církve.

Církev stále za hříšníky prosí, přeje si jejich obrácení, lítost a pokání, aby je mohla opět přijmout do svého plného společenství. Toto opětovné přijetí vychází z Ježíšových slov: Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou (J 20,26).

b) Čistota a odpovědnost církevní obce (5,6-8)

6 Vaše vychloubání není dobré. Nevíte, že ‚trocha kvasu všechno těsto prokvasí‘?

trocha kvasu všechno těsto prokvasí – tím kvasem je v přeneseném smyslu jednání krvesmilníka, protože může působit nakažlivě i na ostatní korintské křesťany, a to zvláště v případě, když tato špatnost zůstane nepotrestána.

Obraz kvasu v těstě tady Pavel použil v negativním smyslu. V listě Galaťanům psal o kvasu špatného učení (Gal 5,9: Málo kvasu celé těsto prokvasí). Podobný obraz použil i Ježíš v Mt 16,6: Hleďte se mít na pozoru před kvasem farizeů a saduceů!

7 Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus.

Pavel tady uvádí příkaz Starého zákona o hodu beránka a svátku nekvašených chlebů: Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Hned prvního dne odstraníte ze svých domů kvas (Ex 12,15). Od hodu beránka přechází Pavel k Ježíšovi na kříži, který jako nový velikonoční beránek dal svůj lidský život, aby lidem přinesl nový život. Tomuto novému životu, darovanému Bohem prostřednictvím Kristovy oběti, však musí odpovídat i nové jednání křesťanů. Jsou novým těstem, nekvašeným chlebem nové paschy, neboť byl obětován velikonoční beránek, Kristus.

8 Proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy.

slavme velikonoce – nový život má slavnostní charakter, protože to je život spojený s nadějí na účast na slávě vzkříšeného Krista, velikonočního beránka.

nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy – nekvašený chléb je tu symbolem ryzosti a čistoty.

c) Odstranění jednoho nedorozumění (5,9-13)

9 Napsal jsem vám v listě, abyste neměli nic společného se smilníky;

Kanonický první list Korinťanům nebyl prvním listem, který Pavel do Korintu napsal. Psal již v předchozí době, ale dopis se nedochoval. V souvislosti s tím nedochovaným Pavlovým listem do Korintu zřejmě došlo k situaci, kdy korintští křesťané špatně pochopili nějakou část tohoto Pavlova listu a ostře Pavlovi odporovali. A tak se Pavel v 1 Kor snaží upřesnit své stanovisko z předchozího listu:

10 ale nemyslel jsem tím všecky smilníky tohoto světa nebo lakomce, lupiče a modláře, protože to byste museli ze světa utéci. 11 Měl jsem však na mysli, abyste se nestýkali s tím, kdo si sice říká bratr, ale přitom je smilník nebo lakomec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte.

V rámci církevní obce Pavel žádá důslednost, a tak předkládá seznam neřestí nepřípustných pro členy církevní obce: smilník nebo lakomec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič. Vyjmenované způsoby jednání jsou podle Pavla s křesťanstvím neslučitelné. Od člověka, který se označuje za bratra, ale současně nechce upustit od nepřípustných způsobů jednání, od takového člověka se má církevní obec jasně oddělit a nedovolovat mu účast na společné hostině církve při lámání chleba. Korintští křesťané nemají s takovým člověkem usedat ani k soukromému stolování, protože to je vyjádřením hlubokého společenství.

12 Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás? 13 Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu!

Vůči hříšníkům mimo obec se však mají křesťané vzdát soudu. Ale uvnitř mají dbát na to, aby víra byla prožívána pravdivě a věrohodně.

Odstraňte toho zlého ze svého středu! – vrací se k případu krvesmilníka a používá formulaci exkomunikace z Dt 17,7: Tak odstraníš zlo ze svého středu.