|
Zjevení Janovo:
úvodem
vznik knihy obsah poselství promluvy literatura Ross Taylor 2010, komentář ke knize Zjevení v pdf souboru: Poznámky |
Zjevení Janovo 121A ukázalo se veliké znamení v nebi: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd. 2Byla těhotná a křičela, když v bolestech a mukách pracovala ku porodu.
Všechny biblické citace jsou převzaty z Českého studijního překladu, © 2009, Nadační fond překladu Bible. Překlad je zveřejněn bez poznámkového aparátu -- ten lze najít například v Studijní online Bibli. |
Komentářové poznámkyBřeťa Fajmon, 17.8.2016; připraveno zejména na základě materiálu [2], str.206-217. V Janově vidění svědectví od Boha nyní nastává střih: od posledního dne tohoto světa při zaznění sedmé polnice (Zj 11,14-19) se nyní přesouváme zpět k narození Mesiáše, Ježíše Krista (Zj 12,5: žena porodila syna), tj. i budoucnostní přístupy výkladu, které trvají na tom, že vše z kapitol 6 až 22 se odehraje v krátkém období na konci budoucnosti, nyní musí kapitulovat a přiznat, že Zjevení 12 mluví i o událostech v historii a není zcela jasné, které z obrazů představují události, co se už odehrály, a které ještě ne. Po ukončení obrazů sedmi pečetí (kap. 4-7) a sedmi polnic (kap. 8-11) bude následovat třetí série sedmi až v kapitolách 15 a 16 (sedm misek Božího hněvu). Do té doby však v kapitolách 12,13,14 se objevuje třetí vsuvka (po vsuvkách Zj 7 a Zj 10,1 - - 11,14), která poskytuje bližší pohled zejména na čtyři velké nepřátele církve: Hada = Satana (kap 12), šelmu z moře (13,1-10), šelmu ze země (13,11-18) a smilnici Babylon (14,8). Zdá se, že v kap. 12,13,14 je obsažen pohled shrnující celou historii (od stvoření světa až do konce tohoto vesmíru) z hlediska boje Božího lidu a jeho nepřátel. Při sestupu z pomyslného interpretačního vrcholku do kapitoly 12 a druhé poloviny knihy Zjevení se i zde objevují další otázky, které různé interpretační přístupy řeší zhruba v souladu s postoji nastíněnými při výkladu Zjevení 7 a Zjevení 11:
BP ad k) Žena oděná sluncem, měsícem a s korunou z dvanácti hvězd představuje Izrael, protože se jedná o obraz Izraele velmi podobný tomu v Gn 37,9. Uvedené východisko je pádné, ovšem podle 12,6.17 žena utíká do pustiny a je pronásledováno její potomstvo poté, co syn = Ježíš Kristus odešel do nebe, tj. "taking the text at its face value" = když vyložíme text přesně podle toho, co zde říká, měla by žena zahrnovat i pronásledované křesťany v době Janově i dnešní. Této interpretaci se ovšem BP vyhne na základě postojů vytyčených při výkladu Zj 7 a Zj 11: církev byla vytržena k Bohu už před kapitolou 6, a poté už na zemi neuvěří nikdo, pouze 144 tisíc Židů, kteří představují Beránkovu armádu v době posledního soužení tři a půl roku před návratem Ježíše Krista na zem. Proto pronásledované potomstvo ženy ve 12,17 je obrazem pronásledování těch 144 tisíc Židů, což jsou věřící potomci Izraele (někteří ještě potvrdí tento svůj výklad tím, že "zachovávají Boží přikázání" ve 12,17 interpretují jako dodržování Mojžíšova zákona). Součástí tohoto východiska je možná i výklad Římanům 11,25: "část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů" v tom smyslu, že v určitém okamžiku v budoucnosti už nebude moci uvěřit Kristu nikdo jiný než lidé z etnického Izraele, a přitom život na zemi bude pokračovat. S tímto výkladem nesouhlasím, mám totiž za to (podobně i Moo, 1996, Romans, edice NICNT), že okamžik plnosti pohanů nastane až na úplném konci budoucnosti této země, jinými slovy že pohané (= Nežidé) budou moci uvěřit Kristu ve stejném časovém intervalu jako Židé. Dále, "zachovávají Boží přikázání" ve 12,17 nemusí nutně znamenat zachovávání Mojžíšova zákona. Sám Jan, který zapsal knihu Zjevení, ve svém prvním listu (1.list Janův 3,23) definuje zachovávání Božích přikázání takto: znamená to věřit (uvěřit) jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat. BP ad l) Striktně budoucnostní přístup by měl ctít, že vše ve Zjevení od kapitoly 6 mluví o budoucnosti, tj. svržení Satana nastane také až v budoucnosti, konkrétně tři a půl roku před příchodem Krista, v době velkého soužení (tento výklad např. McGee, [27], str.127-134: Ježíš Kristus svou smrtí připravil svržení Satana, ale ještě k němu nedošlo). Kupodivu však se někteří zastánci BP zde odklánějí k mírnějšímu výkladu UBP (např. Michal Klesnil, [23], str.36-37, souhlasí v podstatě s Grantem Osbornem, [10],466-473), že totiž svržení Satana může být v historii světa několik, ale to primární, o kterém mluví Zj 12,7-9, je to předvěké svržení Satana, který pak oklamal první lidi v Gn 3 a trápil lidi na zemi od počátku historie, např. Gn 6,1-4 atd. (několik dalších myšlenek viz UBP níže). Idealistický přístup (IP) 05: IP ad k) Žena oděná sluncem, měsícem a hvězdami představuje Boží lid všech dob (Zj 12,1-2 odkazuje na Gn 37,9, tj. mesiášská komunita = Hebrejové před příchodem Mesiáše = Krista prožívá "porodní bolesti" = těžkosti a pronásledování; Zj 12,6.17 odkazuje na ženu pronásledovanou po vzkříšení a nanebevstoupení Krista, tj. křesťany). Další východiska kromě Gn 37: Protože křesťanská církev je stále na zemi a 144 tisíc označuje vykoupený Boží lid všech dob (viz přístup IP ve Zjevení 7), žena oděná sluncem představuje tuto stejnou skupinu, Boží lid všech dob. Navíc, verše 6 a 13-14 přidávají důvod, proč vidět období tří a půl let jako symbol celého období mezi prvním a druhým příchodem Krista (viz též Zjevení 11,2-3): po vzatí Syna do nebe je žena = Boží lid = Nový Izrael pronásledována a utíká do pustiny, tj. "období tří a půl let" = období pronásledování Božího lidu, které začalo po vzkříšení Krista a pokračuje i dnes a v budoucnu. IP ad l) Satan byl svržen z nebe (12,7-9) v okamžiku, kdy Ježíš Kristus vstal ze stavu mrtvých a dostal věčné tělo, tj. Bůh ho přijal jako obět za hříchy lidí, tj. Satan ztratil v nebi právo obviňovat lidi za hřích a byl svržen z nebe pryč. Jedná se o jediné, nevratné svržení Satana z nebe. Verš 9 pouze identifikuje Satana jako toho hada, který oklamal první lidi, ale nemluví o předvěkém svržení Satana na zem. Východiskem je kontext, čili souvislosti textu kapitoly: Verš 12,5: Mesiáš se narodil, zemřel, byl vzkříšen a vytržen k Bohu. Verš 12,7 tedy navazuje jako přímý důsledek života, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Verše Zj 12,10-11: vysvětlují důvod vítězství v nebi a vracejí se k verši 5 -- též oslavují vítězství Ježíše Krista a jeho krve = smrti za hřích, která bere Satanu slova z úst o dalším potrestání lidí za hřích. Další obrazy v této kapitole:
UBP ad k) V podstatě souhlasí s IP, že žena = Boží lid všech dob. Má k tomuto postoji ještě lepší východiska než IP, protože některé verze IP vykládají Zj 11,12 jako vytržení církve, tj. eventuálně poskytují výkladu IP problémy nebo možnost vykládat, že žena je pouze věřící Izrael. Výklad UBP ovšem většinou přijímá Zj 7 jako obraz Božího lidu všech dob a otázkou vytržení církve se dosud nezabýval, protože dva svědky ze Zj 11 chápe doslova jako dva lidi (tj. žádný text v knize Zjevení dosud nemluvil o vytržení církve, tak není rozumné s tím pracovat). Dále si drží přesvědčení, že všechny výskyty období "tři a půl roku" mluví o intenzivním krátkém období v budoucnu, nikoli o celém věku církve. Je si vědom toho, že Zj 12,6 (pronásledování ženy) následuje hned po vytržení Syna k Bohu (12,5), ale říká k tomu (Grant Osborne, [10], výklad daného verše), že podobných skoků se ve verších 5-6 objevuje několik: Syn se narodí, pak je hned vytržen k Bohu (= skok na vzkříšení), a mezitím info, že má pást všechny národy železnou berlou (skok na druhý příchod a poslední soud, kdy berlou roztříští Mesiáš odporující národy, odkaz na mesiášskou roli v Žalmu 2,9). Tak proč ne ve verši 6 skok na posledního tři a půl roku (což nemusí být doslova tři a půl roku, ale je to krátké období vlády posledního Antikrista)? UBP ad l) IBP souhlasí s významem smrti Krista (výklad IP) i s možným výkladem svržení Satana v posledním krátkém období soužení (výklad BP), ale primárně upozorňuje na předvěké svržení Satana z nebe, ke kterému došlo ještě před událostmi z Genesis 3, a tak Zj 12,7-9 primárně mluví vůbec o tom, jak se Satan objevil před věky na zemi, svedl a trápil první lidi, atd. Východiska: Výklad je opět určen kontextem, ale v jiném smyslu ([10],str.461-473): 12,4 popisuje počáteční Satanovo vítězství, jak na svou stranu strhl třetinu andělů. 12,7 mluví o konečné bitvě, kdy jsou Satan s anděly svrženi z nebe. Řada starosmluvních míst mluví o lidských nepřátelích Izraele, jako je Egypt v době exodu nebo později Babylon, ale též jsou tato místa symbolem bytosti, která stojí za nimi a je nepřátelská vůči Bohu: Izajáš 14,12; 24,21; 27,1; 51,9-10; Jer 51,34; Ezech 29,4-5; 32,3-8. Čili Zj 12,7-9 je odhalením této předvěké bitvy Boha (či spíše archanděla Michaela) se Satanem. Moje reakce: Tento výklad je určitě dobrý počin, protože se snaží vysvětlit vliv Satana na zemi z toho primárního pohledu, tj. od začátku historie země nebo i předtím. Zdá se mi ovšem trochu vykonstruovaný, spíše bych řekl, že Satan si na začátku historie užíval pobytu v nebi a současně oklamal první lidi -- Gn 3 a Gn 6,1-4 bylo součástí této prvotní vzpoury, díky které se s Bohem dostal Satan do konfliktu, protože se ukázalo, že působí proti záměrům Boha. Mnohem větší smysl pak dává svržení Satana z nebe v okamžiku vzkříšení Ježíše Krista. Navíc se výkladem IP v této věci vyhneme vysvětlování toho (a UBP pak má potíž vysvětlit), že Satan je vyháněn z nebe opakovaně, poněvadž je do nebe občas vpuštěn: po konfliktu předvěkém jej vidíme v nebi opět v průběhu lidské historie v knihách Job 1,6 -- 2,6; Zacharjáš 3,1-2 nebo Lukáš 22,31. Extrémní budoucnostní přístup: Tento přístup vidí narození syna = Mesiáše ve 12,5 jako budoucí událost. To je ovšem extrémní přístup, který nebere potaz základní poselství knihy Zjevení, že Mesiášem je Ježíš Kristus (např. Zj 22,16: Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby vám ve sborech tyto věci dosvědčil). Samotná kniha Zjevení varuje před tímto přístupem, protože narození jiného syna popisuje spíše jako povstání šelem, které slouží Satanovi (viz následující kapitola, Zjevení 13), tj. narodí se člověk (či lidé), který bude mít výzor Mesiáše a bude dělat zázraky, ale vyklube se z něj Antikrist nebo falešný prorok (Zj 13,1.11). | ||||||||||||||||||||||||
|
Diskuse: Vstup do diskuse: | ||||||||||||||||||||||||||