1Potom jsem uviděl: Hle, otevřené dveře v nebi, a ten první hlas, který jsem uslyšel jako zvuk polnice mluvící se mnou, říkal: "Vystup sem a ukážu ti, co se má stát potom."
2Ihned jsem se ocitl v Duchu. A hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl. 3A ten, kdo na něm seděl, byl na pohled jako kámen jaspis a karneol; a kolem trůnu duha na pohled jako smaragd.
4Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů a na těch trůnech sedělo čtyřiadvacet starších, oblečených do bílých šatů a na hlavách zlaté věnce.
5Z trůnu vycházely blesky, hlasy a hromy. Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to jest sedm duchů Božích.
6A před trůnem bylo něco jako skelné moře, podobné křišťálu. Uprostřed trůnu a kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu. 7První bytost byla podobná lvu, druhá bytost byla podobná býku, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost byla podobná letícímu orlu. 8Ty čtyři živé bytosti měly každá po šesti křídlech, dokola i uvnitř plno očí. A bez přestání dnem i nocí říkají: "Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází."
9A kdykoli ty živé bytosti vzdají slávu a čest a díky Sedícímu na trůnu, Žijícímu na věky věků, 10padne těch čtyřiadvacet starších před Sedícím na trůnu a pokloní se Žijícímu na věky věků; pak hodí své věnce vítězů před trůn a říkají: 11"Hoden jsi, Pane a Bože náš, Svatý, přijmout slávu a úctu i moc, neboť ty jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny."
Břeťa Fajmon, 17.3.2016; připraveno zejména na základě materiálu [2], str.121-128.
Tři poznámky k chronologickým záležitostem přechodu mezi třetí a čtvrtou kapitolou:
a) Ještě k vidění někoho jako Syna člověka, který se prochází mezi zlatými svícny (Zj 1,12 - - 3,21): Toto vidění se netýká výhradně minulosti, ale fakta z něj jsou skutečností až do druhého příchodu Ježíše Krista na tuto zem: Ježíš Kristus se neustále prochází mezi svými sbory zde na zemi, je s nimi skrze Ducha svatého a povzbuzuje je a napomíná, aby vytrvali ve svém svědectví o Něm svým životem.
b) Někteří (např. kniha [27]) usuzují z toho, že slovo "sbor" či "církev" se od 4.kapitoly Zjevení už nevyskytuje, jen v závěru knihy (22,16), že na konci kapitoly 3 došlo k tzv. vytržení církve do nebe. Jako obrazné potvrzení tohoto názoru jsou brána slova "vystup sem", která Jan slyší ve Zj 4,1.
Doporučuji čtenářům, aby počkali s diskusí o vytržení církve až do kapitoly Zjevení 11,12, kde jsou svědčící Hospodinovi služebníci vzati do nebe. Tento verš je největším adeptem na zmínku knihy Zjevení o tom, že svědčící církev je vzata do nebe. Kapitola 11 je nejvhodnějším mezníkem hrubého dělení knihy Zjevení (kap. 1 až 11 ... těžkosti církve a svědectví církve; kap. 12 až 22 ... nepřátelé církve a Hospodinovo vítězství nad nimi).
Ross Taylor v této fázi dodává k otázce vytržení církve (viz [2], str.123): Hospodinovi vyvolení a jeho svatí jsou určitě zmiňováni i dále v knize Zjevení (7,3; 13,7.10; 14,12), ikdyž není užito slovo „církev“. Například dva svědkové jsou popsáni jako dva svícny (11,4) a my už víme, že svícen je symbolem pro církev – jim je též řečeno „vystup sem“ (11,12) a to je mnohem pravděpodobnější zmínka o vytržení. Ikdyž slovo „církev“ se objevuje až ve 22,16, slovo „svatí“ se nachází mezi 5,8 a 19,8 dvanáctkrát.
c) Zjevení 4 je obrazem trůnu v nebi, na kterém sedí Hospodin. Není jasné, zda se jedná výhradně o budoucnost. Z některých zmínek (4,8) je spíše patrné, že chvála v nebi probíhá nepřetržitě. Díky velmi blízkému vztahu s kapitolou 5, kde je oslavován Beránek, lze též uzavřít, že je docela možné, že události kapitol 4 a 5 nastaly hned po vystoupení Ježíše Krista do nebe, k čemuž došlo cca šedesát let předtím, než Jan sepsal knihu Zjevení. Další důležité souvislosti se týkají svitku se sedmi pečeťemi, který je zmíněn v kap. 5 a otvírán v kapitolách 6 až 8: zdá se, že tématem Ježíše Krista, který otvírá svitek, vytváří oddíl 4,1 až 8,1 jeden celek, tj. nejrozumnější se jeví odsunout diskusi o chronologických aspektech až do verše Zj 8,1, ve kterém Ježíš Kristus rozlomí poslední pečeť svitku (první klíčové otázky chronologie vysloví kapitola 6).
Poznámky ke kapitole Zjevení 4: Jako pokračování tématu, že Ježíš Kristus je skrze Ducha se svou církví, které bylo zaměřením prvních tří kapitol, nyní Jan dostává druhé vidění, a sice vidění nebe. Křesťanům, kteří procházejí na zemi víceméně bojem a těžkostmi, nyní odkrývá Bůh skrze Janovo vidění, co se odehrává v nebi.
Toto druhé vidění (které možná pokrývá celé čtyři kapitoly, od 4,1 do 8,1) zobrazuje nejprve Boha (verš 3) -- tento obraz není
vykreslen pozemskými kategoriemi, jen se dozvídáme, že od trůnu vycházela velká záře, prosvětlená odrazem drahokamů (viz 1.list Timoteovi 6,16: Bůh přebývá v nepřístupném světle), a kolem trůnu byla duha (snad připomínající smlouvu Boha s lidmi v Genesis 9,11-15 a jeho milosrdenství vůči lidem a veškerému stvoření).
Dále Janův zrak padl na čtyřiadvacet trůnů, které byly okolo hlavního trůnu -- na nich sedí čtyřiadvacet starců. Ohledně totožnosti starců se vede mezi vykladači diskuse: někteří si myslí, že jde o zástupce církve (některé důvody: "starší" v Bibli až dosud byli vždy lidé, zástupci Božího lidu; jsou oblečeni do bílých šatů, stejně jako církev (3,5; 7,14); mají harfy (5,8) stejně jako církev (15,2); zpívají novou píseň (5,9) stejně jako církev (14,3); sedí na trůnech podobně jako církev (Ef 2,6); číslo 24 zahrnuje starosmluvní i novosmluvní církev (viz Zjevení 21,12-14)), jiní mají za to, že se jedná o anděly, kteří jsou součástí nebeského dvora (některé důvody: kdyby se jednalo o zástupce Božího lidu, nevěsta církev by byla posazena na trůn ještě dříve než Beránek; starší se objevují ve viděních společně s Janem (5,5; 7,13), živými bytostmi (4,9-10 atd.), anděli (5,11; 7,11) i svatými (5,8; též 19,1-7) -- a proto jsou odlišní ode všech těchto skupin; konkrétně např. starší jsou odlišní od těch, kdo mají podíl na prvním vzkříšení v 11,16-18, protože ohledně této skupiny mluví s Bohem).
Zdá se, že jde o podobnou nejasnost (viz Beale) jako v případě andělů sborů ve Zj 1,20: jedná se o lidi, nebo o anděly? Projdeme-li všechny možné důvody (podrobněji viz [2], str.124-126), snad je vhodnější se přiklonit k výkladu, že čtyřiadvacet starších jsou andělé, kteří jsou součástí nebeského dvora. Nicméně, i tak tito andělé jsou úzce spojeni s Božím lidem všech dob, protože jejich výzor v nebi je podobný svatým (= všemu Božímu lidu zachráněnému v nebi, viz kapitola 7), upozorňují Boha, že přišel jeho čas soudu i záchrany (Zj 11,16-18), atd. (jejich velmi blízký vztah k Božímu lidu je vidět ze všech argumentů pro jejich lidskou totožnost).
Od trůnu vychází blesky a hromobití (verš 5), což je obrazem Hospodinovy přítomnosti (viz např. Exodus 19,18; 20,18). Jan vidí sedm pochodní, což je obrazem Ducha svatého (viz zejména Zach 4,10; Don Carson, audio [28],přednáška 7, navrhuje další význam: sedm pochodní je obrazem sedmi andělských bytostí jiného druhu). Před trůnem je NĚCO JAKO skelné moře -- snad obraz mísy na umývání v chrámu (Ex 30,18), obraz čistoty Boha (Ex 24,10), nebo možná obraz hněvu Boha, který je ode všech oddělený bouřícím mořem a přichází se svým soudem (viz [5], str.327: Zjevení 15,2 by tuto variantu potvrzovalo, jedná se patrně o odkaz na Rákosové moře z Exodu, kapitol 14 a 15, kde se toto moře jedněm stalo zkázou a druhým záchranou).
Uprostřed kolem trůnu (nyní se Jan na ně zaměřuje) stojí ještě čtyři další bytosti označené jako "živé bytosti". Tyto bytosti připomínají bytosti z jiných míst Bible, kde je vykreslen Boží trůn, a sice Izajáše 6,1-3; Ezech 1,5-18; 25,18. Popis není zde zcela totožný, ale to není rozhodující, protože se pravděpodobně jedná o obraz nebeské skutečnosti -- jedná se o anděly serafy, kteří jsou v naprosté blízkosti Bohu a chválí Boha. Jejich křídla jsou obrazem rychlosti a pohotovosti, se kterou slouží Bohu, jejich oči jsou obrazem ostražitosti či moudrosti; jejich výzor jako různých zástupců stvořeného světa je možná obrazem veškerého stvoření, které je závislé na Bohu a chválí Boha.
Jaký je význam slova "svatý", kterým čtyři živé bytosti chválí Boha (viz verš 8)? Znamená to "oddělený" svým dokonalým charakterem, svou úplností a neporušeností (například ve srovnání s námi lidmi). Ovšem Don Carson (viz audio [26]) upozorňuje, že ve svém běžném slovníku si nemáme představovat chválu slovy "Oddělený, oddělený, oddělený!" nebo "Jiný, jiný, jiný!", nýbrž snad stojí za to právě nyní použít to slovo, kterým vyjadřujeme něco jako "naprosto nejlepší", nebo "jediný, jen jeden" -- možná by stálo za to rehabilitovat pravý význam slova a použít "božský, božský, božský!" Ten nejlepší, kterého známe, někdo, s kým chceme být.
Verše 9-11 vykreslují, jak se čtyřiadvacet starších přidává ke chvále čtyř bytostí a vzdávají čest a díky Bohu jako věčnému a všemocnému Bohu za to, že vše stvořil a udržuje svou mocí. Tato chvála může (a mohla i pro první čtenáře či posluchače) znamenat minimálně dvě věci:
Bůh Bible je vyvýšený nad všechny krále světa, počínaje cézarem či císařem v římské říši a konče dnešními králi -- on má mnohem větší moc než politické, ekonomické a kulturní síly či internetové servery dneška. Podobně jako starší se vzdávají své královské pozice a pokládají před Boha své koruny a věnce, které získali, i my se máme připojit ke chvále toho, který nás stvořil a udržuje tento svět a vše v něm svou mocí. Chvála a uctívání toho, který je Hoden, má prostoupit celý náš život.
Bůh nezapomněl na ty, kdo na něj čekají a věří mu. On přijde se svou záchranou pro ty, kdo jej prosí o milost, a trestem na ty, kteří jednají proti němu. Tři další zmínky o blýskání a hromobití v knize Zjevení nastávají poté, co a) je otevřeno sedm pečetí svitku (8,5); b) zazní sedm polnic (11,19); c) je vylito sedm misek Božího hněvu (16,18). Bůh není jen nečinně vzdálený, ale zasáhne v pravý čas do historie této země a dovede ji do cíle, který určil On.