Když čteme Nový zákon, kromě křtu Duchem svatým se ještě setkáváme s výrazem „naplnění Duchem svatým“.
Vlastně i v oddílu Skutky 2,4 se toto vyjádření objevuje. Jaký je rozdíl mezi křtem Duchem a naplnění Duchem? Co je to plnost? V jakém smyslu tedy Bible používá „plnost Ducha“ či „naplnění Duchem“?
Plnost Ducha je normální charakteristikou života každého křesťana (Skutky 13,52 ... podle překladu ČSP: učedníci byli stále naplňováni radostí a Duchem svatým).
Plnost Ducha svatého je vystrojením pro určité poslání. (Lukáš 1,15-17 ... Zachariášovi je sděleno proroctví, že jeho syn Jan Křtitel bude „naplněn Duchem“ pro speciální poslání – jeho úkolem bude významně ukazovat na Mesiáše; to se pak naplnilo v jeho životě, když křtil křtem k pokání a odpuštění hříchů a pokřtil i Ježíše Krista).
Naplnění Duchem je vystrojení pro bezprostředí úkol či bezprostřední povzbuzení (Skutky 4,8 ... Petr a Jan zázračně z Boží moci uzdravili chromého žebráka, a použili toto uzdravení k tomu, aby říkali druhým o Ježíši Kristu – jak kolemstojícím, tak hebrejské veleradě, před kterou byli předvedeni; pro tento proslov před veleradou byl Petr „naplněn Duchem“; Skutky 4,23-31 ... po výslechu Petra a Jana před veleradou zakázali hebrejové učedníkům mluvit o Ježíši; oni se modlili a prosili o smělost, až se dané místo zatřáslo a byli „naplněni Duchem“, aby mohli dál být svědky o vzkříšeném Mesiáši, nad kterým už smrt nemá moc).
„Naplnění Duchem“ je tedy v Bibli používáno jak o jednorázové zkušenosti, která člověka povzbudí a podpoří, dá mu sílu, tak o celoživotním vyzbrojení. Nebo bychom mohli říci: naplnění Duchem je jak na celý život (život křesťana, obdarování Ducha člověku svěřené ... celoživotní rozměr), tak pro každý den (opakované hledání síly u Pána, opakované podřízení Duchu a Boží vůli ... rozměr přítomné chvíle). Předpokladem naplnění je (úplně na začátku, ale potom i každý den): chci být podřízen Pánu Ježíši = chci se nechat vést. Plnost Ducha je v podstatě řízení a vedení svého života v souladu s Bohem. Někdy (výjimečně) se může projevit nějakou zkušeností navenek (Skutky 4,31 ... místo, kde se modlili, se zatřáslo), ale mnohem častěji se nejvíce projeví změnou charakteru (Ef 5,9 ... ovoce světla je ve vší dobrotě, spravedlnosti a pravdě) – ovoce našeho vztahu s Duchem svatým se projevuje v našem životě (též Galatským 5,22 v překladu ČEP: Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.). Dalším místem mluvícím na téma plnosti Ducha je Jan 7,37-39: zde Ježíš mluví o daru Ducha, který pošle svým učedníkům. Je zajímavé, jak charakterizuje „život z Ducha“ („život v Duchu“): kdo věří ve mne, proud živé vody poplyne z jeho nitra. To je výstižný popis – mluví o nepřetržitém proudu, který oživuje život křesťana „někde zevnitř“, ze zdroje, který dává Duch: vlastně plnost Ducha je podle tohoto biblického místa něco nepřetržitého, něco neustávajícího – něco, co je pořád v nás (jen my někdy ztrácíme vědomí tohoto spojení, či blokujeme působení tohoto „proudu“ ve svém životě).
Může plnost Ducha doprovázet jeden další dar společný všem křesťanům?
Ozývají se některé hlasy, které říkají, že aby člověk mohl prožívat tuto plnost Ducha – jak pro vítězný křesťanský život ve svém soukromí, tak pro plnost ve službě, zaměstnání, veřejném životě, ale také ve svědectví o Ježíši Kristu, zkrátka ve všech věcech, ke kterým nás volá Bůh – musí dosáhnout na některé duchovní dary, které jsou přístupné pro každého: jako nejčastější je uváděn dar jazyků a dar proroctví. Chtěl bych se k tomuto názoru vyjádřit, protože jej považuji za extrémní:
Tento názor pochází od těch, co dar jazyků či dar proroctví přijali a těší se zněj, je pro ně obohacením. Pak na základě Bible objevují (s dobrým záměrem) některá místa, na základě kterých si myslí, že se jedná o dar určený pro všechny křesťany (představitelem tohoto názoru je Derek Prince v knize Základy, jeho názor s mírnými variacemi opakují Dan Drápal (Jak je to se křtem v Duchu? KMS, Praha 2006), Michal Klesnil (Život víry: leden 2010), Tomáš Korčák (odkaz zde). Kniha, ze které jsem čerpal vyvažující protinázor, je Don Carson: Showing the Spirit. Baker Books 1985, recenze v angličtině zde.). Klíčové biblické odkazy:
Dar jazyků: Klíčová místa byla popsána ve článku Křest Duchem, ještě k nim lze přidat tvrzení apoštola Pavla, že mluví jazyky. Svědectví Skutků je mocné – najednou se ocitáme ve světě, kde „téměř všichni“ mluví jazyky; jen krůček od toho myslet si, že mohou úplně všichni.
Dar proroctví: Ve Skutcích 19,6 je o učednících řečeno, že mluvili jazyky a prorokovali – tedy druhá varianta: buď každý křesťan může dosáhnout na dar jazyků, nebo na dar proroctví. Silná pozice daru proroctví je ještě posílena oddílem 1. list Korintským 14, verši 24 a 31, zejména verš 31 (podle ČEP): "Jeden po druhém můžete všichni prorocky promluvit". Silná slova – proč to nezkusit, když je to v tomto verši řečeno? Jedna varianta výkladu sice říká, že „všichni“ v tomto verši lze chápat i jako „všichni, kteří máte dar proroctví“, ale co když je dar proroctví skutečně přístupný pro každého?
Nemůže
Rád bych našel odpověď ve dvanácté kapitole 1. listu Koritským, kterou apoštol Pavel píše do situace, kdy v Korintu všichni ani neprorokovali, ani nemluvili jazyky. Jak jim poradí? Jak rozetne tuto otázku?
Ve svém dopise Korintským Pavel odpovídá na některé věci či prosby o vyjasnění, které mu tamější věřící napsali (např. 7,1 a následující verše; 8,1 a následující). Velmi pravděpodobně v 1 Kor 12,1 reaguje na další otázku z Korintu (podle ČEP): "Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti." Velmi pravděpodobně byly v Korintu dvě skupiny křesťanů: ti, co měli dar jazyků (či dar proroctví), a ti, co neměli dar jazyků (ani dar proroctví). Velmi pravděpodobně otázka křesťanů v Korintu, kterou Pavlovi napsali v dopise, co mu poslali, zněla nějak ve smyslu: "A kdo tedy je ten pravý křesťan?" nebo "Který dar charakterizuje skutečného křesťana?" nebo "A kdo tedy je duchovní – kdo má plnost Ducha?"
Apoštol Pavel posílá do Korintu ve své dvanácté kapitole minimálně tři odpovědi:
1 Kor 12,1-3 (volně parafrázuji): Prosím milí korintští, ano, řeknu vám (verš 1), jaký je rozdíl mezi křesťanem a nekřesťanem, mezi plností Ducha a žádným Duchem: když jste kdysi neměli žádného Ducha, neměl vás kdo ujistit, protože modly mlčí (verš 2) (a možná jste i vy sami mlčeli); ale nyní, když patříte Pánu Ježíši, tím kritériem plnosti Ducha je, že říkáte: "Ježíš je Pán". Každý, kdo vydal svůj život Pánu Ježíši a nechá se od něj vést, má plnost Ducha. Nepřete se o duchovní dary – důležité je, zda opravdu máte Ducha svatého; žádné jiné kritérium plnosti Ducha neexistuje. To, co vás všechny spojuje, je víra v jednoho Pána.
1 Kor 12,4-11: Ano, milí korintští, jsou různé dary milosti – a všechny pochází od Ducha, od Pána, i od Boha Otce (verše 4-6). Ale každému je dán různý dar. Duch svatý dary ROZDĚLUJE (verš 11), tj. každého zapojuje jiným způsobem, víte? Různé dary jsou dány různým lidem, ABY VŠE SLOUŽILO KE SPOLEČNÉMU UŽITKU (verš 7).
1 Kor 12,12-30: Ano, cílem je rozdělit různé dary, stejně jako tělo má různé části – vždyť vy jste části téhož těla! (verše 12-13) A proto vy, co si myslíte, že váš dar je méně důležitý (verše 14-20): není to tak, že vás ti ostatní nepotřebují. Nikam neodcházejte – přispějte ostatím tím darem, který máte! A vy, co si myslíte, že váš dar je důležitější (verše 21-26): neříkejte těm, co mají (podle vašeho mínění) méně důležitý dar, že je nepotřebujete; není to pravda. Ano, Bůh přece dává různé dary (verše 27-30)!
Co je zarážející, že Pavel mohl říci: Ano, dar jazyků je přístupný pro vás všechny! Je to dobrý dar, zkuste ho získat! Ale Pavel to nedělá – spíše upozorňuje na rozmanitost darů, na to, že křesťané jeden druhého potřebují, nikdo není méně důležitý proto, že jeho dar není viditelný. Pavel mohl jasně říci, že dar jazyků či proroctví je dostupný všem, ale místo toho říká: co se divíte, že máte různé dary? Přece všichni nemají stejný dar (řečnické otázky v 1 Kor 12,29-30 jsou v takovém tvaru v řecké gramatice, že lze poznat, že jsou řečnické – očekává se na ně odpověď URČITĚ NE).
Prosba
Rád bych nyní požádal své bratry a sestry ve víře: Pokud ani apoštol Pavel neřekl definitivní odpověď na otázku: „Může každý křesťan získat dar jazyků a dar proroctví“, mohli byste i vy prosím přestat říkat „Každý křesťan může mluvit jazyky a prorokovat -- a je škoda, pokud to nedělá“? Maximálně (pokud jsou pro vás nedostatečné argumenty, že Lukáš nepotvrdil dar jazyků jako kritérium či znamení či dar pro všechny + že Pavel v 1 Kor 12,29-30 jednoznačně vylučuje možnost jednoho daru pro všechny) prosím řekněte: „Přál bych si, aby všichni křesťané mluvili jazyky a prorokovali“, stejně jako Pavel řekl „Přál bych si“ v 1 Kor 7,7 a v 1 Kor 14,5. Abych parafrázoval Dona Carsona z jeho knihy Showing the Spirit (Prokazování Ducha), řeknu ještě: Pokud by se někteří křesťané vzdali při mluvení o daru jazyků či daru proroctví slova „každý může“ ve prospěch slova „přál bych si“, vyřešilo by se osmdesát procent napětí, které tyto dary způsobují. Říkám to ve jménu jednoty, ale věřím že to je i biblický názor.
Těžištěm názoru, který právě prezentuji, je kniha Showing the Spirit (Don Carson, 1985, v angličtině), která prezentuje studium částí knihy Skutky a kapitol 1 Kor 12--14 mluvících na toto téma. I když Don Carson podává evangelikální pohled, mluví vyváženě: uznává, že dar jazyků a proroctví existují i v dnešní době, ale vykresluje na základě Bible některá omezení, mezi jiným to, že nejsou přístupné pro všechny. Věřím, že pro charizmatičtěji laděné křesťany by mohla být jistým vymezením hranic jejich darů a pro necharizmatické křesťany pobídkou, že Bůh chce v jejich životě více jednat.
Uchopení těchto věcí je celkem obtížné – Petr ve svém kázání ve Skutcích 2 říká, že příchodem Ducha se naplnilo proroctví Joel 3,1-5, kde se dočteme, že projevem Ducha bude prorokování, sny a vidění. Don Carson z 1 Kor 14 vyvozuje, že jazyky, mají-li výklad, lze brát jako druh proroctví, a tedy v tomto stylu jazyky jsou součást naplnění Joele 3. To by znamenalo, že podle Joele projevy Ducha jsou jazyky, proroctví, vidění a sny (ale není řečeno, že tyto projevy budou mít všichni!). Ale asi nelze říci, že projevy Ducha máme rozumět omezeny na tyto čtyři věci -- spíše podle Numeri 11,27-29 je Duch svatý PROROCKÝM DUCHEM, ale jeho projevů je mnohem více. Určitě existuje i smysl, ve kterém je jisté zjevení uděleno každému křesťanovi: všichni křesťané znají Boha osobně -- Jeremjáš 31,31-34. Všichni křesťané mají dar spásné víry. Všichni mají ducha moudrosti a zjevení (Ef 1,17). Ale nepovažoval bych to za dar proroctví, o kterém mluví 1 Kor 12--14, protože to Pavel ve 12,29-30 vylučuje.
Jsem rád, že i v charizmatickém prostředí se objevují svobodnější pohledy na ROZDĚLENÍ duchovních darů: Například materiál Církve bez hranic (z jejich webu už je stažen, ale před nedávnem jsem jej viděl -- místo něj mají další mnohé povídání o darech) je ochoten připustit, že důsledkem křtu Duchem nemusí být jen dar jazyků, ale jakýkoli dar zmíněný v 1 Kor 12,8-10. Tímto otevřeným názorem mi materiál udělal velkou radost – jen osobně bych šel ještě trošinku dál a řekl, že při křtu Duchem snad může Duch udělit jakýkoli dar z těch, které existují v Novém zákoně (další seznamy darů neboli charizmat jsou v 1 Kor 12,28-30; Ef 4,11; Ř 12,6-8; 1 Pt 4,11; ani celkové sjednocení těchto seznamů ještě zřejmě stále není vyčerpávající).
Těší mne, že i v České Republice je v otázce duchovních darů nyní otevřenější prostředí než před dvaceti lety. Když časopis Život víry v prosinci 2009 hodnotil dvacet let církví v České Republice, bylo poznamenáno, že už je zde takové prostředí, že „letniční zkušenost“ některých nerozdělila existující sbory (CB). Rád bych k tomuto zhodnocení připojil i své osobní přání, abychom do této svobody dorůstali všichni – aby ani bratři a sestry ve víře, kteří navštěvují charizmatické sbory, si nemysleli, že správný křesťan musí prožít „hlučnou zkušenost“ či praktikovat dar jazyků a proroctví, aby měl plnost Ducha – doufám, že lidé bez těchto darů existují i v charizmatických sborech a že se tam cítí dobře, protože svoboda a jednota je pojem reciproční. A pokud jich tolik není, věřím, že klíčem je začít u teologie – změnit „každý může tento dar získat“ na „přál bych si, aby jej všichni získali“. Kéž k tomu slouží i příspěvek v tomto článku.
Diskuse:
Ahoj Břeťo, jsem rád že se s tebou zase po letech setkávám :-). Děkuji za tvůj článek o křtu Duchem Svatým. Víš za těch 20.let co věřím v Ježíšem jsem prošel od evangelikální \"vyvážené\" teologie až k postavení se na zaslíbeních Božího Slova. Zakouším teď Ježíše a Jeho Ducha mnohem více než kdykoliv před tím.Víš teologie bez opravdové, žívé, hladové a radostné víry v úžasného Ježíše nikomu nedá vítězný život.Jen v rychlosti jeden postřech z Božího Slova o kterém se raději moc nemluví, protože není zkušeností evangelikální teologie a nesedí tam. Ale je to Boží slovo - pravda, která platí! Marek 16:17 Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti.
18 Hady bráti; a jestliže by co jedovatého pili, neuškodíť jim; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou.
Jsi v Pánu Ježíši velice požehnaný! Břeťa, přidáno 2010-09-23 11:37:30
Ahoj Ivoši,
je fajn, že Tě zase slyším (či čtu)! Nechci se nacházet v nějakém extrému, ani jen zůstávat u teologie, ale zdá se mi, že někdy se určité kruhy nachází zase v opačném extrému - v \"příliš vítězném životě\", že prosí o taková uzdravení či proměnu, které se dočkáme až někdy později. Mluvím o rovnováze ve zkušenosti, nikoli rovnováze v teologii. Nebo také o rovnováze ve slyšení Božího hlasu: někdy Bůh mluví přímo, ale někdy člověk nedostane zvláštní pokyn a musí stát na zaslíbeních Božího slova, která už zná. petr meč, přidáno 2010-09-26 23:26:54
Milí bratři,
Rovnováha zkušeností je v tom, že jednou se koná nadpřirozený zázrak, podruhé ne. ( Z různých důvodů - utrpení pro Krista , nebo i vězení = jenou jsou apoštolové nadpřirozeně vysvobození, podruhé apoštol Pavel tráví množství doby ve vězení...)Pokud se děj křesťanova života odehrává BEZ NADPŘIROZENĆH VĚCÍ, není to rovnováha ! Jednou zázrask, podruhe ne. Pokud to Břeťo NENÍ, není to rovnováha. Pokud člověk není Pánem uzdraven, vysvoboze, adt., tak si jen namlouvá, že je \" v oblasti Ducha\".
Pokud jasně,. popdotýkám jasně neslyší Boží hlas, tak si jen namlouvá, že je Duchem veden. Ano, jsou období, kdy ten konkrétní hlas neslyší ( z různých důvodů ).
To je jako ve fotbale, musí tam být obě družstva.Nemůže tam být jen např Slávia, musí tam být i Sparta ; JINAK by si to hráči namlouvali, že s někým zápasí... Obecenstvo to pozná ! Náš křesťanský život JE ČITELNÝ.
A jestliže jsem byl, nebo -- 2 lidé v mé rodině, prokazatelně uzdraven ( s lékařskými doklady, a ne jen psychosomaticky), popruhé jsem třeba uzravern nebyl...
Ale bez znamení a zázraků ( o čemž právě ev. Marek mluví) je křesťanství VYPRÁZDNĚNÉ. Vládne nám náš ROZUM zkoumající bibli, a dle toho se snažíme poctivě křesťansky žít ; ( a to je dřina ) ANEBO NÁS vede Duch svatý se svým ovocem a DARY. Pokud máme jen ovoce, jsme vychýlení, chybí nám nadpřirozenjé - transcendentní DARY. A k tomu potřebujeme zkušenost Křtu v Duchu svatém. Váš
Petr MEČKOVSKÝ Břeťa, přidáno 2010-09-29 10:56:17
Souhlasím, jen bych nevyčleňoval ROZUM jako naprosto něco tělesného - rozum není nestranný, ale proměněný rozum je také prací Ducha svatého (viz Římanům 12,1-2 nebo Efezským 4,23). Zdravý rozum je také důsledkem křtu v Duchu svatém. Proměna našeho rozumu je také nadpřirozeným darem (charizmatem :-). petr meč, přidáno 2010-09-29 20:50:27
ANO !
jen jsem se měl vyjádřit přesněji.
\"...PROMĚŇUJTE SE OBNOVOU SVÉ MYSLI, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé .\"Řím.12,2 ( ČSP 2010 ).I Ef.4, 23 a další verše.
Jedná se mi o to, že proměněnou mysl používáme ke zkoumání Boží vůle a např. \"slovo moudrosti\" - 1.Kor.12, 8 a také \"podle téhož Ducha SLOVO PONÁNÍ.-tentýž verš (ČSP 2010 2010).
A zde je vidět ROZDÍL mezi našim, byť proměněným ROZUMEM, a nadpřirozeným darem Ducha v situaci, do které vůbec nevidíme ...Rozum je jistě důležitý, vždyť Berojští zkoumali \"tak-li by ty věci byly (kralicky)- svým rozumem. Ale my již máme být dál. Je to opět rovnováha mezi přirozeným poznáním našeho rozumu a nadpřirozeným vhledem skrze charisma Ducha svatého.
Myslím, že věta - proměna našeho rozumu je také nadpřirozeným darem, není přesná, hovoří o proměně obecné, jistěže Duchem, ale někdy musíme mít ZJEVENÍ ! Vhled do situace, kde i náš proměněný rozum NEVIDÍ CO DÁL, a to je teprve charisma...
Možná že bychom si měli ujasnit co je co, pojmosloví. A JAK to chápeme. A to je (často) kámen úrazu... Pán Vám všm žehnej ! A.H.O.J petr meč petr meč, přidáno 2010-09-29 21:21:34
Upřesňuji, ( jedno slovo mi tam \"ulétlo\" : Slovo moudrosti a slovo poznání / s písmenem \"z\" které jsem nedoťukl / je charisma ( nadpřirozený dar milosti Ducha svatého ) , tedy ono ZJEVENÍ. Ne naše přemýšlení, exegeze a podobně ...
Tím neodsouvám ROZUM, i ten proměněný ( !!!) , ale zdůrazňuji ZJEVENÍ v situacích těžkých, neřešitelných, zázračných ...
Kdo to neprožil, neví.Punktum !
A ještě, \"VÍTĚZNÝ ŽIVOT\" je v Kristu, ne v nás! I v nebezpečí a porážkách !
O tom hovoří Římanům 8, 31 - 39. Tam se píše, : \"Celý den jsme pro tebe vydáváni na smrt...ale v tom VŠEM DOKONALE VÍTĚZÍME
skrze toho, který si nás zamiloval...\" Vitězný život nejsou jen samé zázraky a hlučnost (( kdo na to přišel, že např. mluvení jazyky a cokoliv jiného musí být vždy hlučné ??? To je hloupost, znám také tyto prožitky v tichu ... )). (Současně to může být i výkřik, pláč, smích, a hluk a i tanec, uctívání, Bůh je nesmírně VELIKÝ, různorodý ve chvalách a adoraci!) Vítězný život prožíváme v KRISTU. Nic nás přece neodloučí od lásky Kristovy !
A přesto, a proto, hledejme co je to -- být POKŘTĚN I NAPLNĚN V DUCHU SVATÉM! Kdo nemá zkušenost, ať vstoupí a je
pokřten v Duchu a naplňován Duchem se znameními a zázraky ; ale i v prostém denním čase, kdy se jakoby nic neděje ...
p.m. Míša, přidáno 2010-10-07 10:09:19
Ahoj Péťo!
Někdy se v noci probudím a uvědomuji si silnou Boží přítomnost. Mé srdce s ním rozmlouvá, aniž by to rozum stihl zaznamenat. Příjde den a já vidím, že On vstoupil do situace, za kterou jsem nedávno prosila způsobem, který jsem ani nečekala. Protože je mé srdce napojeno vnímám Jeho jednání, přenechám Mu prostor a jen jakoby zvnějšku pozoruji jak všechno neobyčejně funguje. Neumím to popsat lépe, ale jsou to celkem běžné denní situace, ve kterých vítězím v Kristu a v podstatě mě to nestálo nic. Stačila jen láska. Vztah, chceš -li.A když se odpojím, vztah není, láska není a nic moc nefunguje. A my máme tendenci se z různých důvodů odpojovat poměrně často.
Míša petr meč, přidáno 2010-10-07 22:53:47
Ano, bez OSOBNÍHO VZTAHU k Pánu, k Bohu, nic se nedaří tak, jak by mělo. Duch svatý se spojuje s naším znovzrozeným duchem ( viz - (1.Kor.6,) \" Kdo se připojuje k Pánu je s ním jeden duch\".
A také v Písni písní (Píseň 6, 3)\" Můj milý má mne, můj milý je můj...\" (ČSP 2010)
Duch svatý s naším duchem vytváří INTIMNÍ VZTAH. Vztah lásky.
A k tomu všemu vede --- křest v Duchu svatém.
LÁSKA, ono vyčkávání před oknem milovaného ( či milované), to je ono. Láska má ve štítu SRDCE, ne ROZUM. // Rozum, mysl nás často chce odpojit ...//
Petr Mečkovský
P.S. Charismata jsou NAD - PŘIROZENÉ DARY MILOSTI.
Naše přirozená, byť znovuzrozená a proměňovaná mysl \"nevyprodukuje\" ZÁZRAK, ani LÁSKU. Ano, produkuje poslušnost. Což je velmi důležté. To NAD - PŘIROZENÉ, je ---transcendentní --- tedy mimo naši mysl a naše smysly. Ivo, přidáno 2010-10-08 22:51:45
Nejde o vyváženost rozumu a prožitku, ale o chození vírou ane viděním. I kdyby všichni znovuzrození lide v CR tvrdili, ze vitezstvi není myšleno pro kazdou oblast našeho životu uz i na zemi, pak to pro me nic neznamená pokud Buh říká opak než je lidska zkusenost. To ze v Evrope plne nevěry není vidět mnoho uzdravení a jiných Bozich demonstraci vůbec nic neznamená. Na jiných místech naši planety se Buh projevuje stejne jako v první církvi. Bůh nám dal úžasná a pevná zaslíbení a my uvidíme jejich projevení az kdyz dame Bozimu Slovu celou svou viru. Budeme-li vert uvidime Bozi slavu. Buh nam dava vzdycky sve vitezstvi. A to je to vitezstvi - nase vira. Potrebujeme Bozi SLOVO a Boziho Ducha. A pro oboji potrebujeme zivou viry BEZ pochybnosti. petr meč, přidáno 2010-10-09 03:34:59
Ano, souhlasím. Ale musíme Pánu dův+řovat, i v čase, kdy víru jakoby nemáme, což se stávalo i apoštolům, např. ve Skutcích.
Ne vždy se nám daří chodit pouze vírou. Potom musíme Bohu důvěřovat, jako Pavel byl mnohokrát v těžkých situacích. Víru měl stále, ale MUSEL DŮVĚŘOVAT, byť se nic nedělo.... Vyvářenost znamená VÍRA i DŮVĚRA. To nic nemění na mých předchozích vyjádřeních. Současně potvrzuji předchozí Ivův dodatek ... Přečtěme si II. Korintským, kde Pavel říká, co těžkého prožíval, a i současně, jak byl vtržen do třetího nebe a slyšel nevypravitelná slova ... Také hovoří o ostnu v těle, aby se příliš nepovyšoval. I lidé pokřtění v Duchu svatém potřebují -- plášť pokory. Ano, Boží slovo a Boží Duch. Současně důvěra a pokora. Vítězství je paradoxně i v \"porážkách\". PROTOŽE \" jako ovce jsme denně vydáváni na porážku\". \"Ale v tom věem udatně VÍTĚZÍME skrze toho, který si nás zamiloval ... Rozumějme tomu dobře, prosím.Chci Boží slávu, ZÁZRAKY A ZNAMENÍ, současně vím o Ježíšově i Pavlově pláči a smutku ...Ano, nepochybovat, ale důvěřovat a jít ve víře...Vždy se mi jedná o CELÉ BOŽÍ SLOVO. Jestliře s Kristem vítězíme, tak s ním také trpíme. ( Známe ty verše ???)
To nic nemění na tom, že VÍRY JE TU MINIMUM a že potřebujeme křest v Duchu svatém ! A že platí závěr Markova evangelia !
Petr Mečkovský meč pet, přidáno 2010-10-10 23:28:16
MILÉMU BŘEŤOVI, a všem čtenářům ... Znovu jsem pročítal úvodní články této stránky.
Dost mi tu \"překáží\" odkazy na \" většinou jen\" evangelikální teology, a že vše je podloženo odkazy na ně !\" Jistě rozumím tomu, takto se píše \"odborná práce\". Ale domnívám se, že ne jen takto se přece pracuje s Písmem...
V kapitole zvané PROSBA, na počátku, jsou dva výroky stavěny do kontrastu --\"každý může\" a výrok \"přál bych si\". Ale to nijak nedokazuje rozdíl. Pavel konstatuje, že \"KAŽDÝ MŮŽE\", a také současně\" přál bych si\". Tím říká, jistě, každý může, ale ne každý se této příležitosti uchopí ! A to je podstatný rozdíl v chápání ! Máme přece SVOBODNOU VŮLI a taky rozdílný stupeň duchovní znalosti, zkušenosti, a touhy jít k Pánu !
Tři verše Nu 11, 27-29 ! kéž by všichni\" -- Mojžíš zde konstatuje že ne všichni obdrží dar Ducha. ( Je to ve SZ, kdy Duch svatý nebyl ještě dán, měli jej jen kněží, proroci, králové,- vedoucí jako Mojžíš a v tomto případě dva starší ...
Jer 31, 31-34 NEPOTVRZUJE , (( toto je zoufalé nedorozumění ! )) že by \"všichni křesťané znali Boha osobně\" °je to eschatologický výhled pro Izrael, viz verš Jer 31, 23 : \" až změním jejich úděl\"-- těmito slovy Jeremiáš hovoří k izraelskému národu, a my si ta slova pochopitelně můžeme přivlastnit jako církev. ALE JSOU VŠICHNI KŘESŤANÉ skutečně znalí Hospodina ? Odpověď znáte sami ...Často je to dětinské poznání a veliká bída -
Verš Ef 1, 17 ukazuje, jak apoštol PROSÍ za církev v Efezu
aby TEPRVE měla DAR DUCHA MOUDROSTI A POZNÁNÍ. Proč by se jinak za to modlil ??? To by jen konstatoval, že jej mají, on SE ZMIŇUJE A PROSÍ S DĚKOVÁNÍM aby teprve Pán dal - budoucí čas ! Proto ne všichni křesťané mají tato charismata MOUDROSTI a ZJEVENÍ.
To by CÍRKEV vypadala jinak, lépe, než zatím je, -- ať už klasické církve, baptisté , CB, JB, letniční, i -- ES na Barvičové a jiní... Není to tak ???
Ve 12.kapitole 1.Korintským je ve verši číslo 8 je SLOVO MOUDROSTI a SLOVO POZNÁNÍ. Charismata. Transcendentní dary do konkrétní situavce ; jistě, mohou se projevit prorockým vyjádřením. Nebo se mohou projevit jako ZJEVENÍ ! Náhle dostáváme Boží vhled !
Také ( po třetím přečtení těch prvotních úvah ) mám milý bratře Břeťo velmi silné výhrady k tvému \"předporozumění\" bibli, a k tvé volné parafrázi, obvzlášť začátku 12. kapitoly 1. Kor. Ta slova jsou přesná, proč \"kroutíš jejich význam\" ? Jinde jste bratři doslovní ---\"doslovisté\"; ale tam, kde se nám to hodí, tak to \"přetlumočíme\" podle svého ? To je bída evangelkalizmu - našeho rozumu bez ZJEVENÍ.
Přece evangelikálové mají být POCTIVÍ ve výkladu a exegezi. Toto vše je \"odvysvětlením\" neopochopených veršů.
Sorry, ale i na té husitské fakultě jsme byli \"poctivější\" k textu. Nepodléhej tolik pouze komentátorům jednoho zaměření ! Ptej se na to víc právě Ducha svatého, co ty verše znamenají. Přečti si ZNOVU 1. KORINTSKÝM bez komentářů, a jak vím, studuješ řečtinu, i v původním textu. s MODLITBOU O OBJASNĚNÍ !
Stále se střetáváme v jedné věci : v pohledu na to, zda každý křesťan je pokřtěn v Duchu svatém a má tedy přístup k NAD - PŘIROZENÝM DARŮM, ( záměrná čárka= zdůraznění NAD mimo naše rozumové schopnosti ) charismatům. V tom jsme rozdílní.
Jako husitský farář jsem si vědom toho, že ne každý můj farník je obrácený, znovuzrozený. Káži VŠEM totéž Písmo, totéž evangelium,; přesto vím, že někteří budou spaseni jen tím \" že budou vzývat Jméno Páně\" - KAŽDÝ kdo by vzýval Jméno Páně, spasen bude. Totéž platí pro křest v Duchu svatém. Ano, my, kteří vnímáme, víme o svém znovuzrození, máme pečeť Ducha. Ale ne každý jsme pokřtěni Duchem svatým. To je velmi velmi evidentní !
Tím nikoho neodsuzuuji, ani nepreferuji, JEN KONSTATUJI. Ty jsi příkladem krásného křesťana, který chce Boží Království; ALE, obáváš se, nebo nechceš mít ZKUŠENOST KŘTU V DUCHU. Možná si myslíš, že jej máš. Omyl.
Proč se \"bojíš, odmítáš\" ten --problematický ( jak pro koho) dar jazyků ??? 1.Kor 14,2 \"Neboť kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, nikdo mu nerozumí, duchem mluví TAJEMSTVÍ ... !!!\" A verš č.4 PRO TEBE zcela konkrétně:\" KDO MLUVÍ JAZYKEM BUDUJE SÁM SEBE ... TY nechceš být uvnitř VZBUDOVÁN A STÁLE BUDOVÁN ??? Proč ? PROČ? PROČ ??? Protože se domníváš, že jsi \" v oblasti Ducha\" ? Ale PROČ tedy tento verš NEAKCEPTUJEŠ? (všude překl.ČSP 2010)
Protože evangelikálové \"myslí\" jinak? Rozhodující je přece Pán , ne jen evangelikální křesťané, všechna čest za jejich službu.
PROMIŇ MI TATO VELMI OSOBNÍ SLOVA, MŮJ VĚK, BA VŠELIJAKÁ MINULOST I ZKUŠENOSTI, DOBRÉ I TVRDÉ, také STUDIUM A I VOKACE MNE SNAD K TOMU OPRAVŇUJÍ . Sorry. Mám Tě rád, ( také \"sorráč\" za tykání, nevím zda v Žebětíně u Pavla jsme si to řekli, či ne ? ) byť se známe velmi málo, Pán tě má rád víc... (( Jsem jako člověk daleko \"horší\" typ charakteru než ty ... Ale Boží moc a milost je větší právě proto! V pokoře to doznávám. ))
ThMgr.Petr Mečkovský, Th.D. Míša, přidáno 2010-10-11 15:21:58
Ahoj Péťo!
Mám dotaz, věc, se kterou se neustále setkávám a nemůžu ji vyřešit. Proč člověk pokřtěný duchem dokáže znovu hřešit? Všichni přece máme tuto zkušenost. Čím to je? Jsme spící, líní? Oroč nás hříchy dostávají?
A další otázka. Je vůbec modlitba účinná, když je člověk v hříchu? Má smysl se za někoho v takových chvílích přimlouvat? Kam až dokáže zajít Boží trpělivost s námi a jeho milosrdenství?
Já mám možná dětské otázky. Ale o tom je život.
Míša Břeťa, přidáno 2010-10-12 08:12:23
To Petr Meč: Děkuji za návrh tykání, děkuji také za příspěvky, tu kapitolu 1 Kor 12 si určitě přečtu s modlitbou. Rád bych se omluvil za to vyjádření `hlučná zkušenost` - uvědomil jsem si, že to má mírně negativní nádech, raději bych měl říct `hlasitou` zkušenost. Měl jsem na mysli zkušenost či obdarování, při kterých nějak hraje roli řeč (ať už jazyky, či proroctví - a ani to nemusí být zkušenost příliš hlasitá).
To Ivoš: Ivoši, děkuji za slova pevné víry.
To Míša: `starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován`: tato slova mluví o nové moci, o Pánu Ježíši, se kterým jsme byli spojeni (velká jistota: Římanům 10,9). NEMUSÍME HŘEŠIT - ale on nás nevzal z tohoto světa, kde ten starý člověk (= všechny vlivy, které jsou proti Bohu) na nás ještě působí. Hřešíme tehdy, když ztrácíme pohled na Ježíše - vidíme život a sebe sama nějak jinak než jak nás vidí Bůh. Jsem rád za tuto otázku - i ta patří k plnosti Ducha - tedy ne k chození v Duchu, ale když jsme upřímní, tak vidíme a vyznáváme hříchy ve svém životě. petr meč, přidáno 2010-10-12 21:18:39
Míšo,
když jsem byl mladší, trápil jsem se nad dvěma místy 1.ep. Janovy. Bylo to v 1.kapitole verše 8-10, tedy ,řekneme-li,že jsme nezhřešili, děláme z něj lháře,... Toto místo konstatuje, že KAŽDÝ hřeší. A hříchy má vyznávat, učit se chodit ve světle. Druhé místo bylo ve 3 kapitole téže epištoly, verš 9 :,Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní hřích, protože v něm zůstává Boží símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha,. ROZPOR. Každý hřeší, a současně, v této ep. se říká, kdo je narozen Boha...nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. Jak to tedy je ??? V slavné 3. kapitole ev. Jana, říká Ježíš Nikodémovi: ,Co se narodilo z těla, je tělo a co se narodilo z Ducha je duch.,(J.3,6). KDO SE ZNOVU NARODIL ? Náš duch. Ten nehřeší !!! , ani nemůže hřešit. S duší, ke které patří (rozum, city a vůle), s tou musíme jednat...V 1.Petrově (je dobré číst od verše 3 až po 9, kde v tom devátem verši je napsáno :,docházejíce CÍLE své víry záchrany (spasení) DUŠÍ., ( vše ČSP 2010) Tam jde o to, že s duší, máme potíže, byť jsme přijali křest v Duchu svatém, zde potřebujeme obnovit svoji mysl (Řím 12,2). A tělo, to mělo zemřít při křtu, tělo máme ukřižovat. Jsme duch, duše, tělo-
viz (1.Tes 5,23 a jinde...). Bůh Otec nás vidí jako svaté skrze krev Ježíšovu. Vidí našeho znovuzrozeného ducha! ( Lidé vidí naši --všelijakou--duši a i tělesné hříchy, někdy...
To, že --ještě hřešíme--i po křtu v Duchu, je dáno tím, že naše duše se musí postupně měnit a změnit, tak jak říká apoštol Petr, a tělo, to mělo zemřít, má být ukřižováno; že tomu tak vždy není je pravdou. Má nám vládnout náš znovuzrozený duch s Duchem svatým (,Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch - 1.Kor.6,17). Pokud nám nevládne, ale cloumají s námi emoce, nebo máme ještě neproměněnou mysl, tedy duši, nepomohou nám ani dary které máme ...,darů svých Bůh nelituje,= (kralicky). Pokud naše tělo denně neodevzdáváme na kříž, nepomohou nám charismata, jazyky, slovo moudrosti, dar víry, proroctví atd., atd. Pán nám je obvykle nevezme, ALE musíme mít touhu po svatosti! Křest Duchem svatým ( sám o sobě ) nedává záruku krásného křesťanského života. JE TO POTŘEBNÁ POMOC, NE CÍL !!! CÍLEM JE ŽIVOT V KRISTU !!! (Proto někteří kvůli svým hříchům a obviňování tím Zlým a neznalosti Slova, s charis. hnutí utečou...)
Také faktor první linie v duchovním boji zde hraje roli. Kdo bojuje, také utrpí porážku !!!
Přesto - mějme touhu po Duchu a jeho darech-charismatech, pracujme, jednejme s nimi, byť jsme ještě v PROCESU PROMĚNY duše a umrtvování těla ! ( Tak to bylo i s Korintskými ...)
Je to na dlouhé vyučování, doporučuji knihy Andrewa Wommacka
- Duch, duše, tělo. Nebo - Už to máte. Adresa na web stránku je : www.awme.net nebo na adrese ,Slovo na každý den, Formanka 34 Kudlov-ZLÍN ČR. !!! MILOST NAŠEHO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BUĎ S VAŠÍM (TVÝM)
DUCHEM.(Gal.6, 18)
Petr Mečkovský petr meč, přidáno 2010-10-12 21:49:34
Ještě dopovím. Modlitba je účinná vždy, i tehdy když jsme ve hříchu ( třeba jsme nechtěli - viz, =( 1.Janova 3,19-20) Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce, i když BY NÁS NAŠE SRDCE ODSUZOVALO; neboť Bůh je VĚTŠÍ než naše srdce A ZNÁ VŠECHNO !!!, --- na to Martin Luther jednou kázal, že srdce nás často obviňuje z hříchů, ALE Bůh ví PROČ jsme takoví, jací jsme, protože zná pozadí našeho života ! Není to výmluva, ale každý má jinou startovací pozici, byť by někdo řekl, že to není pravda. ZÁKONÍK. Člověk, který o druhém toho málo ví ...
Proto je nutné, byť náš duch je znovuzrozený, a jsme pokřtěni v Duchu, pracovat s tou duší a tělem; modlit se, ať ti Pán ukáže, co k tomu vede. Ale klidně se modli, i když tě srdce odsuzuje... ,Jsi hnusná, proč nejsi jiná, říká Zlý skrze naši duši. NE, JÁ PATŘÍM PÁNU ! MŮJ DUCH JE SVATÝ ! A to vše se změní ! Neodsuzovat se.JEŽÍŠ NA KŘÍŽI ODPUSTIL HŔÍCHY MINULÉ, PŔÍTOMNÉ, DOKONCE I TY BUDOUCÍ !! ( To neznamená, že máme -- dobrovolně -- hřešit! Ale někdy je to těžké, viď? Zajeté koleje, zvyky, odsuzování sebe, --to vše znám ! PLATÍ = JÁ JSEM SVATÁ. MŮJ DUCH JE SVATÝ !!! Satane, vypadni! Míšo, jednej se svou duší i tělem ...Popros Pána, ať ti pomůže, v čem to je ...
A modli se i za člověka ve hříchu - pokud to není hřích k smrti ...
Takže i na toto odpovídá jeden z Božích služebníků- A. Wommack. DOPORUČUJI.
Ty odpovědi jsou trochu na přeskáčku, ať ti Pán dá ZJEVENÍ.
Petr Mečkovský A.H.O.J! petr meč, přidáno 2010-10-13 00:43:36
Nepochopení chození v Duchu svatém také je takové, že jsou DARY a OVOCE D.SV.--- SMĚŠOVÁNY DOHROMADY. Ovoce má RŮST na našich větvích, které jsou prostříhávány.Otec je vinař a Jeříš je kmen. My jsme větve, které MUSÍ být zastřihovány, ( a to bolí ,) aby nesly ovoce Ducha - nový charakter. Zalévány. Míza proudící k nim je Duch svatý...OVOCE JE NOVÝM CHARAKTEREM KŘESŤANA ! (viz J 15) Rostou na nás po obrácení.
DARY jsou dary, od slova DÁT, musíme je dostat, prosit o ně, žádat, toužit. Jsou nadpřirozené, mají jinou --- strukturu, konzistenci----.(viz 1.Kor 12 )
Jsou to charismata, DARY MILOSTI. Řekněmež, dary z milosti. Obdržíme je po křtu v Duchu.
DARY DUCHA - CHARISMATA jsou MOCÍ DUCHA, POMAZÁNÍM KŘESŤANA.
Je devět DARŮ a devět druhů OVOCE charakteru.
Omlouvám se za výraz \"hlučná zkušenost\", který může na někoho působit, že se jedná o zkušenost negativní - v pdf textu k Efezským už jsem nahradil výrazem \"hlasitá\" zkušenost a vysvětlil, že mám na mysli zkušenost, při které jsou promlouvána slova, ať známá či neznámá, ale sama o sobě nemusí být příliš hlasitá.
Přečetl jsem si 1 Kor 12 ještě jednou. Rozumím argumentu, že z 1 Kor 12,27-30 neplyne, že by nějaký dar nemohli získat všichni. Matematicky řečeno, to tam skutečně obsaženo není -- je tam jen, že všichni nemají určitý dar (z čehož nijak neplyne, že by jistý dar všichni nemohli získat). ALE myslím, že nemožnost, aby všichni získali stejný dar, plyne z kapitoly 12 jako celku:
Kapitola začíná uznáním, že každý dar, který je ke chvále Ježíše Krista, ukazuje na dar Ducha, že byl dán. Ani 1 Kor 12,11 (to, že Duch sám rozděluje dary) nevylučuje, že bychom o některý dar mohli prosit a dostali jej. Taky to lze brát dohromady: některé dary dává Duch, o jiné speciálně prosíme a Duch svatý nám je také dá. Ale pak nastupují verše 14-26, které myslím, že jsou v tom argumentu klíčové: Pavel ukazuje, že křesťané vytvářejí jedno společné tělo, a že tedy jsou dary a schopnosti více viditelné, ale pak jsou dary jiné, které třeba nelze slyšet či rozeznat ve slovech. Na obrazu těla člověka ukazuje, že není důvod, proč by různé jeho části měly stejné funkce a dary. That\'s it.
Na druhé straně bych chtěl říct, že nejsem nějak proti jakémukoli daru, který člověk dostává od Boha – kromě mého malého příspěvku, že nemužeme z
teologického pohledu uzavřít, že by kromě daru záchrany všichni křesťané stoprocentně nejaký
další dar dostali stejný. Přeji všem čtenářům, aby mohli svými dary jak být povzbuzeni
osobně, tak sloužit druhým lidem, a také aby obdrželi co nejvíc darů z těch, o které prosí a o které usilují. Vašek, přidáno 2010-11-02 14:19:26
Ahoj Břeťo i ostatní diskutéři! Já píšu ze své letošní zkušenosti o ZJEVENÍ(to je moc dobrá i důležitá připomínka). Přestože jsem křesťan už dlouhých 17 let, stále mi nešlo na mysl jedno. Proč je Bůh SZ tak krutý a dnes už je takovej hodnej? Tato představa je v hodně křesťanech a v lidech-nekřesťanech či atesitech je to spíš vždy Bůh nespravedlivý, krutý. Modlil jsem se po velmi náročném minulém roce a prosil Boha o zjevení, jak to je, jaký je On? Kde je Jeho skutečná LÁSKA ke mě i ostatním lidem? Tato otázka šla z hloubi mé vnímavosti, že Ho třeba neznám či Ho znám špatně. Odpověď jsem dostal po velmi náročném týdnu v práci, celej jsem byl nachcíplej... Odpověď mi Bůh zjevil skrze výbornou knihu Chatrč. Pokud ji neznáte, moc ji doporučuji. Přečetl jsem ji během víkendu, kterej jsem proležel v teplotách v posteli (teploty naštěstí nemívám moc vysoké, tak se mi dařilo číst a vnímat). Úplně mi tato kniha rozbila mou nedobrou představu o Bohu i mé boje v mysli o tom, zda je vůbec tak milující a spravedlivý, jak čtu v Bibli a skoro každý křesťan kolem mně mi to tvrdí. Představa, že Bůh je žena a ještě černoška mě dost zprvu pobouřil, pak překvapil jako i hlavního hrdinu. Mělo to svůj význam a já ho po proletých slzách, kdy se mi Bůh ZJEVOVAL skrze tu knihu a mé vyznávání, že On je tak dobrý, jak si nedokážu předtsavit, začal vnímat úplně jinak. Představa Ducha svatého jako Sáraj mě tak moc potěšila! Tak si představuji Ducha svatého já. Závěrem jen, že je určitě dobré zkoumat Písmo, diskutovat o něm, ale pro mě je jednoznačná vždy PROŽITÁ OSOBNÍ ZKUŠENOST. Někteří křesťané se nikdy nedotknou pravé podstaty křesťanství, i když o to třeba usilují. Neříkám, že mám teď už ten nejlepší obraz toho jediného, pravého a milujícího Boha. ON jediný má právo vidět do našich srdcí, myslí a ví, o co nám jde. Opravdu se nemíjejme jenom LITEROU ZÁKONA. Nechme se opravdu Duchem nejen naplňovat, ale komunikujme s Ním. Mně se to občas daří a přeji tuto zkušenost a ZJEVENÍ Boha každému úpřímně hledajícímu. Záměrně zde necituji nic z bible ( i když mě pořád fascinují její skryté poklady a pravdy).Vstup do diskuse: