Rád bych v této poslední části této série o poznání se pokusil podívat na jednu z biblických knih, a sice knihu Přísloví. Můj pohled nebude pohledem technické vědy, ani pohledem historika, ale pohledem literárním, který se bude snažit hledat stopy autora v textu z toho, čemu a jak se autor věnuje, a vykódovat tak hlavní rozměr jeho zprávy. Začněme úvodem knihy Přísloví (citace jsou vzaty ze zdroje (11) – Bible 21):
B21: Přísloví 1,1-7
1Přísloví Šalomouna, syna Davidova,
krále nad Izraelem, 2k nabytí moudrosti a k poučení,
jak rozumět hlubokým výrokům, 3jak si osvojit, co učí rozum,
spravedlnost, právo a poctivost, 4jak předat prostoduchým chytrost,
mládeži prozíravost a vědění.
5Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost,
rozumný ať dá si poradit, 6jak porozumět úslovím a jinotajům,
rčením mudrců a jejich hádankám.
7Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu; moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá.
Omlouvám se, že některá slova jsou vyznačena tučně –
jsou to ta slova, která se snaží představit předmět
knihy Přísloví. Je zde vidět, že cílem knihy je naučit moudrost, kterou by pak člověk mohl použít v konkrétních situacích. Prostoduchý či mladý člověk může zde moudrost získat (verš 4), člověk
už moudrý může v této moudrosti ještě růst (verš 5).
Je zajímavé si všimnout verše 7: Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu. Jak vyjde najevo během knihy Přísloví, moudrost zde představená je součástí Hospodinova
zákona daného Izraeli, a tedy pramení ze vztahu lidí k Bohu Bible, k Hospodinu. Není to tedy jen moudrost vyzdvihovaná lidmi, ale je to moudrost v souladu se životem, ke kterému vyzval lidi Bůh.
B21: Přísloví 1,8-9
8Poslouchej, synu můj, otcovo poučení,
od matčiných pokynů se nevzdaluj. 9Půvabným věncem na tvé hlavě budou,
náhrdelníkem budou na hrdle tvém.
Je vidět, že celá kniha Přísloví nabírá ráz rad a pokynů, které dávají rodiče svému synu, aby jej vyzbrojili pro moudrý život. To je důležitý obraz, protože i když rodiče v tomto textu jsou fiktivní, jen literárně utvoření, tak obraz rodičů a jejich dětí v sobě nese něco velmi důležitého: rodiče nechtějí své děti klamat – rodiče jsou ti, co chtějí svým dětem předat to nejcennější, na co ve svém životě přišli.
Následuje první konkrétní výzva fiktivních, literárních rodičů, k jejich synu:
B21: Přísloví 1,10-19
10Nenech se zlákat, synu,
když hříšníci tě mámí: 11"Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit,
někoho nevinného jen tak přepadnem, 12jako hrob zaživa je spolknem,
vcelku, jako když padnou do jámy. 13Všemožné cennosti si snadno pořídíme,
domy si naplníme kořistí. 14Na naši kartu vsaď svůj osud,
společný měšec budem všichni mít!"
15Na cestu s nimi nepouštěj se, synu,
nevydávej se v jejich šlépějích - 16jejich nohy běží k neštěstí,
k prolití krve spěchají! 17Líčit síť před očima ptáků
je jistě zcela zbytečné. 18Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí,
na vlastní duši číhají. 19Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk -
o vlastní duši ho to připraví.
Rodiče syna varují před tím, aby se dal zlákat hříšníky (verš 10), kteří chtějí přepadnout nevinného (verš 11), podělit se o kořist (verš 13). Dalo by se říct, že je zde varování pouze před svodem zabít nevinného, jak je konkrétně řečeno ve verši 11, takže se to běžného člověka netýká, ale i tak je možné vyčíst několik myšlenek, které platí pro všechny:
Verš 19 možná naznačuje, že každý nespravedlivý zisk s sebou nese škodu, i když to není hned smrt – v tomto smyslu je zde varování před nespravedlností vůči druhým lidem, před nespravedlivým životem, před touhou po nespravedlivém zisku.
Ad (10), str.75: rodiče vedou mladíka k tomu, aby zvažoval výsledky a důsledky, které plynou ze způsobu života, jenž si člověk volí (ať tedy pečlivě zvažuje pozvání, kterých se mu v životě dostává)
Ad (10), str.75: Poukazem na ptáka, který letí dál, i když vidí past (verše 17-18), ukazují rodiče obraz sebeklamu (zaslepení před nebezpečím: pták nerozlišuje potravu a nebezpečí, a letí dál a zaplete se např. do provázků omotaných kolem ovocného stromu) – hříšníci podobně nevidí, že svou nespravedlností vůči druhým dělají nespravedlnost sami vůči sobě.
Text knihy Přísloví pokračuje dalším obrazem, a sice zobrazením moudrosti jako ženy, která hlasitě na všechny volá na ulici:
B21: Přísloví 1,20-33
20Moudrost venku na ulicích volá,
na náměstích svůj hlas pozvedá, 21na rušných nárožích hlasitě vykřikuje,
v průchodu městské brány proslov má:
22"Kdy omezenců láska k malosti už skončí,
kdy drzounů záliba v drzosti,
kdy tupců nenávist ke všemu vědění? 23Obraťte se, když vás napomínám,
hle, svého ducha na vás vylít chci,
právě vám chci svá slova oznámit! 24Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet,
ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal, 25všechny mé rady zavrhli jste,
mými domluvami se nikdo neřídil.
26Vašemu neštěstí já nyní zasměji se
i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu, 27až jako bouře zachvátí vás hrůza,
až jako vichr udeří vaše neštěstí,
až soužením a tísní budete sevřeni. 28Až mě pak volat budou, neozvu se,
budou mě shánět, avšak nenajdou.
29Protože nenáviděli poznání,
úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli, 30mými radami se nikdy neřídili,
mojí domluvou vždy jen pohrdli, 31proto ať snědí, co si navařili,
vlastními plány ať se nasytí!
32Omezenci zajdou na vlastní umíněnost,
spokojenost tupců je jejich záhuba. 33Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije
v bezpečí před hrozbou všeho zla."
"Žena moudrost" volá na ulicích – to by mohl být obraz toho, že moudrost volá na všechny, je přístupná všem, ale paradoxně jí málokdo věnuje pozornost. Ve verši 25 je zmínka o tom, co už jsem říkal v úvodu s předstihem, že totiž moudrost chce být praktická, volá ne teoreticky, ale volá ke konkrétním činům, konkrétnímu životnímu stylu.
Ve verši 29 je opět zmínka o úctě Hospodinově, úctě před Hospodinem. Znovu upozorňuje čtenáře, že to, co bude v knize Přísloví následovat, je moudrost, která má svůj původ u Boha.
V řeči "ženy moudrosti" je skryt prvek naléhání (verše 22-23), a také varování, že jednou bude příliš pozdě věnovat jejímu vyučování pozornost (verš 28).
Tón knihy Přísloví opět přechází ke slovům rodiče vůči svému synu:
B21: Přísloví 2,1-5
1Přijmi prosím má slova, synu,
moje příkazy jak poklad opatruj, 2své ucho k moudrosti nakloň,
srdce otevři pro rozumnost! 3Ano, po rozumnosti volej,
přivolej k sobě rozvahu. 4Když ji jak stříbro vyhledávat budeš,
pátrat po ní jak po pokladech, 5úctě k Hospodinu tehdy porozumíš,
k poznání Boha dospěješ.
Čtenář možná shledává už trochu nadbytečným opakování, které se v těchto slovech vyskytuje – text knihy Přísloví už potřetí zmiňuje úctu k Hospodinu, nyní snad dokonce v tom odstínu, že úcta k Hospodinu je cílem poznání: když "fiktivní literární syn" poslechne své rodiče a bude věnovat radám v knize Přísloví patřičnou pozornost, tak na vlastní kůži zažije vážnost a důležitost těchto rad, a vzroste jeho láska k Hospodinu, vzroste jeho úcta k Bohu.
Kniha Přísloví opravdu obsahuje přísloví, asi 930 krátkých dvouvětých rčení, na mnohá praktická témata: alkohol, hněv, vhodné vyjádření emocí, vhodné používání slov, úplatky a dary, obchodní etika, rodinné vztahy, hádky a konflikty, přátelé a sousedé, plánování do budoucna, nemoc a zdraví, práce a zahálka, lhaní, otevřenost vůči radě, kázeň, pozitivní vliv spravedlivého, negativní vliv nespravedlivého, modlitba, pýcha a pokora, ochrana sociálně slabých, psychologický vhled, urážky a klepy, hanba, mluvení a naslouchání, chování u jídla, bohatství a chudoba, manželství. Ale prvních devět kapitol knihy Přísloví – celá jedna téměř třetina knihy – je jakýmsi dlouhým úvodem, který poskytuje všem těmto příslovím a rčením kontext, správné souvislosti, ve kterých mají být čteny: cílem veškeré této moudrosti je prohloubit vztah člověka s Bohem.
Nechám na čtenáři, aby sám pokračoval ve čtení (text tohoto překladu Bible je přístupný zde, Přísloví je od str. 780), jen mi ještě dovolte prozkoumat jedinou otázku, a totiž dokončit studium slovního spojení "úcta k Hospodinu" v knize Přísloví: vyhledáním tohoto spojení lze zjistit, že "úcta k Hospodinu" je specielně zmíněna ještě v Př 9,10-12 (v závěru devítikapitolového prologu knihy), Př 15,16 , Př 15,33 (polovina knihy Přísloví) a Př 31,30 (úplný závěr knihy Přísloví!!). Výskyt daného spojení na těchto místech spíše potvrzuje naši domněnku, že se jedná o klíčové orámování knihy Přísloví, do něhož jsou konkrétní přísloví zapuštěna. Jen jednu myšlenku k závěrečnému výskytu, verši Přísloví 31,30 (Klamný je půvab a krása pomíjí; žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží): Nechce se tím snad vyjádřit, že ženská krása nemá vůbec žádnou cenu. Spíš se tou "klamností půvabu" má na mysli, že fyzický půvab oklamává v tom smyslu, že nevydrží nastálo. Autor pak srovnává půvab ženy s její úctou vůči Hospodinu, a uzavírá, že úcta vůči Hospodinu, vztah s Bohem (který se projevuje v praktickém životě), má větší cenu než fyzická krása – nese více ovoce jak pro ženu samotnou, tak pro její nejbližší.
Tak co říkáte literárnímu poznání – trochu jiná rovina poznání než technické vědy, že?
Zdroje a podněty k dalšímu čtení, které ještě nebyly uvedeny v předchozích částech:
(10) Paul E. Koptak: Proverbs. Zondervan 2003. Komentář k biblické knize Přísloví.
(11) Bible 21. Překlad Bible pro 21.století, vydaný v roce 2009. Odtud jsou vzaty citace z knihy Přísloví.