|
o autorech stránek articles in English 
rozhovor nad Biblí: Genesis Exodus Žalmy Izajáš Matouš Marek 1. list Korintským Efezským Zjevení Bible v mobilu české překlady Bible komentáře k Bibli software pro Bibli základní otázky: Existuje Bůh? Proč křesťanství? poselství Bible poznámky k Bibli různá témata: společnost film, televize souvislosti matematiky povídky recenze knih drobnosti teologická diskuse Augustin o Janovi učit se, učit se: biblická hebrejština biblická řečtina matematika Starší články: 2023 2022 2021 nejnovější příspěvky do diskuse: Břeťa 2022-09-30 20:46:46 John Lennon and Imagine: Is the discussion w Jaroslav Schrötter 2022-02-21 14:02:54 Břeťa - intro: Vážený pane Fajmone Břeta 2021-11-07 21:43:00 Matouš 3-4: Děkujeme za reakci. Milan 2021-11-04 12:46:31 Matouš 3-4: Dobrý den, reaguji Ondřej Kratochvíl 2021-11-01 21:44:53 Exodus - obsah: :) Břeťa 2021-02-20 17:52:27 Žalmy - úvodem: Jde o to, že to slo Pavla Turková 2021-02-20 17:07:50 Žalmy - úvodem: PŘIVÍTALA BYCH NĚJA Břeťa 2020-12-04 09:11:09 Software pro čtení Bible: Ke čtení Bible se o 
|
Vztah vědy a víryBřeťa Fajmon, 23.11.2009 Toto je 6. článek v sérii matematika v souvislostech. Následující myšlenky jsou převážně od Nancy Pearcy z knihy (4). Pár myšlenek o Albertu Einsteinovi je vzato z knihy (5). Rád bych nyní obrátil nejdříve pozornost na to, že pro mnohé vědce, které považujeme za zakladatele moderní vědy, byla věda důsledkem jejich víry. Někteří ovšem (například Albert Einstein), i když mluvili o Bohu, ve skutečnosti nevěřili v jeho existenci. Mikuláš Koperník (1473-1543)Mikuláš Koperník přišel s heliocentrickou teorií – že Země i ostatní planety obíhají kolem Slunce. V té době nebylo dost empirických důkazů (= měření), aby bylo možno rozhodnout mezi geocentrickou a heliocentrickou soustavou. Ve skutečnosti existovaly dobré, logické argumenty proti myšlence pohybující se Země – dobré v tom smyslu, že odpovídaly tehdy dostupnému poznání.Jediná Koperníkova odpověď na tyto námitky byla matematická – že ať se to jeví logické nebo ne, heliocentrická soustava je matematicky jednodušší; snižuje totiž počet epicyklů potřebný k objasnění pohybů nebeských těles z více než osmdesáti na třicet čtyři. Samotný fakt, že Koperníkova teorie tak zjevně protiřečila tomu, co "vidíme svýma vlastníma očima", podkopal důvěru v hmatatelná pozorování a "odkázal lidi na matematiku jako na jediné neotřesitelné poznání". Neboť "jestliže tady lidské oči lhaly, tak proč je naším očím možné důvěřovat i jinde"? Motivem Koperníkovy práce bylo, že "věděl, že svět byl pro nás učiněn dobrým a pořádkumilovným Stvořitelem" – vyhledávání matematických zákonů přírody pak bylo činem zbožnosti, jehož vílem bylo odhalit slávu a nádheru Božího díla. Johannes Kepler (1571-1630)Johannes Kepler o sto let později po Koperníkovi vyloučil epicykly úplně, když kruhové oběžné dráhy nahradil eliptickými, což matematický popis pohybu planet zjednodušilo ještě víc. Opět tím jediným, co svědčilo ve prospěch této teorie, byla matematická jednoduchost. Bylo to prostě revoluční protože to znamenalo, že ve středu oběžných drah není Slunce – že tam prostě není nic!!! (Slunce je v ohnisku oběžné eliptické dráhy, nikoli v jejím středu).Kepler prohlásil: Hlavním cílem veškerého zkoumání okolního světa by mělo být nalezení logického řádu a harmonie, které do něho vložil Bůh a které nám zjevil v jazyce matematiky. Galileo Galilei (1564-1642)Podobně jako Koperník, i Galilei posunul vědu od empirických pozorování k matematickému a fyzikálnímu uvažování (nejprve pozoroval pohyb těles, a pak nechal pozorování stranou a vstoupil do světa myšlenkové abstrakce). Galileo je znám svým popisem pohybu pozemského – například oblouk popisující dráhu pohybu dělové koule. Galileo shrnul svůj světový názor větou: Kniha přírody je napsána Boží rukou v jazyce matematiky.Isaac Newton (1642-1727)Newton svým popisem gravitační síly sjednotil jak popis pohybu nebeských těles (ad Kepler), tak popis pohybu pozemských těles (ad Galilei). To bylo revoluční v jeho době, kdy aristotelská filosofie vychovávala lidi k jasnému rozlišování mezi zemí jako místem změny a zkázy a nebesy chápanými jako nemměnná a dokonalá.Newton matematickými vzorci popsal velké množství konkrétních jevů: mořský příliv a odliv, dráhy komet, body rovnodennosti, apod. Snad jeho největším vynálezem byl infinitezimální počet = metoda popisu spojitých změn mnohých veličin. Protože změnu veličin – polohu padajícího tělesa, elektrický proud či chladnutí roztavené hmoty – lze zobrazit křivkou, se kterou dále můžeme matematicky pracovat, vznikl nástroj popisující přírodní procesy. Počínaje Newtonem začalo být běžné popisovat nejen matematické dráhy pohybu, ale i různé proměnlivé procesy a děje. Newton sám chápal své hlavní dílo, knihu Matematické základy přírodní filosofie, jako apologetickou knihu (= jako obranu víry). Ve své knize Obecné scholion píše proti panteismu (panteismus = jakýsi básnický ateismus, nevěří v nadpřirozenou inteligenci, používá slovo bůh pouze jako synonymum pro neosobní síly vesmíru či přírody), který chápe vesmír jako boha: "Tato bytost ovládá všechny věci, ne však jako duše vesmíru, ale jako Pán nade vším; ... a božství je vláda Boha nikoli nad jeho vlastním tělem, jak si to myslí ti, kdo si Boha představují jako duši světa, nýbrž nad služebníky" (teologický argument – tento vesmír je jen služebníkem Boha, nikoli Bohem samotným). Voltaire a další představitelé osvícenství v 18.století Newtonovo dílo zcela okleštili od duchovních zmínek a užívali jeho práci k prosazování mechanistického pohledu na svět (je otázka, zda by Newton souhlasil s takovou interpretací svého díla – možná by řekl, že z jeho životního díla pozdější generace vypustily to nejdůležitější). Slovy ekonoma Johna Maynarda Keynese, Newton "začal být pokládán za prvního a největšího z novodobých vědců ... který nás naučil přemýšlet podle vzoru chladného rozumu". Newton sám však nebyl deista (deismus = víra v nadpřirozenou inteligenci, která stvořila vesmír a zákony, kterými se vesmír řídí, ale dále o něj nezasahuje a nezajímá se o životy lidí), ale teista (víra v Boha, který stvořil vesmír, ale zajímá se o lidi, odpovídá na modlitby, odpouští či trestá hříchy, činí nadpřirozené zázraky, určuje hranice dobrého a zlého, ví, kdy jednáme dobře a kdy ne). Newton prosazoval, že Bůh je aktivní a do světa stále zasahuje, a v podstatě sám Bůh svět aktivně drží. Přitažlivost chápal jako aktivní princip, skrze který Bůh zavádí řád do pasivní hmoty. Jevy jako přitažlivost v Newtonově pojetí "závisely na Boží bezprostřední přítomnosti a jednání do téže míry, jako dýchání organismu závisí na zákkladu života v něm". Podobně jako dýchání byly tyto činné síly běžné a přirozené, ale ani tak je nebylo možné vyložit čistě mechanisticky. Přitažlivost tak Newtonovi sloužila k apologetickým účelům – protože ji nebylo možné odvodit z vnitřních vlastností hmoty, jako je hmotnost a velikost, představovala zavedení nadmechanického zákona pro hmotu. sloužila tedy jako důkaz Boží aktivní vlády nad světem. Albert EinsteinAbychom doplnili obraz historie i vědcem ze dvacátého století, vhodným reprezentantem nové doby je možná Albert Einstein – ten byl užaslý nad krásou přírody a vesmíru, ale nikdy se teistou nestal (byl v podstatě ateista). Jak upozorňuje Richard Dawkins, výroky Alberta Einsteina (a některých dalších vědců a známých osobností) je potřeba brát s rezervou, protože se v nich zmiňuje Bůh, ale oni mají přitom na mysli jen poetiku a úžas nad strukturou tohoto vesmíru. Například (Einsteinovy výroky):
Zdroje a podněty k dalšímu čtení, které ještě nebyly uvedeny v předchozích částech:
zpět na sérii: Matematika v souvislostech
Diskuse: Vstup do diskuse: |