Když vidíme tyto nešvary na světě a vyvyšování se bohatých nad námi, klademe si otázku, zda je to i tvá vůle, Pane Ježíši Kriste, aby mezi námi lidmi byly takové rozdíly – jedni aby měli až zbytečnou hojnost ve všem, jiní naproti tomu aby třeli nouzi; jedni aby žili v různých rozkošech, druzí aby umírali hladem a žízní; jedni bez práce pohodlně živi byli, druzí jak oslové aby dny i noci v potu trávili. Což jsi nestvořil nás všechny, ty jediný Stvořiteli náš? A Což jsi nás nestvořil k obrazu svému? Což jsi nás všechny neurčil za správce svého díla na světě? Což jsi za nás za všecky neumřel? Což nepřeješ svou milost všem? Jak je to tedy možné, že mezi námi lidmi taková nerovnost nastala?

...

A v čem oni byli lepší, žes je nad nás vyvýšil a dal jim příčinu se nad nás vypínat? Vždyť ani ve sváteční dny nemají tolik milosrdenství, aby nám nějakou lásku prokázali. Sami ve skvoucím oděvu, v šarlatu, aksamitu, kmentu, liščích kůžích před tebou stojí; my ovšem ve svých chatrných hadrech se před tebou hanbíme ukázat. Oni ve dny sváteční rozkoší užívají, jedí, pijí, hodují. My pak hladem umíráme. Neměli by nám otevřít aspoň své spíže? Zdaliž by nemohli pozvat dva, tři, čtyři z nás ubohých k sobě a poskytnout chleba, abychom se v takové dny veselili všichni? Neměli by snad půjčit svá roucha, která jim v truhlách molové žerou, abychom je mohli nosit a namísto zkažení využít?

Odpovězte mi na toto: jsou snad všechny dny v roce stejně jasné a prohřáté? A chtěli byste, aby tomu tak bylo? Dále, jsou všechny stromy stejného vzrůstu? Mají snad všechny stromy stejně velké listy? Nesou snad všechny stromy totéž ovoce? Není to spíš tak, že některý strom ovoce nenese, ale jiný je svým ovocem k užitku? Mají snad všechny květy stejnou vůni? Nebo jsou všechny květy stejné barvy? Víte sami, že u všech těch věcí je rozdílnost a rozličnost zdrojem ušlechtilosti a důvodem Boží moudrosti. A při člověku, nejušlechtilejším svém tvoru, Pán Bůh svou moudrost užívat nemá?

Zvenku je zlato, stříbro a drahé kamení, pěkné roucho; vevnitř strach, starost, stresování, hněv a nečistota. Hledíte na to, že žijí v rozkoši, ale nevšímáte si, že málokdo z nich je takový, že by v těch rozkošech nebledl, nehnil neb neschl. Vaše skýva chleba z mého požehnání vám je užitečnější, než jim jejich slavné večeře a bankety. Vaše hrst vody je pro vás zdravější, než jejich silná vína pro ně, nebo jakékoli další nápoje. Čeho se vám tedy pod mým opatrováním nedostává? A nadto, jsou jejich stálé rozkoše skutečně rozkošemi? Omrzí se, co každodenním jest, i sama sladkost ustavičným užíváním zhořkne, aneb aspoň sladká býti přestane. Sami mi dosvědčíte, že můj skromný stůl, který vám dávám, je pro vás vždy sladký.

Což i já jsem nemohl užívat rozkoší a bohatství, když jsem chodil po světě, maje na to jistě právo? A hle, pohrdl jsem tím, a nevyvolil jsem si ani, kde bych hlavu sklonil; mou rozkoší býval chléb podpopelný či ječný, někdy k tomu kus ryby neb plástek medu, ač i toho nevždycky bývalo. Nápoj pak můj byl ten obyčejný, který přichází z mraků a napájí zemi a všecky živočichy. A hle, nyní stále žiju!

Ne proto pozemský pán ustanovuje úředníky a správce, aby všecko sami si rozebrali. Ne proto jim peníze, potravu a jiné věci do rukou dává, aby to schovali -- ale proto, aby to vhodně rozdělili jeho služebníkům. A na to se vám boháčům nechce pamatovat. Chcete mít plnou moc nad tím, co se vám dostává do rukou. Ale já jsem svou pravicí získal do dedictví vše na nebi i na zemi. Já jsem tím, skrze jehož vůli kralují králové, a skrze jehož vůli jsou sesazeni. Já jsem ten, který povolává ty služebníky, které chce, a rozděluji své dary tak, jak se mi zdá nejlépe. A protože jste tedy správci mých věcí, spravujte je podle mé vůle. Toto opravdu chci, jinak budu v hněvu hledat a mstít nepravost.

...

Pamatujte tedy, že k chudým se máte chovat podle mé vůle a nemáte se ničeho více dopouštět, co by je uvádělo do dalšího vzdychání a vylévání slz. A tak ať každý z vás má od této chvíle větší péči o svého bližního, než tomu u mnohých bylo – pro jeho dobro a jeho budování. Přísně vám poroučím: neutiskujte mé chudé, všímejte si jejich bídy, neukládejte jim více, než je vhodné, nežádejte od nich víc, než náleží.

Nejprve chceme říci, že chudí si zvykli více naříkat a stýskat, než je bolí, a tak se chovají jako ti nepodařilí psi, kterých když se někdo dotkne nebo jim pohrozí, hned běží pryč s divným skučením a stýskáním, i když je jasně vidět, že je nic nebolí. Ti si tak pořád stýskají a naříkají nad svou bídou, že se vůbec nestarají o to, jak z té bídy vyjít. A když někdo jiný za ně nechce platit nebo dávat své věci, ani nevědí, jak víc by se vynaříkali nad nelítostností lidskou. Ale měli by naříkat nejprve nad svou vlastní nelítostností, protože obyčejně si svou nouzi přivodili sami skrze hodování, hry, zahálky a jiné nevhodnosti. Další pak, kteří neměli nic po rodičích, z příčiny lenosti nedojdou žádného majetku. Vždyť tys zaslíbil, a věříme, že tvé slovo je pravdivé, že budeš žehnat pracujícím a nedopustíš, aby trpěli nedostatek.

Sám jsi přece Pane kázal, ať takové po jednom dvojím napomenutí zavrhneme a zřekneme se jich. A my bychom se měli zdržovat s těmi, kteří stále chtějí žebrat? Nechť pracují a přidají ke svému majetku, pak nebudou muset naříkat, že my máme plné stodoly, spižírny, truhly, a oni nic – budou totiž mít i oni. Vžyť ty sám žádáš, abychom si vážili tvých darů a neplýtvali jimi?

...

Lidem bídným, chromým, slepým a jinak nemožným nedáváme hrsti zlata, ale také je po hlavě z domu nevystrkujeme. Dáme jim halířek nebo kus chleba. A i když zde činíme rozdíly, kdo nám může klást vinu? Vždyť je potřeba proskoumat, jací to jsou lidi – zda to nejsou podvodníci, zda není z nich někdo zdravý, či ne vždy tak nemocný, aby nemohl pracovat a chleba si zasloužit.

• Leontina Mašínová: Mladá léta Jana Ámose. Melantrich 1982, 3.vydání. Pokus o beletristické zobrazení prvních šestnácti let života Jana Ámose. 240 stran.
• Jan Hábl: Lekce z lidskosti v životě a díle Jana Amose Komenského. Gaudeamus 2010, 1.vydání, 150 stran. Stručný přehled života a díla Komenského, pokus o vystižení jeho pedagogického přínosu pro současnost.