Recenze knihy (trilogie) – Trygve Gulbranssen: Věčně zpívají lesy, Vane vítr z hor, Není jiné cesty

• Nakladatelství MOTTO, Praha 2009. V tomto nakladatelství druhé vydání (první vyd. 2000). Z norského originálu vydaného v roce 1960 přeložili Jiřina Vrtišová a Oldřich Liška. Román poprvé v Norsku vyšel v letech 1933-1935, v češtině poprvé vyšel mám pocit v letech 1970-1971.


• Obecně o trilogii: Kniha zobrazuje osudy jedné norské rodiny v průběhu asi sedmdesáti let (1760-1830). Na pozadí doby jsou zobrazeny osudy zejména dvou generací rodu Björndalů, jejich radosti i těžkosti a celoživotní zrání jejich charakterů. Je to román, který zobrazuje život člověka v celé jeho šíři: mluví o mezilidských vztazích, lásce, práci, rodině, těžkostech s finačním zajištěním, víře v Boha i o smrti. Kniha byla zfilmována (Věčně zpívají lesy, v roce 1959). Děj je jen velmi lehce zasazen do konkrétní historické situace, do té míry, jak se mění například ekonomická situace v zemi a nastávají "chudé roky". Ale mnohé věci mají spíše nadčasový charakter a zobrazují život člověka v celé jeho složitosti.


• Velmi stručný obsah: a) věčně zpívají lesy: Jeden významný rod žijící na statku daleko v lesích je pravdivě zobrazen se svými silnými stránkami i slabinami. Rodině se nevyhýbají tragédie: bratr starého Daga se propadl při jízdě na saních pod led a zahynul s celou svou rodinou. Starý Dag bojuje o to, aby si udržel pohled na smysl svého života i po tomto neštěstí. Podaří se mu najít znovu směr, jak ve svém vztahu k Bohu, tak k lidem: ožení se a pokračuje v budování svého statku, který zdědil od svých předků. Narodí se mu dva synové, jeden z nich, mladý Dag, v závěru tohoto dílu nachází lásku.
  
  b) Vane vítr z hor: Po svatbě mladého Daga s Adelheid pokračují zase dobré roky celého rodu. Ale tento prostřední díl mluví o krizi: poté, co obě jejich děti zemřou, nadcházejí roky smutné. Všichni tři hlavní hrdinové (starý Dag, jehož manželka Tereza zemřela; mladý Dag, Adelheid) bojují o nalezení smyslu pro svůj život.
  
  c) Mladý Dag a Adelheid mají opět děti, pokračování rodu je zachováno. Starý Dag přemýšlí o své rodině, o tom, co v životě dokázal. Kniha končí v okamžiku, kdy je naživu už jen Adelheid a její dvě děti, a vyzývá čtenáře k přemýšlení: Na čem v životě záleží? Co lze stihnout v životě člověka? Čím je důležité život naplnit?
  
  
• Významné prvky knihy: Tato kniha si mne velmi získala, a těžko bych hledal nějaké kritické věci, přijímám ji téměř nekriticky. Cením si jí zejména proto, že nezobrazuje jen příběh lásky, ale zobrazuje život jednoho člověka (mladého Daga) od jeho narození až po jeho smrt. Nezobrazuje jen sblížení dvou mladých lidí, ale také jejich odcizení díky těžkostem života a to, jak si přestávají být jeden druhému oporou a prožívají každý zvlášť svým způsobem samotu a nejistotu. Jedná se o realistický pohled na život.
  
  Téma víry hraje v knize velkou roli. Věřit v Boha je pro obyvatele statku samozřejmou součástí života. Všemi třemi díly se prolíná zrání hlavních postav i v otázce víry. Nejedná se ovšem o teoretický popis víry – vztah k Bohu je součástí jejich práce i mezilidských setkání. Starý Dag přemýšlí o Bohu v tom směru, zda může nějak zajistit vše dobré pro své blízké, když je svou smrtí opustí (dochází k tomu, že může je odevzdat do péče Bohu, a taky je sám vyzývá, ať se drží Boha). Také hodnotí svůj život a přemýšlí, zda jej Bůh přijme. Celé toto zrání je vyjádřeno i názvem třetího dílu trilogie (Není jiné cesty). Starý Dag dospívá k tomu, že není jiné cesty k Bohu než Kristus (tj. není jiné přijetí u Boha, jen když nám Bůh odpustí). Ve vztahu k lidem se tato jediná cesta projevuje v tom, že člověk, který přijal milosrdenství od Boha, jde i v mezilidských vztazích cestou milosrdenství a lidskosti.
  
  Do osudů jedné rodiny jsou vetkány mnohé důležité věci, které jsou součástí života:
  
  
  • Starý Dag si uvědomuje, že jeho rod žije stylem pomsty; nachází v Bibli místo, kde Bůh říká "má je pomsta, já odplatím" a učí se být milosrdný a svěřovat pomstu a těžké věci do rukou Bohu.
  
  
  • Starý Dag si na konci svého života uvědomí, že mnohé roky žil jenom pro peníze (pro obchod se dřevem, jehož těžba v lesích probíhala), a zmeškal tak vztahy s lidma, zejména se svou manželkou. Se chtivostí peněz dostatečně nebojoval (Není jiné cesty, str.95):Jednou jsem si myslel, že jsem už dobojoval a že budu sklízet jen samá vítězství. Ale má pýcha mě vrhla zpátky, dal jsem se oslepit penězi a trvalo celých třicet let, než jsem se pustil znova do boje. Ale porážky musí člověk umět snášet, ne se s nimi trpně smiřovat – otřepat se a bojovat dál. Je k tomu zapotřebí stejně velké odvahy, jako k tomu být smělým bojovníkem v nejprudším bitevním ohni.
  
  
  • Nezáleží jen na úzké rodině, ale na všech lidech, kteří žijí na statku; všichni jsou si navzájem pomocí.
  
  
  • Starý Dag až příliš dlouho drží v rukou otěže své rodiny. Mladý Dag cítí, že nemá svému okolí co dát, že s ním nepočítají. Prožívá nejistotu, když mu není svěřena důvěra vést rodinu. Vůči své ženě prožívá nejistotu a zatrpklost (Není jiné cesty, str.171): Ale jak tam před ním stála v síni hrdě vzpřímená, krásná a jemná, vzbudila v něm množství vzpomínek na to, jak byl do ní kdysi beznadějně zamilován. a v duchu se sám sebe ptal, jak podivnou to člověk má hlavu nebo srdce, když se něco tak krásného, jako byla jeho touha, může najednou změnit v pravý opak.
  
  
  • Terezina sestra Dorthea se nikdy nevdá. Přesto v životě rodu zanechá důležitou stopu a ovlivní osudy svých blízkých.
  
  
  • Kniha vykresluje nejasný vztah mezi otcem a synem – ostych a neschopnost si upřímně promluvit.
  
  
  • Mladý Dag spravuje dědictví svého otce, a dojde v životě dál než jeho otec, dosáhne ještě vyšších věcí, jak ve vztahu k Bohu, tak k lidem, a i k penězům.
  
  
  • Román je oslavou bojovnosti a odvahy, když lidé pracují v těžkých podmínkách lesů, ale také ukazuje, že každý muž jednou najde hranice své bojovnosti, kdy se setká se silami většími než on sám, a potřebuje pomoc druhých (mladý Dag leze na Umrlčí horu, aby zjistil hranice svých sil, ale padá z hory ve sněhové bouři a jen zázrakem zůstává naživu).
  
  
  • Starý Dag je bohatý, ale ujímá se chudších lidí; tak získá několik přátelství po smrti své ženy i vztah s rodinou, ze které získá ženu pro svého syna.
  
  
  • Kniha popisuje zrání citů, bojovnosti i moudrosti. V osobě starého Daga a v pozdějším věku mladého Daga je zobrazen zralý člověk, který rozdává kolem sebe požehnání.
  
  
  • Adelheid žila smutný život s otcem, který se o ni příliš nestaral; když se přivdá do rodiny se silným a moudrým tchánem, má jej velmi ráda. Její manžel, mladý Dag, cítí, že Adelheid jej nepovažuje za oporu. Po smrti starého Daga se oba manželé sbližují jen s velkými obtížemi. Také vztah ke svému vlastnímu otci je Adelheid ochotna zvážit až těsně před jeho smrtí (Není jiné cesty, str.87):Nenáviděla ho a pohrdala jím od svých deseti jedenácti let. Vychovala ji k tomu matka. Dál ji pak v tom utvrzovaly jeho slabosti. Vlastně ho nenáviděla a hanbila se a něho až do této chvíle. Starý Dag mu přes svou přísnou povahu odpustil, ale ona ne. Ani jedno jedinkrát neudělala nic pro to, aby ho potěšila – nikdy na něj nepomyslela s hřejivou něhou. Teď, když slova starého Daga zazněla jako umíráček, – teprve teď viděla svého otce tak, jak se jí po všechny roky objevoval v myšlenkách, s prosbou o odpuštění a možná o trochu, alespoň trochu vlídnosti.
  
  
  Kniha předává velkou moudrost, podobnou té, kterou získáváme, když se sami díváme do osudů své rodiny a rodiny svých rodičů a prarodičů. Je s podivem, kolik životní moudrosti autor viděl ve věku svých jednačtyřiceti let (:-).
  
  Akorát jsem vyhodil do koše obaly všech tří knih, do nichž je obalilo vydavatelství MOTTO. Je na nich reklama na příběh velké lásky a vášně. Ale ono se nejedná jen o příběh vášně, která člověka stravuje, ale také o příběh Boží lásky, která člověka vysvobodí, ukáže mu životní směr, dá mu pevnou půdu pod nohama a zbaví ho jeho nejistot.